Medailonky autorů

Aukci bychom nemohli uspořádat bez přízně umělců a dárců, kteří nám svá díla poskytují zcela zdarma, bez nároku na honorář. Díky nim každý rok roste počet rodin, jejichž člen mohl v domácím prostředí důstojně prožít konec života. Děkujeme.


Absolon Tomáš

(*1987) Vystudoval AVU, ateliér malířství III M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na UMPRUM. Je výrazným představitelem nefigurativní malby, za své abstraktní obrazy získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016. Zabývá se písmem, pohybuje se na hraně abstraktní malby, graffiti a komiksu. Pracuje s fonty a pozadími, inspirovanými mimo jiné prostředím barů na Mallorce, kde žije. V současnosti se obrací zpět k otázkám ryzí malby. Jako své výrazové prostředky volí fundament malířského arzenálu – barvu a tvar.

Achrer Josef

(*1982) Absolvoval AVU, ateliér malířství III M. Rittsteina, stáže na San Francisco Art Institute a u S. Diviše na UMPRUM. V roce 2012 získal Cenu kritiky za mladou malbu. Na jeho tvorbu měl radikální vliv pobyt v Číně – tamější rychlé změny i manipulace s informacemi ho přiměly vymezit se vůči těmto fenoménům manifestem Dataismus a infomanická společnost (získal za něj cenu Nejkrásnější katalog roku v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2016). Obrazovým dokladem manifestu jsou autorovy abstraktní malby – objekty, na nichž používá RGB barvy: „Malířské plátno vnímám jako mřížku, která může propouštět barvu či světlo malými dírkami mezi uzlíky tkaniny a vytvářet tak pixelový obraz.“

Alaverdyan Argišt

(*1991) Vystudoval AVU, ateliér malířství IV Z. Berana, V. Skrepla a M. Mainera. Je finalistou cen Leinemann–Stiftung, EXIT 2017 a držitelem třetího místa v soutěži Cena kritiky za mladou malbu. Od fotorealistických maleb a kreseb portrétů přešel přes expresivní tvorbu až k abstrakci. Do média malby vstupuje jako do přehodnoceného a nově nastaveného procesu, který reflektuje technologické proměny funkční a funkcionální vizuality. O své současné tvorbě říká: „Chci vyvíjet malířství nikoliv skrze sebe samo, jak to činil například americký modernismus, ale tím, že se bude vztahovat k jiným médiím.“

Blabolilová Marie

(*1948) Studovala na AVU malbu, ale díky J. Johnovi obrátila pozornost ke grafice – svůj svébytný rukopis našla v čárovém leptu. Vytváří zátiší i krajiny skrze horizontální, vertikální a šikmé čáry. V posledních letech se vrátila k malbě – maluje na stará vzorovaná linolea, používá také malířské válečky se vzorem: „Na linoleu mě zaujalo, že se mu musím přizpůsobit. Dívám se na něj třeba půl dne a něco vykoukám. Nějak mě to nakopne. Linolea a válečky mi dovolují experimentovat. Zároveň si uvědomuji, že se jimi blížím ke grafickému uvažování.“ Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka, její dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (National Gallery of Art ve Washingtonu, NG Praha).

Bláhová Magdalena

(*1954) Vystudovala obor užitá fotografie na SPŠ grafické v Praze a obor dokumentární fotografie na FAMU u J. Šmoka a P. Štecha. Patří mezi naše přední dokumentaristky. Její láskou je Praha, Berlín a New York. Často tvoří v rozsáhlých cyklech, které vznikají i několik let: „Je to záznam mých pocitů, vzpomínek a paměti na různé společenské události, které probíhají mezi životem mé rodiny, mezi životem společnosti. Je to paměť, deník. Každý ten cyklus je nekonečný, já ho neustále rozšiřuji. Dávám to za sebou a dokud to půjde, budu fotit dál, cyklus Karlín, cyklus New York, cyklus Děti, je to nekonečný příběh.“

Cajthaml David

(*1959) Vystudoval UMPRUM, ateliér architektury a scénografie J. Svobody, ale jeho aktivity jsou daleko širší – je scénografem, malířem, grafikem, keramikem, spisovatelem, kytaristou ve skupině DekadentFabrik, také peče dorty. Své příběhy vypráví s přesvědčivostí a zaujetím, jsou uvěřitelné ve své bizarní opravdovosti. Z jeho díla je patrný vliv surrealismu, používá erotické motivy, do obrazů vpisuje texty. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Památníku národního písemnictví, UPM v Praze nebo ve sbírce Brunel University v Londýně.

Czesaný Jonáš

(*1972) Absolvent pražské AVU, ateliéru malířství F. Hodonského a grafiky II V. Kokolii. Patří ke generaci malířů nastupujících na českou scénu na přelomu století. Jeho obrazy se odvíjejí od škály civilistních témat, na něž zaměřuje své pomyslné zvětšovací sklo, skrze které si prohlíží a, mnohdy ironicky, reflektuje. Vedle malby a grafiky se věnuje také kresbě a příležitostně ilustraci. Kurátor P. Vaňous o jeho tvorbě říká: „Autor vytváří podivně bizarní svět, v němž hraje nejprve důležitou roli smysl pro grotesknost, absurditu a černý humor, později spíše melancholie a skepse.“ Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Černá Markéta

(*1967) Vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (Ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci, tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti ztělesňující přírodní síly.

Dandová Beatrice

(*1992) Vystudovala SUŠ a VOŠ Václava Hollara a AVU v ateliérech kresby J. Petrboka a malířství III J. Bolfa. Absolvovala stáž v ateliéru malby na Hungarian University of Fine Arts v Budapešti. Její tvorba prošla radikálním obratem od kresby a malby k vyjadřování prostřednictvím textů.

Dvořák Filip

(*1990) Vystudoval UMPRUM, ateliér malby J. Černického a M. Meduny, absolvoval stáž na Glasgow School of Art. Získal Esslovu cenu pro mladé evropské umělce a v roce 2018 také Cenu kritiky za mladou malbu. Spojuje současné umění s historickými výtvarnými prvky, u nichž cítí, že se dotýkají něčeho hlubokého, duchovního: „Dávám je do kontrastu a zároveň symbiózy s dnešní estetikou nebo materiály. Zajímá mě energie, která tím nesourodým spojením vzniká. Rád bych tak poukázal na nějakou stálost. Hledám téma, které se nemění, a tím se snažím najít pravdu.“

Eisler Eva

(*1952) Absolvovala Průmyslovou školu stavební. Její tvorba se pohybuje v oblastech volného umění, interiérového a výstavního designu a uměleckého šperku. Pro její díla je příznačné použití kovu a minimalistické pojetí: „Minimalismus pro mě není zjednodušení – je symbolem toho, jak je celý vesmír propojený, jak my v sobě i vesmír kolem obsahuje tak obrovské množství informací, že se nedají vyjádřit jinak než třeba tečkou.“ Za svou tvorbu získala nespočet ocenění, její dílo se nachází v soukromých i veřejných sbírkách (např. Museum of Arts and Design v New Yorku, Pinakothek der Moderne v Mnichově). Na UMPRUM vede ateliér K. O. V.

Ettler Petr

(*1947) Vystudovaný mikrobiolog, který od roku 1991 působil devět let jako kancléř Arcibiskupství pražského, se už od mládí věnuje malování. Ve svých olejomalbách a akvarelech se pokouší, inspirován impresionismem, zachytit náladu krajiny – zádumčivost rybníků, ranní mlhy i večerní soumraky. Učarovalo mu zejména Třeboňsko: „Na Třeboňsku mi imponuje ta horizontála. Je to prostor pro domýšlení perspektiv – odkud jsem, kam směřuji.“ Jeho obrazy získaly přízvisko „Třeboňské haiku“ díky podobnosti s kresbami starých čínských a japonských mistrů, kde se v nejprostších věcech a v prchavých okamžicích ukrývá odlesk krásy, pravdy a věčnosti.

