Marie a Petr Goldmannovi stáli u zrodu Cesty domů a Marie byla její první lékařkou.
S lítostí jsme přijali zprávu, že 10. listopadu 2022 zemřela po dlouhé těžké nemoci MUDr. Marie Goldmannová, která spolu se svým manželem Petrem patřila mezi zakladatele Cesty domů a byla její první lékařkou.
S vděčností vzpomínáme, Cesta domů
Marie byla přesvědčena o tom, že se má a dá dobře umírat; nejlépe doma nebo tam, kde se cítíme dobře. Myšlence domácích hospiců zasvětila mnoho let svého života. Přispěla k rozvoji paliativní péče v několika prvních lůžkových hospicích, vzdělávala a pro paliativní medicínu nadchla mnoho mladých lékařů a přesvědčila i zapálila několik starších. Myslím, že nebýt Marie, půjde mnoho věcí na poli paliativní medicíny u nás pomaleji, klopotněji a možná se neobjeví vůbec,“ píše Martina Špinková v textu věnovaném Marii Goldmannové.
Cesta domů byla oficiálně založena jako občanské sdružení na jaře roku 2001. Zrodila se ovšem daleko dřív v hlavách několika lidí, kteří ji od začátku utvářeli a směrovali. Byli to lékařka Marie Goldmannová a její manžel, psycholog Petr Goldmann, dále zdravotní sestra Alžběta Mišoňová, dnes Marková, ekonom Josef Jelínek, ošetřovatel Marek Šťastný a další manželský pár: malířka Martina Špinková a lékař a filozof Štěpán Špinka.
„Vybaví se mi, jak jednoho únorového večera roku 2001 po přednášce Štěpána Špinky na téma ,Kdo jsme a kam kráčíme‘ stojím na ulici spolu s Marií Goldmannovou a stěžujeme si Martině a Štěpánovi Špinkovým, jak se nám nedaří poskytovat kvalitní individuální multidisciplinární paliativní péči. A jak Štěpán řekne: ,To si budete muset založit svůj hospic…‘,“ vzpomíná Alžběta Marková.
První službou Cesty domů byla Poradna hospicové péče, která začala fungovat v roce 2002. „Ze začátku jsem byla poradna já. Měla jsem doma dva telefony, desky, do kterých jsem si zapisovala žádosti o péči, a desky s kontakty,“ říká Martina Špinková. „Vymysleli jsme ale, že Marie Goldmannová a Bětka Mišoňová (Marková) se na pacienta, o kterém jsme v poradně mluvili, v případě potřeby pojedou podívat. To už byl hodně velký krok k hospici.“ Díky telefonátům a návštěvám u pacientů bylo možné zevrubněji sledovat a mapovat, jaká je situace umírajících u nás. Utvrzovalo nás to v tom, že umírat doma je dobré a že musíme udělat všechno pro to, aby vznikl domácí hospic.
„V naší republice jsme se od začátku snažili, aby hospicová, tj. paliativní medicína, byla na nejvyšší možné úrovni, lékaři z ní musí skládat atestaci. I u nevyléčitelných chorob lze stav nemocného na dlouhou dobu velmi dobře stabilizovat, ba zlepšit,“ řekla MUDr. Marie Goldmannová v rozhovoru, který v roce 2008 poskytla tištěnému časopisu Respekt a v roce 2015 pak jeho online vydání.
Další podrobnosti o historii Cesty domů a jejím fungování si můžete přečíst ve sborníku sestavenému k desetiletému výročí založení Cesty domů a na stránce 20 let.