Medailonky autorů

Aukci bychom nemohli uspořádat bez přízně umělců a dárců, kteří nám svá díla poskytují zcela zdarma, bez nároku na honorář. Díky nim každý rok roste počet rodin, jejichž člen mohl v domácím prostředí důstojně prožít konec života. Děkujeme.


Absolon Tomáš

(*1987) Vystudoval AVU, ateliér malířství III M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na UMPRUM. Je výrazným představitelem nefigurativní malby, za své abstraktní obrazy získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016. V současnosti se zabývá písmem, pohybuje se na hraně abstraktní malby, graffiti a komiksu. Pracuje s fonty a pozadími, inspirovanými mimo jiné prostředím barů na Mallorce, kde žil do roku 2020, nyní žije i s rodinou zpět v Praze. Na nejnovějších obrazech používá různé varianty liter fontu, který sám designoval, na pozadí síťových struktur: „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít.“

Anderle Jiří

(*1936) Vystudoval na AVU malbu a grafiku. Jako člen Černého divadla J. Srnce cestoval po zahraničí a ovlivněn návštěvami výstav světových umělců pracoval na grafikách v divadelních šatnách. Záhy přišel úspěch – celá řada jeho děl získala prestižní ocenění a byla zařazena do sbírek předních světových muzeí. Jako jediný Čech dvakrát vystavoval v hlavní expozici benátského Bienále, jeho grafika byla součástí výstavy newyorského Metropolitního muzea umění Mistrovská díla kreseb a grafiky posledních pěti století. Z jeho tvorby dýchá hluboké lidství, vědomí spojení s minulostí: „To zřetězení lidí, kteří byli před námi, a ten zázrak, že to zřetězení došlo až k nám – a na počátku zrození každého z nás byla láska.“

Axmann Mikoláš

(*1955) Vystudoval AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka. Jako pedagog působil na ČVUT, UMPRUM a ZČU v Plzni, kde založil a vedl dílnu klasického kamenotisku a kde od roku 2014 na Fakultě designu a umění L. Sutnara vede ateliér ilustrace a grafiky. Od 80. let se věnuje litografii, provádí velkoformátové tisky na plátno bez použití tiskařského lisu. S technikou kamenotisku pracuje v jeho původní, historické podobě. Své tisky označuje jako kamenopisy. Napsal několik autorských knih a teoretických úvah na téma grafika a litografie. Je členem skupiny Corpora S. Svými díly je zastoupen v mnoha veřejných i soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Bačák Michal

(*1985) Vystudoval VŠUP ve Zlíně, obor produktový design, od roku 2010 se ale věnuje ilustraci. Patří mezi výrazné současné české ilustrátory – získal cenu EDIDA v kategorii Talent roku 2014 a cenu Ilustrátor roku v soutěži Czech Grand Design 2016. Je spoluzakladatelem projektu Vyrobeno Lesem, pro který vytváří mimo jiné dekory tapet. Používá více originálních stylů – od jednoduchých kresbiček pro časopis Newsweek po složité ilustrace inspirované historickou botanickou malbou (dekor váz Naše květena). Pro všechny je však charakteristická nápaditost, hravost a smysl pro detail – například dekor mís Folk na téma „Jak by to vypadalo, kdyby Morava měla zámořské kolonie“.

Bártlová Stanislava

(1958–2018) Pedagožka a výtvarnice. Její dílo je produktem silné imaginace a nebylo ovlivněno formálním výtvarným vzděláním. Nejčastěji kreslila a malovala na papír či karton, často si vystačila s tužkou nebo tuší, jindy používala tempery, anilinové barvy nebo křídu. Zabývala se i malováním na kámen, sklo či polystyren. Použité materiály ráda kombinovala. Pravidelně vytvářela originální PF. Odborníci přes výtvarné umění se zatím neshodli, zda lze její tvorbu považovat za art brut.