Fárová Gabina

(*1963) Absolvovala na SPŠ grafické v Praze obor užitá fotografie, poté pracovala v družstvu Fotografia. Stála také modelem významným fotografům (J. Saudek, T. Stano). Nedokončila studium umělecké fotografie na FAMU, aby se mohla věnovat činnosti v agentuře Radost, kterou spoluzaložila. Ráda pracuje v ateliéru, fotografuje černobíle na film především portréty a akty. Své fotografie často vytváří v cyklech – např. proslulá kolekce portrétů tetovaných valdických vězňů.

Fesl David

(*1995) Vystudoval AVU, ateliér malířství II V. Skrepla. Při své tvorbě shromažďuje a mísí objekty různých původů a kvalit a s řemeslnou přesností je aranžuje do uzavřených kompozic, provázaných systémem vypozorovaných přitažlivostí a pnutí. Vystavuje v ČR i v zahraničí (Vídeň, Los Angeles, Manchester ad.).

Filipová Markéta

(*1990) Vystudovala FaVU VUT v Brně, ateliér malířství III. Ve svých pestrobarevných obrazech ohledává vztah člověka a času, propojuje v nich zájem o archeologii, mytologii, keramiku a arabistiku. V současnosti je její tvorba nejvíce spojována s uměleckou skupinou Comunite Fresca, která se zaměřuje na velkoformátové malby – fresky v interiérech a exteriérech. Společně s M. Štindlovou a D. Balážovou byly v roce 2019 vybrány do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pro nový prostor Cesty domů v Michli vytvořily autorky dvě fresky.

Forman Matěj

(*1964) Je malíř, ilustrátor, scénograf, ale i divadelní a filmový herec. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval v ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM a absolvoval též roční studium v ateliéru grafiky na Columbia University v New Yorku. Spoluzaložil Divadlo bratří Formanů, ve kterém působí jako herec, scénograf a vedoucí výtvarného týmu. Svými ilustracemi doprovodil řadu knih, mj. výbor básní Od jara do jara vydaný nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození F. Hrubína.

Franta Jiří

(*1978) Absolvoval AVU, ateliéry malířství A. Střížka a V. Skrepla. Jeho tvorbou, ať už jde o kresbu, komiksovou tvorbu nebo práci s objekty, prostupuje alespoň okrajově humor, ironie nebo nadsázka. Dlouhodobě spolupracuje s D. Böhmem na hravých a nápaditých projektech spojených zejména s kresbou a objevováním jejích možností, za které byli třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Je také členem umělecké skupiny Rafani. Za své ilustrace ke knize Proč obrazy nepotřebují názvy obdržel cenu Magnesia Litera 2015.

Franta Roman

(*1962) Vystudoval AVU, ateliéry malířství II B. Dlouhého a intermediální tvorby II A. Veselého. V jeho tvorbě se osobitým způsobem prolíná hluboký zájem o médium malby od iluzivní až po expresivní projev, neodmítání konceptuálního přístupu a specifický smysl pro humor i nadsázku. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, v roce 1997 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, jeho kniha RAT ART byla nominována na cenu Nejkrásnější české knihy roku 2019 v kategorii Knihy o výtvarném umění. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí.

Fuchs Habima

(*1977) Je sochařka a malířka, vystavuje v ČR i v zahraničí (Berlín, Varšava, Amsterdam, Brusel). Své instalace často skládá z nalezených přírodních objektů, vlastních keramických soch, kreseb i ručně psaných vzkazů. Inspiruje se středověkým uměním, vytváří nejednoznačná díla na pomezí středověké mystiky a kulturní tradice Dálného východu. Důležitá je pro ni vnitřní cesta: „Člověk, který nemá žádný pevný bod, k němuž by se mohl vracet, pracuje s otevřeným polem možností a je velmi zranitelný. Já nemám žádné závazky – mohu proto takhle žít a pozorovat, co se s člověkem děje, když se něčemu otevře, a pak z toho vycházet.“

Gabrielová Veronika

(*1992) Vystudovala AVU, ateliér malířství III M. Mainera a ateliér kresby J. Petrboka. Věnuje se především kresbě třpytivými gelovými propiskami v kombinaci se třpytkami, třpytivými lepidly, tušemi, prošíváním bavlnkami. Inspiruje se tvorbou T. Eminové, podobně jako ona prostřednictvím svých děl upřímně vypráví o vlastním životě. Toto téma je v jejích kresbách jedinečně propojeno s východními vlivy díky zálibě její rodiny v čínské kultuře, cestám po Asii i studijnímu pobytu na Korea National University of Arts v Soulu.

Gebauer Kurt

(*1941) Vystudoval AVU u V. Makovského a K. Lidického. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého sochařství s nadsázkou říká, že je vlastně malířem, sochařem se stal, aby mohl svá díla umisťovat do prostoru. Jeho stěžejním zájmem je totiž zkrášlování veřejných prostranství – s humorem, vynalézavostí a hravostí. Jeho díla jsou nápaditá a provokativní – ať už se jedná o „měkké plastiky“ (Vycpaná Libuše ušitá podle manželky), nebo slavná zakřivená zrcátka pro anketu TýTý. Méně známou, avšak rozsáhlou částí jeho tvorby, jsou kresby a malby často zachycující jeho oblíbené téma koupání.

Girsa Václav

(*1969) Vystudoval AVU, ateliér malířství II V. Skrepla. Upozornil na sebe již svou diplomovou prací, která vznikla na základě týdenních pobytů několika umělkyň v jeho bytě a studiu. Charakteristiku každé ženy pak autor zvěčnil v portrétu. Jeho obrazy jsou barevné, rozmanité, brutální i vtipné, některá plátna zahrnují aplikované předměty, zasahují do prostoru nebo využívají zvukové, chuťové a světelné efekty.

Grünhaus Friedrich

O umělci se nepodařilo z dostupných zdrojů získat informace.

Hábl Patrik

(*1975) Vystudoval UMPRUM, ateliér malby P. Nešlehy, a navštěvoval též ateliér grafiky II V. Kokolii na AVU. Jako malíř pracuje s obrazem i prostorem. Vytvořil řadu prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb (kostel Nejsvětějšího Salvátora a Anežský klášter v Praze aj.). Je prvním českým žijícím umělcem, jehož dílo se po aukci v Sotheby's dostalo i do dražebního katalogu aukční síně Christie's. Je členem sdružení Umělecká beseda a SČUG Hollar. Jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou a cenou Europol.

Havel Vladimír

(1904–1986) Studoval na Státní odborné škole pro umělecké zpracování kovů v Hradci Králové a v letech 1945–1946 na AVU u O. Nejedlého, profesora krajinářské školy.

Herold Martin

(*1986) Je absolventem AVU, studoval v ateliérech M. Rittsteina, J. Petrboka a hostujících pedagogů S. Otto–Knappové a F. Pumhösla. Byl na roční stáži na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách. Jeho práce se odvíjí v tematicky uzavřených cyklech, které často představuje v prostorové instalaci. Náměty hledá ve svém bezprostředním okolí i v mediálním světě – např. se inspiroval fotografiemi agentury NASA, aby v malbě zachytil povrchy planet a zpřítomnil tak tyto virtuální krajiny divákům. V roce 2015 se dostal mezi finalisty Ceny kritiky za mladou malbu.

