Medailonky autorů

V letošní benefiční aukci nabízíme díla níže uvedených autorů.


Absolon Tomáš

(*1987) vystudoval AVU, ateliér malby M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na UMPRUM. Ve svém díle tematizuje rozkol mezi konkrétnem a abstraktnem, informace komponuje do úsporné, modernisticky pojaté vizuální zkratky. Inspiruje se též estetikou plakátů, jejich historií a nejistým postavením v dnešním světě: „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít.“ Za svou tvorbu získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016.

Adamcová Eva

(*1950) absolvovala Střední výtvarnou školu v Praze. Zabývá se převážně grafikou. Její tvorba je svědkem tiché radosti z každodenních krás a dýchá z ní klidná vyrovnanost i osudová odevzdanost: „Nastane-li období dešťů, pak nezbývá než schoulený v kápi čekat, až se vyprší. Monotónní silné provazce deště bičují zemi od rána do večera a vzduch voní rozměklou zemí. Tváří staleté kuželovité hoře, v jejíchž útrobách dříme horká láva, dostaví se pocit odevzdanosti.“ Její dílo je zastoupeno v řadě soukromých i veřejných sbírek včetně NG Praha.

Anderle Jiří

(*1936) vystudoval na AVU malbu a grafiku. Jako člen Černého divadla J. Srnce cestoval po zahraničí a ovlivněn návštěvami výstav světových umělců pracoval na grafikách v divadelních šatnách. Záhy přišel úspěch – celá řada jeho děl získala prestižní ocenění a byla zařazena do sbírek předních světových muzeí. Jako jediný Čech dvakrát vystavoval v hlavní expozici Benátského bienále, jeho grafika byla součástí výstavy newyorského Metropolitního muzea umění Mistrovská díla kreseb a grafiky posledních pěti století. Z jeho tvorby dýchá hluboké lidství, vědomí spojení s minulostí: „To zřetězení lidí, kteří byli před námi, a ten zázrak, že to zřetězení došlo až k nám – a na počátku zrození každého z nás byla láska.“

Nakladatelství Aulos

založil roku 1992 Z. Křenek. Vydává limitované série grafických listů a bibliofilské tisky – umělecké texty pečlivě vybraných autorů doprovázejí ilustrace předních českých výtvarníků. Na technickém zpracování knih se podílejí zejména řemeslné rodinné dílny s dlouhou tradicí, ti nejlepší z nejlepších, tiskaři počínaje a knihvazači konče.

Axmann Mikoláš

(*1955) vystudoval AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka, absolvoval též stáž na Academia de San Carlos v Mexiku. Jako pedagog působil na ČVUT, UMPRUM a ZČU v Plzni, kde založil a vedl dílnu klasického kamenotisku a kde na Fakultě designu a umění L. Sutnara vede ateliér grafiky. Od 80. let se věnuje litografii, provádí velkoformátové tisky bez použití tiskařského lisu. S technikou kamenotisku pracuje v jeho původní, historické podobě a svá díla označuje jako kamenopisy. Napsal několik autorských knih a teoretických úvah na téma grafika a litografie. Je členem skupiny Corpora S. V roce 2009 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka a svými díly je zastoupen v mnoha domácích i zahraničních sbírkách.

Bachorík Jakub

(*1994) v roce 2021 dokončil studia ateliéru ilustrace a grafiky na UMPRUM diplomovou prací NE-U-VĚ-ŘI-TEL-NÁ fantasmagorie. Zabývá se v ní fenoménem konspiračních teorií a myšlenkou, jak by vypadal svět, kdyby byla všechna spiknutí pravdou. Věnuje se převážně ilustraci – ta mu vynesla druhé místo v kategorii Ilustrátor roku cen Czech Grand Design 2021. Pro Cestu domů ilustroval knihu Kluk v ohni a také výtvarně ztvárnil její Zprávu za rok 2021. Kromě výtvarného umění se zabývá i hudbou. Je členem trapové skupiny Opak Dissu a společně se členy kapely uvádějí rapový pořad na Radiu Wave.

Bartošová Andrea

(*1977) na VŠVU v Bratislavě absolvovala ateliér malby I. Csudaia, přesto se svou tvorbou z proudu tzv. „csudaiovcov“ vyčlenila a rozvíjí cestu klasického přístupu k malbě. Nezbavuje ji její původní mimetické funkce, často zachází až na hranici syrovosti, kdy obraz vizuálně připomíná spíše skicu či podmalbu. Několika tahy štětce vystihuje to podstatné i to, co je na první pohled skryté. Zvolené motivy působí náhodným dojmem. Různorodé výseky reality, které upoutávají její pozornost, se nacházejí v širokém spektru námětových oblastí – od figury přes žánrové výjevy po krajinomalbu. Po několika nominacích zvítězila ve slovenské soutěži Maľba 2008.

Blabolilová Marie

(*1948) studovala na AVU malbu, ale díky J. Johnovi obrátila pozornost ke grafice – svůj svébytný rukopis našla v čárovém leptu. Vytváří zátiší i krajiny skrze horizontální, vertikální a šikmé čáry. V posledních letech se vrátila k malbě – maluje na stará vzorovaná linolea, používá také malířské válečky se vzorem: „Na linoleu mě zaujalo, že se mu musím přizpůsobit. Dívám se na něj třeba půl dne a něco vykoukám. Nějak mě to nakopne. Linolea a válečky mi dovolují experimentovat. Zároveň si uvědomuji, že se jimi blížím ke grafickému uvažování.“ Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka, její dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (NG Praha, National Gallery of Art ve Washingtonu).

Böhm David a Franta Jiří

(narozeni 1982 a 1978) absolventi AVU, kteří spolupracují od roku 2006. Pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, kreslí, vytvářejí nástěnné malby a jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací. Důležité jsou pro ně procesuálnost, časosběrný princip, překonávání nástrah, prolínání médií, experimentování, dodržování i překračování pravidel, tvůrčí dialog, ironie, vážnost, hravost, věčná nedokončenost. Oba umělci za sebou mají mnoho samostatných výstav a intervencí v českých institucích a za svou tvorbu získali řadu ocenění, třikrát byli nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Born Adolf

(1930–2016) pod vedením A. Pelce studoval ateliér užité malby a grafiky na UMPRUM a ateliér malby na AVU. Od karikatury přešel ke grafice, technice suché jehly, leptu a litografii. Věnoval se i ilustraci a animovanému filmu: „Každý výtvarník touží vidět, jak se jeho figurky hýbou!“ Ve své tvorbě navazoval na secesní módu, která se soustředila na zdůraznění kyprých ženských tvarů, a rakousko–uherskou tradici. Ač přesvědčením monarchista, nezapřel ryze českou povahu, která má smysl pro sarkastický humor a schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Jeho dílo je značně rozsáhlé a posbíral za něj řadu českých i zahraničních ocenění včetně francouzského řádu Rytíř krásných umění a literatury.

Brančovský Rudolf

(*1980) je malíř, sochař, hudebník, textař a zpěvák. Vystudoval střední průmyslovou školu slévárenskou v Brně, obor umělecké zpracování kovů a drahých kamenů. Soustředí se na akrylovou malbu na plátno a objekty vyřezávané ze sololitu či papíru. Rád pracuje s prostorem a maluje obrazy pro kavárny, restaurace a veřejná místa. Uspořádal přes 100 samostatných výstav a s jeho tvorbou je možné se setkat v Čechách i ve světě. Od roku 2007 je frontmanem hudební skupiny Poletíme?, ve které hraje na banjo a kytaru, zpívá a píše texty. Ve všem, co tvoří, je nadsázka a poťouchlý humor.

Brázda Pavel

(1926–2017) se výtvarným uměním zabýval od dětství. Nejprve se snažil tvorbou navazovat na umělce ze Skupiny 42, ale už v roce 1944 si vytvořil svůj vlastní směr, který nazval hominismus neboli „umění o lidech pro lidi“. V roce 1949 byl z politických důvodů vyloučen ze studií na AVU, označen za „nepřítele lidu“ a následujících 40 let tvořil v nucené izolaci. Přesto byla jeho díla často předzvěstí trendů ve světovém umění – známí Astronauti například anticipují pop–art, jiná díla magický realismus či informel. Ve svých 81 letech objevil možnosti práce s počítačem a své kresby začal zpracovávat digitálně. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Bukovský Ivan

(*1949) vystudoval AVU, ateliér malby J. Smetany. Patří k mladší generaci širokého proudu české nové figurace, která původně vzešla z informelu a ponechala si jeho existenciální východiska a expresivitu. Monumentální plátna spojují tematiku starozákonní historie, řecké a židovské mytologie a barokní rozmáchlosti. Jeho vidění světa je nejen osobité a originální, ale expresivně i sociálně obohacené, budované na perfektní znalosti řemeslných a kompozičních technik. Je členem Volného sdružení M a jeho díla se stala součástí veřejných i soukromých sbírek v Evropě, USA či Izraeli.

Cajthaml David

(*1959) vystudoval UMPRUM, ateliér architektury a scénografie J. Svobody, ale jeho aktivity jsou daleko širší – je scénografem, malířem, grafikem, keramikem, spisovatelem, kytaristou ve skupině DekadentFabrik, také peče dorty. Své příběhy vypráví s přesvědčivostí a zaujetím, jsou uvěřitelné ve své bizarní opravdovosti. Z jeho díla je patrný vliv surrealismu, používá erotické motivy, do obrazů vpisuje texty. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Památníku národního písemnictví, UPM v Praze nebo ve sbírce Brunel University v Londýně.