Beast of the East

Společný projekt oděvních návrhářek, absolventek UMPRUM, K. Plamitzerové a A. Jakubové. Pod značkou Beast of the East se věnují jak zakázkové ateliérové tvorbě, tak tvorbě malosériových kolekcí, na něž navazují minisérie spodního prádla. Vytvářejí i kostýmy pro jevištní umělce. Jejich produkty se šijí v České republice a materiály vybírají v tuzemských pletárnách. Při individuální tvorbě rády pracují s recyklací starého. „Jsme v nekončícím procesu hledání vyživujících ženských archetypů, jejichž atributy pečlivě otiskujeme do každého našeho kusu. Pro podporu té, která jej bude nosit.“

Bouma Jiří

(*1986) Vystudoval AVU, ateliér malířství III M. Rittsteina. Zásadní pro něj bylo setkání s tradiční korejskou malbou během stáže na Korea National University of Arts v Soulu. Zaujala ho technika kreslení na navlhčený papír i témata spojená s historií a současností Jižní Koreje. Věnuje se také grafice, kterou studoval na SUŠ a VOŠ Václava Hollara, znalosti si dále prohloubil např. na workshopu litografie I. Ledentové. Snaží se propojovat realistickou a fantaskní malbu, jedním z jeho zásadních témat je hledání podobností a vztahů mezi člověkem a zvířetem. Zobrazuje zvířata reálná, mytologická (chiméra, čínský drak) i fantastická, která tvoří spojováním částí těl různých živočichů.

Celarová Marta

(*1993) Malířka a grafická designérka. Absolvovala AVU, ateliér malířství I J. Sopka a R. Šalandy, vystudovala též psychologii. O své tvorbě říká: „Má současná tvorba vychází z dialogu (střetu) mezi několika svým způsobem nedosažitelnými světy: vesmírem (pro jeho pro nás nedosažitelné taje), mořskou hlubinou (pro můj strach z ní) a člověkem (který je světem sám o sobě, po stránce fyzické i mentální). Fascinuje mě jejich krása, kterou ale nemohu z objektivních (technologie) nebo subjektivních (strach) důvodů zcela poznat. Při tvorbě se zamýšlím nad podobnostmi, odlišnostmi nebo kombinacemi prvků těchto světů.“

Černá Markéta

(*1967) Vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (Ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci, tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti (Zelený muž, Matka Země) ztělesňující přírodní síly.

Černý Dušan

(*1959) Studoval na AVU malbu u F. Jiroudka. V polovině 80. let 20. století spoluzaložil skupinu Corpora S kladoucí důraz na duchovní rozměr tvorby. V současné době se věnuje malbě a grafice. Kurátorka E. Neumannová popisuje jeho tvorbu takto: „Malba (i grafika) Dušana Černého se odehrává v tichém zamýšlení nad přírodou a člověkem a jejich vzájemnými vnitřními vazbami. Černý nezpodobuje krajinu a přírodní procesy skrze obrazy vnějšího, na první pohled viditelného, nýbrž poodhaluje skryté, spíše tušené děje, které víc vnímá než vidí jako citlivý poutník po krajině. Zachycuje pomíjivé momenty jako Tání, Zamrzání, Zbytky sněhu, a i když mu je předlohou viděná skutečnost, obrazy zachycují převážně subjektivní pocity a představy než danou realitu.“

Dytrych Jan

(*1980) Studuje Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, ale fotografii se věnuje již od analogových dob, kdy amatérsky vyvolával a zvětšoval černobílé filmy. Ve své současné volné tvorbě se zabývá především osobními a společenskými tématy, subjektivním dokumentem i inscenovanou fotografií. V roce 2017 vystavoval v rámci soutěže Czech Press Photo v kategorii Každodenní život.

