Medailonky autorů

Aukci bychom nemohli uspořádat bez přízně umělců a dárců, kteří nám svá díla poskytují zcela zdarma, bez nároku na honorář. Díky nim každý rok roste počet rodin, jejichž člen mohl v domácím prostředí důstojně prožít konec života. Děkujeme.


Absolon Tomáš

(*1987) Vystudoval AVU, ateliér malby III M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na VŠUP. Je výrazným představitelem nefigurativní malby, za své abstraktní obrazy získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016. V současnosti se zabývá písmem, pohybuje se na hraně abstraktní malby, graffiti a komiksu. Pracuje s fonty a pozadími, inspirovanými mimo jiné prostředím barů na Mallorce, kde žije. Na nejnovějších obrazech používá různé varianty liter fontu, který sám designoval, na pozadí síťových struktur: „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít.“

Achrer Josef

(*1982) Absolvoval AVU, ateliér malby III M. Rittstena, stáže na San Francisco Art Institute (2008) a u S. Diviše na VŠUP. V roce 2012 získal Cenu kritiky za mladou malbu. Na jeho tvorbu měl radikální vliv pobyt v Číně – tamější rychlé změny i manipulace s informacemi ho přiměly vymezit se vůči těmto fenoménům manifestem Dataismus a infomanická společnost (získal za něj cenu Nejkrásnější katalog roku v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2016). Obrazovým dokladem manifestu jsou autorovy abstraktní malby-objekty, na nichž používá RGB barvy: „Malířské plátno vnímám jako mřížku, která může propouštět barvu či světlo malými dírkami mezi uzlíky tkaniny a vytvářet tak pixelový obraz.“

Alaverdyan Argišt

(*1991) Vystudoval AVU, ateliér malby IV Z. Berana, V. Skrepla a M. Mainera. Je finalistou Ceny EXIT 2017, o rok později získal třetí místo v soutěži Cena kritiky za mladou malbu. Samostatně vystavuje od roku 2014. Od fotorealistických maleb a kreseb portrétů přešel přes expresivní tvorbu až k abstrakci. Jako dítě hrál závodně šachy, což ovlivnilo jeho pohled na umění. Obraz vnímá jako pole pro deskovou hru, taktizuje, vypočítává budoucí kroky, přesto pracuje i s intuicí: „Podstatným momentem v mé práci je předem definované množství východisek a naznačení dílčích směrů. Cíl však není nijak jasně formulován. K němu se poměrně složitě promalovávám. Dochází k pnutí mezi konceptem a malířským procesem.“

Anderle Jiří

(*1936) Vystudoval na AVU malbu a grafiku. Jako člen Černého divadla J. Srnce cestoval po zahraničí a ovlivněn návštěvami výstav světových umělců pracoval na grafikách v divadelních šatnách. Záhy přišel úspěch - celá řada jeho děl získala prestižní ocenění a byla zařazena do sbírek předních světových muzeí. Jako jediný Čech dvakrát vystavoval v hlavní expozici benátského Bienále, jeho grafika byla součástí výstavy newyorského Metropolitního muzea umění Mistrovská díla kreseb a grafiky posledních pěti století. Z jeho tvorby dýchá hluboké lidství, vědomí spojení s minulostí: „To zřetězení lidí, kteří byli před námi, a ten zázrak, že to zřetězení došlo až k nám – a na počátku zrození každého z nás byla láska.“

Bačák Michal

(*1985) Vystudoval VŠUP ve Zlíně, obor produktový design, od roku 2010 se ale věnuje ilustraci. Patří mezi výrazné současné české ilustrátory – získal cenu EDIDA v kategorii Talent roku 2014 a cenu Ilustrátor roku v soutěži Czech Grand Design 2016. Je spoluzakladatelem projektu Vyrobeno Lesem, pro který vytváří mimo jiné dekory tapet. Používá více originálních stylů – od jednoduchých kresbiček pro časopis Newsweek po složité ilustrace inspirované historickou botanickou malbou (dekor váz Naše květena). Pro všechny je však charakteristická nápaditost, hravost a smysl pro detail – například dekor mís Folk na téma „jak by to vypadalo, kdyby Morava měla zámořské kolonie“.

Balcar Martin

(*1957) Vystudoval VŠUP, ateliér knižní grafiky a písma J. Solpery. Kromě užité tvorby, za kterou získal v letech 1993 a 1995 ocenění v soutěži Nejkrásnější české knihy roku, se věnuje volné malbě. Samostatně vystavuje od roku 1994. Jeho abstraktní kompozice vycházejí ze záznamů reálných tvarů a procházejících odrazů světel. Zabýval se tématikou zrcadel, v poslední době se na jeho obrazech stále častěji objevují horizonty – plocha je rozdělena do různých rovin, jednotlivé sekce, záznamy a fragmenty se dotýkají nebo prostupují: „První tah štětcem určí další tah a já na to pak reaguji. Jde tedy částečně o nahodilý i nenahodilý proces, který se nedá tolik naplánovat."

Běhal Dominik

(*1988) Vystudoval AVU, ateliér malby III M. Rittsteina, prošel i ateliérem grafiky V. Kokolii. Je členem spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, spoluzaložil art-designovou značku nábytku NARKi, věnuje se i realizacím v exteriéru pro značky Cartier, Converse nebo Budhha bar. Zabývá se zejména krajinomalbou. Malbu spojuje se zálibou v historii, inspirační zdroje hledá v dějinách umění (baroko, romantismus, staré fotografie). V poslední době se zaměřil na specifickou malířskou techniku fresky, kterou tvoří na závěsné obrazy postupným nanášením vrstev omítky a barev. Tradiční formu klade do kontrastu k námětům, které vycházejí například z estetiky dokumentárních filmů 30. let minulého století.

Blabolilová Marie

(*1948) Studovala na AVU malbu, ale díky J. Johnovi obrátila pozornost ke grafice – svůj svébytný rukopis našla v čárovém leptu. Vytváří zátiší i krajiny skrze horizontální, vertikální a šikmé čáry. V posledních letech se vrátila k malbě – maluje na stará vzorovaná linolea, používá také malířské válečky se vzorem: „Na linoleu mě zaujalo, že se mu musím přizpůsobit. Dívám se na něj třeba půl dne a něco vykoukám. Nějak mě to nakopne. Linolea a válečky mi dovolují experimentovat. Zároveň si uvědomuji, že se jimi blížím ke grafickému uvažování.“ Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka, její dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (National Gallery of Art ve Washingtonu, NG v Praze).

Bouma Jiří

(*1986) Vystudoval AVU, ateliér malby III M. Rittsteina. Zásadní pro něj bylo setkání s tradiční korejskou malbou během stáže na Korea National University of Arts v Soulu. Zaujala ho technika kreslení na navlhčený papír i témata spojená s historií a současností Jižní Koreje. Věnuje se také grafice, kterou studoval na SUŠ a na VOŠ Václava Hollara, znalosti si dále prohloubil např. na workshopu litografie I. Ledentové. Snaží se propojovat realistickou a fantaskní malbu, jedním z jeho zásadních témat je hledání podobností a vztahů mezi člověkem a zvířetem. Zobrazuje zvířata reálná, mytologická (chiméra, čínský drak) i fantastická, která tvoří spojováním částí těl různých živočichů.

Böhm David

(*1982) Vystudoval AVU, ateliér grafiky II V. Kokolii a ateliér malby II V. Skrepla, absolvoval stáž na Faculdade de Belas Artes Universidade do Porto. Je oceňovaným knižním ilustrátorem – např. jeho kniha Hlava v hlavě získala Magnesii Literu v kategorii kniha pro děti, ocenění Zlatá stuha 2014 a byla vyhlášena nejkrásnější dětskou knihou roku. Spoluzaložil komiksové noviny KIX, je autorem úspěšné komiksové knížky Ticho hrocha. Dlouhodobě spolupracuje s J. Frantou na hravých a nápaditých projektech spojených zejména s kresbou a objevováním jejích možností (performance, videa, instalace), za které byli třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého – jen díky nim víme, jak kreslí strom, boxovací pytel nebo balonek.

Bromová Veronika

(*1966) Vystudovala VŠUP, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého 1997, reprezentovala ČR na Benátském bienále 1999. Věnuje se především fotografii, ale také kresbě, malbě a prostorovým instalacím. Jako jedna z prvních u nás začala pracovat s digitálně manipulovanou fotografií, zabývala se zejména ženským aktem. Devět let vedla ateliér nová média II na AVU. Po přestěhování na venkov se změnila témata jejích děl (rodina, přátelé, příroda), nikoli však forma: „Baví mě balanc mezi realitou takovou, jaká je, a realitou fiktivní či skrytou, jejíhož zviditelnění se pokouším dosáhnout viditelnou či neviditelnou manipulací s obrazem.“

Bukolská Kateřina

(*1973) Amatérská fotografka, která se stala mediálně známou díky projektu Neviditeľní fotografi, realizovaného v roce 2014 pod záštitou R. Vana – jeho cílem bylo objevovat talentované autory české a slovenské fotografie. Hlavním tématem jejích fotografií je žena, nejčastěji autoportrét. Zajímá se o alternativní techniky směřující k výtvarné fotografii (olejotisk, bromolejotisk, kyanotypie), výsledné dílo tak mnohdy připomíná spíše abstraktní grafiku než fotografii: „Jsem samouk a amatér. Pohybuji se v alternativních vodách fotografie a experiment mi dává svobodu vyjádřit svůj vnitřní svět vlastní cestou.“

Cajthaml David

(*1959) Vystudoval VŠUP, ateliér architektury a scénografie J. Svobody, ale jeho aktivity jsou daleko širší – je scénografem (spolupracuje např. s HaDivadlem), malířem, grafikem, keramikem, spisovatelem (autorské knihy – sbírka milostné poezie Pudřenka), kytaristou ve skupině DekadentFabrik, také peče dorty. Z jeho díla je patrný vliv surrealismu, používá erotické motivy, do obrazů vpisuje texty. Každé ráno začíná kresbou do rozsáhlého cyklu Psychiatři: „Mám rád svého pětaosmdesátiletého psychiatra. Pokud můžu mluvit o vlivech na mou výtvarnou a hudební tvorbu, tak je to do velké míry vliv diskusí s tímto letitým pánem. Diskusí o funkci slova v přírodě, o mozku a o slečně na schodech.“

Czechia

Czechia je nepřikrášlený, ale láskyplný pohled na současné Česko. Je ódou a ironií v jednom. Jedná se o dlouhodobý projekt, který si klade za cíl postupně zmapovat celé naše území. Jeho autorkami jsou krajinářská a zahradní architektka Lucie Králíková (nar. 1981), fotografka Michaela Karásková (nar. 1989) a designérka Kateřina Plamitzerová (nar. 1989). Během svých výprav vytvářejí sbírku jakýchsi krojů, které odrážejí minulost a současnost daného místa i jejich osobní zážitky (např. ostravský kroj je ušitý ze záclon a ušpiněný mourem a sírou z haldy). V rámci putování autorky tvoří také další umělecká díla vztahující se k navštívenému území – fotografie, kresby, koláže.