Černá Markéta

(*1967) vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (Ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci, tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti ztělesňující přírodní síly.

Černý Filip

(*1975) vystudoval AVU, ateliér malby J. Sopka, absolvoval stáž na Academie voor Beeldende Kunst v Enschede v Holandsku. V jeho tvorbě se dlouhodobě projevuje smysl pro aktualizaci tradičních výrazových prostředků a redefinici vztahů uvnitř obrazové skladby. Obraz je od počátku záměrně konstruován jako umělá realita odkazující na původní věcnost, od níž se však zároveň vzdaluje a osvobozuje. Ocitáme se uprostřed světa nejasných kontur, záhadných alogických pseudo–prostorů, ve světě vizuálních nápovědí, podprahových emocí a nálad. Typický efektní výraz vytváří kombinací airbrushe a štětcové malby. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

David Jiří

(*1956) absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Během studia spoluorganizoval neoficiální skupinové výstavy Konfrontace a stál u zrodu skupiny Tvrdohlaví. Zabývá se malbou, tvorbou objektů, instalacemi, fotografií, videoartem; zasahuje také do oblasti kritiky a publicistiky a působí jako pedagog. Řadě jeho děl se podařilo rozvířit debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patřily monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha. Několikrát reprezentoval ČR na Benátském bienále a je mimořádně etablován na mezinárodní scéně.

Demel Karel

(*1942) vystudoval UMPRUM, ateliér ilustrace a plakátu Z. Sklenáře. Vliv na jeho následující tvorbu měl i J. Anderle, který v ateliéru působil na pozici odborného asistenta. Jeho grafické práce se vyznačují kombinací různých technik (např. suchá jehla, rytina, lept, akvatinta), inspiraci nachází v hudbě a poezii. Za svou grafickou i ilustrátorskou tvorbu získal řadu ocenění, je také nositelem francouzského řádu Rytíř krásných umění a literatury. Je členem SČUG Hollar a jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně Galerie hlavního města Prahy a Slovenské národní galerie v Bratislavě.

Eisler Eva

(*1952) absolvovala SPŠ stavební v Praze. Patří k významným světovým uměleckým šperkařům a zároveň působí v oblasti architektury, designu, výtvarného umění a věnuje se kurátorské a výstavní činnosti. Pro její díla je příznačné minimalistické pojetí: „Minimalismus pro mě není zjednodušení – je symbolem toho, jak je celý vesmír propojený, jak my v sobě i vesmír kolem obsahuje tak obrovské množství informací, že se nedají vyjádřit jinak než třeba tečkou.“ Za svou tvorbu získala nespočet ocenění, její dílo se nachází v soukromých i veřejných sbírkách (např. Museum of Arts and Design v New Yorku). Dlouhodobě přednášela mj. na New York University, v současné době vede ateliér K.O.V. na UMPRUM.

Fárová Gabina

(*1963) absolvovala obor užitá fotografie na SPŠ grafické v Praze, poté pracovala v družstvu Fotografia. Stála také modelem významným fotografům (J. Saudek, T. Stano). Nedokončila studium umělecké fotografie na FAMU, aby se mohla věnovat činnosti v agentuře Radost, kterou spoluzaložila. Ráda pracuje v ateliéru, fotografuje černobíle na film především portréty a akty. Své fotografie často vytváří v cyklech – např. proslulá kolekce portrétů tetovaných valdických vězňů.

Forman Matěj

(*1964) je malíř, ilustrátor, scénograf, ale i divadelní a filmový herec. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval v ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM a absolvoval též roční studium v ateliéru grafiky na Columbia University v New Yorku. Spoluzaložil Divadlo bratří Formanů, ve kterém působí jako herec, scénograf a vedoucí výtvarného týmu. Svými ilustracemi doprovodil řadu knih, mj. výbor básní Od jara do jara vydaný nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození F. Hrubína.

Fuchs Habima

(*1977) je vizuální umělkyně, která ve své tvorbě dlouhodobě reviduje zažité mechanismy a tradiční existenciální, filozofické či metafyzické obraty, o něž se při porozumění světu, ve kterém žijeme, opíráme. Symboly a motivy, které při tom reflektuje a materializuje, pocházejí z různých kultur i dob, z rámce křesťanské ikonografie i orientálních náboženských kontextů: „Člověk, který nemá žádný pevný bod, k němuž by se mohl vracet, pracuje s otevřeným polem možností a je velmi zranitelný. Já nemám žádné závazky – mohu proto takhle žít a pozorovat, co se s člověkem děje, když se něčemu otevře, a pak z toho vycházet.“

Gebauer Kurt

(*1941) vystudoval AVU u V. Makovského a K. Lidického. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého sochařství s nadsázkou říká, že je vlastně malířem, sochařem se stal, aby mohl svá díla umísťovat do prostoru. Jeho stěžejním zájmem je totiž zkrášlování veřejných prostranství – s humorem, vynalézavostí a hravostí. Jeho díla jsou nápaditá a provokativní – ať už se jedná o „měkké plastiky“ (Vycpaná Libuše ušitá podle manželky), nebo slavná zakřivená zrcátka pro anketu TýTý. Méně známou, avšak rozsáhlou částí jeho tvorby jsou kresby a malby často zachycující jeho oblíbené téma koupání.

Gerboc Martin

(*1971) vystudoval VŠVU v Bratislavě, účastnil se uměleckých stáží v Dánsku a USA. Vedle řady aktivit se věnuje také vytváření obrazů. Ty jsou pro něho především polemickou a kritickou platformou. Pracuje s metodou stupňované dramatizace – cílem je obraz, který různými způsoby probouzí diváka z letargie, pasivity, apatie. Jeho vize světa, jak píše kurátor O. M. Urban: „...je neúprosně kritická, nelítostná i krutě cynická, scény z jeho obrazů jsou zdánlivě cizí, nepatří nikam, jsou noční můrou všech a nikoho, jsou to obrazy neviděné a neviděného“.

Girsa Václav

(*1969) vystudoval AVU, ateliér malby V. Skrepla. Jeho tvorba nevykazuje lineární vývoj a jako by se řídila jinými zákonitostmi, než je zvykem – ve své práci svobodně přechází mezi velmi odlišnými styly, jako jsou geometrická abstrakce, různé polohy realismu, punkový či zase infantilní primitivismus nebo konceptuální textové obrazy. A je ve všech natolik osobitý, že ho v nich díky určité expresivitě, dadaistickému humoru i ryze malířským kvalitám lze bezpečně rozpoznat. Díky tomu všechny tyto různorodé pozice drží pohromadě a vytvářejí kompaktní dílo odrážející vyhraněný, výrazně ekologický světonázor.

Gross František

(1909–1985) ze studií u O. Blažíčka na ČVUT přestoupil na UMPRUM k F. Kyselovi. V jeho tvorbě lze sledovat vliv kubismu, konstruktivismu, surrealismu i impresionismu. Měl cit pro krajinu, ve svých obrazech se ale nejvíce věnoval městskému prostředí, zejména pražské periferii. Byl členem Umělecké besedy, SČUG Hollar a jedním ze zakladatelů Skupiny 42. Pravidelně se účastnil domácích i zahraničních výstav (např. Bienále v Benátkách a v Sao Paulu). Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Hábl Patrik

(*1975) vystudoval UMPRUM, ateliér malby P. Nešlehy, navštěvoval též ateliér grafiky V. Kokolii na AVU. Jako malíř pracuje s obrazem i prostorem. Vytvořil řadu prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb (kostel Nejsvětějšího Salvátora, Anežský klášter v Praze aj.). Je prvním českým žijícím umělcem, jehož dílo se po aukci v Sotheby's dostalo i do dražebního katalogu aukční síně Christie's. Je členem sdružení Umělecká beseda a SČUG Hollar. Jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou a cenou Europol.

Havránek Jakub

(*1987) vystudoval AVU, ateliér malby J. Sopka, absolvoval stáž u J. Merty. Zatímco ve své diplomové práci se zaměřil na figurální malbu (ztvárnění pohybu, který je mu jako amatérskému běžci maratonů blízký), později se tematicky přesunul k zobrazení krajiny – přesněji řečeno domů v krajině: „Rád zachycuji objem a hmatatelnost věcí, ale vždy přemýšlím i nad atmosférou místa, dojmy a náznaky příběhů. Někdy se skloželezobetonové konstrukce rozpíjejí v zamyšlení, anebo z neurčitosti vyvstane přímočarý nepodstatný detail, jako když na stometrové fasádě člověka upoutá jediné otevřené okno nebo pověšený ručník.“ Věnuje se též malbě portrétů a zátiší.

Hísek Jan

(*1965) absolvoval UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Tvoří především symbolistní černobílé grafiky technikou šerosvitné mezzotinty (tónové rytiny). Také ilustruje – zejména magické a poetické literární texty (G. Meyrink, J. R. R. Tolkien, A. de Saint–Exupéry ad.). Věnuje se i kresbě a malbě. Své snové obrazy tvoří na cestách po světě, v přírodě – na lukách, u jezů, v lesích. Otiskuje do nich radost ze slunečního světla, z padající vody; jsou plné drobných příběhů fantastických bytostí – duchů přírody, které můžeme vidět jen svým vnitřním zrakem.

Hon Štěpán

(*1976) vystudoval FAMU, katedru fotografie. Je fotografem mnoha tváří a projektů a věnuje se reportážní i dokumentární fotografii. Od roku 2014 píše spolu se svou rodinou Náš evropský deník, ve kterém mapuje objevitelským způsobem nejrůznější kouty Evropy. Od roku 2016 vydává charitativní kalendář projektu DOMA. Je držitelem několika ocenění v soutěži Czech Press Photo.