Efemér

Ekologické květinářství, které spoluzaložila zahradní architektka L. Králíková. Ta kytice vnímá jako výtvarné objekty, práci samotnou jako hluboký tvůrčí proces: „Znám místa, na nichž naše květiny vyrůstaly. Pěstuji je na své vlastní zahradě ve městě v souladu s principy ekologického zemědělství. Co si nevypěstuji, kupuji od lokálních pěstitelů či v zahradnictví. Je pro mě normální používat rostliny podle ročního období. Oživuji rituály a kulturní zvyky spojené s květinami. Považuji kytici za výtvarný objekt v sounáležitosti s místem, kde vzniká, a člověkem, kterému je určena.“ Spolu s M. Karásek Čejkovou vydaly knihu Svátosti – autentický poetický deník, který spojuje literárně stylizované dokumentární zápisy s uměleckou a experimentální fotografií.

Filipová Markéta

(*1990) Vystudovala FaVU VUT v Brně, ateliér malířství III. Ve svých pestrobarevných malbách ohledává vztah člověka a času, propojuje v nich zájem o archeologii, mytologii, keramiku a arabistiku. V současnosti je její tvorba nejvíce spojována s uměleckou skupinou Comunite Fresca, která se zaměřuje na velkoformátové malby – fresky v interiérech a exteriérech. Společně s M. Štindlovou a D. Balážovou byly vybrány do loňského finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pro nový prostor Cesty domů v Michli vytvořily autorky dvě fresky: „Freska je způsobem péče o konkrétní místo. To může dlouhodobě pozitivně ovlivňovat. Comunite Fresca daruje organizacím fresky ve snaze jim prospět způsobem, který jsou jako malířky schopny poskytnout.“

Forman Matěj

(*1964) Malíř, ilustrátor, scénograf, ale i divadelní a filmový herec. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval v ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM a absolvoval též roční studium v ateliéru grafiky na Columbia University v New Yorku. Spoluzaložil Divadlo bratří Formanů, ve kterém působí jako herec, scénograf a vedoucí výtvarného týmu. Svými ilustracemi doprovodil řadu knih, mj. výbor básní Od jara do jara vydaný nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození Františka Hrubína.

GOLDFINGER porcelán

Rodinná manufaktura, jejíž zakladatelé, manželé J. Hlušička a H. Hlušičková, svoji tvorbu představují: „Zabýváme se malosériovou výrobou porcelánu dle vlastních originálních návrhů i dle návrhů zákazníka. Celý proces výroby je ruční práce s velkým důrazem na kvalitu zpracování. Vycházíme z více jak 200 let tradice výroby porcelánu v Čechách a zachováváme tradiční technologické postupy jak při výrobě, tak při dekoraci. Mnohé z výrobků jsou dekorovány zlatem, platinou či ruční malbou. Věnujeme se též tradiční a v současnosti již velmi málo používané dekoraci solemi pod glazuru. Výrobky exportujeme do celého světa a některé z nich jsou zastoupeny ve sbírkách předních světových muzeí.“

Hartingerová-Tobolíková Jiřina

(*1941) Vystudovala SUPŠ v Brně, ateliér grafiky J. Bruknera, a UMPRUM, ateliér malby a grafiky A. Strnadela. Věnuje se malbě, grafice, ilustraci a tvorbě textilních tapiserií. Spolupracuje s architekty na monumentální výzdobě soukromých i veřejných interiérů. Často se nechává inspirovat přírodou, zobrazuje krajinu, města i fantastické vize podmořského světa. O svojí tvorbě v rozhovoru pro Zlínský deník říká: „Napřed si promítnete myšlenku a nastává dialog. Potom se postavíte před plátno a zase je dialog s plátnem. No a ten konečný dialog je v galerii s kupujícím nebo s divákem. V každém mém obrazu je obrovské úsilí.“

Hauschka Jiří

(*1965) Neprošel klasickým uměleckým vzděláním, přesto se stal významnou součástí české i světové umělecké scény. Hlásí se k uměleckému hnutí stuckismu, které se snaží o obnovení pozic malby. Na otázku, kde bere inspiraci pro svou tvorbu, v rozhovoru na portálu braunoviny.cz odpovídá: „Bude to asi znít jako klišé, ale je to život, který potkávám. Jsou to situace, které se mi přihodí, nebo se s nimi jakýmkoli způsobem potkám, nejrůznější vjemy. Připadám si někdy jako poutník, který svět okolo mapuje a zaznamenává. Ať už to jsou cykly mých balkonových scén, dálnic, nebo jiných motivů, vždy se mi tam objevují otisky současného světa se stopou něčeho minulého.“ Jeho díla jsou zastoupena v NG Praha a v řadě soukromých sbírek v Čechách i v zahraničí.