Čančíková Dora

(*1977) Vystudovala VŠUP, ateliér filmové a televizní grafiky J. Barty. V rámci studia natočila několik krátkometrážních animovaných snímků (Deník z Peru, Ke startu připravit). Po absolutoriu se zaměřila na grafický design a knižní ilustraci. Působila jako profesorka grafických technik na Pontificia Universidad Católica del Perú. Je členkou volného sdružení grafiků a ilustrátorů Kopr, jehož záměrem je výtvarně obohatit český knižní trh. Ráda pracuje technikou linorytu a dřevorytu. Příležitostně také vytváří nástěnné malby v interiérech škol a školek (Nessie English Preschool).

Černá Markéta

(*1967) Vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci, tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti (Zelený muž, Matka Země) ztělesňující přírodní síly.

Dandová Beatrice

(*1992) Absolvovala SUŠ Václava Hollara (obor propagační výtvarnictví / grafický design) a VOŠ Václava Hollara, obor interaktivní grafika. Nyní studuje na AVU – po ateliéru kresby J. Petrboka a stáži na Hungarian University of Fine Arts v Budapešti v ateliéru malby, v říjnu 2018 zahájila studium v ateliéru malby III J. Bolfa. Od roku 2015 vystavuje svá díla na domácích i zahraničních výstavách.

Dvořák Filip

(*1990) Vystudoval VŠUP, ateliér malby J. Černického a M. Meduny, absolvoval stáž na Glasgow School of Art. Získal Esslovu cenu pro mladé evropské umělce a v roce 2018 také Cenu kritiky za mladou malbu. Spojuje současné umění s historickými výtvarnými prvky, u nichž cítí, že se dotýkají něčeho hlubokého, duchovního (vyřezává barokní ornamenty do polystyrenových desek): „Dávám je do kontrastu a zároveň symbiózy s dnešní estetikou nebo materiály. Zajímá mě energie, která tím nesourodým spojením vzniká. Rád bych tak poukázal na nějakou stálost. Hledám téma, které se nemění, a tím se snažím najít pravdu.“ Vedle tvorby maleb, objektů nebo videoperformancí pracuje jako lektor s problematickou mládeží.

Eisler Eva

(*1952) Absolvovala Průmyslovou školu stavební, po otcově emigraci nemohla dál studovat, stala se projektantkou v ateliéru SIAL. Od roku 1983 se s úspěchem věnovala v New Yorku šperkařství, designu a architektuře. Získala nespočet ocenění, její dílo se nachází v soukromých i veřejných sbírkách (Museum of Arts and Design v New Yorku, Pinakothek der Moderne v Mnichově). Od roku 2007 žije v Praze, vede ateliér K.O.V. na VŠUP. Pro její díla je příznačné použití kovu a minimalistické pojetí: „Minimalismus pro mě není zjednodušení – je symbolem toho, jak je celý vesmír propojený, jak my v sobě i vesmír kolem obsahuje tak obrovské množství informací, že se nedají vyjádřit jinak než třeba tečkou.“

Ettler Petr

(*1947) Vystudovaný mikrobiolog, který od roku 1991 působil devět let jako kancléř Arcibiskupství pražského, se už od mládí věnuje malování, samostatně vystavuje od roku 1969. Ve svých olejomalbách a akvarelech se pokouší, inspirován impresionismem, zachytit náladu krajiny – zádumčivost rybníků, ranní mlhy i večerní soumraky. Učarovalo mu zejména Třeboňsko: „Na Třeboňsku mi imponuje ta horizontála. Je to prostor pro domýšlení perspektiv – odkud jsem, kam směřuji.“ Jeho obrazy získaly přízvisko „Třeboňské haiku“ díky podobnosti s kresbami starých čínských a japonských mistrů, kde se v nejprostších věcech a v prchavých okamžicích ukrývá odlesk krásy, pravdy a věčnosti.

Fárová Gabina

(*1963) Absolvovala na SPŠ grafické v Praze obor užitá fotografie, poté pracovala v družstvu Fotografia. Stála také modelem významným fotografům (J. Saudek, T. Stano). Nedokončila studium umělecké fotografie na FAMU, aby se mohla věnovat činnosti v agentuře Radost, kterou spoluzaložila. Od roku 1990 je na volné noze. Ráda pracuje v ateliéru, fotografuje černobíle na film především portréty a akty. Nahota jí umožňuje lépe proniknout k podstatě člověka: „Všechno se dá říct úplně jednoduše, nepotřebujete k tomu žádné make-upy, masky, oblečení, ani jiný styling.“ Své fotografie často vytváří v cyklech – např. proslulá kolekce portrétů tetovaných valdických vězňů.

Franta Jiří

(*1978) Absolvoval AVU, ateliéry malby A. Střížka a V. Skrepla, působil jako asistent v ateliéru malby II na FaVU VUT v Brně, podílel se na vedení galerie ETC. Je členem umělecké skupiny Rafani. Ilustroval knihu Proč obrazy nepotřebují názvy, která získala cenu Magnesia Litera 2015. Dlouhodobě spolupracuje s D. Böhmem na hravých a nápaditých projektech spojených zejména s kresbou a objevováním jejích možností (performance, videa, instalace), za které byli třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého – jen díky nim víme, jak se dá kreslit s bagrem, nebo jak to dopadne, když se orel pokusí proletět dveřmi.

Fuchs Habima

(*1977) Sochařka a malířka vystavující v ČR i v zahraničí (Berlín, Varšava, Amsterdam, Brusel). Své instalace často skládá z nalezených přírodních objektů, vlastních keramických soch, kreseb i ručně psaných vzkazů. Inspiruje se středověkým uměním, vytváří nejednoznačná díla na pomezí středověké mystiky a kulturní tradice dálného východu. Důležitá je pro ni vnitřní cesta, kterou po mnohaletém pobytu v Berlíně podstupuje i během vnějšího putování: „Člověk, který nemá žádný pevný bod, k němuž by se mohl vracet, pracuje s otevřeným polem možností a je velmi zranitelný. Já nemám žádné závazky – mohu proto takhle žít a pozorovat, co se s člověkem děje, když se něčemu otevře, a pak z toho vycházet.“

Gabrielová Veronika

(*1992) Vystudovala AVU, ateliér malby III M. Mainera a ateliér kresby J. Petrboka. Samostatně vystavuje od roku 2016. Věnuje se především kresbě třpytivými gelovými propiskami v kombinaci se třpytkami, třpytivými lepidly, tušemi, prošíváním bavlnkami. Středobodem jejích obrazů je autoportrét – ženský akt – a jeho vztahy k osobní historii (vzpomínky z cest, dětství…). Inspiruje se tvorbou T. Eminové, podobně jako ona prostřednictvím svých děl upřímně vypráví o vlastním životě. Toto téma je v jejích kresbách jedinečně propojeno s východními vlivy díky zálibě její rodiny v čínské kultuře, cestám po Asii i studijnímu pobytu na Korea National University of Arts v Soulu.

Gálik Jerguš

(*1992) Absolvoval VŠVU v Bratislavě, ateliér keramiky D. Piršče, v současnosti studuje VŠUP, ateliér keramiky a porcelánu M. Velčovského. Rád experimentuje, do keramiky zafixovává různé materiály a dosahuje tak originálních efektů (porcelánová jídelní souprava Posledná večera, kde jsou na talířích zafixované reálné zbytky jídla jako permanentní dekor). V tvorbě projevuje nápaditost a svérázný smysl pro humor – vytvořil např. sbírku porcelánových nádob ve tvaru zavařovacích sklenic Potí sa aj Gott, zavar si ten pot. Jako nadšený kuřák dýmek se věnuje také obnovení tradice Štiavnických dýmek – vytváří hliněné dýmky s moderním designem určené pro konkrétní společenské skupiny.

Gebauer Kurt

(*1941) Vystudoval AVU u V. Makovského a K. Lidického. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého sochařství s nadsázkou říká, že je vlastně malířem, sochařem se stal, aby mohl svá díla umisťovat do prostoru. Jeho stěžejním zájmem je totiž zkrášlování veřejných prostranství – s humorem, vynalézavostí a hravostí (např. hřiště v Ostravě – Fifejdách). Jeho díla jsou nápaditá a provokativní – ať už se jedná o „měkké plastiky“ (Vycpaná Libuše ušitá podle manželky), nebo slavná zakřivená zrcátka pro anketu TýTý. Méně známou avšak rozsáhlou částí jeho tvorby jsou kresby a malby často zachycující jeho oblíbené téma koupání.

Havránek Jakub

(*1987) Vystudoval AVU, ateliér malby I J. Sopka, absolvoval stáž u J. Merty. Zatímco ve své diplomové práci se věnoval figurální malbě (ztvárnění pohybu, který je mu jako amatérskému běžci maratonů blízký), v současnosti se stále více tematicky přesouvá k zachycení krajiny – přesněji řečeno domů v krajině: „Rád zachycuji objem a hmatatelnost věcí, ale vždy přemýšlím i nad atmosférou místa, dojmy a náznaky příběhů. Někdy se skloželezobetonové konstrukce rozpíjejí v zamyšlení, anebo z neurčitosti vyvstane přímočarý nepodstatný detail, jako když na stometrové fasádě člověka upoutá jediné otevřené okno, nebo pověšený ručník.“

Herold Martin

(*1986) Absolvent AVU, studoval v ateliérech M. Rittsteina, J. Petrboka a hostujících pedagogů S. Otto-Knappové a F. Pumhösla. Byl na roční stáži na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách. Samostatně vystavuje od roku 2010. V roce 2015 se dostal mezi finalisty Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho práce se odvíjí v tematicky uzavřených cyklech, které často představuje v prostorové instalaci. Náměty hledá ve svém bezprostředním okolí i v mediálním světě – např. se inspiroval fotografiemi agentury NASA, aby v malbě zachytil povrchy planet a zpřítomnil tak tyto virtuální krajiny divákům.