Hlinovská Markéta

(*1978) Absolvovala AVU, ateliér grafiky I J. Lindovského. Za diplomovou práci Kočkolit, složenou z obrazů, sprejů a kreseb na zdi, obdržela v roce 2008 Cenu rektora AVU. Zabývá se především kresbou a grafikou. Inspirační zdroje nachází v předmětném, zvířecím či rostlinném světě, v architektuře a divadelním prostředí. K jejím oblíbeným motivům patří kočka nebo pštros: „Já osobně obrazově komentuji dění kolem sebe, většinou zachycením situace, momentkou na časové přímce. Zastavené ‚teď‘ v tušeném ‚před a po‘. Přemluvím zvířata, aby se stala mými postavami (herci), a předměty denní potřeby slouží jako jejich pomůcky (rekvizity).“

Hofman Vlastislav

(1884–1964) Vystudoval ČVUT, obor pozemní stavitelství a architektura, absolvoval kurzy figurální kresby i krajinářské malby. Byl čelným představitelem českého kubismu, členem avantgardní skupiny Tvrdošíjní. Podle jeho architektonických návrhů vznikly unikátní realizace – např. jediný český kubistický hřbitov v Ďáblicích. Věnoval se také malbě, grafice, ilustraci, užitému umění (kubistický nábytek) a především scénografii – vytvořil přes 250 výprav, např. pro Národní divadlo. Svými moderními scénickými návrhy se proslavil i v zahraničí, získal mimo jiné Gran Premio za scénografii na Triennale di Milano 1940. Unikátní jsou také jeho kostýmní návrhy, které tvořil přímo pro konkrétní herce.

Hon Štěpán

(*1976) Vystudoval FAMU, katedru fotografie. Je fotografem mnoha tváří a projektů a věnuje se reportážní i dokumentární fotografii. Od roku 2014 píše spolu se svou rodinou Náš evropský deník, ve kterém mapuje objevitelským způsobem nejrůznější kouty Evropy. Od roku 2016 vydává charitativní kalendář projektu DOMA. Je držitelem několika ocenění v soutěži Czech Press Photo.

Hošek Jakub

(*1979) Vystudoval AVU, ateliér malířství II V. Skrepla. Později absolvoval stáž na londýnské Middlesex University a několik rezidenčních pobytů, mimo jiné v MMCA v Soulu nebo v newyorském institutu ISCP. Jeho tvorba v sobě propojuje kaligrafické techniky se streetartovým chaosem a grafickým designem. Patrný je vliv komiksu, hudebních plakátů či obalů alb. Je držitelem vídeňské Strabag Artaward a Ceny kritiky za mladou malbu, finalistou ceny STARTPOINT a Ceny Jindřicha Chalupeckého. Na AVU vede ateliér malířství III.

Hroudová Pavla

(*1968) Vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však zabývá výtvarnou tvorbou. Věnuje se malbě olejovými i akrylovými barvami a vytváří také akvarely. V poslední době se jí největší inspirací stal svět zvířat, který se snaží zachytit, ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů, v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Již řadu let spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

Hurt Josef

(1881–1945) Vystudoval UMPRUM pod vedením S. Suchardy. Jako malíř krajinář čerpal své motivy převážně z Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Intenzivně se věnoval též divadelní činnosti. Působil jako autor jevištních výprav, ale i jako režisér a ředitel.

Issa Salim

(*1974) Vystudoval UMPRUM, ateliér fotografie P. Štecha. Již od studií tvoří autorskou dvojici se Štěpánkou Stein. Ve své tvorbě se věnují subjektivnímu dokumentu, portrétu, módní i reklamní fotografii a fotografují také práci českých designérů a architektů. V roce 2004 byli nominováni na Cenu Jindřicha Funkeho, získali titul Fotograf roku Czech Grand Design 2006 a jsou držiteli řady ocenění v soutěži Czech Press Photo.

Jandejsek Vladimír

(*1923) Je český architekt a malíř. Věnoval se návrhům interiérů, tapiseriím a keramice, ale v 80. letech 20. století přešel plně k malbě.

Janoušek Karel

O umělci se nepodařilo z dostupných zdrojů získat informace.

Janoušek Luděk

O umělci se nepodařilo z dostupných zdrojů získat informace.

Jelínková – Cajthamlová Barbora

(*1960) Je sklářská výtvarnice a fotografka. Fotografii se věnuje soustavně od dětství. Vystudovala SUPŠ v Praze a obor výtvarná výchova na PedF UK. Od roku 1985 vystavuje skleněné objekty, kresby a fotografie v ČR i v zahraničí. Pravidelně spolupracuje s Centre for Ceramic Art při York Art Gallery ve Velké Británii.

Jirsová Klára

(*1981) Je filozofka, překladatelka a výtvarnice. Je doktorandkou Ústavu filozofie a religionistiky FF UK, absolvovala stáž na francouzské Sorbonne Paris IV. Navštěvovala též ateliér grafiky I J. Lindovského na AVU a aktivně se věnuje výtvarné tvorbě – především kresbě a grafice. Ilustrovala knihy Novéna k svatému Josefovi, Rady k modlitbě, Vánoční tajemství ad. Je členkou Centra teologie a umění při Katedře systematické teologie a filosofie na KTF UK, které je mezioborovou platformou pro současné umění, kulturu a náboženství.

Jiřincová Ludmila

(1912–1994) Studovala v Praze na soukromé malířské škole R. Vejrycha, Státní odborné keramické škole a v ateliéru grafiky T. F. Šimona na AVU. Věnovala se ilustraci, kreslenému filmu, exlibris, malbě, známkové a plakátové tvorbě, zejména ale volné grafice. Často je také nazývána první dámou české grafiky. Byla členkou SČUG Hollar a SVU Mánes, za svou tvorbu získala řadu domácích i zahraničních ocenění a její dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy ad.

Kaminská Miriam

(*1989) Vystudovala AVU a během studií prošla celou řadou ateliérů. Absolvovala stáž v ateliéru skla a keramiky na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě, pracovně–vzdělávací pobyt v Tanzanii v rámci projektu Gospel for Africa a pracovní stáž v ateliéru W. Mallého v Mnichově. O své práci říká: „Ve své tvorbě se zabývám tématy, v nichž velkou roli hraje osobní zkušenost soudobého světa. Zajímají mě různá stadia života a vnitřní stavy, které v nich člověk prožívá. Důležitými tématy pro mě jsou dětství a jeho otisk v dospělém jedinci, láska, vztah k sobě samé a okolnímu světu, odloučení a pomíjivost.”

Karbus Lukáš

(*1981) Vystudoval FaVU VUT v Brně, ateliér malířství II M. Mainera. Maluje akvarelem zátiší i abstraktní obrazy, nejvíce se však věnuje krajinomalbě. Nejčastěji na výrazně barevných velkoformátových obrazech zachycuje rodnou krajinu severních Čech, která ho inspiruje svými rozmanitými profily. Přírodní prvky kombinuje s abstraktními geometrickými vzory, netradičně spojuje nesouvisející části krajiny: „Nekopíruji skutečnost, ale přenáším na papír obraz svého vědomí. Zkomprimuji krajinu, abych urychlil vizuální přenos k divákovi, možná proto pak může připomínat psychedelii.“ V roce 2015 se stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Klaška Barbora

(*1987) Vystudovala AVU, ateliér sochařství I J. Róny, absolvovala stáž na Hogeschool voor de Kunsten Utrecht v Holandsku. Je členkou spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM a zakladatelkou sympoziofestivalu Badespasstotal. Její práce se dotýká konstrukčních a geometricky souměrných tvarů, které kombinováním dostává do kontrastu s organickými formami. V dílech se tak snoubí racionální řád s prvkem náhodného uskupení. Někdy se její pozornost obrací i k samotnému materiálu, který se pak stává vedoucím tématem.

Klimeš Svatopluk

(*1944) Vystudoval AVU. Patří k několika českým výtvarníkům, kteří se zabývají médiem ohně. Oheň ho upoutal už v mládí a stal se pro něj celoživotním výtvarným prostředkem. Jeho stopy vkládá do kreseb, maleb, fotografií i videoartu. Používá techniku propalování, ohořívání, okuřování, pracuje také s popelem. Svůj osobitý rukopis neustále prohlubuje a hledá další způsoby, jak téma ohně v umění uplatnit. V jeho díle se často objevují motivy z cest především do severských zemí – i zde preferuje místa spojená s ohněm (např. sopky na Islandu). Svými pracemi je zastoupen např. ve sbírkách NG Praha.

