Medailonky autorů

(*1987) vystudoval AVU, ateliér malby M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na UMPRUM. Ve svém díle tematizuje rozkol mezi konkrétnem a abstraktnem, informace komponuje do úsporné, modernisticky pojaté vizuální zkratky. Inspiruje se též estetikou plakátů, jejich historií a nejistým postavením v dnešním světě: „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít.“ Za svou tvorbu získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016.

(*1950) absolvovala Střední výtvarnou školu v Praze. Zabývá se převážně grafikou. Její tvorba je svědkem tiché radosti z každodenních krás a dýchá z ní klidná vyrovnanost i osudová odevzdanost: „Nastane-li období dešťů, pak nezbývá než schoulený v kápi čekat, až se vyprší. Monotónní silné provazce deště bičují zemi od rána do večera a vzduch voní rozměklou zemí. Tváří staleté kuželovité hoře, v jejíchž útrobách dříme horká láva, dostaví se pocit odevzdanosti.“ Její dílo je zastoupeno v řadě soukromých i veřejných sbírek včetně NG Praha.

(*1984) vystudovala ateliér K.O.V. u Evy Eisler na UMPRUM. Navrhuje převážně decentní šperky a odvážné brýle neobvyklých tvarů. Inspiraci pro svou tvorbu čerpá v přírodě, kulturních odkazech i běloruské domovině. Získala několik nominací na cenu Czech Grand Design a stala se vítězkou Designér šperku 2017 a Grand designérkou roku 2017. Její autorské šperky jsou mimo jiné ve sbírkách UPM v Praze a s tvorbou této umělkyně se můžeme setkat na výstavách u nás i v zahraničí.

(*1936) vystudoval na AVU malbu a grafiku. Jako člen Černého divadla J. Srnce cestoval po zahraničí a ovlivněn návštěvami výstav světových umělců pracoval na grafikách v divadelních šatnách. Záhy přišel úspěch – celá řada jeho děl získala prestižní ocenění a byla zařazena do sbírek předních světových muzeí. Jako jediný Čech dvakrát vystavoval v hlavní expozici Benátského bienále, jeho grafika byla součástí výstavy newyorského Metropolitního muzea umění „Mistrovská díla kreseb a grafiky posledních pěti století.” Z jeho tvorby dýchá hluboké lidství, vědomí spojení s minulostí: „To zřetězení lidí, kteří byli před námi, a ten zázrak, že to zřetězení došlo až k nám – a na počátku zrození každého z nás byla láska.”

(nar. 1980 a 1983) spolu tvoří od roku 2006. Studovali jak na UMPRUM (u J. Davida), tak na AVU. Oba pocházejí z Ruska, ale od mládí žijí v Česku. Artamonov vede ateliér malby I na FaVU VUT. Jejich společná tvorba je velmi pestrá – od videoperformancí přes instalace až po malbu. Typické jsou pro ně odkazy na dějiny moderního umění. Pracují především s dědictvím myšlenek sovětské avantgardy, socialistického realismu, kubismu a moderny, skrze které komentují současnou uměleckou scénu. Vystavují především v nezávislých a alternativních galerijních prostorách.

založil roku 1992 Zdeněk Křenek. Vydává limitované série grafických listů a bibliofilské tisky – umělecké texty pečlivě vybraných autorů doprovázejí ilustrace předních českých výtvarníků. Na technickém zpracování knih se podílejí zejména řemeslné rodinné dílny s dlouhou tradicí, ti nejlepší z nejlepších, tiskaři počínaje a knihvazači konče.

(*1955) vystudoval AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka, absolvoval též stáž na Academia de San Carlos v Mexiku. Jako pedagog působil na ČVUT, UMPRUM a ZČU v Plzni, kde založil a vedl dílnu klasického kamenotisku a kde na Fakultě designu a umění L. Sutnara vede ateliér grafiky. Od 80. let se věnuje litografii, provádí velkoformátové tisky bez použití tiskařského lisu. S technikou kamenotisku pracuje v jeho původní historické podobě a svá díla označuje jako kamenopisy. Napsal několik autorských knih a teoretických úvah na téma grafika a litografie. Je členem skupiny Corpora S. V roce 2009 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka a svými díly je zastoupen v mnoha domácích i zahraničních sbírkách.

(*1953) je původem štukatér, dnes je však převážně známý jako sklářský výtvarník, restaurátor historických interiérů, designér i sklářský technik. Již dvacet let působí na katedře designu Technické univerzity v Liberci. Stál zde také u zrodu oboru Návrhářství skla a šperku, který propojuje dvě tradiční výrobní odvětví v regionu. Pojítkem mezi Berdychovými díly je okolní svět a stopy člověka v něm. Prochází se po zemi s otevřenýma očima a myslí, doslova si vše přetavuje do skla, ať už v podobě plastik, lahví nebo váz. Měl řadu skupinových i samostatných výstav v galeriích u nás a v Polsku.

(*1946) se vyučil knihtiskařem na Odborném polygrafickém učilišti v Praze a výtvarné umění studoval soukromě. Absolvoval mnoho zahraničních studijních pobytů. Ve své tvorbě se zaměřuje na magický realismus a řadí se mezi přední české precizionisty. Je členem SČUG Hollar. Jeho dílo zahrnuje tvorbu plakátů a drobných grafik, ilustrace knih a časopisů i návrhy obalů gramofonových desek. Uspořádal přes sto samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách po celém světě (NG Praha, NAC Ottawa).

(*1948) studovala na AVU malbu, ale brzy obrátila pozornost ke grafice – svůj svébytný rukopis našla v čárovém leptu. Vytváří zátiší i krajiny skrze horizontální, vertikální a šikmé čáry. V posledních letech se vrátila k malbě – maluje na stará vzorovaná linolea, používá také malířské válečky se vzorem: „Na linoleu mě zaujalo, že se mu musím přizpůsobit. Dívám se na něj třeba půl dne a něco vykoukám. Nějak mě to nakopne. Linolea a válečky mi dovolují experimentovat. Zároveň si uvědomuji, že se jimi blížím ke grafickému uvažování.“ Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka, její dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (NG Praha, National Gallery of Art ve Washingtonu).

(*1971) studoval AVU u V. Kokolii, J. Načeradského a V. Skrepla. Věnuje se malbě a kresbě. Je autorem několika komiksů a krátkých loutkových filmů. Náměty často čerpá z dětství stráveném na sídlišti a jeho typickými hrdiny jsou mnohdy osamocené a trpící postavy mladých chlapců a dívek. Charakteristické je pro něj proškrabávání tuše nanesené na vrstvu barevných voskovek. V letech 1996–2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec. Získal ocenění Umělec roku 2010. Pravidelně vystavuje u nás i ve světě a jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách (NG Praha).

(*1964) vystudovala malířství na AVU. Většinou se však věnuje sochařství, přičemž pracuje s netradičním materiálem – polystyrenem. Vytvořila si tak výrazný osobní styl. Teprve v posledních letech se vrátila k malbě, znázorňuje zvláště neobvyklý svět bezobratlých živočichů a ornamentálních rostlin, který zachycuje na tmavý podklad. Pravidelně se účastní samostatných (Šílenství je stráž noci, 2021/2022) i kolektivních výstav. Její díla jsou zastoupena v mnohých sbírkách (NG Praha).

(1901–1984) byl malířem, grafikem a ilustrátorem. Přes třicet let působil jako profesor kresby a grafiky na PedF UK. Absolvoval UMPRUM u F. Kysely a AVU u M. Švabinského. Byl členem skupin SČUG Hollar a Umělecká beseda. Celý život ilustroval knihy (Pražské legendy Františka Langera, Staré pověsti pražské Václava Cibuly, Kocourkov). Zvládal mnoho grafických technik, byl grafikem-návrhářem československých známek a vytvořil také návrh na okenní vitráž v katedrále sv. Víta a tapiserii města Prahy pro hotel Internacionál.

(1926–2017) se výtvarným uměním zabýval od dětství. Nejprve se snažil tvorbou navazovat na umělce ze Skupiny 42, ale už v roce 1944 si vytvořil svůj vlastní směr, který nazval hominismus neboli „umění o lidech pro lidi“. V roce 1949 byl z politických důvodů vyloučen ze studií na AVU, označen za „nepřítele lidu“ a následujících 40 let tvořil v nucené izolaci. Přesto byla jeho díla často předzvěstí trendů ve světovém umění – známí Astronauti například anticipují pop-art, jiná díla magický realismus či informel. Ve svých 81 letech objevil možnosti práce s počítačem a své kresby začal zpracovávat digitálně. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

(*1977) absolvovala Institut tvůrčí fotografie a věnuje se volné fotografii. Pro její velkoformátové snímky je významná hra světel a mnohdy neobvyklé motivy, jako uvadající květiny. „Květiny v rozpuku jsou si dost podobné. Až když uvadají, můžeme vidět, co zažily. Podobně je to u starých lidí. Každá květina uvadá jinak.” Pozoruhodné jsou rovněž portréty, ve kterých se obličeje prolínají s dalšími strukturami. Zúčastnila se mnoha samostatných i společných výstav v Česku i zahraničí (Půvab uvadání). V roce 2006 získala ocenění Fujifilm Euro Press Photo Award.

(*1959) vystudoval UMPRUM, ateliér architektury a scénografie J. Svobody, ale jeho aktivity jsou daleko širší – je scénografem, malířem, grafikem, keramikem, spisovatelem, kytaristou ve skupině DekadentFabrik, také peče dorty. Své příběhy vypráví s přesvědčivostí a zaujetím, jsou uvěřitelné ve své bizarní opravdovosti. Z jeho díla je patrný vliv surrealismu, používá erotické motivy, do obrazů vpisuje texty. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Památníku národního písemnictví, UPM v Praze nebo ve sbírce Brunel University v Londýně.

(*1962) vystudoval AVU u A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je jedním z nejvýznamnějších českých malířů, kteří kolem poloviny osmdesátých let v našem kulturním prostředí formulovali a prosazovali tvorbu postavenou na postmoderních názorech. Patřil ke spolupracovníkům Galerie MXM. Byl členem skupiny Tvrdohlaví a vystavoval na neoficiálních výstavách Konfrontace. Tvoří v silných tematických cyklech, např. Z deníku dědy legionáře nebo Promlčená doba, kde zachycuje esa normalizační pop music. Pravidelně vystavuje v českých i zahraničních galeriích a jeho dílo je zastoupeno ve veřejných i soukromých sbírkách.

(*1967) vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (Ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci, tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti ztělesňující přírodní síly.

(*1956) absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Během studia spoluorganizoval neoficiální skupinové výstavy Konfrontace a stál u zrodu skupiny Tvrdohlaví. Zabývá se malbou, tvorbou objektů, instalacemi, fotografií, videoartem; zasahuje také do oblasti kritiky a publicistiky a působí jako pedagog. Řadě jeho děl se podařilo rozvířit debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patřily monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha. Několikrát reprezentoval ČR na Benátském bienále a je mimořádně etablován na mezinárodní scéně.