Hísek Jan

(*1965) Absolvoval VŠUP, ateliér knižní kultury a písma. Tvoří především symbolistní černobílé grafiky technikou šerosvitné mezzotinty (tónové rytiny) – je jediným grafikem, který se dostal do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Také ilustruje – zejména magické a poetické literární texty (G. Meyrink, J. R. R. Tolkien, A. de Saint-Exupéry…). Věnuje se i kresbě a malbě. Své snové obrazy tvoří na cestách po světě, v přírodě – na lukách, u jezů, v lesích. Otiskuje do nich radost ze slunečního světla, z padající vody. Jsou plné drobných příběhů fantastických bytostí – duchů přírody, které můžeme vidět jen svým vnitřním zrakem.

Hlavatý Jan

(*1946) Absolvoval dvouletou grafickou přípravku na VŠUP u J. Nováka a poté katedru scénografie na DAMU u F. Tröstera a L. Vychodila. Je znám především pracemi pro televizi (výtvarné oddělení ČT), příležitostně realizoval zakázky i pro divadla a zájezdové scény. Ve volné tvorbě nepřímo vychází z této profese – společným jmenovatelem je geometrické členění prostoru do barevně kontrastních ploch, dekorativnost a abstrakce: „Vycházím ze snahy vkládat plošným způsobem fragmenty své představy scénické skutečnosti v jejím prolínání do běžného života.“ Je členem Syndikátu výtvarných umělců i Asociace užité grafiky, věnuje se také pedagogické činnosti ve výtvarném oboru.

Hofman Vlastislav

(1884-1964) Vystudoval ČVUT, obor pozemní stavitelství a architektura, absolvoval kurzy figurální kresby i krajinářské malby. Byl čelným představitelem českého kubismu, členem avantgardní skupiny Tvrdošíjní. Podle jeho architektonických návrhů vznikly unikátní realizace – např. jediný český kubistický hřbitov v Ďáblicích. Věnoval se také malbě, grafice, ilustraci, užitému umění (kubistický nábytek) a především scénografii – vytvořil přes 250 výprav např. pro Národní divadlo. Svými moderními scénickými návrhy se proslavil i v zahraničí, získal mimo jiné Gran Premio za scénografii na Triennale di Milano 1940. Unikátní jsou také jeho kostýmní návrhy, které tvořil přímo pro konkrétní herce.

Holcová Veronika

(*1973) Studovala na AVU kresbu, malbu i grafiku u J. Svobodové, B. Dlouhého, V. Skrepla a V. Kokolii. Vystavuje doma i v zahraničí, její díla se nacházejí v soukromých a veřejných sbírkách v ČR, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, USA. Věnuje se kresbě a malbě. Kresby jsou subjektivními deníkovými záznamy, křehké, poetické malby balancují mezi realitou a fantazií, promítá do nich osobní zážitky, pocity z četby, představy, sny. Zobrazuje zejména krajiny, působící snově a zároveň znepokojivě, zaplněné na první pohled „neviditelnými“ detaily: „Hodně pracuji tak, že se lidé musejí skrz obraz „prokoukávat“, přijít na to, co se v něm odehrává, do jakých vrstev se můžou dostat.“

Holý Adam

(1974–2016) Vystudoval SPŠ grafickou v Praze. Stal se nezávislým fotografem hlavně v oblasti módní fotografie, věnoval se i volné tvorbě. Proslavil se snímky balancujícími mezi něžnou romantikou a pornografií, které vytvářel s „vytříbeně pokleslým vkusem“. Syrovou erotiku kombinoval s křehkou atmosférou všedních situací. Za knihu intimních portrétů modelek The Overview Effect získal cenu Czech Grand Design 2014 v kategorii Fotograf roku. Zabýval se i portréty a stále více krajinou: „Krajina mě přitahuje podobně jako ženy nějakým vytržením se z mých hranic, pout. Je to pořád o tom samém – překročit vlastní hranice a vrhnout se do prázdnoty… ale naplňující.“

Houdek Vladimír

(*1984) Vystudoval AVU, ateliér malby II V. Skrepla a J. Kovandy. V roce 2010 získal první místo Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jeho dílo je zastoupeno ve významných soukromých i veřejných sbírkách (NG v Praze, Kunstpalais Erlangen). Pracuje systematicky, jedno téma variuje na hranici únosnosti – tři roky se například zabýval kruhem. Používá techniku vrstvené malby, která vyplynula z jeho tvůrčího přístupu – díla mnohokrát přemalovává ve snaze je zdokonalit. V současnosti se přiklání ke geometrickému vyjádření. Na jeho obrazy má vliv literatura (cyklus Melancholie inspirovalo dílo J. Fosseho), sám píše básně – se stejným nasazením jako maluje.

Hroudová Pavla

(*1968) Vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však věnuje výtvarné tvorbě, od roku 2009 pravidelně vystavuje. V současnosti se soustředí na malbu olejovými a akrylovými barvami i akvarelem, s nímž se seznámila při vysokoškolském studiu, kde byla také vedena k malbě v plenéru. Tvoří akvarelové obrázky krajin, jež ji okouzlily na cestách, jako deníkové záznamy do skicáků. V poslední době se jí největší inspirací stal svět zvířat, který se snaží zachytit (ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů) v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Řadu let spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

Hrůza Tomáš

(*1979) Absolvoval ateliér fotografie P. Baňky na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Kromě fotografií vytváří i videoinstalace, je redaktorem časopisu Fotograf, spoluzakladatelem informačního portálu o umění ArtMap a zakladatelem spolku Pilgrim – „potulné univerzity přírody“, která rozvíjí aktivity vztahující se k chůzi a k filosofii člověka jako součásti přírodního společenství. Také hlavním tématem jeho fotografií je vztah člověka a krajiny, bývá označován přízviskem „něžný turista“: „Náš svět je neuvěřitelný a je jen na nás, jakým způsobem chceme jeho neuvěřitelnost prožít, jak se jím sami obohatíme a jak naše poznání zas zpětně obohatí svět.“

Hubatková Jana

(*1970) Absolvovala VŠUP, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna, nyní zde působí jako pedagog v litografické dílně. Zabývá se kresbou, ilustrací (druhé místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 1997) a grafikou – používá zejména techniku kamenotisku: „Je to dobrodružství, nikdy nevíte přesně, co vám kámen připraví. V okamžiku, kdy se zdá, že máte všechno pod kontrolou, většinou se něco semele, kámen tu jistotu člověku nedaruje. Je nutné k němu přistupovat s pokorou.“ Získala ocenění v soutěžích Celebrating Print 2014 a Grafika roku (několik čestných uznání, Cena hlavního sponzora 2012). V bohatě vrstvených, expresivně barevných abstraktních litografiích zachycuje hlavně vnitřní zážitky a vzpomínky.

Jabůrek Lukáš

(*1983) Vystudoval VOŠ sklářskou v Novém Boru. Prosadil se jako autor vlastních návrhů, v roce 2012 byl nominován na cenu Designér roku Czech Grand Design a získal za vázu Hruška a kolekci Kolorit Cenu veřejnosti. Už jedenáctým rokem je uměleckým ředitelem světoznámé sklárny Moser v Karlových Varech a zároveň vede její vývojové středisko. Jako vyučený brusič skla v sobě spojuje designérský talent s praktickými znalostmi, při tvorbě klade důraz na barevnou optiku, kombinace barev. Snaží se, aby jím navrhované dílo vyniklo v prostoru podobně jako architektura, přitáhlo k sobě pozornost a vzbuzovalo emoce.

Jožová Anna

(*1996) Absolvovala SUŠ Václava Hollara, nyní studuje VŠUP, ateliér skla R. Plesla. Přestože teprve ukončila první ročník studia, její tvorba si už získala pozornost. Byla zařazena mezi nejmladší designérské talenty především díky své váze nazvané Líza, která je humornou reakcí na vázy z muránského skla – jejím základem je totiž slepenec z pastelových lízátek. Smysl pro humor a ironii projevila i ve svých dalších dílech (např. vázy výmluvně nazvané Koketky – stylizace ženských pozadí sedících na stoličce za barem). Při tvorbě se snaží o harmonii mezi designem a volným pojetím objektu.

Jung Rudolf

(*1954) Absolvoval Institut výtvarné fotografie a katedru fotografie na FAMU (obor umělecká fotografie). Fotografovat začal v šestnácti letech, aby zdokumentoval život okolo sportovního létání, které je jeho velkým koníčkem. Dnes se věnuje figurální fotografii, uměleckému portrétu, letecké fotografii i krajině: „Rozeklané štíty mě neoslovují. Mluvím jednoduše a patetický kecy mě míjejí bez účinku, stejně jako ty štíty velehor.“ Používá také historické fotografické techniky (kyanotypie, kalotypie). Je členem Asociace profesionálních fotografů a S.V.U. Mánes. Vystavoval na desítkách samostatných a kolektivních výstav u nás i v zahraničí.

Kalivodová Markéta

(*1989) Absolvovala Fakultu designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni, ateliér keramiky, nyní zde působí jako asistentka. Její diplomová práce byla oceněna v soutěži o Národní cenu za studentský design a prezentována v Designblok Diploma Selection. Spoluzaložila studio Vobouch, které získalo hlavní cenu Czech Design Weeku a nominaci na Objev roku cen Czech Grand Design 2015 za objevnou kombinaci porcelánu s betonem (několik děl zakoupilo do sbírky UPM v Praze). Je členkou skupiny NALEJTO ceramic design, jež vytváří užitkový porcelán i volné objekty – šperky, svítidla, hračky (např. porcelánový stolní fotbálek). Ráda hledá a kombinuje materiály, technologie výroby i dekorace.

Kantová Zuzana

(*1986) Vystudovala AVU, ateliér figurálního sochařství a medaile J. Hendrycha, absolvovala stáž na Taipei National University of the Arts na Tchaj-wanu. Samostatně vystavuje od roku 2010. Věnuje se hlavně figurativnímu sochařství – zajímá ji především lidské tělo a krkolomná spojení jeho jednotlivých částí: „Tělo, ať už člověka nebo zvířete a asi i rostliny je nosný vyjadřovací prostředek. Lidské tělo vtlačuji do různých nezvyklých poloh. V některých případech nereálných ve smyslu životních možností. Tělo člověka je přizpůsobivé a snaživé.“ S humorem propojuje klasickou figurativní tvorbu např. s kubismem, vytváří odlitky z různých materiálů (sádra, papír), jako modelu využívá často sama sebe.