Kolíbal Stanislav

(*1925) Vystudoval UMPRUM, ateliér užité grafiky A. Strnadela, a scénografii na DAMU u F. Tröstra. Věnuje se scénografii, grafice, kresbě i ilustraci, proslul však hlavně jako sochař (např. reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně). Zajímá ho zejména zobrazení nestability symbolizující nejistotu (plastika Labil). Rád pracuje s bílou barvou a tzv. „emocionální geometrií“: „Má tvorba vychází z představy, že umění je sdělení. Přimkl jsem se k řeči geometrických tvarů, protože jsem v ní našel cestu, jak lapidárně vyjádřit pocity i myšlení.“ Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i zahraničních sbírkách (newyorské Metropolitan Museum of Art, Museum Moderner Kunst ve Vídni, NG Praha).

Kosovi

Martin (*1959) a Daniela (*1967) vystudovali keramiku. Martin, který je již třetí generací hrnčířů v rodině, na SUPŠ Bechyně, Daniela na SUPŠ v Bratislavě a poté i v ateliéru V. Šeráka na UMPRUM. Společně provozují dílnu na výrobu porcelánu, který vytvářejí výhradně ručně. Drobné plastiky, mozaiky a porcelánové výrobky, které z jejich dílny vycházejí, zdobí zvířecí a figurální motivy pohádkových bytostí i fantaskní nebo reálné postavy plné barev a životního entuziasmu: „Snažíme se udržet dobrou náladu, protože negací a strašáků kolem nás je habaděj. Tak bojujeme a snažíme se tvořit takové věci, aby na člověka, když už se na ně podívá, působily pozitivně.“

Kovanda Jiří

(*1953) Se jako samouk zabývá od roku 1976 konceptuálním uměním. V jeho tvorbě existuje několik stabilních aspektů, které se kontinuálně projevují od raných akcí a instalací přes kresby a obrazy postmoderny a koláže, asambláže a objekty devadesátých let až po novodobé intervence a současné instalace a performance: nenápadnost, snaha o kontakt, pokora, jednoduchost, přirozenost, citlivost, humor a manipulace s egem. Patří k nejvyhledávanějším českým umělcům – jako první Čech byl pozván vystavovat v londýnské Tate Modern.

Kováříková Vanda

(*1996) Studuje AVU, ateliér malířství II V. Skrepla. Její práce je výrazně inspirována pobytem v přírodě, časoprostor před plátnem jí slouží jako vztahování se ke krajinám, v němž se mísí minulé prožitky a současné naladění se na ně. Proces je to meditativní, ve kterém se záchvěvy reálné krajiny na lidské vědomí mísí s tušením krajiny vnitřní a imaginární.

Kriššák Patrik

(*1986) Vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, ateliér malířství D. Balabána. Věnuje se primárně olejomalbě, ale experimentuje i s dalšími materiály. Už několik let tvoří specifickou autorskou technikou tzv. „flašové obrazy“ – skleněnou lahvičku s namíchanou barvou překlopí na plátno v horizontální poloze a obraz maluje jejím posouváním. Pro jeho práci je typická hravost, spontaneita a intuitivnost. S humorem zkoumá možnosti obrazu, který se snaží různými způsoby přetvořit v objekt. Byl finalistou Start Point Prize 2011 a Ceny kritiky za mladou malbu 2012.

Kudláček Jan

(1928–2017) Absolvoval Státní grafickou školu v Praze a AVU u V. Rady a V. Nechleby. Zabýval se malbou, grafikou a užitou grafikou, ale těžiště jeho práce nakonec spočinulo v ilustraci, a to především v ilustraci dětských knih. Za tu byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. „Uznání nejen odborné, ale i laické veřejnosti autora vždy potěší, ale rozzářené dětské oči z mých ilustrací v knihách pro děti mě těší a působí teprve onu bytostnou radost z tvorby.“ O kvalitě jeho ilustrací svědčí i fakt, že si ho mnozí spisovatelé přímo vyžadovali a někteří z nich se dokonce nechali natolik inspirovat jeho obrázky, že k nim následně napsali knihy.

Lacigová Marie

(1928–2020) Vystudovala PedF UK a UMPRUM. Její tvorba se vyznačuje precizním podáním reálných motivů, důkladnou znalostí historických reálií (lidové kroje, květena), ale není jí cizí ani fantazijní imaginace. Ilustrovala celou řadu knih (pohádky K. J. Erbena, B. Němcové, H. CH. Andersena ad.).

Lamr Aleš

(*1943) Vystudoval SUPŠ v Brně, oddělení prostorového výtvarnictví J. A. Šálka. Jeho tvorbu ovlivnilo prostředí rodové keramické dílny, ale i barevnost exotických motýlů ve sbírce jeho dědečka. Kromě malby se věnuje také sochařství a keramice, spolupracoval jako výtvarník s brněnským divadlem Husa na provázku, realizoval i významné práce v architektuře. Na přání V. Havla vytvořil několik nástěnných maleb v prostorách prezidentské kanceláře i v jeho soukromé vile. Je členem Umělecké besedy. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, mj. cenu Alliance Salvador Dalí International a Grafika roku 2005.

Lamr Hanuš

(*1976) Vystudoval UMPRUM, ateliér sochařství – kov a šperk V. K. Nováka. Při tvorbě šperků používá techniku ztraceného vosku, upřednostňuje přírodní materiály a uplatňuje smysl pro detail. Inspiruje se přírodou – světem rostlin a brouků: „Dělám šperky z přírody, protože příroda je nejlepší designér. Vlastně se snažím to té přírodě nezkazit.“ Několikrát byl nominován na cenu Czech Grand Design. Jeho šperky jsou zastoupeny ve sbírkách UPM v Praze, nosí je manželky českých diplomatů i M. Albrightová. Diadém, který vytvořil k 200. výročí Národního muzea, zařadilo muzeum do svých stálých sbírek, jako práci prvního žijícího autora.

Lamr Jan

(*1983) Absolvoval VOŠ grafickou v Praze, program grafický design a zpracování tiskovin u Z. Kočvara – se zaměřením na propagační grafiku. Zabývá se rozměrnějšími malbami a digitálními tisky, předlohy pro ně vybírá ze svých skic kreslených fixy. Jeho volné cykly, jejichž součásti se obsahově a formálně doplňují, jsou prostoupeny symboly a šiframi. Pracuje se zvířecími, abstraktními, geometrickými i streetartovými motivy. Vliv graffiti je znatelný také v rychlém značkování a kódování, v přímé barvě, čisté ploše a důsledné stylizaci jeho děl.

Libecajt Martin

(*1971) Je malíř samouk. Zajímá ho především zobrazení figury ve spojení se surreálným prostředím. Ve svých dílech rád používá nezvyklé kombinace vyobrazených postav a předmětů; navozené asociace jsou díky tomu zajímavé a mnohdy i humorné. Věnuje se také malbě zátiší, v nichž často zobrazuje předměty pro tento žánr netradiční (kleště, trychtýř, láhev s rozprašovačem), nebo kresbě portrétů.

Límanová Terezie

(*1965) Vystudovala francouzštinu a češtinu na FF UK a bohemistiku na University of London. Je učitelkou jazyků, překladatelkou a spisovatelkou, malbě se věnuje jako samouk. Ve svých lyrických obrazech zachycuje detaily míst spojených se svým životem – dům dětství nebo ulici, kterou léta chodí. Často na sebe vrství několik časových rovin: „I svítící billboardy a moderní stavby se časem stanou rozpadlou konstrukcí, znamením minulosti pro ty, co přijdou po nás. Chodím po navrstvených plátech času mezi teď a mnoha tehdy, po místech, kde něco právě vzniká i zaniká a kde i my zanecháme svou stopu.“

Marťák Matouš

(*1998) Studoval obor výtvarné umění – grafický design na FaVU VUT v Brně. V minulosti pracoval jako Art Director v mezinárodní reklamní agentuře VMLY&R Prague, nyní se věnuje ilustraci a grafickému designu. Za svou tvorbu obdržel několik mezinárodních ocenění.

