John Tregellas, původem z Anglie, přišel do Prahy rok po sametové revoluci. Po několika letech práce pro rozhlas v roce 1994 založil agenturu pořádající ve střední Evropě koncertní turné souborů z celého světa. Podnikatel a aktivní hudebník je i dlouhodobým podporovatelem Cesty domů.
Mluvíte výborně česky. Myslíte, že je to tím, že pro hudebníka je snazší osvojit si plynulost a přirozenost v novém jazyce, nebo je za tím něco jiného?
Myslím, že to bude hlavně tím, že jsem vyrostl v bilingvní rodině. Maminka se mnou mluvila německy a tatínek anglicky. Od útlého věku jsem tedy mluvil oběma jazyky, což bylo obrovskou výhodou při osvojování dalších jazyků.
Vaše společnost The Prague Concert Co. českému publiku představuje zahraniční soubory – studentské symfonické orchestry i špičková sborová tělesa. Zvete hudebníky z celého světa, pořádáte koncerty známých sólistů a orchestrů, představujete mladé talentované amatérské hudebníky. Zájemci z řad posluchačů vašich koncertů se sdružují v Koncertním klubu, který čítá přes 3 500 příznivců klasické hudby. Jak to všechno zvládáte?
V průměru pořádáme ročně 50 koncertních zájezdů, to s sebou nese organizaci 150 až 200 vystoupení. V počátcích jsem byl na všechno sám, dnes máme specialisty na logistiku, marketing, prodej a další. Díky tomu se mohu soustředit na to, aby byli všichni – zaměstnanci, zákazníci, dodavatelé a samotné soubory – spokojení. Působíme nejen v ČR, ale i ve všech sousedních zemích a v Maďarsku. V ČR každoročně pořádáme Musica Orbis Concert Series, jedná se o velké koncerty ve Dvořákově síni Rudolfina nebo ve Smetanově síni Obecního domu. V kostelích a v menších sálech po celé Praze se konají klubové koncerty pro Koncertní klub.
Dostanete do určitého bodu, kdy začnete přemýšlet o svém přínosu společnosti.
V rámci Koncertního klubu pořádáte řadu benefičních vystoupení na podporu neziskových organizací. Jednou z nich je i Cesta domů. Jste jejím pravidelným dárcem téměř od jejího vzniku, podporujete ji finančními dary, výtěžky z koncertů a dobrovolnickou pomocí. Co pro vás podpora takové organizace znamená?
V podnikání se dostanete do určitého bodu, kdy začne firma vydělávat a kladete si otázku, k čemu to vlastně je. Hmotné potřeby jsou nasyceny, přemýšlíte tedy o svém přínosu společnosti. Organizace, které chceme podpořit, vybíráme společně se zaměstnanci. Jsme malá firma, taková větší rodina, je nás dohromady 12. A je pro nás důležitý pocit, že naše činnost přináší užitek a radost druhým. Pro mě je to navíc součást anglosaských zvyklostí, něco, s čím jsem vyrostl. Nezisková sféra ve Velké Británii je obrovská.
Myslíte si, že pro filantropické nebo dárcovské zaměření je zásadní osobní zkušenost?
Agentura existovala 10 let, když začala i vydělávat. A v té době, v roce 2004, mi ve Velké Británii onemocněla maminka. Vrátila se jí rakovina. Na dva roky se to stalo součástí mého života a bylo to pro mě paradoxně velmi hezké období – často jsem za maminkou jezdil a trávili jsme spolu spoustu času. Měli jsme podporu místní hospicové organizace, která nám přidělila pracovnici, ta pomáhala s organizací péče a souvisejících záležitostí. Potom, když to období skončilo, jsem si kladl otázku, kam směřovat dárcovskou podporu naší agentury. Byl tam ten impulz, že jsem zažil na vlastní kůži, jak hospicová organizace funguje. Zároveň jsem slyšel o Cestě domů, která byla v té době velmi mladá a tehdy ještě malá. Viděl jsem, že paliativní péče je v České republice v plenkách a bylo jasné, že ji čeká velký rozvoj. A říkal jsem si, že Cesta domů by se mohla na tomto rozvoji podílet. Rozhodl jsem se tedy, že ji začnu podporovat.
Agentura příští rok oslaví 30 let svého působení. Připravujete koncerty stále s takovým nadšením a energií jako na začátku?
Určitě. Na koncertech vzniká ohromná energie z toho společného setkání. Máme vždy přestávku, abychom se mohli s přítomnými lidmi sejít, popovídat si, sdílet dojmy. O dirigentovi, o skladbě, o jednotlivých hráčích. Takové shromažďování je moc důležité. A pokud tam je i dobročinnost, je to další rozměr, který obohatí komunikaci. Je to nádherné. Rád se tou energií nechávám nakazit.