(*1942) vystudoval UMPRUM, ateliér ilustrace a plakátu Z. Sklenáře. Vliv na jeho následující tvorbu měl i J. Anderle, který v ateliéru působil na pozici odborného asistenta. Jeho grafické práce se vyznačují kombinací různých technik (např. suchá jehla, rytina, lept, akvatinta), inspiraci nachází v hudbě a poezii. Za svou grafickou i ilustrátorskou tvorbu získal řadu ocenění, je také nositelem francouzského řádu Rytíř krásných umění a literatury. Je členem SČUG Hollar a jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně Galerie hlavního města Prahy a Slovenské národní galerie v Bratislavě.

(*1960) vystudoval kybernetiku na ČVUT. Zabývá se vnímáním barev a obrazu lidským okem. Fotografii se věnuje přes padesát let, samostudiem a pílí se vypracoval na uznávaného profesionálního fotografa. Jako jeden z mála ovládá všechny fáze výroby fotografie. Zaměřuje se na technicky náročné velkoformátové fotografie vysokého rozlišení. Přednáší na Fakultě umění a designu britské univerzity Prague College. V současné době se intenzivně věnuje fotografování uměleckých děl a sakrálních staveb (Karlštejn, Pražský orloj, katedrála sv. Víta). Je autorem oficiálních snímků českých korunovačních klenotů. Zdigitalizoval Slovanskou epopej Alfonse Muchy.

(*1985) absolvovala AVU, ateliéry malby II M. Rittsteina a III V. Skrepla. Absolvovala ateliér hostujícího pedagoga J. Merty a stáž v Portu a Jeruzalémě. V roce 2013 získala třetí místo v prestižní soutěži Ceny kritiky za mladou malbu. Poslední samostatnou výstavu (3200 ASA) realizovala v roce 2022 v Praze. Inspiraci pro svou tvorbu čerpá z přírody, krajinných fotografií či vlastních prožitků v ní. Témata zpracovává volně abstraktním způsobem většinou na velkoformátových plátnech. Často maluje přímo rukama a narušuje strukturu papíru. Charakteristickým prvkem jejích děl je pohyb.

(*1952) absolvovala SPŠ stavební v Praze. Patří k významným světovým uměleckým šperkařkám a zároveň působí v oblasti architektury, designu, výtvarného umění a věnuje se kurátorské a výstavní činnosti. Pro její díla je příznačné minimalistické pojetí: „Minimalismus pro mě není zjednodušení – je symbolem toho, jak je celý vesmír propojený, jak my v sobě i vesmír kolem obsahuje tak obrovské množství informací, že se nedají vyjádřit jinak než třeba tečkou.“ Za svou tvorbu získala nespočet ocenění, její dílo se nachází v soukromých i veřejných sbírkách (např. Museum of Arts and Design v New Yorku). Dlouhodobě přednášela mj. na New York University, v současné době vede ateliér K.O.V. na UMPRUM.

(*1998) je teprve na začátku své umělecké dráhy, přesto již měla samostatnou výstavu (Donaha, 2022). Věnuje se barevné kresbě a malbě. Její obrazy jsou na první pohled elementární v námětu i výtvarném projevu. Jednotlivé motivy často zvětšuje přes celé plátno, podobně, jako by to udělalo dítě, když by něčemu (šípku, třešni, hlavě, domu) chtělo dát velkou důležitost. Dětský výtvarný projev asociují i použité výrazné barvy, jednoduchost tvarů a plošnost obrazů.

(1882–1953) se za svého života věnoval mnohostranné činnosti, známe ho jako redaktora, sběratele, diplomata, úředníka, ale především to byl malíř a grafik. Jeho výrazná osobnost ovlivňovala naše kulturní dění po mnoho desetiletí. Byl členem skupiny Osma a Mánes. V počátcích své umělecké dráhy byl ovlivněn Edvardem Munchem. Po roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, které v jeho díle postupně sílily, jeho vzorem byl Pablo Picasso a Georges Braque. Zabýval se také sochařskou tvorbou a figurální malbou.

(*1964) je malíř, ilustrátor, scénograf, ale i divadelní a filmový herec. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval v ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM a absolvoval též roční studium v ateliéru grafiky na Columbia University v New Yorku. Spoluzaložil Divadlo bratří Formanů, ve kterém působí jako herec, scénograf a vedoucí výtvarného týmu. Svými ilustracemi doprovodil řadu knih, mj. výbor básní „Od jara do jara” vydaný nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození F. Hrubína.

(1928–1969) studoval na AVU malbu u V. Nechleby, grafiku u V. Pukla a scénografii u F. Tröstera. Během života se prosadil jako malíř, kreslíř, grafik i scénický výtvarník. Byl výborným koloristou a zaujal svými portréty a autoportréty. Věnoval se různým grafickým technikám (hlavně linorytu), ale i ilustracím a tvorbě plakátů. Mimo jiné pracoval jako scénograf pro divadlo Semafor a Rokoko. Spolupracoval ve skupinách Máj 57, SČUG Hollar a Křižovatka. V začátcích malířské tvorby hledal inspiraci v lidovém umění, později se zajímal především o moderní umění (inspirace H. Matissem a dalšími).

(*1977) je vizuální umělkyně, která ve své tvorbě dlouhodobě reviduje zažité mechanismy a tradiční existenciální, filozofické či metafyzické obraty, o něž se při porozumění světu, ve kterém žijeme, opíráme. Symboly a motivy, které při tom reflektuje a materializuje, pocházejí z různých kultur i dob, z rámce křesťanské ikonografie i orientálních náboženských kontextů: „Člověk, který nemá žádný pevný bod, k němuž by se mohl vracet, pracuje s otevřeným polem možností a je velmi zranitelný. Já nemám žádné závazky – mohu proto takhle žít a pozorovat, co se s člověkem děje, když se něčemu otevře, a pak z toho vycházet.“

(*1941) vystudoval AVU u V. Makovského a K. Lidického. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého sochařství s nadsázkou říká, že je vlastně malířem, sochařem se stal, aby mohl svá díla umisťovat do prostoru. Jeho stěžejním zájmem je totiž zkrášlování veřejných prostranství – s humorem, vynalézavostí a hravostí. Jeho díla jsou nápaditá a provokativní – ať už se jedná o „měkké plastiky“ (Vycpaná Libuše ušitá podle manželky), nebo slavná zakřivená zrcátka pro anketu TýTý. Méně známou, avšak rozsáhlou částí jeho tvorby jsou kresby a malby často zachycující jeho oblíbené téma koupání.

(1909–1985) ze studií u O. Blažíčka na ČVUT přestoupil na UMPRUM k F. Kyselovi. V jeho tvorbě lze sledovat vliv kubismu, konstruktivismu, surrealismu i impresionismu. Měl cit pro krajinu, ve svých obrazech se ale nejvíce věnoval městskému prostředí, zejména pražské periferii. Byl členem Umělecké besedy, SČUG Hollar a jedním ze zakladatelů Skupiny 42. Pravidelně se účastnil domácích i zahraničních výstav (např. Bienále v Benátkách a v Sao Paulu). Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

(*1975) vystudoval UMPRUM, ateliér malby P. Nešlehy, navštěvoval též ateliér grafiky V. Kokolii na AVU. Jako malíř pracuje s obrazem i prostorem. Vytvořil řadu prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb (kostel Nejsvětějšího Salvátora, Anežský klášter v Praze aj.). Je prvním českým žijícím umělcem, jehož dílo se po aukci v Sotheby's dostalo i do dražebního katalogu aukční síně Christie's. Je členem sdružení Umělecká beseda a SČUG Hollar. Jeho tvorba byla oceněná Waldesovou cenou a cenou Europol.

(*1965) absolvoval UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Tvoří především symbolistní černobílé grafiky technikou šerosvitné mezzotinty (tónové rytiny). Také ilustruje – zejména magické a poetické literární texty (G. Meyrink, J. R. R. Tolkien, A. de Saint-Exupéry ad.). Věnuje se i kresbě a malbě. Své snové obrazy maluje na cestách po světě, v přírodě – na lukách, u jezů, v lesích. Otiskuje do nich radost ze slunečního světla, z padající vody; jsou plné drobných příběhů fantastických bytostí – duchů přírody, které můžeme vidět jen svým vnitřním zrakem.

(*1959) na DAMU vystudoval scénografii u A. Pražáka a na AVU absolvoval krajinářskou a figurální malbu u F. Jiroudka. Zabývá se malbou, fotografií, sochařstvím, restaurováním, zahradní architekturou a také působí jako kurátor. V devadesátých letech se zúčastnil sympozií nadace Hermit v klášteře Plasy a byl kurátorem výtvarného sympozia O Počátku. Je součástí výtvarné skupiny Tunel a od roku 1996 je členem SVU Mánes. Poslední roky se věnuje kresbě a malbě horské krajiny. „Na počátku kresby je prázdnota, krásná zářící prázdnota papíru, která odkazuje k té počáteční prázdnotě všeho. Prázdnota, ve které je potenciálně obsažené všechno, co je.“

(*1973) studovala na AVU kresbu, malbu i grafiku u J. Svobodové, B. Dlouhého, V. Skrepla a V. Kokolii. Věnuje se kresbě a malbě. Její kresby jsou subjektivními deníkovými záznamy, křehké, poetické malby balancující mezi realitou a fantazií. Promítá do nich osobní zážitky, pocity z četby, představy i sny. Zobrazuje zejména krajiny, působící snově a zároveň znepokojivě, zaplněné na první pohled „neviditelnými“ detaily: „Hodně pracuji tak, že se lidé musejí skrz obraz „prokoukávat“, přijít na to, co se v něm odehrává, do jakých vrstev se můžou dostat.“ Pravidelně vystavuje doma i v zahraničí, její díla se nacházejí v soukromých a veřejných sbírkách v ČR, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, USA.

(*1976) vystudoval FAMU, katedru fotografie. Je fotografem mnoha tváří a projektů a věnuje se reportážní i dokumentární fotografii. Od roku 2014 píše spolu se svou rodinou Náš evropský deník, ve kterém mapuje objevitelským způsobem nejrůznější kouty Evropy. Kniha v roce 2022 zvítězila v soutěži o nejzdařilejší cestopis roku 2022 a získala Cenu Hanzelky a Zikmunda. Od roku 2016 vydává charitativní kalendář projektu DOMA. Je držitelem několika ocenění v soutěži Czech Press Photo.

(1925–1995) studoval ateliér malby V. Nechleby a J. Obrovského na AVU. Věnoval se malbě, grafice i ilustraci. Používal nejrůznější styly a techniky a dokázal mistrně a osobitě reagovat na světové trendy v umění – patrný je především velký vliv informelu a silná inspirace uměním art brut. Všechny zdánlivě neslučitelné oblasti jeho různorodé tvorby však mají jeho specifický rukopis – spontánní, intuitivní a naléhavý tón, opravdové nadšení až dětskou posedlost motivem nebo myšlenkou a ostrou černou linku, která nese pohyb, chvění a vzrušení. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar.