Matějčková – Myšková Kamila

(1911–2001) Vystudovala AVU, krajinářskou školu O. Nejedlého. Předlohou a inspirací pro tvorbu se jí stala zejména místa spjatá s českými hudebními i literárními osobnostmi. Krajinu vyobrazovala realisticky, v tlumených barevných tónech s jemnými kontrasty světla a stínu.

Mihaliček Jan

(*1965) Je dokumentární fotograf a jeden ze zakládajících členů spolku 400ASA. Před rokem 1989 fotografoval především komunitu kolem československého skateboardingu a snowboardingu. Na svém kontě má reportáže z Afghánistánu i prvních humanitárních cest do Jugoslávie a Náhorního Karabachu. Je držitelem ocenění Czech Press Photo. V současnosti se zabývá sociální tematikou jako fotograf i jako kameraman.

Nikl Petr

(*1960) Vystudoval AVU, ateliéry malířství A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je držitelem desítky ocenění v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku, Magnesia Litera a Zlatá stuha. Kromě výtvarného umění se věnuje i psaní, hudbě a divadlu. Na otázku, jak by popsal svou práci, odpověděl pro portál protisedi.cz: „Má práce je průzkumem pobývání na tomto světě. Jsem fascinován jeho neuchopitelností a pestrostí. Snažím se při zkoumání a následném tlumočení používat všechny možné prostředky – vizuální, textové, divadelní i hudební. Velký prostor dávám improvizaci.“

Novák Aleš

(*1979) Vystudoval UMPRUM, ateliér sochařství K. Gebauera, D. Langa a E. Jeřábkové, a architekturu na TU v Liberci. Dlouhodobě se věnuje krajinomalbě a sochařství. Kromě fyzické a umělecké stránky jeho života je pro něj důležitá i stránka duchovní, která se odráží i v jeho výtvarném projevu. Ve své tvorbě klade důraz na lehkost formy a preciznost: „Rád používám vtip, který bývá často infantilně zabarven. Věřím, že vtip, přestože je iracionální, má schopnost promlouvat i k lidem mimo okruh uměleckého ghetta.“

Nováková Brázdová Věra

(*1928) Byla v roce 1949 z politických důvodů vyloučena z AVU, kde studovala v ateliéru monumentální malby V. Sychry. Díky řediteli Vyšší školy uměleckého průmyslu mohla v roce 1950 spolu s manželem Pavlem Brázdou nastoupit studium zde a absolvovat grafickou speciálku P. Dillingera. Jako výtvarnice z povolání však následně nesměla vystavovat. Živila se jako pomocnice v domácnosti, ilustrátorka dětských a odborných knih, pracovala i jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě. Hlavním tématem jejích děl je člověk, jeho utrpení, biblické motivy i archetypální zobrazení muže a ženy.

Ouhel Ivan

(1945–2021) Studoval na AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Byl kreslířem, grafikem, ilustrátorem a především autorem velkoformátových obrazů. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenával realitu tak, jak ji sám viděl. Netvořil v plenéru – v ateliéru maloval vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Byl členem Umělecké besedy a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

Paleček Josef

(*1932) Studoval na Katedře výtvarné výchovy PedF UK. Věnuje se malbě, kresbě, grafice a ilustraci, ale je i autorem tapiserií a nástěnných maleb. Vytvořil také výpravy několika animovaných filmů a dětských televizních seriálů. Za své ilustrace získal celou řadu ocenění nejen v ČR, ale i ve Francii, Rakousku a Itálii. J. Brukner o Palečkově tvorbě pro katalog SČUG Hollar: „Dětský svět, jeho figurální, věcné i krajinářské motivy, stejně jako dětsky čistý a výtvarně výrazný metaforický způsob vidění, jsou však i základem charakteristické poetiky Palečkových obrazů, grafik, pérových kreseb, ale i tapiserií, které spoluvytvářejí dílo podivuhodné jednoty.“

Pečlová Adéla

(*1989) Vystudovala Fakultu umění a architektury TUL a Absolvovala stáž na UMPRUM v ateliéru K. O. V. u E. Eisler. Vede vlastní architektonickou praxi a souběžně se věnuje i tvorbě šperků: „Ovlivňuje mě technické zaměření školy, mám díky němu trochu jiný pohled na materiály. Baví mě čisté linie a jednoduché zpracování.“ Nejdůležitější součástí jejích minimalistických, precizně vypracovaných šperků jsou skleněné kuličky, které pro ni vyrábějí sklárny ze severu Čech. Používá i hliník, dřevo a zapínání na magnet.

Pešta Daniel

(*1959) Vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara, později absolvoval dva studijní pobyty v New Yorku. Řadí se mezi tzv. multimediální umělce. Nenechavá se omezovat jedním médiem, ale vytrvale experimentuje v celém spektru výrazových prostředků, v nichž se potkávají všechny naše smysly. Jeho umění je silně intuitivní, často je ovlivněné společenskými tématy a politikou. Je držitelem ocenění za malbu a expresionistické umění na London Art Biennale, několika cen v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a řady dalších.

Pivovarov Viktor Dmitrievič

(*1937) Se narodil v Moskvě, kde vystudoval na Vysoké polygrafické škole obor knižní a časopisecká tvorba. Od roku 1982 žije v Praze. Je jedním ze zakladatelů Moskevské konceptuální školy, společně s I. Kabanovem vymyslel tzv. alba – cykly, ve kterých je originálním způsobem zkombinován obraz s textem. Ve své tvorbě spojuje zásadní filozofické otázky s humorem, ironií, satirou a nadsázkou. Aby se vyhnul umělecké rutině, mění materiály, rozměry i témata svých děl. Je autorem maleb, kreseb, fotografií, objektů, koláží. Jeho díla se nacházejí i ve sbírkách NG Praha nebo Treťjakovské státní galerie v Moskvě.

Pohribný Jan

(*1961) Vystudoval obor užitá fotografie na SPŠ grafické a katedru umělecké fotografie FAMU. Vedle volné tvorby se věnuje převážně reklamní a ilustrační výtvarné fotografii, příležitostně i grafickému designu. Je prezidentem Asociace profesionálních fotografů a členem vedení Světového fotografického poháru. Je držitelem titulu Master Qualified European Photographer, několika ocenění Czech Press Photo a řady dalších cen.

Prachatická Markéta

(*1953) Studovala na Camberwell College of Arts v Londýně. Věnuje se kresbě, grafice, tvorbě animovaných filmů, návrhům poštovních známek, ale především ilustraci. Za tu obdržela několik ocenění v soutěži Nejkrásnější české knihy roku. Její ilustrace ke knize Alenka v říši divů a za zrcadlem získala hlavní cenu Premio Grafico na veletrhu dětských knih v Bologni a plaketu na Bienále ilustrací Bratislava.

Příkaský Pavel

(*1985) Vystudoval AVU, ateliér grafiky II V. Kokolii a ateliér nových médií I M. Huemera. Ve své tvorbě se pohybuje především v médiu malby, ale s přesahy směrem k instalaci, fotografii, site specific projektům či videu. Jeho vzdušně působící obrazy často vystupují z tradičních formátů a fragmentárně se vplétají do svého okolí: „Na začátku byla neschopnost uchopit obraz jako celek, a tak jsem ho začal dělit na menší kousky, z nichž každý zachycoval jen jeden fragment. Dohromady to pak vytvářelo jakousi iluzivní mozaiku.“ Za své dílo získal třetí místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016.