Karbus Lukáš

(*1981) Vystudoval FaVU VUT v Brně, ateliér malby II M. Mainera. Maluje akvarelem zátiší i abstraktní obrazy, nejvíce se však věnuje krajinomalbě. Nejčastěji na výrazně barevných velkoformátových obrazech zachycuje rodnou krajinu severních Čech, která ho zajímá svými rozmanitými profily (ostrý čedič proti romantickému pískovci). Přírodní prvky kombinuje s abstraktními geometrickými vzory, netradičně spojuje nesouvisející části krajiny: „Nekopíruji skutečnost, ale přenáším na papír obraz svého vědomí. Zkomprimuji krajinu, abych urychlil vizuální přenos k divákovi, možná proto pak může připomínat psychedelii.“ V roce 2015 se stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Kintera Krištof

(*1973) Absolvoval AVU, ateliér M. Knížáka, a postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Byl třikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, jeho díla se nacházejí v soukromých i veřejných sbírkách (NG v Praze, Fogg Art Museum v Bostonu). Je tvůrcem soch a instalací, v nichž propojuje výtvarné umění, performanci a scénografii. Vytváří i kresby, často netradiční technikou. S hravostí a vtipem upozorňuje na závažné problémy člověka ve světě zahlceném technikou. Jeho díla se hýbou, mluví, jiskří: „Jsem kutil – v ruční práci jsem se našel a myslím si, že je dost zdravá na hlavu. Zažijete si při ní marný pokusy, kdy to nefunguje, ale nakonec nad hmotou vyhrajete.“

Klaška Barbora

(*1987) Vystudovala AVU, ateliér sochařství I J. Róny, absolvovala stáž na Hoogeschool voor de Kunsten Utrecht v Holandsku. Je členkou spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM a zakladatelkou sympoziofestivalu Badespasstotal. Objevuje stále nové způsoby a techniky zpracování, experimentuje s různými materiály (hlína, pryskyřice, neony, brčka). Je autorkou realizací ve veřejném prostoru, které vytváří z trvanlivých materiálů jako sklocement nebo odpadní trubky (např. (A)symbiont; 1. místo v sochařské soutěži Památník ke 100. výročí vzniku Československa v Litoměřicích). Od figurativních soch se stále více přesouvá k abstrakci, soustředí se na práci se světlem a kontrasty.

Klimeš Svatopluk

(*1944) Vystudoval AVU. Patří k několika českým výtvarníkům, kteří se zabývají médiem ohně. Oheň ho upoutal už v mládí a stal se pro něj celoživotním výtvarným prostředkem. Jeho stopy vkládá do kreseb, maleb, fotografií i videoartu. Používá techniku propalování, ohořování, okuřování, pracuje také s popelem. Svůj osobitý rukopis neustále prohlubuje a hledá další způsoby, jak téma ohně v umění uplatnit. V jeho díle se často objevují motivy z cest především do severských zemí – i zde preferuje místa spojená s ohněm (např. sopky na Islandu). Od roku 1998 vyučuje v ateliéru kresby a malby v Institutu výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem. Svými pracemi je zastoupen i ve sbírkách NG v Praze.

Kolíbal Stanislav

(*1925) Vystudoval VŠUP, ateliér užité grafiky A. Strnadela, a scénografii na DAMU u F. Tröstra. Věnuje se scénografii, grafice, kresbě i ilustraci, proslul však hlavně jako sochař (např. reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně). Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i zahraničních sbírkách (newyorské Metropolitan Museum of Art, Museum Modemer Kunst ve Vídni, NG v Praze). Zajímá ho zejména zobrazení nestability symbolizující nejistotu (plastika Labil). Rád pracuje s bílou barvou a tzv. „emocionální geometrií“: „Má tvorba vychází z představy, že umění je sdělení. Přimkl jsem se k řeči geometrických tvarů, protože jsem v ní našel cestu, jak lapidárně vyjádřit pocity i myšlení.“

Kopecký Vladimír

(*1931) Absolvoval VŠUP, ateliér monumentální malby a skla, od roku 1990 po osmnáct let sám tento ateliér vedl. Získal zlatou medaili jako spoluautor mozaiky na Expo 1958, která mu otevřela dveře do světa. Jeho stěny z pískovaného a barveného skla lze najít například v Japonsku, Nizozemsku, USA nebo Německu. Je autorem skleněných artefaktů, maleb, grafik, vitráží nebo také soch z rozštípaných kolejnic. Jeho tvorba má dvě zdánlivě protichůdné polohy – precizně vypracované geometrické obrazy a divoké expresivní malby: „Prostě jsem takový, mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou.“

Kotrba Tadeáš

(*1986) Vystudoval AVU, ateliéry malby III M. Rittsteina a grafiky I J. Lindovského. Absolvoval i ateliér hostujícího pedagoga J. Merty a stáž v ateliéru malby na The University of the Arts v Londýně (Central Saints Martins College of Art and Design). Samostatně vystavuje od roku 2010, ilustroval také několik dětských knih. Jeho atmosférické malby se pohybují na pomezí krajinomalby, portrétu a figury. Zrcadlí autorovu introvertní, empatickou, přemýšlivou povahu, jeho vnitřní svět: „Všechno, co maluju, vychází z mých vlastních zážitků. Nesnažím se ale o zachycení konkrétních lidí, spíš člověka obecně – jako zástupce lidstva. Zajímá mě zápas člověka s přírodou a se sebou samým.“

Koťátková Eva

(*1982) Vystudovala AVU, ateliér malby II V. Skrepla a J. Kovandy, absolvovala doktorské studium na VŠUP. Získala řadu ocenění – Cenu Jindřicha Chalupeckého, Cenu Josefa Hlávky, byla finalistkou Future Generation Art Prize a 45th International Contemporary Art Prize. Své práce prezentovala na mnoha výstavách v ČR i v zahraničí (Benátské bienále 2013). Používá široké spektrum médií od kresby, sochy a instalace až po video a divadelní inscenaci, aby poukázala na bariéry, kterým čelí např. psychiatričtí pacienti nebo žáci ve škole: „Mým dlouhodobým tématem je situace jedince, který se snaží začlenit do existujících struktur a z různých důvodů se mu to nedaří. Zajímá mě také pohled druhé strany – jak se k takovému člověku staví okolí.“

Kovanda Jiří

(*1953) Od roku 1976 se jako samouk zabývá konceptuálním uměním, v současnosti patří k nejvyhledávanějším českým umělcům. Vystavuje ve významných zahraničních galeriích (jako první Čech byl pozván do londýnské Tate Modern). Působí jako pedagog na AVU i Fakultě umění a designu UJEP. Věnuje se performancím, intervencím, instalacím, malbě a kolážím. Zkoumá možnosti kontaktu s lidmi (např. akce Polibek přes sklo), jeho „malé“ projekty jsou prostoupeny lidskostí a jemným humorem: „Chci skrze velmi jednoduché objekty diváky přivést k tomu, aby „otevřeli oči“ a vnímali nejen ty „důležité“ věci, ale věci každodenní potřeby i všední situace, které nás denně obklopují.“

Kovtun Hanna a Mariia

Hanna (nar. 1993) a Mariia (nar. 1996) Kovtun jsou éterické sestry původem z Ukrajiny, pocházejí z rodiny architektů. Na první pohled vypadají jako dvojčata, liší se však od sebe nejen věkem, ale i způsobem uměleckého vyjádření. Hanna studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni ateliér komiks a ilustrace pro děti u B. Šalamounové. Kromě tvorby komiksů, knižních vazeb a grafiky skládá také hudbu, která vychází z ukrajinského folkloru. Mariia studuje na VŠUP ateliér malby J. Černického a M. Novotného. Na svých plátnech vyznačujících se expresivní barevností často zobrazuje příšerky.

Kriššák Patrik

(*1986) Vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, ateliér malby D. Balabána. Byl finalistou Start Point Prize 2011 a Ceny kritiky za mladou malbu 2012. Věnuje se primárně olejomalbě, ale experimentuje i s dalšími materiály (srst, třpytky). Už pátým rokem tvoří specifickou autorskou technikou tzv. „flašové obrazy“ – skleněnou lahvičku s namíchanou barvou překlopí na plátno nebo papír v horizontální poloze a obraz maluje jejím posouváním. Vytváří cykly na různá témata, portréty, věnuje se i abstraktní malbě, protože rád pracuje se znakem. Pro jeho práci je typická hravost, spontaneita a intuitivnost. S humorem zkoumá možnosti obrazu, který se snaží různými způsoby přetvořit v objekt.

Kučerová Alena

(*1935) Vystudovala VŠUP, ateliér A. Strnadela. Je významnou grafičkou, její díla získala řadu cen (Premio internazionale Biella per l´incisione 1967), lze je najít v Muzeu moderního umění v New Yorku, v pařížském Centre Pompidou i pražské NG. Proslavila ji technika perforování plechu – na levný konzervový plech se nedalo rýt, proto do něj dělala dírky zděděným ševcovským šídlem. Od roku 1996, kdy přišla o tiskařský lis, žije na vesnici a vytváří díla z dostupných materiálů (perforace kartonu, výšivky). Tvoří geometrické i přírodní motivy: „Nepotřebovala jsem fixovat v tvorbě utrpení, bolest, chtěla jsem vyjádřit vzácné okamžiky pohody. To považuji za důležité: Radost ze života - a předávat ji dál.“

Kuklík Ladislav

(*1947) Vystudoval VŠUP, obor volná grafika a ilustrace u J. Trnky a Z. Sklenáře. Věnuje se kresbě tužkou, ilustraci a volné grafice, kde používá techniku čárového leptu s akvatintou. Je členem grafického sdružení Hollar, samostatně vystavuje od roku 1976. Mezi jeho tématy dominují zvířecí motivy a ženský akt. Jeho jedinou modelkou je už čtyřicet let jeho manželka, kterou fotografuje a podle fotografií kreslí: „Žena je mé nejmilejší, nevyčerpatelné téma. Stále nalézám detaily, které jsem předtím neviděl a které mě dokáží nadchnout. Pokaždé, když usedám k prázdnému, čistému papíru, nebo k měděné desce, vždy mám ten samý pocit – buď a nebo! Podaří se mi objevit něco nového, něco, co mě uspokojí?“

Kurutzová Petra

(*1986) Studovala na katedře výtvarné výchovy PedF UK. Zabývá se trash artem (vytváří objekty z vyhozených věcí, odpadků) a grafickým designem, často kombinuje kresbu s autorskou fotografií. Soustředí se však zejména na tvorbu pro děti – věnuje se dětské ilustraci, připravuje volnočasové aktivity a umělecké workshopy pro děti různých věkových kategorií. Inspiraci hledá především v přírodě.