Hořánek Jaroslav

(1925–1995) studoval ateliér malby V. Nechleby a J. Obrovského na AVU. Věnoval se malbě, grafice i ilustraci. Používal nejrůznější styly a techniky a dokázal mistrně a osobitě reagovat na světové trendy v umění – patrný je především velký vliv informelu a silná inspirace uměním art brut. Všechny zdánlivě neslučitelné oblasti jeho různorodé tvorby však mají jeho specifický rukopis – spontánní, intuitivní a naléhavý tón, opravdové nadšení až dětskou posedlost motivem nebo myšlenkou a ostrou černou linku, která nese pohyb, chvění a vzrušení. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar.

Houdek Vladimír

(*1984) vystudoval AVU, ateliér malby V. Skrepla. Věnuje se klasické malbě, koláži a experimentům s nimi. Vytváří nové vizuální formy navazující na modernistické a postmodernistické koncepty. V jeho malbách, které jsou většinou součástí ucelených tematických cyklů, můžeme nalézat odkazy na řadu malířských směrů: „Když se teď budeme bavit o nových obrazech, tak vznikají vrstvením. Což znamená, že začnu op–artem, pak barevnou kompozicí a potom tam začleňuju ten realistický objekt, který se snažím různě přetvářet.“ V roce 2010 získal první místo Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Hroudová Pavla

(*1968) vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však zabývá výtvarnou tvorbou. Věnuje se malbě olejovými i akrylovými barvami a vytváří také akvarely. V poslední době se jí největší inspirací stal svět zvířat, který se snaží zachytit, ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů, v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Již řadu let spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

Hřivnáč Tomáš

(*1959) vystudoval SUPŠ v Praze. Věnuje se především akvarelu a volné grafice – nejčastěji suché jehle. Společným jmenovatelem jeho prací je smysl pro kresbu a její možnosti. Grafické listy jsou jakoby záznamem okamžiků, v nichž se projeví záblesk akce, situace, gesta. Tematicky se zaměřuje na svět ženy a poetiky, která ji obklopuje a utváří. Směrem k abstraktnu míří jeho grafiky tam, kde opouští tvář a konkrétnost osobnosti, aby zbyla jen linka, tvar a tomu odpovídající napětí. Je členem SČUG Hollar.

Jandejsek Vladimír

(*1923) vystudoval AVU, ateliér architektury. Věnoval se návrhům interiérů, tapiseriím a keramice, ale v 80. letech 20. století přešel plně k malbě. V jeho výtvarném projevu se snoubí kreativita architekta s vlivy moderního umění.

Jirků Boris

(*1955) absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice i výtvarným realizacím v architektuře. Většina jeho prací má figurativní charakter, významnou roli hraje dynamická perspektiva a výrazná barevnost. Pitoresknost, expresivita, mnohdy až absurdnost obrazových příběhů vede ke klasifikaci a přiřazování jeho díla ke škole české grotesky. Výrazně je spojen s pedagogickou činností. V současné době vede výuku figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha a Památníku národního písemnictví.

Jožová & Šenkýř

je projektem autorské dvojice studentky a absolventa ateliéru skla R. Plesla na UMPRUM Anny Jožové (1996) a Vlastimila Šenkýře (1990). Spojnicí mezi nimi je touha zkoumat a posouvat materiálové a tvarové možnosti skla. Především díky experimentům s nejrůznějšími přísadami, které přidávají do skelné hmoty, získávají jejich produkty příznačný charakter. V nové kolekci váz Kombo rozvíjejí techniky typické pro svou tvorbu – ledování, použití slídy či oxidů kovů a do své hry se sklem přinášejí také zcela novou ingredienci pojmenovanou hadí směs – ta vzniká použitím tajné přísady, která na povrchu vázy vytvoří ojedinělý dekor připomínající hadí kůži.

Kaplický Josef

(1899–1962) studoval ateliér figurální kresby a malby E. Dítěte a V. H. Brunnera na UMPRUM a grafickou speciálku M. Švabinského na AVU. Patřil k mnohostranným osobnostem české výtvarné kultury. Jako grafik navrhoval knižní obálky, plakáty i poštovní známky, v malbě se zajímal o barvu a o harmonii výtvarného celku, v plastice hledal ideální tvar konkrétního objemu ženské postavy. Byl i významným teoretikem a pedagogem, na UMPRUM vedl školu pro užitou malbu a ateliér malířských technik skla. Byl členem SVU Mánes a Umělecké besedy.

Kintera Krištof

(*1973) po studiích na AVU, kde prošel několika ateliéry, absolvoval postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Vytváří mnohdy technicky náročné, dobře promyšlené a rafinovaně vtipné kinetické či luminální skulptury, instalace či videa, kterými upozorňuje na závažné problémy člověka ve světě zahlceném technikou. Další polohou jeho tvorby je osobitý smysl pro humor, který prostřednictvím slovních, materiálových a jiných hříček vnáší do svých kreseb i koláží. Třikrát byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, pravidelně vystavuje v renomovaných evropských institucích a jeho díla se nacházejí v soukromých i veřejných sbírkách (NG Praha, Fogg Art Museum v Bostonu ad.).

Klimeš Svatopluk

(*1944) vystudoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Patří k několika českým výtvarníkům, kteří se zabývají médiem ohně. Oheň ho upoutal už v mládí a stal se pro něj celoživotním výtvarným prostředkem. Jeho stopy vkládá do kreseb, maleb, fotografií i videoartu. Používá techniku propalování, ohořívání, okuřování, pracuje také s popelem. Svůj osobitý rukopis neustále prohlubuje a hledá další způsoby, jak téma ohně v umění uplatnit. Od roku 1998 působí jako pedagog na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Má za sebou bohatou výstavní činnost a svými pracemi je zastoupen např. ve sbírkách NG Praha.

Klimovičová Tereza

(*1979) absolvovala SUPŠ v Praze, obor hračka a design herních předmětů, studovala ilustraci na VOŠ grafické a navštěvovala ateliér konceptuální a intermediální tvorby na AVU. Její tvorba je velmi rozmanitá, dlouhodobě se zabývá recyklací – vyrábí autorské šperky z plastových obalů, zbytkový elektromateriál zase zužitkuje v originálních svítidlech. Věnuje se i malbě poetických obrazů plných pestrých barev, které nanáší na plátno bez podkladu tak, že struktura textilu je součástí obrazu. Její cykly Majáků „vyjadřují v zimním období pruhovanou naději, že bude zase teplo a slunce“. Obraz Maják X. vznikl přímo pro benefiční aukci Cesty domů.

Klyuykov Alexey

(*1983) je absolventem UMPRUM, ateliéru intermediální konfrontace. Působí téměř výhradně v autorské dvojici s Vasilem Artamonovem. Jejich práce představují především akce ve veřejném prostoru, videoperformance, instalace, ale i tradiční malbu, ve které často reflektují dějiny umění – zejména se nechávají inspirovat ruským konstruktivismem, socialistickým realismem, kubismem, futurismem nebo poválečnou uměleckou scénou v SSSR. Vzorem je jim ideový horizont a estetika tzv. surové malby. Společně získali v roce 2010 Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Kotík Pravoslav

(1889–1970) vystudoval UMPRUM, prošel řadou ateliérů, mj. i ateliérem malby J. Schikanedera. Aby mohl sám vyučovat, složil zkoušku u J. Preislera na AVU. Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem. Ve 20. letech 20. století se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu. Jeho tvorba byla prostoupena motivem člověka v jeho mezilidských vztazích, snažil se zachytit prostý ruch velkoměsta, kavárny, restaurace. V 50. letech se u něj začala objevovat i nefigurativní témata. Kromě malby, grafiky a kresby vytvářel také gobelíny, vitráže a plastiky. Byl členem SVU Mánes a Umělecké besedy.

Kotrba Emil

(1912–1983) absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně a grafickou speciálku T. F. Šimona na AVU. Jeho dílo zahrnuje stovky grafických listů a ex libris, množství olejů, kvašů, kreseb, leptů a dřevorytů. Inspiračním zdrojem a nejoblíbenějším motivem mu byl kůň. Vytvořil světově ojedinělou malířskou kolekci zachycující a dokumentující české chovatelství koní a v 60. a 70. letech 20. století byl dokonce pokládán za nejlepšího světového malíře koní. Působil jako profesor figurálního kreslení na Reklamní škole v Praze a byl členem SČUG Hollar.

Koťátková Eva

(*1982) vystudovala AVU, ateliér malby V. Skrepla a J. Kovandy, absolvovala doktorské studium na UMPRUM. Používá široké spektrum médií od kresby, sochy a instalace až po video a divadelní inscenaci, aby poukázala na bariéry, kterým čelí např. psychiatričtí pacienti nebo žáci ve škole: „Mým dlouhodobým tématem je situace jedince, který se snaží začlenit do existujících struktur a z různých důvodů se mu to nedaří. Zajímá mě také pohled druhé strany – jak se k takovému člověku staví okolí.“ Získala řadu ocenění – Cenu Jindřicha Chalupeckého, Cenu Josefa Hlávky, byla finalistkou Future Generation Art Prize a 45th International Contemporary Art Prize. Své práce prezentovala na mnoha výstavách v ČR i v zahraničí.