Hlušičková Helena

(*1968) Keramička a sochařka. Absolvovala UMPRUM, ateliér keramiky a porcelánu V. Šeráka. V roce 1997 založila se svým mužem J. Hlušičkou porcelánovou manufakturu GOLDFINGER porcelán. Od práce designérky porcelánu si ráda odběhne i k jiným materiálům. Vytváří např. smaltované obrazy nebo sochy ze šamotu. Hlavním zdrojem inspirace pro její plastiky je dětský svět, často zobrazuje zvířata, ženy a biblické starozákonní příběhy. Je také pravidelnou účastnicí konceptuálního Česko-německého výtvarného sympozia Proudění – Strömungen, vystavuje doma i v zahraničí.

Hofman Vlastislav

(1884–1964) Vystudoval ČVUT, obor pozemní stavitelství a architektura, absolvoval kurzy figurální kresby i krajinářské malby. Byl čelným představitelem českého kubismu, členem avantgardní skupiny Tvrdošíjní. Podle jeho architektonických návrhů vznikly unikátní realizace – např. jediný český kubistický hřbitov v Ďáblicích. Věnoval se také malbě, grafice, ilustraci, užitému umění (kubistický nábytek) a především scénografii – vytvořil přes 250 výprav např. pro Národní divadlo. Svými moderními scénickými návrhy se proslavil i v zahraničí, získal mimo jiné Gran Premio za scénografii na Triennale di Milano 1940. Unikátní jsou také jeho kostýmní návrhy, které tvořil přímo pro konkrétní herce.

Holcová Veronika

(*1973) Studovala na AVU kresbu, malbu i grafiku u J. Svobodové, B. Dlouhého, V. Skrepla a V. Kokolii. Věnuje se kresbě a malbě. Kresby jsou subjektivními deníkovými záznamy, křehké, poetické malby balancují mezi realitou a fantazií, promítá do nich osobní zážitky, pocity z četby, představy, sny. Zobrazuje zejména krajiny, působící snově a zároveň znepokojivě, zaplněné na první pohled „neviditelnými“ detaily: „Hodně pracuji tak, že se lidé musejí skrz obraz „prokoukávat“, přijít na to, co se v něm odehrává, do jakých vrstev se můžou dostat.“ Vystavuje doma i v zahraničí, její díla se nacházejí v soukromých a veřejných sbírkách v ČR, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, USA.

Hroudová Pavla

(**1968) Vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však věnuje výtvarné tvorbě, od roku 2009 pravidelně vystavuje. V současnosti se soustředí na malbu olejovými a akrylovými barvami a vytváří také akvarely. Formou deníkových záznamů do skicáků tvoří akvarelové obrázky krajin, jež ji okouzlily na cestách. V poslední době se jí největší inspirací stal svět zvířat, který se snaží zachytit (ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů) v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Již řadu let spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

Hrubant Vojtěch

(*1990) Absolvent AVU, ateliéru grafiky I J. Lindovského a D. Smutného. V rámci studia absolvoval stáž v sochařském ateliéru L. Rittsteina a na Faculdade de Belas Artes da Universidade do Porto. Věnuje se kresbě, malbě a grafice, pracuje i specifickou technikou rozpouštěného grafitu. Základem jeho tvůrčího procesu jsou deníkové kresby, které náhodně kombinují záznamy snů, cest, viděného, slyšeného, cítěného, myšleného i touženého. Vystavuje od roku 2010, často ve spolupráci s galerií a spolkem grafiků Hollar..