(*1984) vystudoval AVU, ateliér malby V. Skrepla. Věnuje se klasické malbě, koláži a experimentům s nimi. Vytváří nové vizuální formy navazující na modernistické a postmodernistické koncepty. V jeho malbách, které jsou většinou součástí ucelených tematických cyklů, můžeme nalézat odkazy na řadu malířských směrů: „Když se teď budeme bavit o nových obrazech, tak vznikají vrstvením. Což znamená, že začnu op-artem, pak barevnou kompozicí a potom tam začleňuju ten realistický objekt, který se snažím různě přetvářet.“ V roce 2010 získal první místo Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

(*1968) vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však zabývá výtvarnou tvorbou. Věnuje se malbě olejovými i akrylovými barvami. V poslední době se jí největší inspirací stal svět zvířat, který se snaží zachytit, ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů, v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Již řadu let úspěšně spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

(*1986) vystudoval na AVU ateliér malířství II u V. Skrepla. Dnes se věnuje všestrannému mnohovrstevnatému umění od sochařství po performance a často je sám nedílnou součástí svých děl. „Myslím si, že digitalizace umění je stejná blbost jako digitalizace hudby. Nejlepší je prostě živá show, a to dělám nejraději.“ Svými díly se snaží až dráždivě upozorňovat na problémy ve společnosti. Získal cenu Václava Chada (2012) a cenu Jindřicha Chalupeckého (2016). Vystavuje v Česku i zahraničí.

(1919–1996) studoval kreslení na ČVUT a na UMPRUM, ale kvůli uzavření vysokých škol v roce 1942 studia nedokončil. Následně se věnoval malbě, grafice, ilustraci i sochařství. Byl členem skupiny SVU Mánes a SČUG Hollar. Pracoval na návrzích textilií, poštovních známek, keramiky, plastik, šperků a spolupracoval s filmem. Významnou část jeho tvorby tvoří knižní ilustrace (včetně Slabikáře a Čítanky). Charakteristickým motivem jeho děl jsou dívčí akty. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (NG Praha, BnF Paříž). Za ilustrace získal mezinárodní ocenění v Sao Paulu a Nice, byl také jmenován zasloužilým umělcem.

(*1960) je sklářská výtvarnice a fotografka. Fotografii se věnuje soustavně od dětství. Vystudovala SUPŠ v Praze a obor výtvarná výchova na PedF UK. Nejprve vyučovala v Lidové škole umění, ale od roku 1990 je na volné noze. Od roku 1985 vystavuje skleněné objekty, kresby a fotografie v rámci kolektivních i samostatných výstav v ČR i v zahraničí. Pravidelně spolupracuje s Centre for Ceramic Art při York Art Gallery ve Velké Británii.

(*1955) absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice i výtvarným realizacím v architektuře. Většina jeho prací má figurativní charakter, významnou roli hraje dynamická perspektiva a výrazná barevnost. Pitoresknost, expresivita, mnohdy až absurdnost obrazových příběhů vede ke klasifikaci a přiřazování jeho díla ke škole české grotesky. Výrazně je spojen s pedagogickou činností. V současné době vede výuku figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni.

(1912–1994) studovala v Praze na soukromé malířské škole R. Vejrycha, Státní odborné keramické škole a v ateliéru grafiky T. F. Šimona na AVU. Věnovala se ilustraci, kreslenému filmu, exlibris, malbě, známkové a plakátové tvorbě, zejména ale volné grafice. Často je nazývána první dámou české grafiky. Byla členkou SČUG Hollar a SVU Mánes. Za svou tvorbu získala řadu domácích i zahraničních ocenění a její dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy ad.

je autorská dvojice absolventů ateliéru skla R. Plesla na UMPRUM, Anny Jožové (nar. 1996) a Vlastimila Šenkýře (nar. 1990). Spojnicí mezi nimi je touha zkoumat a posouvat materiálové a tvarové možnosti skla. Především díky experimentům s nejrůznějšími přísadami, které přidávají do skelné hmoty, získávají jejich produkty příznačný charakter. V kolekci váz Kombo rozvíjejí techniky typické pro svou tvorbu – ledování, použití slídy či oxidů kovů. Do své hry se sklem přinášejí také zcela novou ingredienci pojmenovanou hadí směs – ta vzniká použitím tajné přísady, která na povrchu vázy vytvoří ojedinělý dekor připomínající hadí kůži.

(*1989) vystudovala AVU a během studií prošla celou řadou ateliérů. Absolvovala stáž v ateliéru skla a keramiky na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě, pracovně-vzdělávací pobyt v Tanzanii v rámci projektu Gospel for Africa a pracovní stáž v ateliéru W. Mallého v Mnichově. O své práci říká: „Ve své tvorbě se zabývám tématy, v nichž velkou roli hraje osobní zkušenost soudobého světa. Zajímají mě různá stádia života a vnitřní stavy, které v nich člověk prožívá. Důležitými tématy pro mě jsou dětství a jeho otisk v dospělém jedinci, láska, vztah k sobě samé a okolnímu světu, odloučení a pomíjivost.”

(*1973) po studiích na AVU, kde prošel několika ateliéry, absolvoval postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Vytváří mnohdy technicky náročné, dobře promyšlené a rafinovaně vtipné kinetické či luminální skulptury, instalace či videa, kterými upozorňuje na závažné problémy člověka ve světě zahlceném technikou. Další polohou jeho tvorby je osobitý smysl pro humor, který prostřednictvím slovních, materiálových a jiných hříček vnáší do svých kreseb i koláží. Třikrát byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, pravidelně vystavuje v renomovaných evropských institucích a jeho díla se nacházejí v soukromých i veřejných sbírkách (NG Praha, Fogg Art Museum v Bostonu ad.).

(*1987) vystudovala AVU, ateliér sochařství I J. Róny, a absolvovala stáž na Hogeschool voor de Kunsten Utrecht v Holandsku. Je členkou spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM a zakladatelkou sympoziofestivalu Badespasstotal. Ve své práci propojuje geometricky souměrné tvary s organickými formami, čímž vytváří ostrý kontrast vzájemně si odporujících prvků. Často používá neony, pro jejich efektivitu, čistý výraz a sílu, jež funguje i v jednoduchém tvaru. Někdy se její pozornost obrací i k samotnému materiálu, který se pak stává vedoucím tématem.

(*1944) vystudoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Patří k několika českým výtvarníkům, kteří se zabývají médiem ohně. Oheň ho upoutal už v mládí a stal se pro něj celoživotním výtvarným prostředkem. Jeho stopy vkládá do kreseb, maleb, fotografií i videoartu. Používá techniku propalování, ohořívání, okuřování, pracuje také s popelem. Svůj osobitý rukopis neustále prohlubuje a hledá další způsoby, jak téma ohně v umění uplatnit. Od roku 1998 působí jako pedagog na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Má za sebou bohatou výstavní činnost a svými pracemi je zastoupen např. ve sbírkách NG Praha.

(1884–1961) jako jedna z prvních žen absolvovala AVU u J. Obrovského, V. Nechleby a O. Nejedlého. Nejčastěji malovala krajiny a květiny. Vždy malovala v přírodě a v ateliéru potom své práce, inspirované přírodou, dokončovala. Vytvořila návrhy akvarelových pohlednic Prahy. Pravidelně vystavovala a byla členkou KVU a SVU Aleš. Kromě malování se věnovala i zpěvu. Byla první interpretkou, která zpívala v úpravě pro hlas a orchestr Baladu dětskou a Baladu horskou od Vítězslava Nováka.

(*1957) absolvoval malířství na AVU u J. Smetany. Již přes třicet let vede na AVU ateliér grafiky II, v roce 2006 byl jmenován profesorem. Kromě výtvarných aktivit (malířství, kreslení, grafika) skládá texty a působil jako zpěvák v experimentální rockové skupině „E“. Jeho výtvarná tvorba je velice různorodá, zaměřuje se na figury i krajiny a dostává se až k čistě abstraktním dílům. Svá díla vystavuje u nás i v zahraničí. Získal cenu Jindřicha Chalupeckého (1990) a Michala Ranného (2019).

(*1925) vystudoval UMPRUM, ateliér užité grafiky A. Strnadela, a scénografii na DAMU u F. Tröstra. Věnuje se scénografii, grafice, kresbě i ilustraci, proslul však hlavně jako sochař. Zajímá ho zejména zobrazení nestability symbolizující nejistotu (plastika Labil). Rád pracuje s bílou barvou a tzv. emocionální geometrií: „Má tvorba vychází z představy, že umění je sdělení. Přimkl jsem se k řeči geometrických tvarů, protože jsem v ní našel cestu, jak lapidárně vyjádřit pocity i myšlení.“ Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i zahraničních sbírkách (newyorské Metropolitan Museum of Art, Museum Moderner Kunst ve Vídni, NG Praha).

(*1989) studoval v ateliéru kresby na AVU u J. Petrboka. Předtím absolvoval SUŠS Kamenický Šenov, obor užité malby. Za své malby figur získal ocenění v soutěži Oskar Ostrava (Portrét spolužačky 2017, Příběh o blůsovém muzikantovi 2019). V letošním roce se podílel na výstavě studentů ateliéru J. Petrboka „Poslední večeře“ (Praha).

(*1986) vystudoval AVU, ateliéry malby III M. Rittsteina a grafiky I J. Lindovského. Absolvoval i ateliér hostujícího pedagoga J. Merty a stáž v ateliéru malby na The University of the Arts v Londýně. Samostatně vystavuje od roku 2010. Ilustroval také několik dětských knih. Jeho atmosférické malby se pohybují na pomezí krajinomalby, portrétu a figury. Zrcadlí autorovu introvertní, empatickou, přemýšlivou povahu: „Všechno, co maluju, vychází z mých vlastních zážitků. Nesnažím se ale o zachycení konkrétních lidí, spíš člověka obecně – jako zástupce lidstva. Zajímá mě zápas člověka s přírodou a se sebou samým.“

(*1982) vystudovala AVU, ateliér malby V. Skrepla a J. Kovandy, absolvovala doktorské studium na UMPRUM. Používá široké spektrum médií od kresby, sochy a instalace až po video a divadelní inscenaci, aby poukázala na bariéry, kterým čelí např. psychiatričtí pacienti nebo žáci ve škole: „Mým dlouhodobým tématem je situace jedince, který se snaží začlenit do existujících struktur a z různých důvodů se mu to nedaří. Zajímá mě také pohled druhé strany – jak se k takovému člověku staví okolí.“ Získala řadu ocenění – Cenu Jindřicha Chalupeckého, Cenu Josefa Hlávky, byla finalistkou Future Generation Art Prize a 45th International Contemporary Art Prize. Své práce prezentovala na mnoha výstavách v ČR i v zahraničí.

