Vážení truchlící a ostatní hosté
Ladislav Muška

Vážení truchlící a ostatní hosté

Poezie posbíraná při poslední pouti
Vážení truchlící a ostatní hosté je kniha, nad kterou se většina těch, kteří ji otevřou, hlasitě směje. Knížka nechtěného veselí z krematoria. Je to možné? Je. Autor Ladislav Muška, zpěvák a spisovatel, zapisoval mnoho let se svými kolegy muzikanty perličky z proslovů pohřebních řečníků a my knihu nyní nabízíme k domácímu obveselení, jako inspiraci na společné čtení na večírku nebo pro učitele nebo redaktory, aby viděli, že má jejich práce s češtinou smysl. Protože, když to někdy ujede...
Počet stran: 
72
ISBN: 
978-80-88126-04-1

Koupit v e-shopu nebo v našich Dobročinných obchodech


Sdílejte na:    

Každému se někdy stane, že chce promluvit na úrovni, vážně, slavnostně, vznešeně - a ono se to vymkne. Projevy na pohřbu nejsou výjimkou a tato knížka je toho důkazem. Kouzlo nechtěného je umocněno vážností chvíle a trošku okořeněno retro přídechem socialistické reality ("Byl to takový soudruh v letech dospívání..."). Kniha je osvědčeným společníkem pro pobavení při společném čtení třeba na večírku. Užít ji mohou i učitelé češtiny pro názorný příklad toho, jakou paseku může napáchat nesprávná stavba věty. V tomto případě je to paseka opravdu úctyhodných rozměrů, posuďte sami:
Krátce po svém narození zemřel mu otec.
Jménem zesnulé rodiny vám všem děkuji za smuteční projev.
Mně pak dovolte, abych poděkoval jménem manželky obou synů…
Je to již několikátý skon našich členů.
Osud mu popřál vychovat děti, které měl s jeho manželkou.
Cesta domů knihu vydává jako jednu z publikací, které mají přispět k tomu, abychom se konce života nebáli zbytečně. Zkuste si ji za 120 korun koupit a otevřít. A uvidíte a uslyšíte.

Co na knihu čtenáři? Třeba typicky toto:
Dneska jsem si u vás v krámku koupila Vážené truchlící... a cestou domů
jsem byla s Cestou domů nejveselejší cestující ve vlaku. Možná si lidi
mysleli, že to nemám v hlavě v pořádku, možná si řekli, že to bude asi
tou literaturou, co držím na klíně. Klepaly se asi sedačky i těch, co
seděli zády ke mně. Fakt výborný počin.

Doplnila bych knížku o další perlu, kterou kdysi můj muž (v krematoriu
vypomáhal s flétnou jako student) donesl: Jakýsi velký soudruh měl řeč k
jinému, zesnulému velkému soudruhovi a na závěr pravil něco jako
Miroslave, SBOHEM. Pak se ulekl, co to vlastně proslovil, a rychle se
opravil dodatkem: A NA SHLEDANOU... ano, víte nejspíš, co se dělo dál:
flétna tehdy nehrála zdaleka to, co hrát měla.