Kvita Roman

(*1989) Vystudoval VŠUP, ateliér produktového designu M. Froňka a J. Němečka. Absolvoval stáž na kodaňské Danmarks Designskole v ateliéru nábytku a prostorového designu. Jeho tvorba je rozmanitá – od produktů ze skla, přes nábytek až po řešení interiérů a architekturu výstav (např. návrh památníku, kaple, design městských kol, univerzální městské brašny, snubních prstenů i uren): „Měřítko nerozhoduje, důležitý je smysl pro detail, myšlenku a kompaktní celek.“ Spoluzaložil art-designovou značku nábytku NARKi. Za kolekci lisovaného skla Sphere získal mimo jiné první místo v soutěži Nachtmann NextGen 2013 a Red Dot Award 2015.

Lamr Hanuš

(*1976) Vystudoval VŠUP, ateliér sochařství – kov a šperk V. K. Nováka. S úspěchem se věnuje šperkařství. Upřednostňuje přírodní materiály (kovy, drahé kameny, dřevo), při tvorbě uplatňuje smysl pro detail. Inspiruje se přírodou – světem rostlin a brouků. Používá techniku ztraceného vosku, známou už v době bronzové, která mu umožňuje věrně napodobit přírodní struktury: „Dělám šperky z přírody, protože příroda je nejlepší designér. Vlastně se snažím to té přírodě nezkazit.“ Byl nominován na cenu Czech Grand Design – jednou v kategorii Módní designér roku a třikrát v kategorii Šperk roku. Jeho šperky jsou zastoupeny ve sbírkách UPM v Praze, nosí je manželky českých diplomatů i M. Albrightová.

Lamr Jan

(*1983) Absolvoval VOŠ grafickou v Praze, program grafický design a zpracování tiskovin u Z. Kočvara – se zaměřením na propagační grafiku. Zabývá se rozměrnějšími malbami a digitálními tisky, předlohy pro ně vybírá ze svých skic kreslených fixy. Jeho volné cykly, jejichž součásti se obsahově a formálně doplňují, jsou prostoupeny symboly a šiframi. Pracuje se zvířecími, abstraktními, geometrickými i streetartovými motivy. Vliv graffiti je znatelný také v rychlém značkování a kódování, v přímé barvě, čisté ploše a důsledné stylizaci jeho děl.

Libecajt Martin

(*1971) Malíř samouk, který maluje od dětství, v posledních sedmi letech s větší intenzitou. Zajímá ho především figura ve spojení se surreálným prostředím (např. Surfování s vosou). Ve svých dílech rád používá nezvyklé kombinace vyobrazených postav a předmětů. Navozené asociace jsou potom zajímavé, mnohdy humorné. Věnuje se také malbě zátiší, v nichž často zobrazuje předměty pro tento žánr netradiční (kleště, trychtýř, láhev s rozprašovačem), nebo kresbě portrétů.

Límanová Terezie

(*1965) Vystudovala francouzštinu a češtinu na FF UK a bohemistiku na University of London. Je učitelkou jazyků a překladatelkou, malbě se věnuje jako samouk. Ve svých lyrických obrazech zachycuje detaily míst spojených s jejím životem – dům dětství (o němž napsala i svůj literární debut Domeček) nebo ulici, kterou léta chodí. Často na sebe vrství několik časových rovin (např. pod šedou magistrálou prosvítá zelené pole): „I svítící billboardy a moderní stavby se časem stanou rozpadlou konstrukcí, znamením minulosti pro ty, co přijdou po nás. Chodím po navrstvených plátech času mezi teď a mnoha tehdy, po místech, kde něco právě vzniká i zaniká, a kde i my zanecháme svou stopu.“

Mainer Martin

(*1959) Studoval textilní výtvarnictví na VŠUP, přestoupil na AVU do ateliéru malby A. Paderlíka. V roce 1993, kdy získal Cenu Jindřicha Chalupeckého, se pod vlivem knihy duchovního učitele Ram Dasse začíná věnovat sebepoznávání. Studuje psychotroniku, magii, podvědomí, medituje. Jeho obrazy vznikají jako „automatické záznamy“, mají prorocký charakter, jsou inspirovány i halucinogenními vizemi: „Možná by se dalo říci, že je tam dotek mystiky? Nevím … možná jde o astrální rovinu – nebo plazmu starých Keltů, kde jsme tak jako tak všichni neustále přítomni a ona v nás – živí i mrtví… o universální hybnou sílu jde určitě – bez ní není nic!“ Dvacet let vedl ateliér malířství na FaVU VUT Brno a poté na AVU.

Maláč Matyáš

(*1997) Studuje AVU, v ateliéru malby II V. Skrepla a J. Šerých, „chráněné zóně“ experimentů. Už v osmnácti letech měl, ještě jako student Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze, svou první samostatnou výstavu v galerii hotelu Le Palais. Patří k nové generaci umělců vzešlých z graffiti scény – rád vytváří větší formáty, rozvíjí práci s písmenem a s barvami. Také je pro něj důležitá svoboda, a to i v přístupu k jeho vlastní tvorbě: uvítal by, kdyby každý, kdo stojí před jeho dílem, zapojil vlastní představivost a neomezoval se přitom ničím, ani autorským názvem.

Malinová Pavla

(*1985) Vystudovala Fakultu umění Ostravské univerzity, malířský ateliér F. Kowolowského. Věnuje se figurální i abstraktní malbě a kresbě. Do tvorby promítá osobní pocity a zkušenosti v symbolické rovině (bolest páteře jako meč zabodávající se do země), používá i obecně platné symboly – pentagram, zeměkoule. Baví ji hra s jazykem, humorné, poetické texty někdy vpisuje přímo do obrazů: „Podvojné vidění, podvědomí, vizuální nit, dekor, ornament, amatérské vizionářství, esoterická dutosvětskost, páteřní a žebrové pády, kočičí hřbety. Obrazy jsou pro mě terapií v pravém slova smyslu. A zároveň snahou být lepším člověkem, duchovnějším, moudřejším – ve zdravém slova smyslu.“

Matoušek František

(*1967) Absolvoval AVU, ateliéry J. Lindovského a J. Davida. Byl členem skupiny Luxsus, sdružující umělce z Davidova ateliéru. Od roku 1996 používá specifickou techniku vytváření obrazů – vytrhává jednotlivé nitě z džínoviny a takto vytvořená plátna doplňuje akrylovou malbou. Jeho oblíbeným námětem jsou krajiny, které maluje v plenéru, aby bezprostředně zachytil krásu přírody, naopak ateliérová tvorba, ať už jsou to portréty (často vlastní rodiny) nebo květinová zátiší, maluje podle fotografií. Svou „džínovou“ metodu rozšířil i do oblasti módy – spolupracuje s módní návrhářkou M. Drápelovou. Je zastoupen v NG Praha, v soukromých domácích i zahraničních sbírkách.

Meduna Marek

(*1973) Vystudoval AVU u J. Davida, V. Bromové, M. Rittsteina a V. Skrepla, působil jako odborný asistent na VŠUP v ateliéru malby. Jako člen skupiny Rafani s oblibou provozuje konceptuální umění. Tvoří různorodá díla (malby, objekty, pracuje i s texty), která sjednocuje na výstavách pod určitým myšlenkovým konceptem. Pro jeho sebeprezentaci i tvorbu je typická nejednoznačnost, znejistění: „Mnozí říkají, že cítí na mých výstavách jakýsi podivný humor, já bych však řekl, že humor je něco, co mi zůstává cizí.“ Jisté je jen to, že mu není lhostejné okolní dění: „Je zdravé se občas rozhlížet i po světě okolo sebe, protože přece jenom je důležitou rolí umělce být, když už ne glosátorem, tak do určité míry svědkem.“

Melan Petr

(1947-2009) Vystudoval VŠUP, ateliér ilustrační a užité grafiky Z. Sklenáře. Věnoval se knižní ilustraci (cena v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 1992), vědecké kresbě a především volné grafice. Byl členem grafického sdružení Hollar, vytvořil grafické listy a ilustrace do bibliofilií pro Lyru Pragensis. Rád pracoval s malými formáty, byl vyhledávaným tvůrcem ex libris (některá získala ocenění i na mezinárodních soutěžích). Ovlivněn pozdní renesancí tvořil s mikroskopickou dokonalostí a nekonečnou trpělivostí poetická dílka, v nichž byla reálná detailní kresba obohacena o snové prvky. Inspirovala ho ženská krása, příroda, v posledních letech před smrtí často přemítal také nad během času a mystikou zrodu a zániku.

MY DVĚ

Úspěšný projekt dvou absolventek VŠUP – Moniky Matějkové (1991, ateliér skla) a Veroniky Watzkové (1989, ateliér K.O.V.). Jejich první kolekce Mimozem – dětská stavebnice z jednoduchých dubových kostek, evokujících kosmická tělesa a stroje, a natřených pastelovými lazurami, byla nominována na cenu Czech Grand Design 2016 v kategorii Objev roku. V následujícím roce získaly další nominaci, tentokrát v kategorii Designér roku, za kolekci dřevěných sběratelských pohádkových figur Zahumny: „Spojuje nás láska k poctivému řemeslu a nadšení pro tvorbu s přírodními materiály. Smyslem naší práce je tvořit objekty, které boří hranice mezi dětstvím a dospělostí.“

Ouhel Ivan

(*1945) Studoval na AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Je kreslíř, grafik, ilustrátor a především autor velkoformátových obrazů. Jeho život i tvorbu poznamenala mozková příhoda, která ho v mladém věku upoutala rok na lůžko. Stal se z něj samotář, své myšlenky vtěluje raději do obrazů než do slov. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenává realitu, jak ji sám vidí. Netvoří v plenéru – v ateliéru maluje vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

Pečlová Adéla

(*1989) Vystudovala Fakultu umění a architektury TUL, vede vlastní architektonickou praxi, souběžně se však už sedm let věnuje tvorbě šperků – především náhrdelníků, náramků a nově také prstenů: „Ovlivňuje mě technické zaměření školy, mám díky němu trochu jiný pohled na materiály. Baví mě čisté linie a jednoduché zpracování.“ Nejdůležitější součástí jejích minimalistických, precizně vypracovaných šperků jsou skleněné kuličky, které pro ni vyrábějí sklárny ze severu Čech. Používá i hliník, dřevo a zapínání na magnet, které umožňuje na sebe kousky šperku napojovat. Absolvovala stáž na VŠUP v ateliéru K.O.V. u E. Eisler, v současnosti tvoří šperky v ateliéru H. Lamra.