Janáček Milan

(*1938) Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze. Je malíř, grafik a ilustrátor. Graficky upravil a ilustroval přibližně 130 knižních titulů. Za práci v oblasti knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie obdržel četná ocenění. Své práce prezentoval na více než 40 samostatných výstavách doma i v zahraničí. Na otázku, zda se ve své tvorbě řídí rozumovou úvahou, či intuicí, odpovídá: „Je to takový mix. Já kolem představ těch obrazů chodím, zevluji, soustřeďuji se na ně, hodně o nich přemýšlím - to je ta rozumová úvaha. Ale potom začnu pracovat, ocitnu se v jakémsi bezvědomí a asi začne mít navrch invence. To, co mne vede, je intuitivní a smyslové cítění a poznání.“

Jirsová Klára

(*1981) Filozofka, překladatelka a výtvarnice. Je doktorandkou Ústavu filozofie a religionistiky FF UK, absolvovala stáž na francouzské Sorbonne Paris IV. Navštěvovala též ateliér grafiky I J. Lindovského na AVU a aktivně se věnuje výtvarné tvorbě – především kresbě a grafice. Ilustrovala knihy Novéna k svatému Josefovi, Rady k modlitbě, Vánoční tajemství ad. Je členkou Centra teologie a umění při Katedře systematické teologie a filosofie na KTF UK, které je mezioborovou platformou pro současné umění, kulturu a náboženství.

Jislová Štěpánka

(*1992) Vystudovala Fakultu designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni. V řadě domácích i zahraničních sborníků publikuje krátké komiksové příběhy. S komiksem Strom vyhrála v roce 2013 soutěž CZ.KOMIKS. Je spoluzakladatelkou české pobočky Laydeez do Comics, organizace, která představuje veřejnosti komiksové autorky a jejich tvorbu. Vlastní komiksy staví na úlomcích legend a pověstí, pro které vznikají nová pravidla a neobvyklá prostředí: „Je tolik témat, která bych ráda prozkoumala – mýty, legendy, hranice lidskosti a důležitost domova.“ Mimo komiksové a ilustrativní práce se věnuje herním konceptům, návrhům obalů knih, potisků oblečení a tetování.

Jožová Anna

(*1996) Absolvovala SUŠ Václava Hollara, studuje UMPRUM, ateliér skla R. Plesla. Přestože teprve ukončila třetí ročník studia, její tvorba si už získala pozornost. Byla zařazena mezi nejmladší designérské talenty především díky své váze nazvané Líza, která je humornou reakcí na vázy z muránského skla – jejím základem je totiž slepenec z pastelových lízátek. Smysl pro humor a ironii projevila i ve svých dalších dílech (např. vázy výmluvně nazvané Koketky – stylizace ženských pozadí sedících na stoličce za barem). Ve své tvorbě se snaží o harmonii mezi designem a volným pojetím objektu.

Karásek Čejková Michaela

(*1989) Vystudovala FAMU, Katedru fotografie. V průběhu studia absolvovala stáž na Aalto School of Art, Design and Architecture v Helsinkách a pracovní stáž v Alla Carta Magazine v Miláně. Je čerstvou držitelkou ocenění Fotograf roku udělovaného v rámci Ceny Czech Grand Design. O inspiraci pro svoji tvorbu pro portál czechdesign.cz říká: „Hodně mě ovlivňuje výtvarné umění, především malba. Miluju renesanční portréty, gotické oltáře nebo tubismus Fernanda Légera. Líbí se mi nepřirozené, sošné pózy portrétovaných, např. jejich „vykloubené“ prsty. Hodně mě také ovlivňují knihy, které zrovna čtu. V těch nacházím hodně podnětů.“ Spolu s L. Králíkovou vydaly knihu Svátosti – autentický poetický deník, který spojuje literárně stylizované dokumentární zápisy s uměleckou a experimentální fotografií.