(*1949) vystudovala na AVU malířství u K. Součka. Střídá malbu s kresbou a okrajově se věnuje i grafice. Od olejomalby se dostala až velkoformátovým kresbám uhlem. Ilustrovala mnoho básnických sbírek (J. Seifert). Patří k výtvarníkům Galerie Kruh a Spolku olomouckých výtvarníků. Přes třicet let učila na ZUŠ v Šumperku. Získala cenu města Šumperka (2013) a Olomouckého kraje (2015). Pravidelně samostatně (Věci a místa, Praha, 2023) i kolektivně vystavuje. Její díla jsou v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (GHM Prahy, GAS Nishinomiya).

(*1953) přestože nestudoval uměleckou školu a vyučil se stavebním dělníkem s maturitou, patří k nejznámějším českým výtvarníkům současnosti a je mimořádně etablován na mezinárodní scéně. Samouk, který vystavuje po celém světě (jako první Čech byl pozván vystavovat v londýnské Tate Modern) a učí na vysokých školách. Na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem vede ateliér Objekt – Prostor – Akce a zároveň zastává pozici odborného asistenta v ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho záběr sahá od performance přes happening a instalaci až k malbě. Charakteristickými znaky jeho tvorby jsou minimalismus, humor, přirozenost i silný konceptuální základ.

(1934–2022) vystudoval AVU, ateliér monumentálního sochařství J. Laudy a V. Makovského. Byl všestranným umělcem – působil jako sochař, malíř, grafik, herec, scenárista, režisér a jevištní výtvarník. V roce 1961 stál u vzniku Černého divadla J. Srnce a v roce 1974 založil samostatné autorské Černé divadlo F. Kratochvíla, specializované na animaci kresby. Spolupracoval s Krátkým filmem, Českou televizí i televizními studii v zahraničí. Ve své grafické tvorbě se tematicky věnoval zejména vztahům mezi mužem a ženou. V roce 1970 uspořádal první erotickou výstavu Cherchez la Femme v pražské galerii Mánes.

(1886–1932) vystudoval AVU u H. Schwigera. Byl členem skupin Tvrdošíjných a SVU Mánes. Nechal se inspirovat francouzskými impresionisty, zvláště É. Manetem. Nejprve se zaměřoval na malbu krajiny, později se obrátil ke kresbě a malbě žen a ženských aktů. Postupem času se postavy na jeho dílech stávaly mnohem stylizovanější a zároveň osobitější. Vydal „Malířské konfese“, ve kterých deníkovou formou popsal svůj přístup k modernímu umění, aktům i krajinomalbě.

(*1986) vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, ateliér malířství D. Balabána. Věnuje se primárně olejomalbě, ale experimentuje i s dalšími materiály. Už několik let tvoří specifickou autorskou technikou tzv. „flašové obrazy“ – skleněnou lahvičku s namíchanou barvou překlopí na plátno v horizontální poloze a obraz maluje jejím posouváním. Pro jeho práci je typická hravost, spontaneita a intuitivnost. S humorem zkoumá možnosti obrazu, který se snaží různými způsoby přetvořit v objekt. Byl finalistou Start Point Prize 2011 a Ceny kritiky za mladou malbu 2012.

(1927–2013) absolvoval UMPRUM v ateliéru J. Nováka a scénografii na AMU. Ve své tvorbě přešel od realistické malby přes lettrismus a informel ke geometrické abstrakci. „Osvobodit se pochopením řádu, vytvořit čitelnou konkrétní formu, která se neinspiruje z vizuálních a figurativních zážitků. Tam je můj svět!“ zapsal si do deníku v polovině 60. let minulého století, kdy patřil k zakladatelské generaci tzv. českých konkretistů. Věnoval se také fotografii, ilustraci a tvorbě plakátů. Byl členem SČUG Hollar a umělecké skupiny Křižovatka V roce 1999 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka v kategorii Grafika roku.

(*1976) vystudoval UMPRUM, ateliér sochařství – kov a šperk V. K. Nováka. Při tvorbě šperků používá techniku ztraceného vosku, upřednostňuje přírodní materiály a uplatňuje smysl pro detail. Inspiruje se přírodou – světem rostlin a brouků: „Dělám šperky z přírody, protože příroda je nejlepší designér. Vlastně se snažím to té přírodě nezkazit.“ Několikrát byl nominován na cenu Czech Grand Design. Jeho šperky jsou zastoupeny v mnoha sbírkách soukromých sběratelů, ale i ve sbírkách UPM v Praze. Diadém, který vytvořil k 200. výročí Národního muzea, zařadilo muzeum do svých stálých sbírek.

(*1983) absolvoval VOŠ grafickou v Praze, program grafický design a zpracování tiskovin u Z. Kočvara – se zaměřením na propagační grafiku. Zabývá se rozměrnějšími malbami a digitálními tisky, předlohy pro ně vybírá ze svých skic kreslených fixy. Jeho volné cykly, jejichž součásti se obsahově a formálně doplňují, jsou prostoupeny symboly a šiframi. Pracuje se zvířecími, abstraktními, geometrickými i streetartovými motivy. Vliv graffiti je znatelný také v rychlém značkování a kódování, v přímé barvě, čisté ploše a důsledné stylizaci jeho děl.

(*1971) je malíř samouk. Zajímá ho především zobrazení figury ve spojení se surreálným prostředím. Ve svých dílech rád používá nezvyklé kombinace vyobrazených postav a předmětů; navozené asociace jsou díky tomu zajímavé a mnohdy i humorné. Věnuje se také malbě zátiší, v nichž často zobrazuje předměty pro tento žánr netradiční (kleště, trychtýř, láhev s rozprašovačem), nebo kresbě portrétů.

(*1985) vystudoval AVU v ateliérech malby J. Sopka a sochařství J. Zeithammla. Je malířem a básníkem v jedné osobě – jeho tvorba na poezii spočívá. Řídí se malebností, zvukovostí, rytmem a vynechává jakousi obvyklou výtvarnou syntax, za kterou lze považovat perspektivu, formu zobrazeného, nejrůznější proporce či barevné vztahy. Jeho díla, především plenéry, vznikají na základě umění se dívat a umění naslouchat, klíčovým faktorem je přirozené světlo: „Maluji venku, abych mohl být neustále v kontaktu s přirozeností skutečnosti. Můj život je koloběhem lásky – od přírody k malbě a naopak.“

(*1959) po studiích na Fakultě architektury ČVUT publikovala kresby v novinách a časopisech, pracovala pro kreslený film a začala se věnovat ilustraci a volné kreslířské a grafické tvorbě. V té s nadsázkou komentuje společenskou situaci a její vliv na psychiku jedince. Zabývá se složitostí vztahů mezi mužem a ženou, vztahy mezi blízkými lidmi, postoji a očekáváními vyplývajícími z genderových rolí, samotou, pamětí a vzpomínkami: „Když se dívám zpětně na své obrazy, můžu je vnímat jako jistý druh deníku pro zasvěcené. Jsou to otisky duše, do kterých můžeme dávat jen to, co je v nás.“

(*1964) vystudovala dramaturgii na DAMU. Ještě na studiích začala publikovat kreslené vtipy a věnovat se komiksu. Příběhy myšek Anči a Pepíka se objevovaly v časopise Čtyřlístek, později vyšly souborně ve třech svazcích a dočkaly se i animované verze v seriálu České televize. V roce 2006 se jako vůbec první komiksový tvůrce z ČR prosadila s albem v zahraničí – ve Francii jí vyšel grafický román pro dospělé Anna en cavale. Česká verze pod názvem Anna na útěku následovala o rok později a získala v kategorii Nejlepší původní kniha komiksovou cenu Muriel. Tu ovládla i v roce 2011 v kategoriích Nejlepší původní český komiks a Nejlepší původní scénář s kresleným biografickým románem Divoši.

(*1947) je grafik, ale i osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Vytváří tzv. kuklostroje a hybohledy – mechanické skříňky s loutkami, uvnitř kterých se odehrávají malé divadelní scénky: „Musím zkrátka ve dne stále něco vyrábět rukama: rýt, řezat, brousit či malovat a k tomu mě to i baví. A v noci zase přemýšlím, jak to udělat, aby ten veškerý mechanismus tam uvnitř hybohledů fungoval. No, a jsem rád, když se někdo zasměje, usměje či zamyslí po tom, co se na to podíval.“ Jako grafik používá techniku ztraceného dřeva, za své dřevoryty získal v roce 1986 v Paříži cenu Prix Jean Chièze.

(*1935) vystudoval na PedF UP v Olomouci neobvyklou aprobační kombinaci – matematiku, deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu. Za studií mu byl průvodcem akademický malíř A. Beran. Během života vyučoval na gymnáziu matematiku a deskriptivní geometrii, vedl katedru algebry a geometrie na UP a získal profesuru. K malířství se vrátil po odchodu do důchodu. Od expresivních maleb krajin přešel k abstraktní malbě. Obvykle maluje temperovými barvami. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.

(*1991) vystudoval na AVU ateliér kresby u J. Petrboka a ateliér malířství I u J. Sopka. Nadaný kolorista patří mezi slibné autory nastupující malířské generace. Jeho díla jsou výrazná svou introspektivní a melancholickou malířskou poetikou. „Protože jsem do jisté (či velké) míry perfekcionista, potřebuji, aby mě forma a její proces a následně výsledný obraz bavil i po jeho dokončení. Není to ale zdaleka jen o čistě racionálním přístupu, intuice je nezbytnou součástí procesu.“ Samostatně i skupinově pravidelně vystavuje od roku 2010. Dvakrát získal Ateliérovou cenu AVU (2012, 2015) a byl nominován na Cenu J. Hlávky.

(*1973) vystudoval AVU v ateliérech J. Davida, V. Bromové, M. Rittsteina a V. Skrepla, působil jako odborný asistent na UMPRUM v ateliéru malířství. Jako člen skupiny Rafani s oblibou provozuje konceptuální umění. Jeho tvorba zahrnuje jak práci s médiem sochy a instalace, tak i site specific instalace kombinované s textem a obrazem. Pro jeho sebeprezentaci i tvorbu je typická nejednoznačnost, znejistění. Ve své práci sdružuje věci, odkazy a směry, které se vzájemně vylučují, přemazávají a pohlcují. Volba média je racionální a účelová i intuitivní či náhodná. Jisté je jen to, že mu okolní dění není lhostejné.