Pešková Petra

(*1988) Vystudovala AVU, ateliér sochařství II J. Zeithammla (dvakrát obdržela Ateliérovou cenu AVU), absolvovala stáž na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově. Zúčastnila se řady zahraničních dřevosochařských sympozií, byla vybrána mezi finalisty Tennenloher Kunstförderpreis 2012. Je autorkou realizací Trychtýře pro vrch Vítkov v Praze a Wir 2 v německém Selbu. Je jí blízké vyjádření skrze geometrické kompozice: „Tvar je pro člověka nositelem významu, je pomůckou pro vyjádření emocí. Symbolických významů je více, ale tato mnohoznačnost ponechává širší pole pro vlastní uchopení díla a vstoupení do něj. Nejde mi o to vyjádřit se rychle pochopitelnými formami.“

Petrlík Ondřej

(*1989) Vystudoval AVU, ateliér malby II V. Skrepla a J. Kovandy. Absolvoval stáž na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech, byl španělským malířem A. Lópezem vybrán k účasti na uměleckém semináři ve Valladolidu, dostal se do finále Ceny kritiků za mladou malbu. Samostatně vystavuje od roku 2009. Ve své tvorbě propojuje suverénní uvolněný malířský projev se zájmem o literaturu, filozofii, starožitnosti i krajinomalbu. Realitu nahrazuje symboly a znaky – jeho figury postrádají konkrétní rysy, krajinu zachycuje v abstraktních nebo znakových kompozicích. Pracuje také s fotografií (např. svá díla vystavuje s jejich zvětšeninami) a vytváří prostorové instalace.

Piekar Pavel

(*1960) Jeden z výrazných představitelů současné grafiky. Absolvoval ČVUT v Praze, jako samouk se pod vedením B. Kutila a manželů Hladíkových začal věnovat realistické kresbě. Získal několik ocenění (první cena za linoryt v soutěži Grafika roku 2004), je členem Umělecké besedy, v roce 2015 byl zvolen předsedou grafického sdružení Hollar. Věnuje se linorytu, který přibližuje iluzivnímu malířství. Jeho dílo je rozsáhlé a námětově bohaté (krajiny, portréty, figurální kompozice ad.): „Umění je stálá, každodenní práce. Nejde o to, čekat na inspiraci až si nás najde – jde o to žít ve vnitřním světě, kde se vnější vizuální tvary – způsobem umělcova života – promění ve vhodné formy jeho vlastní tvorby.“

Pivovarov Viktor Dmitrievič

(*1937) Narodil se v Moskvě, ale od roku 1982 žije v Praze. Absolvoval obor knižní a časopisecká tvorba na Vysoké polygrafické škole v Moskvě, ilustroval přes padesát zejména dětských knih. Je jedním ze zakladatelů Moskevské konceptuální školy, společně s I. Kabanovem vymyslel takzvaná alba – cykly, ve kterých je originálním způsobem zkombinován obraz s textem. Ve své tvorbě spojuje zásadní filozofické otázky s humorem, ironií, satirou a nadsázkou. Aby se vyhnul umělecké rutině, mění materiály, rozměry i témata svých děl. Je autorem maleb, kreseb, fotografií, objektů, koláží. Jeho díla se nacházejí i ve sbírkách NG v Praze nebo Treťjakovské státní galerie v Moskvě.

Polcar Miloslav

(*1947) Absolvoval VŠUP v Praze, ateliér monumentální malby Z. Sklenáře a V. Menčíka, přesto se věnuje hlavně volné grafice. Do otisku však zasahuje kresbou nebo malbou, čímž z grafického listu vytváří originál. Zajímá ho prostor mezi obrazem a písmem jako symbolem civilizace – používá kaligrafii (je vyučený typograf), abstraktní písmo, které není nositelem sdělení. Zabývá se i sochou – robustní objekty staví do kontrastu k subtilním grafikám (například tiskům na průsvitném papíru) jako metaforu země a nebe, hmotnosti a ducha. Za své dílo získal několik ocenění, mimo jiné Silver prize na Mezinárodním trienále grafiky 1991. Vyučuje na PedF UK kresbu a grafiku.

Pražan Jan

(*1979) Vystudoval FaVU VUT v Brně, ateliér malby II L. Rathouského a M. Mainera, absolvoval stáž na Facultad Bellas Artes Cuenca ve Španělsku a rezidenční pobyt na Beyond the Mist (Meghalaya, Indie). Je členem výtvarné skupiny Tuba. Věnuje se primárně malbě a kresbě (např. deníkové záznamy vyškrabávané v tuši), zabývá se také arteterapií. Tvoří vířivé expresivní obrazy s esoterickou atmosférou, které odrážejí jeho zážitky z cest a přírody, ze studia umění a spirituality jihoamerických indiánů nebo východní filozofie (Buddha v kopřivách, Šaman, Překročení prahu): „Malířství je pro mne převážně duchovní a mentální proces. Obrazy jsou jakýmsi svědectvím těchto procesů.“

Rafani

Umělecká skupina založená v Praze roku 2000. Na české umělecké scéně zaujímají výjimečnou pozici svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Staví do středu pozornosti témata, která jsou ze společenského vědomí vytlačována – vyhnání sudetských Němců, rasová nesnášenlivost a neonacismus, otázky národní identity. Činí tak často formou provokativních performancí a veřejných proklamací (přihlášení do KSČM, pálení černobílé verze české vlajky). Do povědomí veřejnosti se dostali především kontroverzními akcemi, při nichž natřeli Lennonovu zeď na zeleno nebo se vykáleli v NG u obrazu M. Knížáka.

Raškovová Lucie

(*1970) Vystudovala VŠUP, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna, absolvovala stáž na Hochschüle für Kunst und Design Halle, litografické sympozium v Lipsku a letní akademii v Salzburgu v ateliéru grafiky. Je členkou grafického sdružení Hollar. Zabývá se hlubotiskovými technikami, především leptem (technikou měkkého krytu), bibliofiliemi a ilustracemi. Její autorské knihy pro děti byly nominovány v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku 2012, Zlatá stuha 2016 a Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku. Je odbornou asistentkou na katedře grafiky VŠUP, která tvoří kulisu jejích nekorektních „deníků“, postavy jejích přátel a kolegů se objevují i v jejích dětských knihách (Reptej a nebreptej).

Rittstein Michael

(*1949) Vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentálni malby A. Paderlíka. V letech 2001-2018 zde vedl ateliér malby III. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě ale přece. Patří k významným představitelům expresivní figurální malby, jeho díla se nacházejí v mnoha českých i světových sbírkách (Centre Pompidou v Paříži, Albertina ve Vídni, NG v Praze). Na plátna, často položená horizontálně, nanáší silné vrstvy akrylových barev nebo gelu. V surreálných obrazech zachycuje příběhy za použití tvarové deformace, ironie, grotesky, výrazné barevnosti i zvířecí tématiky (Krávy na rybách). Sám svou tvorbu charakterizuje citátem J. Kroutvora: „Projedeme-li se na Rittsteinově Lochnesce, vyrážíme zároveň výkřiky radosti i děsu.“

Róna Jaroslav

(*1957) Vystudoval VŠUP, ateliér sklářského výtvarnictví S. Libenského. Patří mezi výrazné české umělce – je především malířem a sochařem, ale věnuje se i divadlu (režie, scénografie, kabaretní trio Tros Sketos). Spoluzaložil skupinu Tvrdohlaví, je členem skupiny výtvarníků Stará parta – družiny rytířů sídlící na bájné hoře Ještěd. Právě rytířství jako symbol morálky – v čele s osmimetrovou sochou Jošta Moravského – patří k jeho hlavním tématům. Na opačném pólu stojí čerti, upozorňující na všudypřítomné zlo. Kolem se prostírá vesmír, proti jehož tajemstvím (nestvůry, nebeské úkazy) je člověk tak nepatrný: „Nedělám realistické věci, zjevuju podvědomí, myšlenky, představy. Jsem prostě zjevovač snů a pocitů.“

Ronovský František

(1929-2006) Studoval na AVU v ateliéru malby M. Holého. Většinu tvorby zasvětil figurativní malbě, kresbě a grafice. Spoluzakládal tvůrčí skupinu Etapa, vystavoval v ČR i v zahraničí (Bienále v Benátkách a v São Paulu), jeho díla vlastní NG v Praze. V době normalizace se stáhl do svého ateliéru ve vesnici Hajská a námětově uzavřel svou tvorbu do okruhu rodiny. Nejčastěji maloval triptychy na rozměrné dřevěné desky prastarou technikou enkaustiky (horkým voskem smíchaným s barvou). Tématem jeho děl je člověk a jeho život mezi narozením a smrtí, příběhy lidí, vnímané s dojetím, soucitem i nostalgií. Zemřel při práci v ateliéru obklopen svými obrazy, které nikdy neprodal žádnému soukromníkovi.

Říčanová Tereza

(*1974) Absolvovala VŠUP, atelér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Tvoří autorské knihy pro děti, mnohokrát oceněné v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku a Zlatá stuha a jednou nominované na cenu Magnesia Litera. Věnuje se i volné malbě a grafice, oživuje staré rámy květinovými motivy, nebo maluje na sklo. Pro její dětskou tvorbu je příznačná bezbřehá fantazie a smysl pro humor: „Mapy jsou malované v typickém autorčině stylu (umírněné řídké temperky nanášené vypelichaným štětcem), plné jásajících barev, které zahřejí v tomto počasí jako hrnek svařeného vína.“

Skála František

(*1956) Vystudoval VŠUP, obor filmová a televizní grafika. Je členem skupiny Tvrdohlaví a komturem Řádu Zelené berušky. Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění. Obdržel mnoho cen za knižní ilustrace, Cenu Jindřicha Chalupeckého, reprezentoval ČR na Bienále v Benátkách 1993. Miluje předměty s historií, patinou a energií nabité materiály přírodní i umělé, z nichž vytváří objekty překvapivé, hravé, surrealistické, vtipné, magické. Tvoří spontánně, nápady nachází v přírodě. Občas si pro radost vyrobí kytaru. Zúčastnil se více než 140 kolektivních a 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách: „Nejdůležitější je udržet si otevřenou a nezakalenou mysl. Inspiraci hledám v podstatě své bytosti, ve svém dětství. Možná proto má tvorba lidi tolik zajímá.“

Skálová Adriana

(*1956) Vystudovala VŠUP, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

Skálová Alžběta

(*1982) Absolvovala VŠUP, ateliér ilustrace a grafiky. Je oceňovanou ilustrátorkou (získala dvakrát první místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku nebo cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež), vytváří i autorské knihy. Spolupracuje na animovaných filmech – byla nominována na cenu Czech Grand Design 2017 za výtvarné zpracování krátkometrážního snímku Plody mraků. Věnuje se také volné tvorbě – námětem jejích koláží, grafik, akvarelů a obrazů jsou zejména lidské tváře a krajiny: „Malby jsou pro mne částečně nevědomým, duchovním procesem. Motiv vzniká spontánně, na základě působení barev, kompozice a potřeby ho zachytit.“

Smejkalová Ludmila

(*1979) Vystudovala AVU, ateliér malby II V. Skrepla a ateliér nových médií II V. Bromové. Absolvovala stáž na Faculdade de Belas Artes Universidade do Porto. Pohybuje se mezi malbou, kresbou a textilem, spojuje volnou tvorbu s užitým uměním. V její práci je všudypřítomná fascinace módou – sedm let měla vlastní módní značku Gaivota, pro kterou navrhovala sítotiskové potisky látek. Ve svých obrazech se snaží zachytit emoce, pracuje s geometrií a rytmem, používá kresby ze svých deníků, často propojuje konkrétní motivy s abstraktním dekorem a různými texty.