Kovanda Jiří

(*1953) přestože nestudoval uměleckou školu a vyučil se stavebním dělníkem s maturitou, patří k nejznámějším českým výtvarníkům současnosti a je mimořádně etablován na mezinárodní scéně. Samouk, který vystavuje po celém světě (jako první Čech byl pozván vystavovat v londýnské Tate Modern) a učí na vysokých školách. Na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem vede ateliér Objekt – Prostor – Akce a zároveň zastává pozici odborného asistenta v ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho záběr sahá od performance přes happening a instalaci až k malbě. Charakteristickými znaky jeho tvorby jsou minimalismus, humor, přirozenost i silný konceptuální základ.

Kratochvíl František

(1934–2022) vystudoval AVU, ateliér monumentálního sochařství J. Laudy a V. Makovského. Byl všestranným umělcem – působil jako sochař, malíř, grafik, herec, scenárista, režisér a jevištní výtarník. V roce 1961 stál u vzniku Černého divadla J. Srnce a v roce 1974 založil samostatné autorské Černé divadlo F. Kratochvíla, specializované na animaci kresby. Spolupracoval s Krátkým filmem, Českou televizí i televizními studii v zahraničí. Ve své grafické tvorbě se tematicky věnoval zejména vztahům mezi mužem a ženou. V roce 1970 uspořádal první erotickou výstavu Cherchez la Femme v pražské galerii Mánes.

Kubíček Jan

(1927–2013) absolvoval UMPRUM v ateliéru J. Nováka a scénografii na AMU. Ve své tvorbě přešel od realistické malby přes lettrismus a informel ke geometrické abstrakci. „Osvobodit se pochopením řádu, vytvořit čitelnou konkrétní formu, která se neinspiruje z vizuálních a figurativních zážitků. Tam je můj svět!“ zapsal si do deníku v polovině 60. let minulého století, kdy patřil k zakladatelské generaci tzv. českých konkretistů. Věnoval se také fotografii, ilustraci a tvorbě plakátů. Byl členem SČUG Hollar a umělecké skupiny Křižovatka, v roce 1999 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka v kategorii Grafika roku.

Lamr Aleš

(*1943) vystudoval SUPŠ v Brně, oddělení prostorového výtvarnictví J. A. Šálka. Jeho tvorbu ovlivnilo prostředí rodové keramické dílny, ale i barevnost exotických motýlů ve sbírce jeho dědečka. Kromě malby se věnuje také sochařství a keramice, spolupracoval jako výtvarník s brněnským divadlem Husa na provázku, realizoval i významné práce v architektuře. Na přání V. Havla vytvořil několik nástěnných maleb v prostorách prezidentské kanceláře i v jeho soukromé vile. Je členem Umělecké besedy. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, mj. cenu Alliance Salvador Dalí International a Grafika roku 2005.

Lamr Hanuš

(*1976) vystudoval UMPRUM, ateliér sochařství – kov a šperk V. K. Nováka. Při tvorbě šperků používá techniku ztraceného vosku, upřednostňuje přírodní materiály a uplatňuje smysl pro detail. Inspiruje se přírodou – světem rostlin a brouků: „Dělám šperky z přírody, protože příroda je nejlepší designér. Vlastně se snažím to té přírodě nezkazit.“ Několikrát byl nominován na cenu Czech Grand Design. Jeho šperky jsou zastoupeny v mnoha sbírkách soukromých sběratelů, ale i ve sbírkách UPM v Praze. Diadém, který vytvořil k 200. výročí Národního muzea, zařadilo muzeum do svých stálých sbírek jako práci prvního žijícího autora.

Lamr Jan

(*1983) absolvoval VOŠ grafickou v Praze, program grafický design a zpracování tiskovin u Z. Kočvara – se zaměřením na propagační grafiku. Zabývá se rozměrnějšími malbami a digitálními tisky, předlohy pro ně vybírá ze svých skic kreslených fixy. Jeho volné cykly, jejichž součásti se obsahově a formálně doplňují, jsou prostoupeny symboly a šiframi. Pracuje se zvířecími, abstraktními, geometrickými i streetartovými motivy. Vliv graffiti je znatelný také v rychlém značkování a kódování, v přímé barvě, čisté ploše a důsledné stylizaci jeho děl.

Libecajt Martin

(*1971) je malíř samouk. Zajímá ho především zobrazení figury ve spojení se surreálným prostředím. Ve svých dílech rád používá nezvyklé kombinace vyobrazených postav a předmětů; navozené asociace jsou díky tomu zajímavé a mnohdy i humorné. Věnuje se také malbě zátiší, v nichž často zobrazuje předměty pro tento žánr netradiční (kleště, trychtýř, láhev s rozprašovačem), nebo kresbě portrétů.

Liesler Josef

(1912–2005) vystudoval obor kreslení na ČVUT. Jeho tvorba vycházela ze znalostí soudobé malířské produkce navazující na odkaz fauvismu, kubismu a surrealismu a z dokonalého ovládnutí techniky starých mistrů. Osobně svůj výtvarný styl charakterizoval jako fantaskní realitu: „Nemaluju sny, ale realitu, která je vždycky nějak propletena s fantazií, tedy s věcmi vymyšlenými. Proto jsem fantaskní realista.“ Věnoval se malbě, grafice a ilustraci. Za své práce v oboru umělecké poštovní známky získal řadu ocenění včetně ceny UNESCO za nejkrásnější známku světa. Byl členem SVU Mánes, SČUG Hollar, Skupiny 58 a skupiny Radar. Byl jmenován členem Královské belgické akademie a zvolen čestným akademikem florentské Akademie.

Límanová Terezie

(*1965) vystudovala francouzštinu a češtinu na FF UK a bohemistiku na University of London. Je učitelkou jazyků, překladatelkou a spisovatelkou, malbě se věnuje jako samouk. Ve svých lyrických obrazech zachycuje detaily míst spojených se svým životem – dům dětství nebo ulici, kterou léta chodí. Často na sebe vrství několik časových rovin: „I svítící billboardy a moderní stavby se časem stanou rozpadlou konstrukcí, znamením minulosti pro ty, co přijdou po nás. Chodím po navrstvených plátech času mezi teď a mnoha tehdy, po místech, kde něco právě vzniká i zaniká a kde i my zanecháme svou stopu.“

Lipavský Matěj

(*1985) vystudoval AVU v ateliérech malby J. Sopka a sochařství J. Zeithammla. Je malířem a básníkem v jedné osobě – jeho tvorba na poezii spočívá. Řídí se malebností, zvukovostí, rytmem a vynechává jakýsi obvyklý výtvarný syntax, za který lze považovat perspektivu, formu zobrazeného, nejrůznější proporce či barevné vztahy. Jeho díla, především plenéry, vznikají na základě umění se dívat a umění naslouchat, klíčovým faktorem je přirozené světlo: „Maluji venku, abych mohl být neustále v kontaktu s přirozeností skutečnosti. Můj život je koloběhem lásky – od přírody k malbě a naopak.“

Lomová Ivana

(*1959) po studiích na Fakultě architektury ČVUT publikovala kresby v novinách a časopisech, pracovala pro kreslený film a začala se věnovat ilustraci a volné kreslířské a grafické tvorbě. V té s nadsázkou komentuje společenskou situaci a její vliv na psychiku jedince, zabývá se složitostí vztahů mezi mužem a ženou, vztahy mezi blízkými lidmi, postoji a očekáváními vyplývajícími z genderových rolí, samotou, pamětí a vzpomínkami: „Když se dívám zpětně na své obrazy, můžu je vnímat jako jistý druh deníku pro zasvěcené. Jsou to otisky duše, do kterých můžeme dávat jen to, co je v nás.“

Lomová Lucie

(*1964) vystudovala dramaturgii na DAMU. Ještě na studiích začala publikovat kreslené vtipy a věnovat se komiksu. Příběhy myšek Anči a Pepíka se objevovaly v časopise Čtyřlístek, později vyšly souborně ve třech svazcích a dočkaly se i animované verze v seriálu České televize. V roce 2006 se jako vůbec první komiksový tvůrce z ČR prosadila s albem v zahraničí – ve Francii jí vyšel grafický román pro dospělé Anna en cavale. Česká verze pod názvem Anna na útěku následovala o rok později a získala v kategorii Nejlepší původní kniha komiksovou cenu Muriel. Tu ovládla i v roce 2011 v kategoriích Nejlepší původní český komiks a Nejlepší původní scénář s kresleným biografickým románem Divoši.

Longines

je švýcarská firma s historií sahající až do roku 1867. Zabývá se výrobou tradičních náramkových hodinek pro muže i ženy. Od samého vzniku si klade za cíl sledovat moderní trendy, nebát se riskovat, uplatňovat technické a estetické inovace a nepodléhat bláznivým módním trendům. Svůj věhlas a proslulost své hodinářské tradice si zajistila též vývojem a výrobou nových typů hodinářských strojků a nových technologií. Dvoje hodinky Longines vlastnil i A. Einstein. Jedny z nich, zlaté náramkové hodinky z roku 1929, vydražilo v roce 2008 Antiquorum v New Yorku za 596 tisíc dolarů, a staly se tak nejdražšími Longines hodinkami prodanými v aukci.

Macek Pavel

(*1947) je grafik, ale i osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Vytváří tzv. kuklostroje a hybohledy – mechanické skříňky s loutkami, uvnitř kterých se odehrávají malé divadelní scénky: „Musím zkrátka ve dne stále něco vyrábět rukama: rýt, řezat, brousit či malovat a k tomu mě to i baví. A v noci zase přemýšlím, jak to udělat, aby ten veškerý mechanismus tam uvnitř hybohledů fungoval. No, a jsem rád, když se někdo zasměje, usměje či zamyslí po tom, co se na to podíval.“ Jako grafik používá techniku ztraceného dřeva, za své dřevoryty získal v roce 1986 v Paříži cenu Prix Jean Chièze.