(*1952) vystudoval AVU, ateliér malby O. Oplta a J. Ptáčka. Soustředí se na malbu – od miniaturních formátů po rozměrná plátna, ale věnuje se i grafice a kresbě. Zabývá se vztahem uměleckého a okolního světa, uvažuje o hranicích umění a možnostech jeho vnímání. Ke svým dílům se často vrací a přemalovává i obrazy, které již byly několikrát vystaveny: „Někdy maluju obraz dvě hodiny, někdy deset let. Čekám na příležitost. Jsou obrazy, které vypadají, jako by byly namalovány jedním dechem, možná i jsou, ale rozloženým do několika let. Obraz, který vznikne za dvě hodiny, mám už v hlavě. Nemůžu spát, hlavou mi probíhají motivy, které se formují a proměňují. Maluju své obrazy v hlavě.“

je česko-italská dvojice módních návrhářů. Štěpán Mertl a Giorgio Valente se seznámili v roce 2016 při studiích v jihozápadní Anglii. Giorgio Valente se kromě návrhářství věnuje i ilustraci. Při své tvorbě využívají lokálních a co nejpřírodnějších zdrojů, aby co nejvíce omezili uhlíkovou stopu. K módnímu průmyslu přistupují se zvláštním zřetelem na potřeby lidí zítřka a nabízí genderově odlišný pohled na módu, slovy Giorgia Valente: „Nejde o to, aby oděv naznačoval konkrétní pohlaví. Je to o kompromisu mezi oděvem a nositelem, který se rozhodl vystoupit ze škatulky, aby byl více fluidní.“

(*1983) absolvovala ITF v Opavě a studovala v ateliéru reklamní fotografie na UTB ve Zlíně. Ve své tvorbě propojuje inscenované fotografie, instalace a site specific projekty, které reagují na architekturu místa. Často se věnuje asamblážím, ať už trojrozměrným či fotografovaným. Získala několik ocenění v mezinárodní fotografické soutěži FRAME a stala se finalistkou soutěže pro mladé fotografy SHOTS v Londýně.

je úspěšný projekt dvou absolventek UMPRUM – Moniky Matějkové (nar. 1991, ateliér skla) a Veroniky Watzkové (nar. 1989, ateliér K.O.V.). Jejich první kolekce Mimozem – dětská stavebnice z jednoduchých dubových kostek, evokujících kosmická tělesa a stroje, natřených pastelovými lazurami, byla nominována na cenu Czech Grand Design 2016 v kategorii Objev roku. V následujícím roce získaly další nominaci, tentokrát v kategorii Designér roku, za kolekci dřevěných sběratelských pohádkových figur Zahumny: „Spojuje nás láska k poctivému řemeslu a nadšení pro tvorbu s přírodními materiály. Smyslem naší práce je tvořit objekty, které boří hranice mezi dětstvím a dospělostí.“

(1934–2014) po studiu grafiky na Hochschule für Kunst und Design Halle navštěvovala ateliér loutkového a animovaného filmu A. Hoffmeistera na UMPRUM a zároveň studovala režii u E. Klose na FAMU. Věnovala se animované tvorbě, volné grafice i kresbě a knižní ilustraci. Za tu získala řadu ocenění doma i v zahraničí.

(*1993) absolvovala ateliér kresby na AVU u J. Petrboka. Její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. „Ten suchý pastel je pro mě taková jakási zlatá střední cesta mezi malbou a kresbou. Umožňuje mi dotýkat se plátna.“ Nemá problém s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi nebo zvířecími kompilacemi, zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu. Její do detailu prokreslené obrazy připomínají utajená místa i potemnělé snové představy. Vystavuje samostatně i skupinově v Česku i zahraničí. Dvakrát získala Cenu ateliéru AVU (2019, 2022) a vyhrála Cenu kritiky za mladou malbu (2022).

(*1979) vystudovala AVU, ateliér malby J. Sopka, a absolvovala dvouletý rezidenční pobyt na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Její rané malby jsou inspirované avantgardním tvaroslovím a ztvárňují manuálně pracující figury či základní pracovní nástroje. Po narození syna a dlouhém čase společného čtení a prohlížení dětských knížek ji začalo přitahovat ilustrování: „V poslední době je pro mě zajímavější reflektovat okolní realitu a žitou zkušenost a popsat viděné jednoduchým, srozumitelným jazykem." První knížky, leporela Doma a Venku, vyšly v roce 2021 a odráží zájmy malého chlapce, od dveří a vypínače až po věže a mosty.

(*1960) vystudoval AVU, ateliéry malby A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je všestranným umělcem realizujícím svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Jeho tvorba je provázena hledáním aktuálního smyslu současného umění. Kultivovaný malířský styl, determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Technikou mezzotinty vytváří citlivé abstrahované organické tvary. Je i autorem ilustrací, za které obdržel řadu ocenění v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku, Magnesia Litera a Zlatá stuha.

(*1928) byla v roce 1949 z politických důvodů vyloučena z AVU, kde studovala v ateliéru monumentální malby V. Sychry. Díky řediteli Vyšší školy uměleckého průmyslu mohla v roce 1950 spolu s manželem P. Brázdou nastoupit studium zde a absolvovat grafickou speciálku P. Dillingera. Jako výtvarnice z povolání však následně nesměla vystavovat. Živila se jako pomocnice v domácnosti, ilustrátorka dětských a odborných knih, pracovala i jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě. Hlavním tématem jejích děl je člověk, jeho utrpení, biblické motivy i archetypální zobrazení muže a ženy.

založili roku 1990 M. Froněk a J. Němeček během studií na UMPRUM. Zabývá se tvorbou od skla, svítidel, šperku, průmyslového designu přes design nábytku a městského mobiliáře až po interiér, architekturu a urbanismus. V průběhu let bylo oceněno řadou domácích i zahraničních vyznamenání. Jeho práce jsou zastoupeny v soukromých i významných veřejných sbírkách (např. UPM v Praze, Moravská galerie v Brně, Metropolitní Muzeum v New Yorku) a publikovány v tuzemských i zahraničních odborných časopisech. M. Froněk a J. Němeček od roku 2000 společně vedou ateliér produktového designu na UMPRUM.

(1945–2021) studoval AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Byl kreslířem, grafikem, ilustrátorem, a především autorem velkoformátových obrazů. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenával realitu tak, jak ji sám viděl. Netvořil v plenéru – v ateliéru maloval vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Byl členem Umělecké besedy a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

(*1962) vystudoval AVU, ateliéry malby R. Koláře a J. Sopka. V jeho tvorbě dochází k prolínání imaginace a předmětných forem. Groteskně figurální malba, často s autobiografickými rysy, kriticky nastavuje zrcadlo současné společnosti a poukazuje na deformovanou lidskou identitu. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy ad. Od roku 2011 vedl na AVU ateliér kresby: „Sopko toho moc nenamluvil. Za celý rok mi řekl zhruba pět vět, ale všechny byly zásadní! Například, aby měly obrazy takzvaně vzduch. Aby jeden barevný plán nebyl hned vedle druhého, aby mezi nimi byla mezera. Myslím, že pro mé obrazy je to docela charakteristické. Navíc onu radu předávám dál, dodnes ji používám při výuce studentů na AVU.“

(1931–1993) vystudoval AVU u V. Rady. Známý tvůrce postavy Večerníčku, Rumcajse, Manky a Cipíska byl všestranným umělcem. Věnoval se malbě, ilustraci, grafice, filmové tvorbě i režii. Spolupracoval s divadlem Semafor, se Státním nakladatelstvím dětské knihy, Československou televizí i Krátkým filmem. Za svoji mnohaletou činnost získal velké množství domácích i zahraničních ocenění a vyznamenání. Ve své tvorbě doslova předstihl dobu, když začal v Československu s filmovými experimenty a později i videoartem. Na pražské FAMU založil obor animované tvorby i obor videa a intermediální formy. Na brněnské FAVU spoluzaložil katedru Animované tvorby a ateliér video tvorby.

(*1961) na FAMU vystudoval uměleckou fotografii a věnuje se volné fotografii v ateliéru. Spoluzaložil Pražský dům fotografie. Několik let vedl fotografický ateliér na UMPRUM. Většina jeho tvorby se nachází na pomezí portrétu a aktu, přičemž si vybírá modely s atypickou tělesnou konstitucí nebo fyziognomií tváře. „Všechno dobré umění v sobě obsahuje tajemství. V momentě, kdy je už vše vyřčeno, nevím, proč bych na to měl znovu koukat. Umění by nás mělo znepokojovat.“ Objektem jeho fotografií bývají často i zátiší. Je zastoupen v mnoha českých i světových sbírkách (BnF Paříž, NG Praha, MOPA San Diego).

(*1968) vystudoval AVU u S. Kolíbala, M. Knížáka a A. Veselého. Jeho tvorba se skládá z netradiční malby, reliéfů, trojrozměrných objektů, soch i fotografií přesahujících do jedinečných monumentálních instalací. Destrukce významu je jednou z důležitých strategií jeho děl, ta proto nemají žádný jednoznačný smysl. Autor je tak jedním z nejobtížněji zařaditelných českých umělců. Spoluzaložil uměleckou skupinu Pondělí. Pravidelně samostatně i kolektivně vystavuje a jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách (NG Praha, Sbírka současného umění Evropského parlamentu).

(*1993) vystudoval AVU, ateliér Intermédia II u P. Scerankové a D. Zahorského. Tvoří převážně malby a kresby, ale cizí mu není ani performance, underground pop art a vizualizace. Přestože je teprve na počátku umělecké kariéry, jeho tvorba je prezentována nejen v rámci skupinových výstav, ale již od roku 2014 vystavuje také samostatně. Ve svých inscenacích kloubí různé materiály a techniky, zejména kresbu a sochařské objekty. Nejčastěji metaforicky zpracovává vjemy z okolního světa.

(*1937) se narodil v Moskvě, kde vystudoval na Vysoké polygrafické škole obor knižní a časopisecké tvorby. Od roku 1982 žije v Praze. Je jedním ze zakladatelů Moskevské konceptuální školy, společně s I. Kabanovem vymyslel tzv. alba – cykly, ve kterých je originálním způsobem zkombinován obraz s textem. Ve své tvorbě spojuje zásadní filozofické otázky s humorem, ironií, satirou a nadsázkou. Aby se vyhnul umělecké rutině, mění materiály, rozměry i témata svých děl. Je autorem maleb, kreseb, fotografií, objektů, koláží. Jeho díla se nacházejí i ve sbírkách NG Praha nebo Treťjakovské státní galerie v Moskvě.

(*1992) absolvovala obor animované tvorby na FAMO v Písku. Tato všestranná umělkyně se obzvlášť věnuje animaci, ilustraci, fotografii a digitální tvorbě. Během studia na gymnáziu se potýkala s nádorovým onemocněním a v té době objevila pro ni typickou techniku ručního dokreslování fotografií. Její první autorská výstava proběhla v roce 2016 v Praze. Spolupracovala s Jamiem Oliverem, americkým Vogue a dalšími světovými médii. Získala několik ocenění za krátkometrážní filmy.

(*1984) studovala ateliér malby V. Skrepla na AVU a ateliér sochařství K. Gebauera na UMPRUM. Zde i promovala v ateliéru K.O.V. Evy Eisler. Výrobě šperků se věnuje od roku 2011, kdy byla poprvé nominována na cenu Czech Grand Design. Od té doby následovala řada dalších nominací i dva tituly Designérka šperku roku. V tvorbě se inspiruje studiem šamanismu, symbolismu či bílé magie i svým dětstvím, sny a pohádkami. Její největší múzou je však příroda. Všechny kolekce určitým způsobem vychází z jejího osobního života, sama je nazývá deníky. Vystavuje po celém světě – od Prahy přes Florencii až po New York.