Rada Ondřej

(*1974) Studoval na SUŠ a VOŠ Václava Hollara a AVU v ateliéru J. Hendrycha. Jeho oblíbenou technikou je olejomalba, ale věnuje se i knižním ilustracím a plakátové tvorbě, navrhuje vitráže a interiéry. V rozhovoru pro časopis Bratrstvo o inspiraci pro svoji tvorbu mimo jiné řekl: „Důležité je neustat a hledat nové podněty. Biblické období vystřídá třeba období, jehož podnětem byl nějaký hudební zážitek nebo dobrá kniha. A někdy takový impuls přijde i při malování samém. Mám jedno veliké štěstí, neboť pro mne, jako křesťana, je ‚hozenou rukavicí‘ Bible, která svými stále aktuálními příběhy poskytuje nevyčerpatelný zdroj námětů a inspirace.“

Radojčič George

(*1987) Se narodil s mentálním handicapem a již od dětství se u něj projevoval osobitý výtvarný talent. V sedmnácti letech byl přijat v rámci experimentu jako mimořádný student na AVU do ateliéru grafiky I J. Lindovského. Ve své tvorbě se zabývá spirituálními tématy, bojem dobra a zla a rád ilustruje K. Čapka. Realizoval řadu samostatných i kolektivních výstav.

Rafani

Jsou umělecká skupina založená v Praze roku 2000. Profilují se svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Mezi jejich témata patří vyhnání sudetských Němců, rasová nesnášenlivost a neonacismus, otázky národní identity. Činí tak často formou provokativních performancí a veřejných proklamací. Do povědomí veřejnosti se dostali především kontroverzními akcemi, při nichž natřeli Lennonovu zeď na zeleno nebo se vykáleli v NG u obrazu M. Knížáka.

Raškovová Lucie

(*1970) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna, absolvovala stáž na Hochschule für Kunst und Design Halle, litografické sympozium v Lipsku a letní akademii v Salcburku v ateliéru grafiky. Je členkou SČUG Hollar. Zabývá se hlubotiskovými technikami, především leptem, bibliofiliemi a ilustracemi. Její autorské knihy pro děti byly nominovány v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku 2012, Zlatá stuha 2016 a Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku.

Röösli Daniel

(*1967) Se jako samouk věnuje malbě od poloviny devadesátých let. Technika, kterou používá, zůstává po mnoho let tatáž: akrylové barvy na plátně. Jimi vytváří snové obrazy, v nichž se zabývá tvarem, barvou a linií. Tematicky překlenuje oblouk mezi abstrakcí, surrealismem a klasickým portrétem. „Nemám žádný vzor, kterým bych se inspiroval, ale obdivuji staré mistry a portrétisty a mnoho dalších neznámých umělců z dřívějších časů, již svá díla nesignovali.“

Roučka Pavel

(*1942) Vystudoval SPŠ geodézie a kartografie v Praze, absolvoval odbornou stáž na Académie des Beaux Arts v Paříži. Do roku 1975 se věnoval výhradně malbě, poté i grafice včetně exlibris a zejména ilustraci. Zabývá se i scénografií, tapiseriemi a tvorbou dřevěných objektů. Ve své tvorbě se nechává inspirovat starými mapami, často parafrázuje renesanční obrazy.

Roztočilová Magdaléna

(*1989) Vystudovala AVU, ateliér sochařství I J. Róny, a absolvovala stáže u K. Kintery a F. Reithera. Je zakládající členkou spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, v němž se věnuje vlastní volné tvorbě, především sochařským pracím s přesahy do instalací. Tradiční sochařské metody rozvíjí a obohacuje o nové postupy, kombinuje různé techniky a materiály. Opakujícím se motivem její tvorby jsou portréty – zejména stylizované autoportréty.

Sailer Roman

(*1974) Je výtvarník a překladatel. Studoval malbu u V. Březinové, kresbu a malbu na SUŠ grafické v Jihlavě pod vedením J. Trdého a I. Wagnerové. K jeho nejoblíbenějším uměleckým dílům patří tradiční čínské krajinomalby, inspirací mu je i japonská poezie haiku: „Maluji a kreslím přírodní motivy, zejména detaily: hemžící se rybky ve vodě, vážky v letu, stébla lučních trav, borovicovou kůru a jehličí, tající led a sníh. Maluji své pocity z přírody. Potřebuji vidět, cítit a slyšet to, co maluji, a proto často maluji a skicuji v přírodě.“

Samohejl Rudolf

(*1987) Studoval UMPRUM, ateliér sochařství D. Langa a E. Jeřábkové. Dlouhodobě se zabývá vztahem soch a jejich prostředí. V modelu díla s názvem Ticho pro Jiráska vytvořil kolem pomníku A. Jiráska (K. Pokorný a J. Fragner) zastřešený dům, který spisovatele chrání před hlukem křižovatky u Alšova nábřeží v Praze. Teoretička umění G. Kotíková jeho přístup trefně pojmenovala jako „vciťování do pocitů klasických soch“.

Sedlo Klára

(*1993) Je absolventkou AVU, ateliéru malířství III M. Rittsteina a ateliéru kresby J. Petrboka. Věnuje se malbě, kresbě, ilustraci a keramice. Jako hlavní zdroje své inspirace uvádí symbolismus, ilustrace C. Boudy, temné dřevěné místnosti starých chat a všechny absurdní věci, které se vymykají normálu: „Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení. Tato povrchnost je mé stěžejní téma.“

Schmidtová Bartáková Magdalena

(*1980) Vystudovala UMPRUM, ateliér filmové a televizní grafiky J. Barty. Její animovaný film Zahrada uzavřená získal v roce 2009 čestné uznání poroty na mezinárodním festivalu Anifest v Třeboni. Kromě filmu se věnuje také malbě, grafice, scénografii a tvorbě papírových světelných objektů. Zabývá se i vztahem hudby a vizuálního umění.

Silovský Vladimír

(1891–1974) Studoval na Umělecké průmyslové škole v Záhřebu a následně na AVU u M. Švabinského. Tam později sám působil jako pedagog a rektor. Pracoval převážně technikou leptu a suché jehly. Ilustroval řadu knih a známá je i jeho známková tvorba. Byl členem SVU Mánes, Umělecké besedy a zakládajícím členem SČUG Hollar.

Skála František

(*1956) Vystudoval UMPRUM, obor filmová a televizní grafika. Je členem skupiny Tvrdohlaví. Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění. Obdržel mnoho cen za knižní ilustrace, Cenu Jindřicha Chalupeckého, reprezentoval ČR na Bienále v Benátkách 1993. Miluje předměty s historií, patinou a energií nabité materiály přírodní i umělé, z nichž vytváří objekty překvapivé, hravé, surrealistické, vtipné, magické. Tvoří spontánně, nápady nachází v přírodě. Zúčastnil se více než 140 kolektivních a 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách.

Skálová Adriana

(*1956) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

Sklenář Zdeněk

(1910–1986) Studoval na Umělecko–průmyslové škole v ateliérech A. Hofbauera a Z. Kratochvíla. Jeho dílo je inspirováno surrealismem a čínskou kaligrafií, později zakomponoval i evropské písmo. Věnoval se malbě, volné i užité grafice a ilustraci. Je autorem řady knižních obálek, mezi jinými ilustroval Staré řecké báje a pověsti a Zpěvy staré Číny. Samostatně vystavoval v Topičově salonu a na mnoha dalších místech. Byl členem SVU Mánes, skupiny Bilance a SČUG Hollar. Jako pedagog UMPRUM vychoval celou řadu významných grafiků, tzv. Sklenářovskou školu.

Smetana Jan

(1918–1998) Započal studium na Fakultě architektury ČVUT. To však bylo roku 1939 přerušeno jeho zatčením a následným několikaměsíčním vězněním v koncentračním táboře Sachsenhausen. Později nastoupil na UMPRUM a po skončení války ukončil vysokoškolská studia na PedF UK. Svou volnou tvorbu zahájil jako nejmladší člen Skupiny 42. Okouzlovala jej městská zákoutí, dvorky pražské periferie, petrolejové lampy, motivy z Paříže. Následně se ve své tvorbě věnoval hledání a zkoumání skrytých sil, jež ovládají přírodní dění – vznik a zánik, vzájemné působení světla a hmoty, metamorfózy barev a tvarů, struktury i vesmírné mlhoviny.