Kolíbal Stanislav

(*1925) Vystudoval UMPRUM, ateliér užité grafiky A. Strnadela, a scénografii na DAMU u F. Tröstra. Věnuje se scénografii, grafice, kresbě i ilustraci, proslul však hlavně jako sochař (např. reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně). Zajímá ho zejména zobrazení nestability symbolizující nejistotu (plastika Labil). Rád pracuje s bílou barvou a tzv. „emocionální geometrií“: „Má tvorba vychází z představy, že umění je sdělení. Přimkl jsem se k řeči geometrických tvarů, protože jsem v ní našel cestu, jak lapidárně vyjádřit pocity i myšlení.“ Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i zahraničních sbírkách (newyorské Metropolitan Museum of Art, Museum Moderner Kunst ve Vídni, NG Praha).

Kovtun Hanna

(*1993) Pochází z Ukrajiny z rodiny architektů. Vystudovala ateliér B. Šalamounové komiks a ilustrace pro děti na Fakultě designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni a dále zde pokračuje v magisterském studijním programu. Ve své bakalářské práci vytvořila tři dětské knihy, jejichž cílem je prostřednictvím ilustrací motivovat děti ke čtení a rozvíjet jejich fantazii. Kromě grafické tvorby, komiksů a knižních vazeb se věnuje i komponování hudby, která vychází z ukrajinského folkloru, zpěvu, hře na akustickou kytaru a tvůrčímu psaní.

Kudláček Jan

(1928-2017) Absolvoval Státní grafickou školu v Praze a AVU u V. Rady a V. Nechleby. Zabýval se malbou, grafikou a užitou grafikou, ale těžiště jeho práce nakonec spočinulo v ilustraci, a to především v ilustraci dětských knih. Za tu byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. „Uznání nejen odborné, ale i laické veřejnosti autora vždy potěší, ale rozzářené dětské oči z mých ilustrací v knihách pro děti mě těší a působí teprve onu bytostnou radost z tvorby.“ O kvalitě jeho ilustrací svědčí i fakt, že si ho mnozí spisovatelé přímo vyžadovali a někteří z nich se dokonce nechali natolik inspirovat jeho obrázky, že k nim následně napsali knihy.

Límanová Terezie

(*1965) Vystudovala francouzštinu a češtinu na FF UK a bohemistiku na University of London. Je učitelkou jazyků, překladatelkou a spisovatelkou, malbě se věnuje jako samouk. Ve svých lyrických obrazech zachycuje detaily míst spojených se svým životem – dům dětství (o němž napsala i svůj literární debut Domeček) nebo ulici, kterou léta chodí. Často na sebe vrství několik časových rovin (např. pod šedou magistrálou prosvítá zelené pole): „I svítící billboardy a moderní stavby se časem stanou rozpadlou konstrukcí, znamením minulosti pro ty, co přijdou po nás. Chodím po navrstvených plátech času mezi teď a mnoha tehdy, po místech, kde něco právě vzniká i zaniká, a kde i my zanecháme svou stopu.“

Lipavský Matěj

(*1985) Malíř, básník a fotograf. Vystudoval AVU v ateliérech malířství I J. Sopka a sochařství II J. Zeithammla. Je autorem mozaiky v Periferie Cafe v pražském Braníku a barevného řešení interiéru kavárny na ČVUT. Své texty a obrazy publikoval např. v Listech, Souvislostech nebo Revolver Revue, vystavuje na samostatných i skupinových výstavách. Věnuje se zejména plenérové malbě, klíčovým faktorem je pro něj přirozené světlo: „Světlo je hlavním motivem mé práce. Snažím se přiblížit vnitřním představám o krajině svého dětství... Malování je moje cesta. Maluji venku, abych mohl být neustále v kontaktu s přirozeností skutečnosti. Můj život je koloběhem lásky – od přírody k malbě a naopak.“

Macek Pavel

(*1947) Grafik, ale i osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Vytváří tzv. kuklostroje a hybohledy – mechanické skříňky s loutkami, uvnitř kterých se odehrávají malé divadelní scénky: „Musím zkrátka ve dne stále něco vyrábět rukama: rýt, řezat, brousit či malovat a k tomu mě to i baví. A v noci zase přemýšlím, jak to udělat, aby ten veškerý mechanismus tam uvnitř hybohledů fungoval. No, a jsem rád, když se někdo zasměje, usměje či zamyslí po tom, co se na to podíval.“ Jako grafik používá techniku ztraceného dřeva, za své dřevoryty získal v roce 1986 v Paříži cenu Prix Jean Chièze.