(*1966) vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Její doménou se stala malba, ve které rozvíjí a rozvětvuje dva stěžejní cykly obrazů. Jedná se o práce figurální, na kterých zobrazuje své přátele a známé, a pak půvabná zátiší, většinou s dominantními květinami a dalšími drobnostmi všednodenního života. Obě tyto linie postavené na tradiční malbě jsou lyrické i syrové zároveň, s jemnou stylizací. Vycházejí z obyčejnosti, všednosti, z toho, mezi čím a kým malířka žije: „Nejraději pracuji s tématy, která důvěrně znám. Zaznamenávám různé drobné příběhy, malá dobrodružství různého typu. Většinou na menší papír, který té malbě dává určitou lehkost.“

jsou umělecká skupina založená v Praze roku 2000. Jejími současnými členy jsou D. Kořínek, J. Franta, O. Brody a L. Rathouský. Profilují se svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Mezi jejich témata patří vyhnání sudetských Němců, rasová nesnášenlivost a neonacismus, otázky národní identity. V posledních letech i všudypřítomný dohled a byrokracie. Činí tak často formou provokativních performancí a veřejných proklamací.

(*1949) vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka. V letech 2001–2018 zde vedl ateliér malby III. Je členem skupin Hollar, SVU Mánes, Nová skupina a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Patří k významným představitelům expresivní figurální malby a jeho díla se nacházejí v mnoha českých i světových sbírkách (Centre Pompidou v Paříži, Albertina ve Vídni, NG v Praze). Na plátna, často položená horizontálně, nanáší silné vrstvy akrylových barev nebo gelu. V surreálných obrazech zachycuje příběhy za použití tvarové deformace, ironie, grotesky, výrazné barevnosti i zvířecí tématiky. Sám svou tvorbu charakterizuje citátem J. Kroutvora: „Projedeme-li se na Rittsteinově Lochnesce, vyrážíme zároveň výkřiky radosti i děsu.“

(*1951) je módní návrhářkou a profesorkou oděvního designu. Vystudovala SPŠ textilní v Brně. Přestože jí nikdy nebylo umožněno studium na UMPRUM, díky členství ve Svazu výtvarných umělců mohla od roku 1984 působit jako profesionální designérka. V roce 1999 založila módní Studio LR. Na UMPRUM vedla Ateliér designu oděvu a obuvi. V roce 2018 vytvořila nové taláry pro ústavní soudce. Věnuje se i navrhování divadelních a filmových kostýmů. V roce 2015 obdržela na Czech Grand Designu ceny „Módní designérka roku" a „Grand Designer". V březnu 2022 byla tamtéž uvedena do síně slávy. Své kolekce předvedla mimo jiné na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, New Yorku a Düsseldorfu.

(*1983) vystudovala AVU, ateliér grafiky V. Kokolii, absolvovala stáž na École supérieure d'art d'Aix en Provence ve Francii. Věnuje se malbě a akvarelové koláži s přesahem do prostorových instalací. Zajímá ji téma lidské imaginace – vytváření obrazu něčeho, co jistě existuje, ale co známe pouze z dat či hypotéz. Zaměřuje se na psychologický obraz člověka a na podobu i podstatu jeho naučených vzorců chování. Nastoluje otázky týkající se možností a schopností zobrazit a popsat vlivy a motivy determinující myšlení, jednání, život. „Nehledám nekonečno, hledám hloubku,“ říká o své tvorbě.

(*1994) na AVU vystudovala kresbu u J. Petrboka a M. Gerboce. Tvorba této vizuální umělkyně a vokalistky je určována její osobní mytologií. Je neodmyslitelně spjata s přírodou, ve které nachází inspiraci i klid. Ráda využívá velkých formátů, na které ztvárňuje motivy rostlin, zvířat i abstraktní persony. „Jsem plná touhy dělat obrazy, mám jich v hlavě tolik, že jinou práci vnímám jako plýtvání časem.“ Hudebně vystupuje pod uměleckým jménem Koruth.

(*1947) na AVU absolvoval restaurování u B. Slánského, malbu u J. Smetany a grafiku u L. Čepeláka. Je znám díky svým grafikám, avšak věnuje se i malbě, kresbě, fotografii, ilustraci a restaurování. Celý život se zabývá linorytem, jehož zpracování dovedl až na hranici technických možností. Stěžejním tématem jeho grafik jsou města a motorová vozidla. Byl členem výtvarné skupiny Kruh. Pravidelně kolektivně i samostatně vystavuje. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách (GHM Prahy, NG Praha, MAMBA Buenos Aires). Za své grafiky, převážně linoryty, získal mnoho ocenění.

(*1984) vystudovala kresbu u J. Svobodové na AVU. Tvoří převážně velkoformátové černobílé kresby zvířat, postav i tvarů. Prostřednictvím kresby vyjadřuje neustálé přeskupování, vířivý pohyb, zhušťování i mizení, prostupování vzpomínek, rozumu i mimovolní paměti. „Jde mi o to, aby se v obraze stalo něco, co mě samotnou překvapí.“ Její díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách a často skupinově i samostatně vystavuje (Vnitřnosti proměny, 2023). V roce 2012 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu.

(*1981) studoval v ateliérech malby P. Veselého na FaVU VUT v Brně a M. Rittsteina na AVU. Jeho tvorbu doprovází inspirace zkratkovitostí a dětským výtvarným projevem A. Diviše, spontánní kresbou J. Načeradského i díly J. Váchala. Reflektuje v ní některé aspekty současného života, jejichž proměnlivost je obvykle matoucí a neuchopitelná, východiskem je mu při tom osobní mytologie. Na jeho expresivních obrazech plných barev se stejně tak setkávají ryby a chameleoni i městské přeludy potulující se labyrintem nočních ulic. V kategorii tisk z plochy – litografie obsadil první místo v soutěži Grafika roku 2018.

(*1993) je absolventkou AVU, ateliéru malby M. Rittsteina a ateliéru kresby J. Petrboka. Věnuje se malbě, kresbě, ilustraci a keramice. Jako hlavní zdroje své inspirace uvádí symbolismus, ilustrace C. Boudy, temné dřevěné místnosti starých chat a všechny absurdní věci, které se vymykají normálu: „Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení. Tato povrchnost je mé stěžejní téma.“

(*1956) vystudoval UMPRUM, obor filmová a televizní grafika. Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění. Byl členem divadla Sklep, zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví a tajné skupiny B. K. S. Obdržel mnoho cen za knižní ilustrace, Cenu Jindřicha Chalupeckého, reprezentoval ČR na Benátském bienále 1993. Miluje předměty s historií, patinou a energií nabité materiály přírodní i umělé, z nichž vytváří objekty překvapivé, hravé, surrealistické, vtipné, magické. Tvoří spontánně, nápady nachází v přírodě. Zúčastnil se více než 140 kolektivních a 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách.

(*1956) vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

(*1982) absolvovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky. Je oceňovanou ilustrátorkou (získala dvakrát první místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež), vytváří i autorské knihy. Spolupracuje na animovaných filmech – byla nominována na cenu Czech Grand Design 2017 za výtvarné zpracování krátkometrážního snímku Plody mraků. Věnuje se také volné tvorbě – námětem jejích koláží, grafik, akvarelů a obrazů jsou zejména lidské tváře a krajiny: „Malby jsou pro mne částečně nevědomým, duchovním procesem. Motiv vzniká spontánně, na základě působení barev, kompozice a potřeby ho zachytit.“

(*1993) na AVU absolvovala ateliér kresby J. Petrboka. Kromě figurativní kresby, která je stále její dominantou, se zaměřuje na portréty a velkoformátové malby. Nevěnuje se jen tváři, psychologii, výrazu a gestu postavy, naopak malbou vystihuje i situaci a přesný okamžik. Na obrazech se krom autoportrétů často nacházejí postavy vrstevníků v nejrůznějších vztazích a interakcích. S jejími díly se můžeme setkat na skupinových (Trip, 2023) i autorských výstavách a také ve sbírkách.

(*1960) vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka, absolvoval stipendijní pobyt v Paříži. Od spontánní malby přešel ke grafice a kresbě. Vytváří do nejmenšího detailu propracované kresby mikrotužkou, vystavěné z tisíců tenkých čar – stylizované portréty, zátiší, pohledy do prostorů bytů, předměty, květiny, světlo a odlesky zrcadlících se ploch. „Při kreslení se dostávám do jiné reality, jiného časoprostoru, kde čas běží jiným tempem. Kresba mě vtáhne, naslouchám jí – práce na ní mi dodává pocit klidu.“ Je členem SČUG Hollar a jeho dílo je zastoupeno např. ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy.

(*1944) vystudoval obor fotografie na Průmyslové škole grafické v Praze a později, pod vedením J. Šmoka, na FAMU. V době, kdy vrcholila nová vlna československého filmu, začal pracovat v barrandovských ateliérech a jako filmový fotograf byl u zrodu oscarových filmů Obchod na korze a Ostře sledované vlaky. Svojí volnou tvorbou přesvědčuje o zcela ryzím surrealistickém pohledu na svět, jeho specifická fotografická řeč spoluvytvářená dokonalou klasickou černobílou technikou je samou podstatou fotografického vyjádření. V roce 2006 byl vyhlášen Asociací českých fotografů Osobností české fotografie. Jeho dílo je zastoupeno v soukromých i veřejných sbírkách včetně UPM v Praze.

(*1977) vystudovala AVU, ateliér grafiky V. Kokolii, ateliér konceptuální tvorby M. Šejna a ateliér grafiky J. Lindovského. Věnuje se akvarelu, pastelu, dřevořezu a keramice. Maluje i dekorační látky a autorské šaty z hedvábí a merina: „Malování je pro mě o vztazích. O vztazích mezi malovanými předměty, mezi předměty a prostorem, mezi barvami na obraze, mezi malovaným a mnou a koneckonců i o vztahu k sobě samé v tu konkrétní chvíli. Malování a kreslení je pro mě procesem pozorování, vciťování a zaznamenávání těchto vztahů.“ Obsadila první místo v kategorii tisk z výšky v soutěži Grafika roku 2016.

(*1976) je kanadský street-artový umělec s českými kořeny, který poslední roky žije a tvoří v Praze. Vystudoval OCAD University v Torontu. Věnuje se současnému urban a street umění, kombinovaným technikám a abstrakci. Rád experimentuje s materiály i technikami. Vytváří murály, velkoplošné malby ve veřejném prostoru i obrazy. Pracuje převážně se spreji a používá různé podklady se zajímavými efekty. Mezi jeho malířské techniky patří především koláž, dekoláž a asambláž. Inspiruje se v městské kultuře, v ulicích a mezi lidmi, které zde potkává. Vede pražskou galerii Mega.