Marťák Matouš

(*1998) studoval obor výtvarné umění – grafický design na FaVU VUT v Brně. V minulosti pracoval jako Art Director v mezinárodní reklamní agentuře VMLY&R Prague, nyní se věnuje ilustraci a grafickému designu. Za svou tvorbu obdržel několik mezinárodních ocenění.

Matoušek František

(*1967) aka Francis de Nim absolvoval AVU, ateliéry J. Lindovského a J. Davida. Od roku 1996 používá specifickou techniku vytváření obrazů – vytrhává jednotlivé nitě z džínoviny a takto vytvořená plátna doplňuje akrylovou malbou či spreji. Vytváří portréty, květinová zátiší a krajiny. Ty maluje v plenéru: „V přírodě se všechno rychle mění, světlo, pohyb lidí na pláži… Když to lze, tak si ten materiál předpřipravím, něco už si vytrhám dopředu, to záleží na motivu. Plenér má pro mě největší hodnotu v tom, že vystřídám ateliérovou práci.“ Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Matulová Beáta

(*1954) se malbě věnuje jako samouk. Její díla jsou vizuálním vyjádřením vnitřních prožitků a vzácných dojmů z kontaktu s okolním světem. Vliv na její tvorbu má i skutečnost, že od dětství žije propojena s nádhernou přírodou a od studií klinické psychologie s křehkou lidskou duší.

Merta Jan

(*1952) vystudoval AVU, ateliér malby O. Oplta a J. Ptáčka. Soustředí se na malbu – od miniaturních formátů po rozměrná plátna, ale věnuje se i grafice a kresbě. Zabývá se vztahem uměleckého a okolního světa, uvažuje o hranicích umění a možnostech jeho vnímání. Ke svým dílům se často vrací a přemalovává i obrazy, které již byly několikrát vystaveny: „Někdy maluju obraz dvě hodiny, někdy deset let. Čekám na příležitost. Jsou obrazy, které vypadají, jako by byly namalovány jedním dechem, možná i jsou, ale rozloženým do několika let. Obraz, který vznikne za dvě hodiny, mám už v hlavě. Nemůžu spát, hlavou mi probíhají motivy, které se formují a proměňují. Maluju své obrazy v hlavě.“

Mrvová Juliana

(*1979) vystudovala VŠVU v Bratislavě, obor malba a jiná média. Věnuje se převážně velkoformátové malbě a kresbě s přesahy do site–specific děl a instalací. Její díla jsou cestovatelskými, topografickými, botanickými a deníkovými záznamy. Jsou plná příběhů, obsahově i formálně mnohovrstevnatá: „Pokládám umění jako takové za zkoumání nových světů. Inspiroval mne pobyt v uměleckém centru Camac v Paříži, kde jsem podnikala průzkumné výpravy do okolí. Na výpravách vznikaly kresby – mapy, které byly zároveň příběhy. Od opuštěných pláží, kde je člověk sám se sebou a s mořem, s něčím, co ho přesahuje, se dostalo najednou i na lodě, cesty, zkoumání neznámých světů...“

Musil Leopold

(1920–1997) absolvoval AVU, během studií prošel řadou ateliérů. Byl především krajinář, malíř okouzlený proměnlivým koloritem nejrůznějších venkovských i městských scenérií, jejichž jedinečnost dokázal zachytit v okamžiku nejpříhodnějším. Teplo slunečního světla, akcentující stín, působivá konsonance barev, přesně volené odstíny vysokých past, tvarová redukce vystihující podstatné – to vše na jeho obrazech dotvářelo dokonalou symbiózu a harmonii. Pravidelně vystavoval v Praze i Brně a účastnil se řady zahraničních výstav.

MY DVĚ

je úspěšný projekt dvou absolventek UMPRUM – Moniky Matějkové (1991, ateliér skla) a Veroniky Watzkové (1989, ateliér K.O.V.). Jejich první kolekce Mimozem – dětská stavebnice z jednoduchých dubových kostek, evokujících kosmická tělesa a stroje, natřených pastelovými lazurami, byla nominována na cenu Czech Grand Design 2016 v kategorii Objev roku. V následujícím roce získaly další nominaci, tentokrát v kategorii Designér roku, za kolekci dřevěných sběratelských pohádkových figur Zahumny: „Spojuje nás láska k poctivému řemeslu a nadšení pro tvorbu s přírodními materiály. Smyslem naší práce je tvořit objekty, které boří hranice mezi dětstvím a dospělostí.“

Natus–Šalamounová Eva

(1934–2014) po studiu grafiky na Hochschule für Kunst und Design Halle navštěvovala ateliér loutkového a animovaného filmu A. Hoffmeistera na UMPRUM a zároveň studovala režii u E. Klose na FAMU. Věnovala se animované tvorbě, volné grafice i kresbě a knižní ilustraci. Za tu získala řadu ocenění doma i v zahraničí.

Nikitinová Alice

(*1979) vystudovala AVU, ateliér malby J. Sopka, absolvovala dvouletý rezidenční pobyt na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Její rané malby jsou inspirované avantgardním tvaroslovím a ztvárňují manuálně pracující figury či základní pracovní nástroje. Po narození syna a dlouhém čase společného čtení a prohlížení dětských knížek ji začalo přitahovat ilustrování: „V poslední době je pro mě zajímavější reflektovat okolní realitu a žitou zkušenost a popsat viděné jednoduchým, srozumitelným jazykem.“ První knížky, leporela Doma a Venku, vyšly v roce 2021 a odráží zájmy malého chlapce, od dveří a vypínače až po věže a mosty.

Nikl Petr

(*1960) vystudoval AVU, ateliéry malby A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je všestranným umělcem realizujícím svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Jeho tvorba je provázena hledáním aktuálního smyslu současného umění. Kultivovaný malířský styl, determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Technikou mezzotinty vytváří citlivé abstrahované organické tvary. Je i autorem ilustrací, za které obdržel řadu ocenění v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku, Magnesia Litera a Zlatá stuha.

Nováková Věra

(*1928) byla v roce 1949 z politických důvodů vyloučena z AVU, kde studovala v ateliéru monumentální malby V. Sychry. Díky řediteli Vyšší školy uměleckého průmyslu mohla v roce 1950 spolu s manželem P. Brázdou nastoupit studium zde a absolvovat grafickou speciálku P. Dillingera. Jako výtvarnice z povolání však následně nesměla vystavovat. Živila se jako pomocnice v domácnosti, ilustrátorka dětských a odborných knih, pracovala i jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě. Hlavním tématem jejích děl je člověk, jeho utrpení, biblické motivy i archetypální zobrazení muže a ženy.

Studio Olgoj Chorchoj

založili roku 1990 M. Froněk a J. Němeček během studií na UMPRUM. Zabývá se tvorbou od skla, svítidel, šperku, průmyslového designu přes design nábytku a městského mobiliáře až po interiér, architekturu a urbanismus. V průběhu let bylo oceněno řadou domácích i zahraničních vyznamenání. Jeho práce jsou zastoupeny v soukromých i významných veřejných sbírkách (např. UPM v Praze, Moravská galerie v Brně, Metropolitní Muzeum v New Yorku) a publikovány v tuzemských i zahraničních odborných časopisech. M. Froněk a J. Němeček od roku 2000 společně vedou ateliér produktového designu na UMPRUM.

Othová Markéta

(*1968) studovala ateliér filmové a televizní grafiky, poté ateliér ilustrace a grafiky na UMPRUM, absolvovala stáž na Institut de France v Paříži. Její doménou jsou grafická řešení výstav a knih o umění, fotografii a architektuře. Přestože o sobě říká, že neumí fotit, je známá především jako fotografka. Svým intuitivním přístupem testuje schopnosti média a překračuje technické zákonitosti, čímž do něj vnáší senzitivitu a podmaňuje si je pro svébytné vyjádření. Prostřednictvím fotografie se vztahuje k okolnímu světu a nachází minimalistickou poezii každodennosti. Je nositelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a Ceny Michala Ranného.

Ouhel Ivan

(1945–2021) studoval AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Byl kreslířem, grafikem, ilustrátorem a především autorem velkoformátových obrazů. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenával realitu tak, jak ji sám viděl. Netvořil v plenéru – v ateliéru maloval vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Byl členem Umělecké besedy a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

Petrbok Jiří

(*1962) vystudoval AVU, ateliéry malby R. Koláře a J. Sopka. V jeho tvorbě dochází k prolínání imaginace a předmětných forem. Groteskně figurální malba, často s autobiografickými rysy, kriticky nastavuje zrcadlo současné společnosti a poukazuje na deformovanou lidskou identitu. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy ad. Od roku 2011 vede na AVU ateliér kresby: „Sopko toho moc nenamluvil. Za celý rok mi řekl zhruba pět vět, ale všechny byly zásadní! Například, aby měly obrazy takzvaně vzduch. Aby jeden barevný plán nebyl hned vedle druhého, aby mezi nimi byla mezera. Myslím, že pro mé obrazy je to docela charakteristické. Navíc onu radu předávám dál, dodnes ji používám při výuce studentů na AVU.“

Pivovarov Viktor Dmitrievič

(*1937) se narodil v Moskvě, kde vystudoval na Vysoké polygrafické škole obor knižní a časopisecká tvorba. Od roku 1982 žije v Praze. Je jedním ze zakladatelů Moskevské konceptuální školy, společně s I. Kabanovem vymyslel tzv. alba – cykly, ve kterých je originálním způsobem zkombinován obraz s textem. Ve své tvorbě spojuje zásadní filozofické otázky s humorem, ironií, satirou a nadsázkou. Aby se vyhnul umělecké rutině, mění materiály, rozměry i témata svých děl. Je autorem maleb, kreseb, fotografií, objektů, koláží. Jeho díla se nacházejí i ve sbírkách NG Praha nebo Treťjakovské státní galerie v Moskvě.