Marťák Matouš

(*1998) Studoval obor Výtvarné umění – grafický design na FaVU VUT v Brně. V minulosti pracoval jako Art Director v mezinárodní reklamní agentuře VMLY&R Prague, nyní se věnuje ilustraci a grafickému designu. Za svou tvorbu obdržel několik mezinárodních ocenění.

Ouhel Ivan

(*1945) Studoval na AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Je kreslířem, grafikem, ilustrátorem a především autorem velkoformátových obrazů. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenává realitu, jak ji sám vidí. Netvoří v plenéru – v ateliéru maluje vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Je členem Umělecké besedy a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

Pasler Jaroslav

(1933–2018) Absolvoval Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze a následně pracoval převážně jako projektant. Malba byla jeho celoživotní zálibou, kterou rozvíjel zejména zásluhou malíře a sochaře F. Matějky, později ve Výtvarném klubu Centra celoživotního vzdělávání v Praze, byl i členem Sdružení výtvarníků ČR. Hlavním tématem jeho malby byla krajina a její proměny. Své práce vystavoval na více než 30 samostatných nebo společných výstavách.

Piekar Pavel

(*1960) Patří k výrazným představitelům současné grafiky. Absolvoval ČVUT v Praze, jako samouk se pod vedením B. Kutila a manželů Hladíkových začal věnovat realistické kresbě. Získal několik ocenění (první cena za linoryt v soutěži Grafika roku 2004), je členem Umělecké besedy, v roce 2015 byl zvolen předsedou grafického sdružení Hollar. Věnuje se linorytu, který přibližuje iluzivnímu malířství. Jeho dílo je rozsáhlé a námětově bohaté (krajiny, portréty, figurální kompozice ad.): „Umění je stálá, každodenní práce. Nejde o to čekat na inspiraci, až si nás najde – jde o to žít ve vnitřním světě, kde se vnější vizuální tvary – způsobem umělcova života – promění ve vhodné formy jeho vlastní tvorby.“

Pol Eno

Andrea Tůmová, Štěpán Kadlec, Tomáš Tesař. Mají rádi dřevo a příběhy. Taky lidi a zvířata. A tak je hledají – ve dřevě, jehož cesta už se chýlila ke konci. V polenech na topení, odřezcích nebo ve starém nábytku. Z různých druhů dřev se rodí broušená zvířátka – jelen, králík, veverka, velbloud, prase, koník, liška, kuna, ptáček a mnoho dalších. Všechna spojuje specifická, jednoduchá výtvarná zkratka. Výroba je ruční, každý kus je originál: „Často je inspirací i samo dřevo, kus materiálu, na který se dívám a přemýšlím, které zvíře se v něm ukrývá. Někdy začnu brousit s jasným záměrem, ale nakonec se vyklube úplně jiné zvířátko. Dřevo si umí samo říci, člověk ho jen musí nechat promluvit.“ Od roku 2017 jsou nositelem značky Regionální produkt Jizerské hory.

Příkaský Pavel

(*1985) Vystudoval AVU, ateliér grafiky II V. Kokolii a ateliér nových médií I M. Huemera. Ve své tvorbě se pohybuje především v médiu malby, ale s přesahy směrem k instalaci, fotografii, site specific projektům či videu. Jeho vzdušně působící obrazy často vystupují z tradičních formátů a fragmentárně se vplétají do svého okolí: „Na začátku byla neschopnost uchopit obraz jako celek, a tak jsem ho začal dělit na menší kousky, z nichž každý zachycoval jen jeden fragment. Dohromady to pak vytvářelo jakousi iluzivní mozaiku.“ Za své dílo získal třetí místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016.

