Výzkum veřejného mínění: Děti se tématu smrti nebojí, ani ve školách nemá být tabu

Učitelé a rodiče se v aktuálním reprezentativním výzkumu veřejného mínění shodli, že o smrti a umírání by se mělo hovořit otevřeněji. Téměř polovina rodičů by ale zároveň měla obavu o takovém tématu s dítětem mluvit, taktéž téměř polovina učitelů se pro takovou situaci necítí být připravena.

Pedagogové hovořili o situacích spojených s úmrtím ve škole nebo v rodině žáků, připravenosti škol takové situace řešit, přítomnosti tématu ve výuce i o svých potřebách. Rodiče kromě toho, jak se jejich dětí téma smrti a umírání dotýká a jak o něm spolu dokáží komunikovat, vyjadřovali svá očekávání od školy.

Stejně jako učitelé i rodiče vnímají, že téma smrti a umírání by se mělo ve společnosti komunikovat otevřeněji. Zároveň se téměř polovina oslovených rodičů brání tomu, že by se téma stalo součástí výuky. Raději by o smrti a umírání informovali své děti sami, bez použití jiných, externích zdrojů. Jenže o tématu se svým dítětem mluvilo pouze 17 % rodičů a skoro polovina z nich neví, jak by o tématu s dítětem měla hovořit, jak s ním vůbec začít.Ruth Šormová, ředitelka Cesty domů.

Většina českých učitelů na základní škole se ve své praxi setkává se situací spojenou se smrtí nebo umíráním – ať už v rodině někoho z žáků, nebo přímo ve škole. Ale pouze 5 % z nich se cítí být plně připraveno takovou situaci s žáky řešit. Stejně tak jen minimum (8 %) škol téma smrti ve výuce nějak řeší. Školy nemají pro takovou situaci stanoven doporučený postup a učitelé většinou nevědí, kde v případě potřeby čerpat informace či podporu. Většina učitelů se shoduje, že jde o důležité téma, které by se mělo řešit v rámci výuky.

prezentace výzkumu

Proč jsme vybrali právě tohle téma, proč míříme k dětem, rodičům, pedagogům a školám? Protože u dětí leccos začíná. Děti se zajímají, ptají, jsou spontánní, nesvazují je předsudky, mají nápady a odvahu. Co se dozví v dětství, to si nesou do dospělosti. Jestli se má měnit pohled české společnosti na umírání a smrt, nejde z toho děti vynechat. Také nás zajímalo, co by v té souvislosti rodiče a učitelé potřebovali, co by jim pomohlo. Výsledky výzkumu jsou tedy nejen výpovědí o společnosti, ale také důležitou inspirací a vodítkem pro další rozvoj vzdělávacích i nakladatelských aktivit Cesty domů.Ruth Šormová

Přes 20 z 80 publikací vydaných nakladatelstvím Cesta domů je určeno právě dětem a dospívajícím. Cesta domů uspořádala řadu tematických programů ve školkách, školách i knihovnách po celé republice a na těchto besedách se opakovaně ukazovalo, že pro děti není těžké téma smrti a konečnosti otevřít. Právě na základě zkušeností z besed a diskusí o smrti a umírání s dětmi vydává Cesta domů novou publikaci Slon u tabule – praktickou příručku plnou rad, tipů a návodů pro pedagogy, školy, knihovny, ale i rodiče a všechny, kdo chtějí toto nelehké téma zahrnout do povídání s dětmi.

Pokud o smrti a své konečnosti nemluvíme, obrazně řečeno si pod sebou trochu podřezáváme větev. Neumíme se pak vzájemně utěšit, svěřit se s obavami a strachem. Potom nám nezbývá nic jiného, než být s tím velkým ´slonem v pokoji´, o kterém všichni vědí a nikdo o něm nechce mluvit, uzavřený sám a bez pomoci. Taková osamělost s nesnadnými otázkami je těžká pro děti, zvlášť těžké je to pro dospívající. Jejich nejbližší okolí si myslí, že mladých lidí se umírání netýká, že takový problém nemusejí řešit, nebo dokonce že je před takovými tématy máme chránit. Ze zkušenosti ale víme, že je to spíše naopak.Eliška Mlynáriková a Martina Špinková, autorky publikace Slon u tabule

Všechno důležité vám pošleme

Jednou měsíčně rozesíláme Kaleidoskop – souhrn všeho zajímavého dění kolem Cesty domů. Přihlaste se k odběru a nic vám neuteče.
Archiv Kaleidoskopů a Vzdělávacích newsletterů