(*1959) vystudoval AVU, ateliér malby J. Ptáčka. Patří k významným osobnostem české postmoderny, zabývá se malbou, kresbou i grafikou. Hlavními tématy jeho tvorby jsou město a civilizace vůbec. S nádechem jisté nostalgie používá motivy typické pro umění první poloviny 20. století – například pro Skupinu 42. Práce s každodenností se objevuje rovněž v jeho zátiších, zobrazujících banální témata a předměty. Harmonizace jednotlivých prvků v obraze, stejné tónování a určitá snovost zastaveného příběhu, to jsou charakteristické znaky, se kterými pracuje. Věnuje se i fotografii. Zpočátku mu fotografie sloužily jako skicář pro jeho malířskou práci, přibližně od počátku milénia se staly i samostatným uměleckým vyjádřením.

(*1989) vystudoval na AVU ateliér malířství u Z. Berana a M. Rittsteina. Ve svých olejomalbách míchá hyperrealistické výjevy s abstraktními formami. Obě krajní polohy malby bravurně kombinuje a propojuje, konfrontuje tak realitu a iluzi. Záběr jeho námětů je široký – od figur, zátiší a fragmentů nejrůznějších předmětů denní potřeby až po abstraktní díla. Má za sebou desítky skupinových i samostatných výstav (Still life, still alive, 2023) u nás i v zahraničí.

(1933–2021) absolvoval AVU, grafickou školu V. Silovského. Jeho tvorba vycházela z estetiky secese a symbolismu, jejíž dědictví aktualizoval a rozvíjel. Témata čerpal nejčastěji z oblasti mytologie, poezie, výtvarného umění a hudby. Tlumená pastelová barevnost a linie zvlněné do pružných organických forem – mezi nimiž má zvláštní roli logaritmická spirála, tolik oblíbená samotnou přírodou – společně utvářely osobitou poetiku grafických listů. Kromě volné tvorby se věnoval knižní ilustraci, ex libris a návrhům poštovních známek, byl také klarinetistou a zakladatelem hudebního sdružení Grafičanka. Dvacet let zastával funkci předsedy SČUG Hollar, roku 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění.

(*1952) vystudoval AVU, ateliér sochařství J. Bradáčka. Používá různé materiály (dřevo, sklo, kámen, bronz, hlína), nikdy je ale nekombinuje. Od roku 2005 pracuje zejména s kovem. Jeho sochy nabývají stále větších rozměrů, postupně začíná vytvářet objekty na hranici mezi sochou a architekturou (sloužící jako rozhledna nebo kavárna). Přetváří například staré cisterny: „Na práci s kovem mě baví ta proměna. Nádoby určené k likvidaci proměňuju v umělecké objekty, které se lidem líbí. Snažím se nechtěné předměty vrátit do života.“ Jako ateliér si pořídil obrovskou halu, kterou poskytuje k tvorbě i dalším umělcům, je pořadatelem výstav a sympozií – založil výtvarné studio Bubec a festival m3/Umění v prostoru.

(*1988) absolvoval na UMPRUM ateliér ilustrace a grafiky u M. Erazima. Je grafikem, malířem, designerem i sochařem. V poslední době se zaměřuje na koláže. Jeho tvorba je inspirována pralesy, džunglí a exotikou. Pro jeho díla je charakteristická výrazná barevnost, mísení komplikovaných technik, pronikání tvarů a ostrost hran. „Zkušenost je příliš složitá, než aby se dala plně vystihnout jediným pohledem.” Vychází z principu graffiti a street-artu, kterými se nechal inspirovat při zahraničních stážích.

(*1986) studovala AVU, nejprve ateliér nových médií II V. Bromové a následně ateliér malířství III M. Rittsteina. Mezitím absolvovala roční stáž v Brazílii na Universidade do Estado do Rio de Janeiro. V jejím díle hraje důležitou roli geometrie a přesnost, často zpracovává téma světla, stínu a optických efektů. Má za sebou řadu sólových i skupinových výstav a její dílo je zastoupeno v soukromých sbírkách v ČR, USA, Kanadě, na Slovensku, v Rakousku, Německu, Slovinsku nebo Polsku.

(*1984) absolvoval AVU, ateliér nových médií V. Bromové a ateliér malby J. Sopka. Studijně pobýval na Satakunta University of Applied Sciences v Kankaanpää ve Finsku. V roce 2013 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce, o rok později se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho abstraktní tvorba má blízko ke strukturám a geometrii: „Z přílišné stejnosti jsem nervózní a mám tendenci ji narušit, její absence mi je nepříjemná také. Mám rád strukturu a rozmanitost, tuto logiku pozoruji v přírodě a pokouším se ji převádět na plátna.“ Kromě volného umění se věnuje i grafickému designu, pod pseudonymem Kukryniksa spolupracuje na satiricko-politických komiksech.

(1935–2022) vystudoval AVU, grafickou školu V. Pukla a V. Silovského, a Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Ilustroval téměř stovku knih, vytvořil množství grafik, filmových, divadelních a výstavních plakátů a také řadu kreslených filmů (např. Maxipes Fík). Základním prvkem jeho díla je hravost, kterou čerpal z lidového umění a slovesnosti, výrazová zkratka a sarkasmus. Byl členem SČUG Hollar, držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění a v roce 2019 vstoupil do Síně slávy Czech Grand Designu.

(*1964) vystudovala UMPRUM ateliér televizní a filmové grafiky u M. Jágra, další studium absolvovala v oboru digitální modelace a animace na BURG Halle u B. Hanische a P. Kolbeho. Je známá svými ilustracemi, volnými grafikami, animovanými filmy i plastickou tvorbou pro filmy. Je členkou skupiny SČUG Hollar. Vytvořila ilustrace pro mnoho knih (Kuřat a Řabach, 2019). Její tvorba byla představena na řadě skupinových i samostatných výstav u nás i v zahraničí. Za spolupráci na (animovaných) filmech získala několik ocenění.

(1951–⁠2003) vystudoval SPŠ filmovou Čimelice, studium na VŠ mu bylo odepřeno. Působil ve studiu J. Trnky, v Krátkém filmu Praha či ve studiu animovaných filmů ve Zlíně, tamtéž spoluzakládal také Filmovou školu. Vytvořil 12 autorských animovaných filmů, na dalších 6 spolupracoval. Jako první v Československu pracoval s tzv. totální či plnou animací. Věnoval se také kresbě, malbě, nejrůznějším grafickým technikám, plakátové tvorbě, fotografii, keramice, kreslenému humoru nebo scénografii. Realizoval přes 30 samostatných výstav a účastnil se kolektivních výstav v Čechách i v zahraničí. Za svou tvorbu obdržel řadu ocenění.

(*1958) je reklamní a módní fotograf narozený v Číně. Jeho fotografie známe z obalů kompaktních disků – např. skupin Sto zvířat nebo Lucie – i z dalších předmětů kolem nás. Byl mimo jiné fotografem kampaně 24. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň 2016. S oblibou relaxuje při volné tvorbě – věnuje se především portrétní fotografii, ale fotografuje i přírodu (zejména lesní motivy). Dlouhodobě spolupracuje s Cestou domů, již čtrnáctým rokem připravuje fotografie děl pro její aukční katalogy.

(1896–1989) studoval na AVU malbu u M. Pirnera, J. Obrovského, F. Thieleho a grafiku u A. Brömse. Zabýval se především krajinomalbou, inspiraci sbíral v zahraničí i v Čechách. Rád maloval motýly. Důležitým tématem Šimákova díla byl též každodenní život venkova sociální motivy. Byl členem Umělecké besedy a SČUG Hollar. V komunistickém Československu bylo jeho dílo vysoce ceněno a získal čestný titul národní umělec.

(1949–2016) byl světoznámý sklářský výtvarník, designér a architekt. Vystudoval architekturu v Hamburku a filozofii ve Stuttgartu. Po absolvování SUPŠ Praha emigroval do Německa a do Česka se vrátil až v roce 1990. Je znám i jako hlavní architekt správy Pražského hradu, kde obnovil řadu interiérů i exteriérů a navrhl nové lustry i nábytek. Působil jako profesor architektury a designu na dieAngewandte ve Vídni. Byl děkanem na Fakultě umění a architektury na TUL, kde založil obor Environmental Design. Jeho díla jsou v mnoha světových sbírkách a po světě získal mnohá ocenění (Rytíře umění a literatury Francouzské republiky). Spoluzaložil sklářskou firmu Ajeto.

společně vytvořili několik skleněných didgeridoo (hudební dechový nástroj australských domorodců). Ondřej Smeykal (*1975) vystudoval na AVU ateliér grafika II u V. Kokolii, ale dnes se více věnuje hře na didgeridoo. Bořek Šípek kromě své samostatné sklářské tvorby spolupracoval s O. Smeykalem při výrobě skleněných didgeridoo i několika perkusí (bicích nástrojů). Nástroje, které z této spolupráce vzešly, dostaly vlastní jména. Díky Šípkově bohaté fantazii působí nástroje krásou a energií skla, v Smeykalově hráčském podání uchvátí skvělými muzikálními vlastnostmi a ohromující rezonancí.

(*1978) je známý také pod pseudonymem Tron. Jeho výtvarné začátky jsou spojeny s graffiti scénou a street artem a dodnes jsou v jeho tvorbě patrny. Dominuje u něj především nástěnná malba, často obohacená o konstrukce vytvořené z neonových trubic či rozličných drátů, které posouvají podobu závěsného obrazu směrem k objektu s reliéfním vyzněním. Zásadní roli hraje motiv města a urbanistické krajiny. Druhým velkým tématem je také práce s písmem, které mnohdy přetváří v abstrahující dynamický znak se šifrovaným obsahem. Reprezentoval ČR na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.

(*1959) vystudovala knižní kulturu a písmo na VŠUP. Píše a ilustruje knihy, většinou pro děti (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku). Obrazy maluje nejčastěji olejem a akvarelem, kreslí nejraději černě. Píše kratší texty a básně, věnuje se také volné grafice a výrobě hraček a malovaného textilu. Navrhuje obálky knih, loga i písmo. Je spoluzakladatelkou Cesty domů a autorkou, výtvarnou redaktorkou a zároveň ilustrátorkou řady knih vydaných nakladatelstvím Cesta domů, které několik let vedla. Není jí lhostejný stav společnosti a kritizuje neustálé reptání a volání po hrncích masa v nesvobodě. „Cožpak jsem já porodil tento lid, že mi říkáš, nes ho v náručí jako chůva nemluvňátko?”

(*1966) absolvoval na UMPRUM ateliér knižní grafiky a písma u J. Solpery. Zabývá se tvorbou písma, typografií, grafikou, malbou a ilustrací. Působí jako odborný publicista a byl zpěvákem, kytaristou a textařem kapely Master’s Hammer. Na UMPRUM vedl ateliér tvorby písma a typografie. Založil Střešovickou písmolijnu (Storm Type Foundry), která tvoří a distribuuje digitální typografická písma. S jeho díly se lze setkat na kolektivních i samostatných výstavách u nás i v zahraničí. Za svou tvorbu získal několik ocenění. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2005.