Placht Otto

(*1962) vystudoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Jeho tvorba i osobní život se už bezmála tři desetiletí odvíjejí mezi dvěma vzdálenými místy – domovem v Praze a druhým domovem na břehu jezera Yarinacocha v Peru. Setkávání s amazonskou přírodou, vegetací džungle, s indiány a jejich duchovním světem ovlivňuje jeho vztah ke skutečnosti i pohled na umění. V jeho dílech se zcela přirozeně prolíná realita s mýtem a vizí, působí často až kaleidoskopicky, jako by se rozpadala do prolínajících se až ornamentálně působících ploch a prostorových plánů. Používá akryl, olej a přírodní barvy, které sám vyrábí z kůry amazonských stromů, lián a rostlin.

Prokić Janja

(*1984) studovala ateliér malby V. Skrepla na AVU a ateliér sochařství K. Gebauera na UMPRUM. Zde i diplomovala v ateliéru K.O.V. E. Eisler. Výrobě šperků se věnuje od roku 2011, kdy byla poprvé nominována na cenu Czech Grand Design. Od té doby následovala řada dalších nominací i dva tituly Designér šperku roku. V tvorbě se inspiruje studiem šamanismu, symbolismu či bílé magie i svým dětstvím, sny a pohádkami. Její největší múzou je však příroda. Všechny kolekce určitým způsobem vychází z jejího osobního života, sama je nazývá deníky. Vystavuje po celém světě – od Prahy přes Florencii až po New York.

Puchová Hana

(*1966) vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Její doménou se stala malba, ve které rozvíjí a rozvětvuje dva stěžejní cykly obrazů. Jedná se o práce figurální, na kterých zobrazuje své přátele a známé, a pak půvabná zátiší, většinou s dominantními květinami a dalšími drobnostmi všednodenního života. Obě tyto linie postavené na tradiční malbě jsou lyrické i syrové zároveň, s jemnou stylizací. Vycházejí z obyčejnosti, všednosti, z toho, mezi čím a kým malířka žije: „Nejraději pracuji s tématy, která důvěrně znám. Zaznamenávám různé drobné příběhy, malá dobrodružství různého typu. Většinou na menší papír, který té malbě dává určitou lehkost.“

Rafani

jsou umělecká skupina založená v Praze roku 2000, jejími současnými členy jsou D. Kořínek, J. Franta, O. Brody a L. Rathouský. Profilují se svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Mezi jejich témata patří vyhnání sudetských Němců, rasová nesnášenlivost a neonacismus, otázky národní identity. V posledních letech i všudypřítomný dohled a byrokracie. Činí tak často formou provokativních performancí a veřejných proklamací.

Rossí Karolína

(*1983) vystudovala AVU, ateliér grafiky V. Kokolii, absolvovala stáž na École supérieure d'art d'Aix en Provence ve Francii. Věnuje se malbě a akvarelové koláži s přesahem do prostorových instalací. Zajímá ji téma lidské imaginace – vytváření obrazu něčeho, co jistě existuje, ale co známe pouze z dat či hypotéz. Zaměřuje se na psychologický obraz člověka a na podobu i podstatu jeho naučených vzorců chování. Nastoluje otázky týkající se možností a schopností zobrazit a popsat vlivy a motivy determinující myšlení, jednání, život. „Nehledám nekonečno, hledám hloubku,“ říká o své tvorbě.

Říčanová Tereza

(*1974) absolvovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Tvoří autorské knihy pro děti, mnohokrát oceněné v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku a Zlatá stuha a jednou nominované na cenu Magnesia Litera. Pro její dětskou tvorbu je příznačná bezbřehá fantazie a smysl pro humor: „Mapy jsou malované v typickém autorčině stylu (umírněné řídké temperky nanášené vypelichaným štětcem), plné jásajících barev, které zahřejí v tomto počasí jako hrnek svařeného vína.“ Věnuje se i volné malbě a grafice, oživuje staré rámy květinovými motivy nebo maluje na sklo.

Salajka Martin

(*1981) studoval v ateliérech malby P. Veselého na FaVU VUT v Brně a M. Rittsteina na AVU. Jeho tvorbu doprovází inspirace zkratkovitostí a dětským výtvarným projevem A. Diviše, spontánní kresbou J. Načeradského i díly J. Váchala. Reflektuje v ní některé aspekty současného života, jejichž proměnlivost je obvykle matoucí a neuchopitelná, východiskem je mu při tom osobní mytologie. Na jeho expresivních obrazech plných barev se stejně tak setkávají ryby a chameleoni i městské přeludy potulující se labyrintem nočních ulic. V kategorii tisk z plochy – litografie obsadil první místo v soutěži Grafika roku 2018.

Sedlo Klára

(*1993) je absolventkou AVU, ateliéru malby M. Rittsteina a ateliéru kresby J. Petrboka. Věnuje se malbě, kresbě, ilustraci a keramice. Jako hlavní zdroje své inspirace uvádí symbolismus, ilustrace C. Boudy, temné dřevěné místnosti starých chat a všechny absurdní věci, které se vymykají normálu: „Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení. Tato povrchnost je mé stěžejní téma.“

Seifertová Lucie

(*1969) absolvovala AVU, ateliér monumentální malby J. Sopka. Působí jako grafička, ilustrátorka a spisovatelka. Je držitelkou cen Zlatá stuha, Zlatá pečať a Magnesia Litera 2004 za knihu pro děti a mládež Dějiny udatného českého národa. Později prezentovala její sedmdesátimetrovou zvětšeninu, která se stala v Čechách výstavním hitem. V roce 2008 knihu převedla také ve sto jedenáctidílný animovaný seriál České televize. Toto vtipné animované filmové leporelo, které ukazuje naše dějiny trochu jinak, než jsme zvyklí, získalo cenu Trilobit za nejlepší animovaný projekt a stalo se i doplňkem učiva vlastivědy na řadě základních škol po celé zemi.

Sís Petr

(*1949) absolvoval UMPRUM, prošel ateliérem loutkářství J. Trnky a ateliérem filmové a televizní grafiky M. Jágra. Studoval též na The Royal College of Art v Londýně. Je malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, autor animovaných filmů i publicista. Svět jeho děl je světem fantazie, velkých putování a dobrodružných cest, vzpomínek i snů. Hrdinové jeho knih jsou dobrodruzi, snílci, odvážní vzduchoplavci, mořeplavci, cestovatelé – ti, kteří měli odvahu svobodně se rozhodovat, tvořit, snít a posouvat hranice lidského poznání. Získal stipendium MacArthurovy nadace a je nositelem nejprestižnějších světových ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena za celoživotní tvorbu pro děti.

Skála František

(*1956) vystudoval UMPRUM, obor filmová a televizní grafika. Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění. Byl členem divadla Sklep, zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví a tajné skupiny B. K. S. Obdržel mnoho cen za knižní ilustrace, Cenu Jindřicha Chalupeckého, reprezentoval ČR na Benátském bienále 1993. Miluje předměty s historií, patinou a energií nabité materiály přírodní i umělé, z nichž vytváří objekty překvapivé, hravé, surrealistické, vtipné, magické. Tvoří spontánně, nápady nachází v přírodě. Zúčastnil se více než 140 kolektivních a 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách.

Skálová Adriana

(*1956) vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

Skálová Alžběta

(*1982) absolvovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky. Je oceňovanou ilustrátorkou (získala dvakrát první místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku nebo cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež), vytváří i autorské knihy. Spolupracuje na animovaných filmech – byla nominována na cenu Czech Grand Design 2017 za výtvarné zpracování krátkometrážního snímku Plody mraků. Věnuje se také volné tvorbě – námětem jejích koláží, grafik, akvarelů a obrazů jsou zejména lidské tváře a krajiny: „Malby jsou pro mne částečně nevědomým, duchovním procesem. Motiv vzniká spontánně, na základě působení barev, kompozice a potřeby ho zachytit.“

Smetana Jan

(1918–1998) započal studium na Fakultě architektury ČVUT. To však bylo roku 1939 přerušeno jeho zatčením a následným několikaměsíčním vězněním v koncentračním táboře Sachsenhausen. Později nastoupil na UMPRUM a po skončení války ukončil vysokoškolská studia na PedF UK. Svou volnou tvorbu zahájil jako nejmladší člen Skupiny 42. Okouzlovala jej městská zákoutí, dvorky pražské periferie, petrolejové lampy, motivy z Paříže. Následně se ve své tvorbě věnoval hledání a zkoumání skrytých sil, jež ovládají přírodní dění – vznik a zánik, vzájemné působení světla a hmoty, metamorfózy barev a tvarů, struktury i vesmírné mlhoviny.

Smetana Tomáš

(*1960) vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka, absolvoval stipendijní pobyt v Paříži. Od spontánní malby přešel ke grafice a kresbě. Vytváří do nejmenšího detailu propracované kresby mikrotužkou, vystavěné z tisíců tenkých čar – stylizované portréty, zátiší, pohledy do prostorů bytů, předměty, květiny, světlo a odlesky zrcadlících se ploch. „Při kreslení se dostávám do jiné reality, jiného časoprostoru, kde čas běží jiným tempem. Kresba mě vtáhne, naslouchám jí – práce na ní mi dodává pocit klidu.“ Je členem SČUG Hollar a jeho dílo je zastoupeno např. ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy.

