Smrt v umění
Zaměřuje se na obrazy smrti jako ženské figury a na jejich tělesnost, svůdnost i ambivalenci. Sleduje podoby truchlení v moderní literatuře, zejména napětí mezi náboženskými rámci a sekularizovanou zkušeností ztráty. Otevírá otázku, jak o smrti dnes psát bez patosu i odcizení. Věnuje se fenoménu „posledních knih“ jako literárních gest předjímajících autorský konec. Nahlíží smrt jako sdílenou „občinu“ a zkoumá kolektivní, mezigenerační i mezidruhové rozměry loučících rituálů. Představuje hřbitovy jako specifické umělecké prostory, kde se prolíná paměť, estetika a každodennost. Zaměřuje se na divadlo a performanci tematizující umírání, například skrze zkušenost demence, a zkoumá možnosti jevištního zpracování. Sleduje také motivy smrti v hudbě a uzavírá reflexí kostnic jako míst, kde se setkává estetika, spiritualita a fyzická přítomnost ostatků.