Sokol Václav

(*1938) Vystudoval SUŠ Václava Hollara a přípravku na AVU u J. Vodrážky, na AVU nebyl přijat kvůli buržoaznímu a katolickému původu. Vzdělával se dál jako samouk, hledal optimální způsob výtvarného vyjádření – kreslil perem a tužkou, postupně oprostil tvary od detailů, stylizoval je až k hranici rozpoznatelnosti. Po roce 1989 se stal nezávislým umělcem, věnuje se také knižní a časopisecké grafice, knižní ilustraci a psaní o výtvarném umění. Jeho dílo prostupuje víra: „Vždycky jsem věřil, že z každého místa na zemi je stejně daleko k nebi a k nekonečnu.“

Součková Adéla

(*1985) Je absolventkou AVU, ateliéru malířství II V. Skrepla a J. Kovandy, a Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech. Je známá jako kreslířka se záběrem od malých kreseb doplněných texty přes kresby na ubrusech, videoperformance až po monumentální nástěnné výjevy. O své práci říká: „Mám ráda příběh o Giottovi, v němž se vypráví, že před papežem nakreslil jako důkaz svého umu jedním tahem dokonalý kruh. Když jsem si to přečetla, řekla jsem si, že se o nic takového nikdy nebudu snažit. A tak se ve své práci snažím o nějakou obyčejnost, pokouším se pracovat tak, jako se dělá cokoli jiného.“

Střížek Antonín

(*1959) Vystudoval AVU, od roku 1997 zde pět let působil jako vedoucí ateliéru malířství III. Patří k významným osobnostem české postmoderny, zabývá se malbou, kresbou, grafikou a fotografií. Je autorem opony pražské Státní opery. Své obrazy vytváří podle vlastních nebo cizích fotografií, ale realitu upravuje výběrem barev, změnou kompozice nebo zjednodušením tak, aby jednotlivé prvky byly spolu ve vzájemné harmonii. Věnuje se hlavně krajině a zátiší.

Svobodová Ira

(*1986) Studovala AVU, nejprve ateliér nových médií II V. Bromové a následně ateliér malířství III M. Rittsteina. Mezitím absolvovala roční stáž v Brazílii na Universidade do Estado do Rio de Janeiro. V jejím díle má důležitou roli geometrie a přesnost, často zpracovává téma světla, stínu a optických efektů. Má za sebou řadu sólových i skupinových výstav a její dílo je zastoupeno v soukromých sbírkách v ČR, USA, Kanadě, na Slovensku, v Rakousku, Německu, Slovinsku nebo Polsku.

Sýkora Jakub

(*1984) Absolvoval AVU, ateliér nových médií II V. Bromové a ateliér malířství I J. Sopka. Studijně pobýval na Satakunta University of Applied Sciences v Kankaanpää ve Finsku. V roce 2013 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce, o rok později se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho abstraktní tvorba má blízko ke strukturám a geometrii: „Z přílišné stejnosti jsem nervózní a mám tendenci ji narušit, její absence mi je nepříjemná také. Mám rád strukturu a rozmanitost, tuto logiku pozoruji v přírodě a pokouším se ji převádět na plátna.“ Kromě volného umění se věnuje i grafickému designu, pod pseudonymem Kukryniksa spolupracuje na satiricko–politických komiksech.

Sypěnová Anna

(*1988) Vystudovala malířství na SUPŠ v Uherském Hradišti a FaVU VUT v Brně. Její tvorba se vyznačuje jemností, pečlivostí a intimitou. Inspirací je pro ni krajina, atmosférické jevy, mraky, slunce, déšť, světlo či mlha a jejich rozmanité proměny, ale i duchovno a vše, co se kolem ní odehrává či nalézá: „Ve svých obrazech ilustruji myšlenku, že chrámem je naše tělo, potažmo mysl, a že zásadní není být zrovna v kostele či prožívat supr duchovní zážitek, ale jaksi běžně se nořit do vědomí. Myšlenku, že ve mně může být to světlo a ve mně může žít onen chrám, který mi dává zažít smysl, přítomnost Boží a naplnění, kterého se mi zvenčí nikdy nemůže trvale dostat.“

Šalamoun Jiří

(*1935) Vystudoval AVU, grafický ateliér V. Pukla a V. Silovského, a Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Ilustroval téměř stovku knih, vytvořil množství grafik, filmových, divadelních a výstavních plakátů a také řadu kreslených filmů (např. Maxipes Fík). Základním prvkem jeho díla je hravost, kterou čerpá z lidového umění a slovesnosti, výrazová zkratka a sarkasmus. Je členem SČUG Hollar, držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění a v roce 2019 vstoupil do Síně slávy cen Czech Grand Design.

Šerých Jaroslav

(1928–2014) Vystudoval AVU v ateliérech V. Rady, V. Pukla a V. Silovského. Ve své tvorbě se věnoval práci s kovem, ilustraci, grafice i malbě. Náměty nacházel v přírodě, zabýval se duchovním rozměrem života a náboženskými tématy. Byl členem SČUG Hollar, umělecké skupiny M 57 a Umělecké besedy. Mnohokrát byl oceněn v soutěži Nejkrásnější kniha roku, ale je držitelem i dalších českých a mezinárodních ocenění. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, National Gallery of Art ve Washingtonu, Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech a dalších institucích a sbírkách.

Ševčík Igor

(1951–2003) Vystudoval SPŠ filmovou Čimelice, studium na VŠ mu bylo odepřeno. Působil ve studiu Jiřího Trnky, v Krátkém filmu Praha či ve studiu animovaných filmů ve Zlíně, spoluzakládal také Filmovou školu ve Zlíně. Vytvořil dvanáct autorských animovaných filmů, na dalších šesti spolupracoval. Jako první v Československu pracoval s tzv. totální či plnou animací. Věnoval se také kresbě, malbě, nejrůznějším grafickým technikám, plakátové tvorbě, fotografii, keramice, kreslenému humoru nebo scénografii. Realizoval přes 30 samostatných výstav a účastnil se kolektivních výstav v Čechách i v zahraničí. Za svou tvorbu obdržel řadu ocenění.

Šibík Jan

(*1963) Je reportážní fotograf, autor stovek tematicky pestrých reportáží z ČR i nejrůznějších koutů světa. Je držitelem pěti desítek ocenění v soutěži Czech Press Photo, třikrát obdržel cenu v prestižním mezinárodním srovnání Fuji Press Photographer, získal též ocenění v soutěži World Press Photo.

Škopková Markéta

(*1968) Vystudovala UMPRUM, ateliér keramiky a porcelánu V. Šeráka. Zabývá se volnou i užitkovou keramikou, vytváří figurální plastiky, dekorativní a zahradní objekty, žardiniéry, fontány a svítilny. Věnuje se i tvorbě medailí, maluje fresky, ilustrace a deskové obrazy. Její tvorba je plná mytologických a symbolických motivů. Je autorkou malovaného betlému pro zámek v Novém Městě nad Metují a malované Křížové cesty pro hřbitovní kostel v Broumově.

Šorm Zdeněk

(*1959) Studoval SUPŠ v Praze, obor tvorba hraček a loutek. Působí jako evangelický farář, ale věnuje se i tvorbě výtvarných materiálů pro děti a ilustraci (např. E. Kohák: Hesla mladých svišťů, samizdatové vydání I. M. Jirous: Magor dětem). V roce 2019 vydal knihu Nakresli mi bibli, která v obrazových zkratkách znázorňuje významy biblických příběhů. V rámci své výtvarné tvorby navrhl a následně realizoval několik dětských hřišť a 15 let působil jako výtvarný redaktor evangelického časopisu pro mládež Bratrstvo.

Špaňhel Jakub

(*1976) Vystudoval AVU v ateliérech J. Davida a M. Knížáka. Tvoří v cyklech a ke svým motivům se vrací. Na jeho plátnech se setkáváme s krajinami, chrámy, benzinovými pumpami, květinami, zvířaty nebo i s lustry: „To jsou motivy, které v životě potkávám kolem sebe. Sbírám starý nábytek a staré lustry, takže jsem je začal malovat.“ Jeho díla se představila na výstavách v Praze, Bruselu, Londýně či Berlíně.