(*1960) vystudoval malířství na AVU u O. Oplta. Věnuje se malbě, knižní ilustraci, kresbě, scénografii a restaurování (fresek, nástěnných maleb i sgrafit). Je členem skupiny SVU Mánes. Jeho obrazy jsou prosvětlené a jejich barevnost je tlumená. Kresby jsou spojeny s duchovní symbolikou, častá je inspirace biblickými příběhy. Hlavní náměty obrazů představují osamocené postavy a jednoduché běžné předměty seskupené v metafyzická zátiší. Získal několik ocenění a s jeho tvorbou se můžeme pravidelně setkat na samostatných i kolektivních výstavách. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách (NG Praha).

spolu tvořili od roku 1960. Manželé působili ve skupině Máj a Surrealistická skupina. Eva Švankmajerová (1940–⁠2005) vystudovala scénografii na AVU u R. Landera. Byla malířkou, scénografkou, básnířkou i prozaičkou. Získala pět Českých lvů. Výtvarně se podílela na téměř všech filmech svého manžela Jana. Jan Švankmajer (*1934) absolvoval režii a scénografii na DAMU u R. Landera. Je čelným představitelem pozdního českého surrealismu. Patří mezi uznávané světové animátory a ve své tvorbě vždy kráčí originální cestou. Jeho filmy překypují obrazností, prolíná se v nich sen a černý humor, agresivita s básnickým viděním světa. Založil skupinu Divadlo masek. Za své filmy získal 36 ocenění a 17 nominací.

je tradiční švýcarská hodinářská manufaktura, pro niž je charakteristická neutuchající snaha posouvat hranice přesnosti měření a hodinářské mechaniky. Hodinky TAG Heuer Monaco se řadí mezi modelové řady, které byly roku 1969 osazeny prvním automatickým chronografem s mikro-rotorem uvedeným na světové trhy. Strojek dostal jméno „Calibre 11“ a vznikl v rámci tajného projektu „Project 99“, který inicioval sám Jack Heuer. Tato modelová řada také přichází s prvním vodotěsným hranatým pouzdrem. V roce 1971 se model objevuje ve filmu „Le Mans“, kde ho nosí na zápěstí herec Steve McQueen, a stává se nesmrtelnou legendou. Hodinky TAG Heuer Monaco jsou kultovní záležitostí a svou pozici si stále upevňují.

(*1977) absolvoval na UMPRUM ateliér fotografie u P. Štěchy. Vedl ateliér postkonceptuální fotografie na FAMU a podílí se na vedení ateliéru aplikované a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu UJEP. Působil v umělecké skupině Ládví. Svou fotografickou tvorbu často propojuje s instalací, malbou, textem a videem. Není fotograf v pravém slova smyslu, neboť používá i digitální kresbu, fotogramy, nebo vícenásobnou expozici, tedy z fotografie vzešlé postupy, které jsou více volným výtvarným vyjádřením než zachycením skutečnosti skrze objektiv. Jeho díla jsou součástí mnoha sbírek a pravidelně skupinově i samostatně vystavuje (Morfologie, 2023).

(*1984) absolvovala obor interaktivní média, mediální komunikace na Literární akademii Josefa Škvoreckého a scénografii na DAMU. Věnuje se malbě, ilustraci, animaci, umění ve veřejném prostoru a tvorbě komiksů. Za autorský komiks Moje kniha Vinnetou získala v roce 2015 hned ve dvou kategoriích cenu Muriel (Nejlepší původní kniha a Nejlepší původní kresba) a v roce 2016 ocenění Zlatá stuha v kategorii Komiks pro děti a mládež. Velkým tématem a výzvou je pro ni environmentální žal a jeho zpracování. V rámci projektu Tváře klimatické změny organizace Člověk v tísni vytvořila v roce 2021 na různých místech České republiky velkoformátové pouliční malby.

(1950–2005) byl fotograf známý svými černobílými snímky městských zákoutí. Na začátku své tvorby dokumentoval hlavně hudební scénu, divadlo a architekturu. V 80. letech odešel na deset let do zahraničí. Po návratu se vrátil na Malou Stranu, jejíž zákoutí byla, spolu s Hradčany, hlavními náměty jeho volné tvorby. Jeho fotografie byly vystaveny v evropských galeriích a muzeích a publikovány v evropských časopisech. Je zastoupen ve významných fotografických sbírkách (UPM Praha, BnF Paříž). Získal „Kulturní cenu“ Státní kulturní rady Švédska ve Stockholmu.

(*1975) absolvoval UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna a poté FaVU VUT v Brně, ateliér malby J. Načeradského. Jeho zájem o moderní německou malbu vyústil ve studium malířství na Kunstakademie v Düsseldorfu. Zprvu vytvářel zejména geometrické abstraktní kompozice, posléze se středobodem jeho zájmu stala figura – zejména dítě, vždy fascinované prožívaným. Maluje velkoformátové expresivní obrazy, v nichž zachycuje vyhrocené emoce, ještě vystupňované extrémní barevností: „Mám rád velké plátno, protože se tam dá malovat i rukama, můžu tam zanechávat různé stopy, což u malých obrazů nejde.“ Jeho syrová výtvarná tvorba je propojena s texty, které píše pro hip-hopovou skupinu WWW.

(*1984) je absolventem AVU, ateliéru grafiky J. Lindovského. V rámci studia absolvoval stáže v ateliérech kresby J. Petrboka, sochařství J. Róny a v ateliéru malby na Universidad Complutense v Madridu. V jeho práci lze sledovat inspiraci klasickou modernou. Fragmentarizované bytosti, zátiší, krajiny a městské výjevy připomenou svou kompoziční skladbou a redukovanou barevnou škálou kubismus. Kombinace malby akrylovou barvou a sprejem invenčně slučuje klasické figurální malířství s odlehčeností a nadsázkou street artu. Je členem spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, v roce 2017 získal cenu Art Prague Young Award – ocenění pro umělce do 35 let.

(1922–2011) vystudovala malířství u E. Filly na UMPRUM. Její tvorba i celý život byly spojeny s její sestrou, výtvarnicí a dvojčetem Květou, a rodným Kladnem. Nejvýrazněji se prosadila figurální tvorbou – svými protáhlými postavami zachycenými v pohybu. Byla členkou skupiny Trasa a Umělecká beseda. Její výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal a zůstala tak až do 80. let v ústraní. V jejím díle je symbolicky utvářen boj člověka s tíživou situací doby, nesouhlas a odpor. Tvořila a později vystavovala až do své smrti. Její tvorba byla uvedena na mnoha skupinových i samostatných výstavách a její díla jsou v mnoha veřejných sbírkách (GHM Prahy, NG Praha, Museum Kampa).

(*1957) je architekt, spisovatel, básník a herec, spoluzakladatel divadla Sklep. Studoval na stavební fakultě ČVUT a na AVU. Podílel se např. na realizaci interiéru žižkovského Paláce Akropolis, za kterou získal spolu s F. Skálou cenu Grand Prix Obce architektů, na rekonstrukci Švandova divadla, spolupracuje na podobě vznikajících stanic pražského metra. Ve své tvorbě experimentuje s různými typy materiálů, inspirace pro jeho práci přichází často náhodně: „Je to především v pohybu. Třeba povedená klička na fotbale se promítne v nějaké klikatici na domě. A dobře fungují i sny…“

(*1978) je známým českým rapperem, ale věnuje se i tvorbě komiksů, knih, ilustrací a grafik. Zabývá se také architekturou, scénografií a typografií. Postupně se od metalu přes hardcore dostal až ke graffiti. Během dvouletého bydlení ve squatu se živil malováním letáků, graffiti a občasně koncerty. Byl u vzniku MeetFactory a působí v nejdéle fungující české hiphopové skupině Peneři strýčka Homeboye. Vedl hudební vydavatelství Bigg Boss.

(*1966) vystudovala AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka a D. Chatrného. Věnuje se volné a užité grafice, kresbě, ex libris, ilustraci, malbě a tvorbě loutek. Jejími častými náměty je zvířena a příroda. V poslední době ji také oslovila počítačová grafika a ráda kombinuje ruční kresbu a počítač. Je členkou SČUG Hollar, za svoji tvorbu byla oceněna na II. bienále ex libris v Havířově a International Graphic Competition for ex libris v polské Gliwici.

(*1979) absolvovala ateliér textilu na UMPRUM a vystudovala didaktiku výtvarné výchovy na PedF UK. Dlouhodobě se věnuje podpoře pozapomenuté dovednosti vyšívání. Ve své volné tvorbě vytváří velkoformátové výšivky, tematické cykly obrazů, grafiku, ex libris i prostorové objekty. Charakterizuje ji častá kombinace technik a ráda mění textilní struktury v grafické. Eva Volfová také patří k výrazným ilustrátorkám současné generace. Úspěšně spolupracuje s nakladatelstvím Baobab a originálními ilustracemi doplnila několik knížek pro nejmenší děti. Za ilustrace ke knize Nitka a zatoulaný knoflíček získala v roce 2022 1. místo v soutěži Zlatá stuha.

(*1970) pracoval řadu let jako fotoreportér v regionálních novinách, než se v roce 2007 stal nezávislým fotografem. Věnuje se dokumentární, portrétní, a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez éček a sladidel“, díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny Czech Press Photo a v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.

(1926–2017) vystudoval na UMPRUM sochařství u J. Wagnera. Velmi se zasloužil o rozvoj architektonické plastiky. Je autorem posmrtné masky Jana Palacha a původního náhrobku Palachova hrobu. V době komunismu se jako nechtěný umělec věnoval hlavně restaurátorské praxi, specializoval se na renesanční sgrafita a kamennou plastiku. V 90. letech se Zoubek stal žádaným výtvarníkem. Jeho díla zdobí parky, náměstí a další veřejné prostory. „Rád dělám sochy živé, které patří na déšť, mráz a vítr,“ říkával Zoubek. Je také autorem Pomníku obětem komunismu na Petříně. Získal mnoho významných ocenění (Medaile za zásluhy I. stupně, Rytíř české kultury) a jeho dílo je zastoupeno v četných galeriích i soukromých sbírkách doma i v zahraničí (GHM Praha, NG Praha).

(*1953) vystudovala AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka. Kromě grafiky se věnuje i malbě, je uznávanou multimediální umělkyní, autorkou literárních textů a terapeutkou. Deset let vedla na FF UK seminář Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků. Svými instalacemi se snaží prozkoumat oblast nevědomí – zejména prostřednictvím snů: „Přešla jsem ke zkoumání světa, kterému můžeme říkat psychická realita, světa, co máme každý v sobě a jehož poznávání a chápání je největší bohulibou činností, kterou můžeme vykonávat, protože při ní dochází k procesu velké vnitřní proměny.“