Smetana Tomáš

(*1960) Vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka, absolvoval stipendijní pobyt v Paříži. V 90. letech přešel od spontánní malby ke kresbě a grafice (litografii), je členem grafického sdružení Hollar. Vytváří neuvěřitelně pracnou metodou (krátké čárky mikrotužkou, méně používá barevné pastelky a tuše) detailní velkoformátové kresby na papíře – nejčastěji portréty přátel s jejich atributy, nebo zátiší z pečlivě naaranžovaných předmětů. Jeho obrazy mají zvláštní nostalgickou, až snovou atmosféru – i proto, že na nich často zachycuje zrcadlové odrazy: „Při kreslení se dostávám do jiné reality, jiného časoprostoru, kde čas běží jiným tempem. Kresba mě vtáhne, naslouchám jí – práce na ní mi dodává pocit klidu.“

Sokol Václav

(*1938) Vystudoval SUŠ Václava Hollara a přípravku na AVU u J. Vodrážky, na AVU nebyl přijat kvůli buržoaznímu a katolickému původu. Vzdělával se dál jako samouk, hledal optimální způsob výtvarného vyjádření – kreslil perem a tužkou, postupně oprostil tvary od detailů, stylizoval je až k hranici rozpoznatelnosti. Po roce 1989 se stal nezávislým umělcem, věnuje se také knižní a časopisecké grafice, knižní ilustraci a psaní o výtvarném umění. Jeho dílo prostupuje víra – jak obsahově (biblická témata, betlémy), tak formálně – přítomnost světla v jeho kresbách produchovňuje i „obyčejné“ věci (hrnek, akvárium): „Vždycky jsem věřil, že z každého místa na zemi je stejně daleko k nebi a k nekonečnu.“

Střížek Antonín

(*1959) Vystudoval AVU, od roku 1997 zde pět let působil jako vedoucí ateliéru malby III. Patří k významným osobnostem české postmoderny, zabývá se malbou, kresbou, grafikou a fotografií. Je autorem opony pražské Státní opery. Své obrazy vytváří podle vlastních nebo cizích fotografií, ale realitu upravuje výběrem barev, změnou kompozice nebo zjednodušením tak, aby jednotlivé prvky byly spolu ve vzájemné harmonii. Věnuje se hlavně krajině a zátiší, záměrně si vybírá banální náměty a snaží se je ukázat jinak, dát jim zvláštní barevnou atmosféru: „Chci, aby obraz měl v sobě objevnost, živost. Obraz je barevný barevnými vztahy. Snažím se, abych do něj vnesl to, co jsem sám nečekal.“

Střížková Johana

(*1984) Vystudovala AVU, ateliér nových médií V. Bromové a ateliéry intermediální tvorby M. Šejny a J. Příhody. Absolvovala stáž na Cooper Union School of Art v New Yorku a rezidenční program v rámci nadace FONCA v Mexico City. Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého 2016. Volně prochází médii performance, videoartu, objektu a fotografie. Videa jsou pro ni obrazová haiku – s čistou, minimalistickou estetikou zachycuje lyrickým pohledem všední věci, často vytváří „tělesná zátiší“: „Člověk mě zajímá především svou fyzickou přítomností, je pro mě sochařským objektem, masem. Snažím se o to, aby lidé v mých videích nepůsobili příliš mužsky nebo příliš žensky, ba naopak – až androgynně.“

Suška Čestmír

(*1952) Vystudoval AVU, ateliér sochařství J. Bradáčka. Používá různé materiály (dřevo, sklo, kámen, bronz, hlína), nikdy je ale nekombinuje – od roku 2005 pracuje zejména s kovem. Jeho sochy nabývají stále větších rozměrů, postupně začíná vytvářet objekty na hranici mezi sochou a architekturou (slouží jako rozhledna nebo kavárna). Přetváří například staré cisterny: „Na práci s kovem mě baví ta proměna. Nádoby, určené k likvidaci, proměňuju v umělecké objekty, které se lidem líbí. Snažím se nechtěné předměty vrátit do života.“ Jako ateliér si pořídil obrovskou halu, kterou poskytuje k tvorbě i dalším umělcům, je pořadatelem výstav a sympozií – v roce 2017 založil festival m3/Umění v prostoru.

Sýkora Jakub

(*1984) Absolvoval AVU, ateliér nová média II V. Bromové a ateliér malby I J. Sopka. Studijně pobýval na Satakunta University of Applied Sciences v Kankaanpää ve Finsku. V roce 2013 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce, o rok později se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho abstraktní tvorba má blízko ke strukturám a geometrii: „Z přílišné stejnosti jsem nervózní a mám tendenci ji narušit, její absence mi je nepříjemná také. Mám rád strukturu a rozmanitost, tuto logiku pozoruji v přírodě a pokouším se ji převádět na plátna.“ Kromě volného umění se věnuje i grafickému designu, pod pseudonymem Kukryniksa spolupracuje na satiricko-politických komiksech.

Šilar Jan

(*1958) Reklamní a módní fotograf. Jeho fotografie známe z obalů kompaktních disků – např. skupin Sto zvířat nebo Lucie – i z dalších předmětů kolem nás. Byl mimo jiné fotografem kampaně 24. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň 2016. S oblibou relaxuje při volné tvorbě – věnuje se především portrétní fotografii, ale fotografuje i přírodu (zejména lesní motivy). Dlouhodobě spolupracuje s Cestou domů, již osmým rokem připravuje fotografie děl pro její aukční katalogy.

Šílená Markéta

(*1957) Vystudovala VŠUP, ateliér sklářského výtvarnictví S. Libenského. Působila jako pedagožka na SUPŠ sklářské v Železném Brodě, od roku 1988 je nezávislou výtvarnicí. Svá díla vystavovala na desítkách domácích a zahraničních výstav. Vytváří šperky i rozměrnější plastiky. Pracuje s taveným, optickým a broušeným sklem, zajímá ji jeho skloubení zejména s kovem. Chce, aby šperk fungoval jako objekt sám o sobě: „To nejdůležitější na skleněné soše je její „vnitřek“ – o čem ta věc je a jak to udělat, aby jedině skrze nezaměnitelné vlastnosti skla byla tato podstata uchopitelná. Nejtěžší problém je nepodlehnout svodům jeho efektu a udržet si střídmost, uměřenost, přesně odvažovat na gram a milimetr všechny komponenty.“

Špinková Martina

(*1959) Vystudovala VŠUP, ateliér knižní kultury a písma. Je oceňovanou ilustrátorkou (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a nominace na Zlatou stuhu) – ilustrovala zatím na sedmdesát knih, zejména pro německá nakladatelství. Maluje, kreslí, píše kratší texty a básně, věnuje se také volné grafice a výrobě hraček a malovaného textilu. Je spoluzakladatelkou Cesty domů (navrhla její logo), šéfredaktorkou a výtvarnou redaktorkou jejího nakladatelství i autorkou a zároveň ilustrátorkou několika knih, vydaných tímto nakladatelstvím.

Štenclová Jitka

(*1952) Absolvovala VŠUP, ateliér textilního výtvarnictví B. Felcmana a M. Vaňkové. Už během studia získala ocenění za monumentální paličkovanou krajku, kterou do svých sbírek zakoupilo Belgické královské muzeum v Bruselu. V roce 1982 vyhrála za triptych tapisérií druhou cenu na Quadriennale uměleckých řemesel v Erfurtu. Od devadesátých let se věnuje zejména kresbě a malbě. V geometrických, výrazně barevných obrazech se snaží postihnout zákonitosti vesmíru: „Ve své práci spatřuji možnost putovat v neustálých návratech ke zdrojům našeho snažení, k prapůvodním prvkům. Taková cesta vede zahradou neurčitostí, náznaků, mlhovin, čar a tvarů, které teprve pospolu o čemsi vypovídají.“

Štreit Jindřich

(*1946) Studoval na Škole výtvarné fotografie Svazu českých umělců v Brně. Věnuje se především černobílé dokumentární fotografii, jeho stěžejním tématem je vesnický život na Bruntálsku, kde už padesát let žije. Po roce 1989 se prosadil v zahraničí – na pozvání vytváří fotografické cykly ve všech koutech světa, jeho snímky zařadilo do svých sbírek i newyorské Muzeum moderního umění. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě i na FAMU. K lidem, které fotí, přistupuje s něhou, láskou a pokorou: „Když fotografuju, tak je mým snem a cílem zachytit celou škálu života od tragiky až po komično. Protože život je právě o těchto dvou rovinách – o radosti a o smutku.“

Šulcová Pavlína

(*1978) Vystudovala politologii na FSV UK, už deset let trvale žije a pracuje v Izraeli. Absolvovala studium fotografie a grafického designu na škole Derech Tzilum a kurzy dokumentární a street fotografie u A. Levaca nebo F. Lupy: „Napadlo mě, že bych ráda vyfotila to, co běžný turista v Tel Avivu nepostřehne. Mým cílem je upřímná fotografie, která objevuje vizuální příběhy zachycováním náhodných situací a klíčových okamžiků v každodenním životě.“ Tvoří dokumentární série (např. Řekni mi, co jíš o izraelských veganech), fotografie aktuálních událostí v Izraeli poskytuje českým a slovenským médiím. V roce 2018 se stala výkonnou ředitelkou Pražského Quadriennale.

Tobiášová Sofie

(*1996) Studuje třetím rokem na VŠUP. Původně se věnovala ilustraci (např. tištěný studentský občasník Časák), proto začala navštěvovat ateliér ilustrace a grafiky. Nyní studuje malbu v ateliéru J. Černického a M. Novotného. Podílela se na uměleckých instalacích v NYX by Leonardo Hotels – použila lightboxy na stěnách jako plátno pro recyklaci Starého města pražského a událostí v něm. Je také spoluautorkou výpravy k divadelní hře Divadla v Dlouhé Deň, kedy zomrel Gagarin. V roce 2017 proběhla v Holešovické šachtě její první samostatná výstava Jeho pohled nitro plení, je to démon, propad' snění.