Sopko Jiří

(*1942) vystudoval AVU, ateliér malby A. Pelce a J. Horníka. Pro jeho tvorbu je typická výrazná barevnost, dynamika figur a originální kompozice. Jakkoliv jsou obrazy plné zářivých barev, nejsou zdaleka jen radostné. Fungují jako sžíravý komentář k době svého vzniku, což platí nejen pro roky normalizace, ale i novější období naší moderní historie. Neopomenutelnou součástí jeho výtvarného jazyka jsou ironie a sarkasmus. Kromě malby a grafiky se věnuje i pedagogické činnosti. Je úzce spjat s AVU, na které dvě funkční období zastával pozici rektora a řadu let vedl ateliér malby. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a Umělecké besedy.

Sozanský Jiří

(*1946) vystudoval AVU, ateliér malby F. Jiroudka. Jeho výrazný výtvarný rukopis nabitý dynamickou expresí vytváří iluzi hřmotu zápasících těl či zase naopak naléhavé a alarmující ticho tíhy lidských osudů. Celou svou uměleckou tvorbou, ať už se věnuje malbě, kresbě, grafice, instalacím, enviromentům a filmovým dokumentům, se angažuje proti všem formám násilí, zvůle a ideologického diktátu pošlapávajícího lidská práva a důstojnost člověka: „Zvláštní pozornost jsem věnoval především existenci člověka v mezní situaci, člověka jako oběti teroru totalitních režimů, válečných katastrof nebo osamělé existence, přežívající na hranici smrti.“ Je členem SVU Mánes a SČUG Hollar, nositelem řady ocenění i titulu Rytíř české kultury.

Stach Jiří

(*1944) vystudoval obor fotografie na Průmyslové škole grafické v Praze a později, pod vedením J. Šmoka, na FAMU. V době, kdy vrcholila nová vlna československého filmu, začal pracovat v barrandovských ateliérech a jako filmový fotograf byl u zrodu oscarových filmů Obchod na korze a Ostře sledované vlaky. Svojí volnou tvorbou přesvědčuje o zcela ryzím surrealistickém pohledu na svět, jeho specifická fotografická řeč spoluvytvářená dokonalou klasickou černobílou technikou je samou podstatou fotografického vyjádření. V roce 2006 byl vyhlášen Asociací českých fotografů Osobností české fotografie. Jeho dílo je zastoupeno v soukromých i veřejných sbírkách včetně UPM v Praze.

Stodolová Klára

(*1977) vystudovala AVU, ateliér grafiky V. Kokolii, ateliér konceptuální tvorby M. Šejna a ateliér grafiky J. Lindovského. Věnuje se akvarelu, pastelu, dřevořezu a keramice. Maluje i dekorační látky a autorské šaty z hedvábí a merina: „Malování je pro mě o vztazích. O vztazích mezi malovanými předměty, mezi předměty a prostorem, mezi barvami na obraze, mezi malovaným a mnou a koneckonců i o vztahu k sobě samé v tu konkrétní chvíli. Malování a kreslení je pro mě procesem pozorování, vciťování a zaznamenávání těchto vztahů.“ Obsadila první místo v kategorii tisk z výšky v soutěži Grafika roku 2016.

Střížek Antonín

(*1959) vystudoval AVU, ateliér malby J. Ptáčka. Patří k významným osobnostem české postmoderny, zabývá se malbou, kresbou i grafikou. Hlavními tématy jeho tvorby jsou město a civilizace vůbec. S nádechem jisté nostalgie používá motivy typické pro umění první poloviny 20. století – například pro Skupinu 42. Práce s každodenností se objevuje rovněž v jeho zátiších, zobrazujících banální témata a předměty. Harmonizace jednotlivých prvků v obraze, stejné tónování a určitá snovost zastaveného příběhu, to jsou charakteristické znaky, se kterými pracuje. Věnuje se i fotografii. Zpočátku mu fotografie sloužily jako skicář pro jeho malířskou práci, přibližně od počátku milénia se staly i samostatným uměleckým vyjádřením.

Suchánek Vladimír

(1933–2021) absolvoval AVU, grafickou školu V. Silovského. Jeho tvorba vycházela z estetiky secese a symbolismu, jejíž dědictví aktualizoval a rozvíjel. Témata čerpal nejčastěji z oblasti mytologie, poezie, výtvarného umění a hudby. Tlumená pastelová barevnost a linie zvlněné do pružných organických forem – mezi nimiž má zvláštní roli logaritmická spirála, tolik oblíbená samotnou přírodou – společně utvářely osobitou poetiku grafických listů. Kromě volné tvorby se věnoval knižní ilustraci, ex libris a návrhům poštovních známek, byl také klarinetistou a zakladatelem hudebního sdružení Grafičanka. Dvacet let zastával funkci předsedy SČUG Hollar, roku 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění.

Svoboda Jaroslav Jerry

(*1962) studoval malbu a sochařství na Středočeské výtvarné konzervatoři a na Emily Carr University of Art and Design Vancouver v Kanadě. Důsledně se vyhýbá „zaškatulkování“ do jednoho výtvarného směru a rád experimentuje, proto lze ve spojení s jeho tvorbou najít pojmy neosymbolismus, semifigurativní expresionismus, postmodernismus, abstraktní expresionalismus, nonkonformismus ad. Jako výtvarník a patinér se podílel na vzniku filmu Tmavomodrý svět, který byl za výtvarné řešení nominován na Českého lva.

Sýkora Jakub

(*1984) absolvoval AVU, ateliér nových médií V. Bromové a ateliér malby J. Sopka. Studijně pobýval na Satakunta University of Applied Sciences v Kankaanpää ve Finsku. V roce 2013 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce, o rok později se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho abstraktní tvorba má blízko ke strukturám a geometrii: „Z přílišné stejnosti jsem nervózní a mám tendenci ji narušit, její absence mi je nepříjemná také. Mám rád strukturu a rozmanitost, tuto logiku pozoruji v přírodě a pokouším se ji převádět na plátna.“ Kromě volného umění se věnuje i grafickému designu, pod pseudonymem Kukryniksa spolupracuje na satiricko–politických komiksech.

Synecký Luboš

(*1925) absolvoval UMPRUM pod vedením E. Filly. Po válce, v době vzniku studia Bratři v triku, zde pracoval jako kreslič a animátor. Později se zaměřil na figurální malbu, knižní ilustraci a tvorbu plakátů, grafik a realizace sgrafit a fresek. Tematicky se věnuje každodennímu životu, figurálním kompozicím a krajině. Jeho dílo je zastoupeno mj. ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění v Praze.

Sypěnová Anna

(*1988) vystudovala malířství na SUPŠ v Uherském Hradišti a FaVU VUT v Brně. Její tvorba se vyznačuje jemností, pečlivostí a intimitou. Inspirací je pro ni krajina, atmosférické jevy, mraky, slunce, déšť, světlo či mlha a jejich rozmanité proměny, ale i duchovno a vše, co se kolem ní odehrává či nalézá: „Ve svých obrazech ilustruji myšlenku, že chrámem je naše tělo, potažmo mysl, a že zásadní není být zrovna v kostele či prožívat supr duchovní zážitek, ale jaksi běžně se nořit do vědomí. Myšlenku, že ve mně může být to světlo a ve mně může žít onen chrám, který mi dává zažít smysl, přítomnost Boží a naplnění, kterého se mi zvenčí nikdy nemůže trvale dostat.“

Šafáriková Markéta

(*1975) vystudovala AVU, ateliér grafiky J. Lindovského a intermediální školu M. Knížáka, absolvovala sochařskou stáž u K. Gebauera na UMPRUM. Věnuje se malbě, fotografii i malbě na fotografii: „V této technice vstupuji do prostoru fotografie barvou. Skrze barvu hledám novou rovnováhu. Odhaluji skryté děje, měním vztahy a významy toho, co nazýváme skutečností. Symbolicky jde o hledání možností a odvahy měnit někdy zdánlivě neměnitelnou realitu a události v našem životě.“ Působí též jako divadelní a filmová kostýmní výtvarnice, navrhuje a realizuje reliéfní výzdoby interiérů.

Šalamoun Jiří

(1935–2022) vystudoval AVU, grafickou školu V. Pukla a V. Silovského, a Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Ilustroval téměř stovku knih, vytvořil množství grafik, filmových, divadelních a výstavních plakátů a také řadu kreslených filmů (např. Maxipes Fík). Základním prvkem jeho díla je hravost, kterou čerpal z lidového umění a slovesnosti, výrazová zkratka a sarkasmus. Byl členem SČUG Hollar, držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění a v roce 2019 vstoupil do Síně slávy cen Czech Grand Design.

Ševčík Igor

(1951–2003) vystudoval SPŠ filmovou Čimelice, studium na VŠ mu bylo odepřeno. Působil ve studiu J. Trnky, v Krátkém filmu Praha či ve studiu animovaných filmů ve Zlíně, spoluzakládal také Filmovou školu ve Zlíně. Vytvořil 12 autorských animovaných filmů, na dalších 6 spolupracoval. Jako první v Československu pracoval s tzv. totální či plnou animací. Věnoval se také kresbě, malbě, nejrůznějším grafickým technikám, plakátové tvorbě, fotografii, keramice, kreslenému humoru nebo scénografii. Realizoval přes 30 samostatných výstav a účastnil se kolektivních výstav v Čechách i v zahraničí. Za svou tvorbu obdržel řadu ocenění.