Špinková Martina

(*1959) Vystudovala UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Je oceňovanou ilustrátorkou (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a nominace na Zlatou stuhu) – ilustrovala zatím na sedmdesát knih, zejména pro německá nakladatelství. Maluje, kreslí, píše kratší texty a básně, věnuje se také volné grafice a výrobě hraček a malovaného textilu. Je spoluzakladatelkou Cesty domů (navrhla její logo). Je autorkou, výtvarnou redaktorkou a zároveň ilustrátorkou řady knih vydaných nakladatelstvím Cesta domů, několik let byla jeho šéfredaktorkou.

Štenclová Jitka

(*1952) Absolvovala UMPRUM, ateliér textilního výtvarnictví B. Felcmana a M. Vaňkové. Už během studia získala ocenění za monumentální paličkovanou krajku, kterou do svých sbírek zakoupilo Belgické královské muzeum v Bruselu. V roce 1982 vyhrála za triptych tapisérií druhou cenu na Quadrienale uměleckých řemesel v Erfurtu. Od devadesátých let se věnuje zejména kresbě a malbě. V geometrických, výrazně barevných obrazech se snaží postihnout zákonitosti vesmíru: „Ve své práci spatřuji možnost putovat v neustálých návratech ke zdrojům našeho snažení, k prapůvodním prvkům. Taková cesta vede zahradou neurčitostí, náznaků, mlhovin, čar a tvarů, které teprve pospolu o čemsi vypovídají.“

Šulcová Pavlína

(*1978) Vystudovala politologii na UK, trvale žije a pracuje v Izraeli. Absolvovala studium fotografie a grafického designu na škole Derech Tzilum a kurzy dokumentární a street fotografie u A. Levaca nebo F. Lupy: „Mým cílem je upřímná fotografie, která objevuje vizuální příběhy zachycováním náhodných situací a klíčových okamžiků v každodenním životě.“ Tvoří dokumentární série, fotografie aktuálních událostí v Izraeli poskytuje českým a slovenským médiím.

Tytykalo Jakub

(*1984) Vystudoval AVU, ateliéry kresby J. Petrboka, sochařství I J. Róny a grafiky I J. Lindovského, absolvoval stáž v ateliéru malby na Universidad Complutense v Madridu. Je členem spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM, v roce 2017 získal cenu Art Prague Young Award – ocenění pro umělce do 35 let. V současnosti pracuje technikou malby sprejem na plátno, nejvíce se věnuje figurální malbě – člověka však zobrazuje jako souhrn hmotných a nehmotných dějů, metabolismu a myšlenek. Postavy na jeho obrazech jsou většinou obecní zástupci lidstva, jejich těla postrádají jasné kontury i rysy v obličeji (někdy hlavu vůbec nemají) a působí proto přízračně.

Valecká Barbora

(*1986) Vystudovala UMPRUM, ateliér filmové a televizní grafiky. Po absolvování začala pracovat jako animátorka ve studiu Hafan Film. Ve stejném studiu vznikl také její první autorský film – krátkometrážní loutkový snímek pro děti Až po uši v mechu, na němž se podílela s bývalým spolužákem F. Pošivačem. V posledních letech se věnuje také ilustrování dětských knih. Pro Cestu domů vytvořila origami papíry, řadu pohledů a ilustrovala několik knih pro děti.

Veselý Aleš

(1935–2015) Absolvoval AVU, grafický ateliér V. Silovského. Věnoval se malbě, kresbě a instalaci, ale především pracoval s prostorem a velkými hmotami v podobě rozměrných objektů. Ve svém díle se často obracel ke kořenům judaismu a zabýval se hledáním smyslu lidské existence. Na své nejslavnější soše Kaddish, kterou vnímal jako svoji modlitbu za zemřelého otce, pracoval jeden rok ve Vítkovických železárnách: „V židovské tradici je takovýto silný vztah obvyklý a přirozený, ale také to, že syn má povinnost po smrti svého otce po dobu jednoho roku každý den se modlit Kaddish. A já zjistil, že jsem sochu dokončil přesně na den rok poté, co zemřel můj otec. Zjistil jsem, že to byl můj opravdový Kaddish."

Vítková Lenka

(*1975) Je absolventkou oboru filologie – výtvarná výchova na FF UP v Olomouci a doktorandského studia na AVU, v ateliéru malby II V. Skrepla. V současnosti maluje převážně abstraktní obrazy, na nichž se občas objeví konkrétní předmět. Jejím vyjadřovacím prostředkem je také text: „V textech reflektuji téma komunikace, zejména nedorozumění, následky psaní a čtení. Pohyb mezi odlišnými médii je pro mě přirozený a v nakládání s fragmenty, náznaky, ozvěnami a znakovostí vnímám paralely mezi textem a obrazem.“ Je členkou skupiny „rtf“, která se zabývá mezioborovými přesahy literárního textu.

Vojnárová Jana

(*1982) Vystudovala AVU, ateliéry malířství S. Diviše, M. Rittsteina a V. Skrepla. Absolvovala stáž na School of Visual Arts v New Yorku. Samostatně vystavuje od roku 2007, získala první cenu německé nadace Leinemann – Stiftungs für Bildung und Kunst 2014. Věnuje se malbě a kolážím, soustředí se na téma lidské figury. Vychází z fotografií, do obrazů vkládá příběhy, které kvůli vymývání a vrstvení nejsou na první pohled patrné: „Koláže vytrhávám, přemývám, snažím se najít hranici mezi konkrétním a abstraktním, chci, aby to působilo tak, jako když člověk hledá vzpomínky v paměti. Proto také používám staré fotografie.“

Wagenknecht Petr

(*1970) Pracoval řadu let jako fotoreportér v regionálních novinách, než se v roce 2007 stal nezávislým fotografem. Věnuje se dokumentární, portrétní a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez Éček a sladidel“, díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny Czech Press Photo, v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.

Way Thomas Robert

(1861–1913) Byl britský malíř, ilustrátor, litograf a tiskař. Věnoval se též návrhům plakátů.

Winklerová Diana

(*1983) Vystudovala UMPRUM, ateliér sochařství K. Gebauera, nyní zde vyučuje modelování a sochařskou průpravu. Absolvovala stáž na Čínské akademii umění v Hangzhou. Vytváří objekty z různých materiálů, pracuje i s digitální fotografií, počítačovou grafikou, videem, malbou. Zabývá se také designem, je vítězkou mezinárodní soutěže Mladý obal 2011. Pro její tvorbu je typická nápaditost, hravost a humor: „Baví mě posun na hranici absurdnosti, která se ale váže na něco logického. Hledám jasnou a hravou rovnováhu mezi poselstvím díla a jeho vizuálním výrazem.“

Wu Yi

(*1966) Je významný čínský malíř, který se narodil ve městě Changchun v provincii Jilin. V roce 1993 absolvoval katedru čínské malby na Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu (Central Academy of Fine Art /CAFA). V současné době je profesorem na katedře nástěnné malby na téže univerzitě. V letech 2013 a 2014 Wu Yi pobýval a tvořil v Praze. Svá díla představil na výstavě Wu Yi – Pražské léto v Galerii Václava Špály, kterou společně uspořádala společnost PPF a Galerie Zdeněk Sklenář ve dnech 28. 11. 2013 – 5. 1. 2014. (text medailonku Galerie Zdeněk Sklenář)

Zrzavý Jan

(1890–1977) Byl vyloučen ze studií na UMPRUM a na AVU nebyl ani po několika pokusech přijat, přesto se stal významnou osobností českého výtvarného umění 20. století i profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy FF Univerzity Palackého v Olomouci. Působil jako malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista. Byl zakládajícím členem skupin Sursum a Tvrdošíjní, dále pak členem SVU Mánes, Umělecké besedy a SČUG Hollar.

Žižka Jiří

(1954–2009) Studoval AVU v ateliérech malířství A. Paderlíka a K. Součka. Kromě malby, ve které s oblibou zobrazoval ženské tělo, se věnoval i ilustraci.