Turek Filip

(*1968) Absolvoval AVU – prošel ateliérem A. Veselého (ještě před rokem 1989), je jedním z prvních absolventů intermediální školy M. Knížáka. Dnes se věnuje webové grafice, televiznímu designu a animaci i volné tvorbě. Jeho instalace a objekty kriticky komentují dění kolem nás za pomoci humoru, ironie a provokace, neváhá explicitně použít ani tabuizovaná témata jako vyměšování. Je postmoderním umělcem: „Odkojen jakýmsi post-moderním diskursem jsem jak intuitivně, tak programově vždy vytvářel práce, které se diametrálně lišily jedna od druhé, tak, že by v nich těžko člověk vystopoval nějaký postupný vývoj. Takové to osvobozující post-moderní přeskakování od tématu k tématu, od formy k formě.“

Typlt Lubomír

(*1975) Absolvoval VŠUP, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna a poté FaVU VUT v Brně, ateliér malířství J. Načeradského. Jeho zájem o moderní německou malbu vyústil ve studium malířství na Kunstakademie v Düsseldorfu. Zprvu vytvářel hlavně geometrické obrazy, posléze se začal věnovat také figurální malbě. Přelomem v jeho tvorbě bylo nalezení osobitého radikálního námětu – mrtvé kočky – který určil jeho další směřování. Maluje velkoformátové expresivní obrazy, v nichž zachycuje vyhrocené emoce, ještě vystupňované extrémní barevností (např. téma dětské agrese). Jeho syrová výtvarná tvorba je propojena s texty, které píše pro hiphopovou skupinu WWW.

Tytykalo Jakub

(*1984) Vystudoval AVU, ateliéry kresby J. Petrboka, sochařství J. Róny a grafiky J. Lindovského, absolvoval stáž v ateliéru malby na Universidad Complutense v Madridu. Je členem spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, v roce 2017 získal cenu Art Prague Young Award – ocenění pro umělce do 35 let. V současnosti pracuje technikou malby sprejem na plátno, nejvíce se věnuje figurální malbě – člověka však zobrazuje jako souhrn hmotných a nehmotných dějů, metabolismu a myšlenek. Postavy na jeho obrazech jsou většinou obecní zástupci lidstva, jejich těla postrádají jasné kontury i rysy v obličeji (někdy hlavu vůbec nemají) a působí proto přízračně.

Uhlířová Magdalena

(*1995) Studuje druhým rokem AVU, ateliér malby IV M. Mainera. V roce 2018 se uskutečnila její první samostatná výstava Včerejší obloha byla zářivější. Používá techniku akvarelu, která jí umožňuje vyjádřit křehkost a jemnost zachycené situace. Ústředním motivem jejích děl jsou osoby, zvířata a předměty, se kterými se dennodenně setkává.

Valecká Barbora

(*1986) Vystudovala VŠUP, ateliér filmové a televizní grafiky. Po absolvování začala pracovat jako animátorka ve studiu Hafan Film na projektu celovečerního loutkového snímku J. Baleje Malá z rybárny. Ve stejném studiu vznikl také její první autorský film – krátkometrážní loutkový snímek pro děti Až po uši v mechu, na němž se podílela s bývalým spolužákem F. Pošivačem. V současné době společně vytvářejí další loutkový film, tentokrát celovečerní. V posledních letech se věnuje také ilustrování dětských knih. Pro Cestu domů vytvořila origami papíry, řadu pohledů a ilustrovala dvě knihy pro děti.

Velčovský Maxim

(*1976) Absolvoval VŠUP, ateliér keramiky a porcelánu, který nyní sám vede. Je jedním z nejznámějších českých designérů, spoluzaložil studio Qubus (Prodejce roku a Obchod roku Czech Grand Design 2006 a 2008), získal cenu Designér roku Czech Grand Design 2007. Dnes je kreativním ředitelem firmy Lasvit. S humornou nadsázkou pracuje především s převedením předmětů z původně odlišných materiálů do porcelánu a skla (např. porcelánová váza ve tvaru holinky): „Navrhuji design s příčinou. Je mi docela jedno, jaké je zadání. Baví mne experimentování ve všech kategoriích.“ Jeho díla vlastní Victoria & Albert Museum v Londýně, Uměleckoprůmyslové museum v Praze nebo Neue Sammlung v Mnichově.

Vítková Lenka

(*1975) Absolventka oboru filologie – výtvarná výchova na FF UP v Olomouci a doktorandského studia na AVU, v ateliéru malby II V. Skrepla. V současnosti maluje převážně abstraktní obrazy, na nichž se občas objeví konkrétní předmět. Jejím vyjadřovacím prostředkem je také text: „V textech reflektuji téma komunikace, zejména nedorozumění, následky psaní a čtení. Pohyb mezi odlišnými médii je pro mě přirozený a v nakládání s fragmenty, náznaky, ozvěnami a znakovostí vnímám paralely mezi textem a obrazem.“ Je členkou skupiny „rtf“, která se zabývá mezioborovými přesahy literárního textu. Věnuje se i kurátorské činnosti, iniciovala vznik Galerie 36 v Olomouci.

Vojnárová Jana

(*1982) Vystudovala AVU, ateliéry malby S. Diviše, M. Rittsteina a V. Skrepla. Absolvovala stáž na School of Visual Arts v New Yorku. Samostatně vystavuje od roku 2007, získala první cenu německé nadace Leinemann – Stiftungs für Bildung und Kunst 2014. Věnuje se malbě a kolážím, soustředí se na téma lidské figury. Vychází z fotografií, do obrazů vkládá příběhy (často z okruhu vlastní rodiny), které kvůli vymývání a vrstvení nejsou na první pohled patrné: „Koláže vytrhávám, přemývám, snažím se najít hranici mezi konkrétním a abstraktním, chci, aby to působilo tak, jako když člověk hledá vzpomínky v paměti. Proto také používám staré fotografie.“

Wagenknecht Petr

(*1970) Pracoval devět let jako fotoreportér v Orlickém deníku. V roce 2007 se stal nezávislým fotografem – věnuje se dokumentární, portrétní, reklamní a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez Éček a sladidel“, díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny na Czech Press Photo, v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.

Wagner Radan

(*1958) Vystudoval SUPŠ v Praze a poté dějiny umění na FF UK. Je zakládajícím členem skupiny Tunel, autorem výtvarných recenzí, věnoval se i pořádání výstav a aukcí, působí jako šéfredaktor časopisu o umění Revue Art. Samostatně vystavuje od roku 1988. V posledních letech se, ovlivněn jógou a meditacemi, snaží svůj výtvarný projev oprostit od formálních znaků a zachytit své rozpoložení: „Ubírám tvary a přidávám energie – aspoň se snažím, aby to tak lidé vnímali. Barva pro mě dnes už jen podporuje určitou energii, určitou vizi v obraze a nemá tak striktně symbolickou hodnotu.“

Winklerová Diana

(*1983) Vystudovala VŠUP, ateliér sochařství K. Gebauera, nyní zde vyučuje modelování a sochařskou průpravu. Absolvovala stáž na Čínské akademii umění v Chang-čou. Vytváří objekty z různých materiálů, pracuje i s digitální fotografií, počítačovou grafikou, videem, malbou. Zabývá se také designem, je vítězkou mezinárodní soutěže Mladý obal 2011. Pro její tvorbu je typická nápaditost, hravost a humor – např. dvoumetrový polystyrenový Absolutní květák, cibuláková variace na street art, sheepboard (pojízdná ovčí kůže): „Baví mě posun na hranici absurdnosti, která se ale váže na něco logického. Hledám jasnou a hravou rovnováhu mezi poselstvím díla a jeho vizuálním výrazem.“

Wu Yi

(*1966) Významný čínský malíř se narodil ve městě Changchun v provincii Jilin. V roce 1993 absolvoval katedru čínské malby na Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu (Central Academy of Fine Art /CAFA). V současné době je profesorem na katedře nástěnné malby na téže univerzitě. V letech 2013 a 2014 Wu Yi pobýval a tvořil v Praze. Svá díla představil na výstavě Wu Yi – Pražské léto v Galerii Václava Špály, kterou společně uspořádala společnost PPF a Galerie Zdeněk Sklenář ve dnech 28. 11. 2013 – 5. 1. 2014. K výstavě byla vydána stejnojmenná kniha. (text medailonku Galerie Zdeněk Sklenář)

Žáková Monika

(*1987) Vystudovala AVU, ateliér malby J. Sopka, absolvovala stáž na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech v ateliéru zaměřeném na malbu a grafiku. V roce 2014 získala třetí místo v Ceně kritiky za mladou malbu. Používá originální techniku – malbu na reliéfní papírový podklad. Vytváření abstraktně geometrických obrazů se věnuje se soustředěně metodickým přístupem: „V mojí tvorbě je nejdůležitější práce s materiálem, respekt k materiálu a zkoumání možností papíru pro další eventuality vytváření obrazu. Neustále mě překvapuje, že se mi otevírají nové a nové způsoby zpracování, proto nechci tento směr tvorby záměrně ukončovat.“

Železný Adam

(*1986) Absolvoval VŠUP, ateliér keramiky a porcelánu M. Velčovského, nyní zde prvním rokem studuje doktorský program. Stojí v čele Sdružení výtvarných umělců keramiků, je členem Studia PRÁM, spolku výtvarných umělců a designérů. Vytváří převážně volnou a užitou keramiku, spolupracuje také s bratrem Ladislavem, který se zabývá zvukovým designem (kombinace porcelánu a zvuku – projekt Tabula rasa). Našel zalíbení v pyrotechnice, používá speciálně namíchaný střelný prach k akcím slavnostního rázu (odpálení loga Studia PRÁM) a zejména ke tvarování keramických objektů tlakovou vlnou při explozi. Jeho aktuálním cílem je vytvořit za pomoci detonace dvoumetrovou vázu.

Ženatá Kamila

(*1953) Vystudovala AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka. Z grafičky (členka grafického sdružení Hollar) se však postupně stala malířkou, multimediální umělkyní, autorkou literárních textů a terapeutkou (psychoanalytická arteterapie, deset let vedla na FF UK seminář Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků). Všechny tyto prvky spojuje do instalací ve snaze prozkoumat oblast nevědomí – zejména prostřednictvím snů: „Přešla jsem ke zkoumání světa, kterému můžeme říkat psychická realita, světa, který máme každý v sobě a jehož poznávání a chápání je největší bohulibou činností, kterou můžeme vykonávat, protože při ní dochází k procesu velké vnitřní proměny.“

Texty medailonků Mgr. Marie Dobiášová, Ph.D.