Škapa Michal

(*1978) známý také pod pseudonymem Tron. Jeho výtvarné začátky jsou spojeny s graffiti scénou a street artem a dodnes jsou v jeho tvorbě patrny. Dominuje především nástěnná malba, často obohacená o konstrukce vytvořené z neonových trubic či rozličných drátů, které posouvají podobu závěsného obrazu směrem k objektu s reliéfním vyzněním. Zásadní roli hraje motiv města a urbanistické krajiny. Druhým velkým tématem je také práce s písmem, které mnohdy přetváří v abstrahující dynamický znak se šifrovaným obsahem. Reprezentoval ČR na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.

Šorm Zdeněk

(*1959) studoval SUPŠ v Praze, obor tvorba hraček a loutek. Působí jako evangelický farář, ale věnuje se i tvorbě výtvarných materiálů pro děti a ilustraci (např. E. Kohák: Hesla mladých svišťů, samizdatové vydání I. M. Jirous: Magor dětem). V roce 2019 vydal knihu Nakresli mi bibli, která v obrazových zkratkách znázorňuje významy biblických příběhů. V rámci své výtvarné tvorby navrhl a následně realizoval několik dětských hřišť a 15 let působil jako výtvarný redaktor evangelického časopisu pro mládež Bratrstvo.

Špála Václav

(1885–1946) na AVU navštěvoval ateliér malby V. Bukovace a F. Thieleho, studia však nedokončil. Věnoval se malbě, grafice i ilustraci. Jeho první práce byly vytvořeny v duchu fauvismu, který však doplňoval expresivní podtón. Znalost kubismu a orfismu se u něj projevila v energické práci s barvou, stejně tak jako v rytmickém kladení barev. Ve slavném trojzvuku národních barev dokázal skloubit to nejlepší z těchto uměleckých směrů 20. století do jedinečné syntézy. Temná modř se stala natolik charakteristickým rysem jeho malby, že zpětně získala adjektivum „špálovská“. Vystavoval se skupinou Tvrdošíjných, byl členem SVU Mánes a podílel se na výtvarné aktivitě Osmy.

Špaňhel Jakub

(*1976) vystudoval AVU v ateliérech J. Davida a M. Knížáka. Jeho malířský styl, námětově ovlivněný klasickou malbou, je velmi charakteristický, založený na uvolněném rukopisu a redukované formě, prostřednictvím čehož dává vyniknout podstatě vyobrazených věcí. Tvoří v cyklech a ke svým motivům se vrací. Na jeho plátnech se setkáváme s krajinami, chrámy, benzinovými pumpami, květinami, zvířaty nebo i s lustry: „To jsou motivy, které v životě potkávám kolem sebe. Sbírám starý nábytek a staré lustry, takže jsem je začal malovat.“ Jeho díla se představila na výstavách v Praze, Bruselu, Londýně či Berlíně.

Špinková Martina

(*1959) vystudovala UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Je oceňovanou ilustrátorkou (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a nominace na Zlatou stuhu) – ilustrovala zatím na sedmdesát knih, zejména pro německá nakladatelství. Maluje, kreslí, píše kratší texty a básně, věnuje se také volné grafice a výrobě hraček a malovaného textilu. Je spoluzakladatelkou Cesty domů (navrhla její logo). Je autorkou, výtvarnou redaktorkou a zároveň ilustrátorkou řady knih vydaných nakladatelstvím Cesta domů, několik let byla jeho šéfredaktorkou.

Tichý František

(1896–1961) studia na AVU nedokončil, protože se nedokázal ztotožnit s detailní akademickou kresbou, která si zakládala na již zavedených malířských postupech. Zpočátku se živil jako scénograf, knižní grafik a autor působivých plakátů a reklamních tabulí. Kolem roku 1925 se vrátil k volné tvorbě a základním námětem jeho děl se stalo cirkusové prostředí. Současně maloval zátiší a portréty, které společně se světem cirkusu daly vzniknout jedinečnému projevu. Mezi lety 1930–1935 pobýval v Paříži, kde získal technickou jistotu, se kterou rozšiřoval své hlavní námětové okruhy. Pařížské období je považováno za vrchol jeho tvorby. V předválečných letech začal projevovat zvýšený zájem o ilustraci a grafickou tvorbu.

Tomski Luke

(*1988) vlastním jménem Lukáš Tomek. Přestože studoval animaci na UTB ve Zlíně, vydal se cestou ilustrace: „Studium mělo smysl hlavně co se týče přípravy výtvarna ve vrstvách. Animace do mě vtiskla určitou loutkářskou přípravu.“ V roce 2012 založil společně s I. Polanskou ilustrátorské studio Tomski&Polanski. Výrazné barevné palety, lidské příběhy, skryté symboly a precizní řemeslo, tak lze charakterizovat jejich tvorbu, která se objevuje v knihách, na plakátech, v reklamních kampaních českých i světových značek. Film W. Andersona Grandhotel Budapest, pro který vytvořili propagační ilustrace, získal v roce 2015 čtyři Oscary.

Toy_Box

(*1984) absolvovala obor interaktivní média, mediální komunikace na Literární akademii Josefa Škvoreckého a scénografii na DAMU. Věnuje se malbě, ilustraci, animaci, umění ve veřejném prostoru a tvorbě komiksů. Za autorský komiks Moje kniha Vinnetou získala v roce 2015 hned ve dvou kategoriích cenu Muriel (Nejlepší původní kniha a Nejlepší původní kresba) a v roce 2016 ocenění Zlatá stuha v kategorii Komiks pro děti a mládež. Velkým tématem a výzvou je pro ni environmentální žal a jeho zpracování. V rámci projektu Tváře klimatické změny organizace Člověk v tísni vytvořila v roce 2021 na různých místech České republiky velkoformátové pouliční malby.

Typlt Lubomír

(*1975) absolvoval UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna a poté FaVU VUT v Brně, ateliér malby J. Načeradského. Jeho zájem o moderní německou malbu vyústil ve studium malířství na Kunstakademie v Düsseldorfu. Zprvu vytvářel zejména geometrické abstraktní kompozice, posléze se středobodem jeho zájmu stala figura – zejména dítě, vždy fascinované prožívaným. Maluje velkoformátové expresivní obrazy, v nichž zachycuje vyhrocené emoce, ještě vystupňované extrémní barevností: „Mám rád velké plátno, protože se tam dá malovat i rukama, můžu tam zanechávat různé stopy, což u malých obrazů nejde.“ Jeho syrová výtvarná tvorba je propojena s texty, které píše pro hip–hopovou skupinu WWW.

Tytykalo Jakub

(*1984) je absolventem AVU, ateliéru grafiky J. Lindovského. V rámci studia absolvoval stáže v ateliérech kresby J. Petrboka, sochařství J. Róny a v ateliéru malby na Universidad Complutense v Madridu. V jeho práci lze sledovat inspiraci klasickou modernou. Fragmentarizované bytosti, zátiší, krajiny a městské výjevy připomenou svou kompoziční skladbou a redukovanou barevnou škálou kubismus. Kombinace malby akrylovou barvou a sprejem invenčně slučuje klasické figurální malířství s odlehčeností a nadsázkou street artu. Je členem spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, v roce 2017 získal cenu Art Prague Young Award – ocenění pro umělce do 35 let.

Uhlířová Mgdalena

(*1995) vystudovala AVU, ateliér malby M. Mainera, pokračuje studiem architektury na UMPRUM. V roce 2018 se uskutečnila její první samostatná výstava Včerejší obloha byla zářivější. Používá techniku akvarelu, která jí umožňuje vyjádřit křehkost a jemnost zachycené situace. Ústředním motivem jejích děl jsou osoby, zvířata a předměty, se kterými se dennodenně setkává.

Vávra David

(*1957) je architekt, spisovatel, básník a herec, spoluzakladatel divadla Sklep. Studoval na stavební fakultě ČVUT a na AVU. Podílel se např. na realizaci interiéru žižkovského Paláce Akropolis, za kterou získal spolu s F. Skálou cenu Grand Prix Obce architektů, na rekonstrukci Švandova divadla, spolupracuje na podobě vznikajících stanic pražského metra. Ve své tvorbě experimentuje s různými typy materiálů, inspirace pro jeho práci přichází často náhodně: „Je to především v pohybu. Třeba povedená klička na fotbale se promítne v nějaké klikatici na domě. A dobře fungují i sny…“

Vojtová Lenka

(*1966) vystudovala AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka a D. Chatrného. Věnuje se volné a užité grafice, kresbě, ex libris, ilustraci, malbě, tvorbě loutek a známek. Je členkou SČUG Hollar, za svoji tvorbu byla oceněna na II. bienále ex libris v Havířově a International Graphic Competition for ex libris v polské Gliwici.

Vondráček Vladimír

(*1949) je olympionik, československý reprezentant v silniční cyklistice, bronzový medailista z časovky družstev na 100 km na mistrovství světa v roce 1975. V roce 2017 vydalo nakladatelství Take Take Take knihu Vladimír Vondráček 1972–1979. Jedná se o obrazovou publikaci, která obsahuje fotografie z osobního archivu cyklisty a zachycuje jeho život na vrcholu kariéry.

Wagenknecht Petr

(*1970) pracoval řadu let jako fotoreportér v regionálních novinách, než se v roce 2007 stal nezávislým fotografem. Věnuje se dokumentární, portrétní a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez Éček a sladidel“, díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny Czech Press Photo, v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.