Někteří se divili, že chci jít dělat knížky „o smrti“

Knihy pro odborníky i laiky, které přispívají k informovanosti o umírání, smrti a péči o umírající, vydává už řadu let Nakladatelství Cesta domů. V nabídce má téměř osmdesát titulů, čtvrtina z toho jsou knížky pro děti. V čele malého nakladatelství, které je důležitou součástí Cesty domů, nově stojí šéfredaktorka Adéla Procházková.

foto Jan Šilar

Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděla o vypsaném výběrovém řízení na šéfredaktora Nakladatelství Cesta domů?
Že to je přesně to, co bych chtěla dělat − a ještě navíc v organizaci, které si vážím. Po několika letech jsem dokončila projekt, na kterém jsem pracovala z domova, a přišlo mi, že je to znamení. Chtěla jsem se vrátit k redakční práci a hlavně pracovat mezi lidmi.

Setkávala jste se s Cestou domů už dříve?
Cestu domů sleduji dlouho, bratr tu dříve pracoval jako dobrovolný lékař, máma každoročně darovala fotografie do dobročinné aukce, sama jsem na aukci vydražila dílo. Už několik let si pravidelně kupuji diář a nakupuji dárky v obchodě v Bubenské ulici, měla jsem i několik dětských knížek. Takže to pro mne nebylo nic neznámého.

Jaké byly reakce vašeho okolí na to, že jdete pracovat do Cesty domů?
Někteří kamarádi i manžel se divili, že chci jít dělat knížky „o smrti“, ale mně to vůbec nepřipadá smutné nebo depresivní téma, naopak. A čím víc procházím a načítám produkci nakladatelství, přijde mi to téma naprosto civilní. Myslím, že může čtenářům přinést naději a pomoci jim v jejich těžké životní situaci. I když uznávám, že když jsem třeba četla knihu Kapačka, cévka, houkačka, občas se někdo zarazil...

Zároveň ale většina mých známých reagovala velmi pozitivně v tom smyslu, že Cestu domů znají, hodně z nich ji finančně podporuje a několik jich v minulosti využilo jejích služeb. Sice nevěděli, že existuje i nakladatelství, znali jen hospic a obchod, ale i tak je to myslím dobré, Cesta domů je dobře zavedená značka.

Jaké to je, přebírat nakladatelství od Martiny Špinkové, zakladatelky a dlouholeté ředitelky Cesty domů, ilustrátorky i autorky textů?
Tohle pro mě byla asi největší výzva, dost jsem se toho před nástupem bála. Martina je výrazná osobnost a velká část nakladatelství je postavena na jejích knihách pro děti a vůbec výtvarném projevu. Nakonec to ale bylo moc příjemné. Martina mi předala jen minimum dokumentů, zato mi během hodin a hodin rozhovorů pověděla snad vše o Cestě domů, od jejího vzniku po současnost, o lidech, kteří v ní pracují − současných i minulých, o grantech, výtvarnících, dobrovolnících... a díky ní jsem se snad poměrně rychle zorientovala.

Navíc Martina úplně neodchází, bude se i nadále autorsky podílet na našich knihách, ať už jako ilustrátorka, nebo autorka textů. Na druhé straně jsme se domluvily, že se budu snažit nakladatelství posouvat i dalšími výtvarnými směry. Uvidíme, jestli se to osvědčí a zákazníci si zvyknou, nebo dokonce přibudou noví.

Zákazníci si naše knížky kupují v okamžiku, kdy je potřebují.

Jakým výzvám čelí v současné době malé nakladatelství (zaměřené na téma konce života) v ČR?
Současná situace s covid-19 je pro mnohá nakladatelství velmi složitá, podobně jako pro mnoho jiných profesí. Knihy jsou samozřejmě jedna z věcí, které si můžete odepřít, když se zhorší ekonomická situace vaší rodiny. Na druhé straně nakladatelství Cesty domů má ten „luxus“, že za ním stojí celá organizace, takže nemusím řešit, jak zaplatíme nájem, energie, platy... Navíc naše publikace mají trochu jiný charakter, čtenáři průběžně přibývají a knihy se prodávají pomalu, ale jistě – zákazníci si je kupují v okamžiku, kdy je potřebují. Zatím nás tedy karanténa výrazně nezasáhla, uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.

Jaká je obecně situace na knižním trhu u malých nakladatelů, zatím nedokážu posoudit. Ale je to určitě vždy otázka ekonomická, jak udržet obsahovou i výtvarnou kvalitu při poměrně nízkém nákladu. A také je bezpochyby problém, že lidé a především děti čtou čím dál tím méně. Vidím to i na svých dcerách, které se zvlášť během distanční výuky ještě víc přilepily k obrazovkám a je těžké je přinutit něco přečíst.

Chystáme knihy rozhovorů o tom, že je nezbytné, aby pečující se svými blízkými hovořili jak o jejich, tak i o svých potřebách.

Prozradíte něco z plánů nakladatelství?
V příštím roce nás čeká kniha, na kterou se moc těším – komiks Ledový zámek podle novely norského spisovatele Tarjei Vesaase v překladu Heleny Kadečkové, která byla velkým příznivcem Cesty domů a odkázala nám svá autorská práva. Výtvarně komiks zpracovává Martina Špinková, takže to bude nejen první autorský komiks Cesty domů, ale možná také vůbec první komiks malovaný technikou akvarelu. Je to křehký příběh z prostředí drsné, ale krásné severské krajiny o dvou jedenáctiletých dívkách, o ztrátě a truchlení.

Vyjít by měly také dvě překladové knihy o důležitosti rozhovorů o naší konečnosti. A také o tom, že je nezbytné, aby pečující se svými blízkými hovořili jak o jejich, tak i o svých potřebách. Připravujeme i nové autorské knížky pro děti, interaktivní sešit, Adventní čtení a samozřejmě budeme doplňovat i naše papírenské zboží včetně oblíbeného diáře v novém designu, který se myslím letos velmi osvědčil.

A do budoucna bych se chtěla více zaměřit na hledání českých autorů pro odborné publikace a nových výtvarníků pro dětské knížky a papírnictví. Uvidíme, jestli to není příliš odvážná vize.

Ptala se Linda Tichotová Fryčová

Všechno důležité vám pošleme

Jednou měsíčně rozesíláme Kaleidoskop – souhrn všeho zajímavého dění kolem Cesty domů. Přihlaste se k odběru a nic vám neuteče.
Archiv Kaleidoskopů