Rada Ondřej

(*1974) Studoval na SUŠ a VOŠ Václava Hollara a AVU, ateliér J. Hendrycha. Jeho oblíbenou technikou je olejomalba, ale věnuje se i knižním ilustracím a plakátové tvorbě, navrhuje vitráže a interiéry. V rozhovoru pro časopis Bratrstvo o inspiraci pro svoji tvorbu mimo jiné řekl: „Důležité je neustat a hledat nové podněty. Biblické období vystřídá třeba období, jehož podnětem byl nějaký hudební zážitek nebo dobrá kniha. A někdy takový impuls přijde i při malování samém. Mám jedno veliké štěstí, neboť pro mne, jako křesťana, je „hozenou rukavicí'' Bible, která svými stále aktuálními příběhy poskytuje nevyčerpatelný zdroj námětů a inspirace.“

Raškovová Lucie

(*1970) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna, absolvovala stáž na Hochschule für Kunst und Design Halle, litografické sympozium v Lipsku a letní akademii v Salcburku v ateliéru grafiky. Je členkou grafického sdružení Hollar. Zabývá se hlubotiskovými technikami, především leptem (technikou měkkého krytu), bibliofiliemi a ilustracemi. Její autorské knihy pro děti byly nominovány v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku 2012, Zlatá stuha 2016 a Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku. Je odbornou asistentkou na katedře grafiky UMPRUM, která tvoří kulisu jejích nekorektních „deníků“, postavy jejích přátel a kolegů se objevují i v jejích dětských knihách (Reptej a nebreptej).

Rochovanská Lenka

(*1991) Absolventka AVU, ateliéru malířství I J. Sopka. Ve svém citlivém a intenzivně prožívaném malířském projevu se snaží dotýkat těžko zachytitelných jevů, jakými jsou ticho, čas, prostor nebo sama bytnost věcí. V jejím vnímání světa ji inspiruje mimo jiné i Heideggerův „poetický“ přístup k filozofii. Byla finalistkou Ceny Exit 2015 a Ceny kritiky za mladou malbu 2017, vystavuje na samostatných i skupinových výstavách. Jejími olejomalbami na dřevěných deskách jsou vyzdobena zastavení křížové cesty kaple Panny Marie u obce Prameny.

Říčanová Tereza

(*1974) Absolvovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Tvoří autorské knihy pro děti, mnohokrát oceněné v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku a Zlatá stuha a jednou nominované na cenu Magnesia Litera. Věnuje se i volné malbě a grafice, oživuje staré rámy květinovými motivy nebo maluje na sklo. Pro její dětskou tvorbu je příznačná bezbřehá fantazie a smysl pro humor: „Mapy jsou malované v typickém autorčině stylu (umírněné řídké temperky nanášené vypelichaným štětcem), plné jásajících barev, které zahřejí v tomto počasí jako hrnek svařeného vína.“

Sailer Roman

(*1974) Výtvarník a překladatel. Studoval malbu u V. Březinové, kresbu a malbu na SUŠ grafické v Jihlavě pod vedením J. Trdého a I. Wagnerové. K jeho nejoblíbenějším uměleckým dílům patří tradiční čínské krajinomalby, inspirací mu je i japonská poezie haiku: „Maluji a kreslím přírodní motivy, zejména detaily: hemžící se rybky ve vodě, vážky v letu, stébla lučních trav, borovicovou kůru a jehličí, tající led a sníh. Maluji své pocity z přírody. Potřebuji vidět, cítit a slyšet to, co maluji, a proto často maluji a skicuji v přírodě. Velkou inspirací pro moji tvorbu jsou zatopené pískovny a borovicové lesy u Staré Boleslavi, okolí Prahy a Vysočina.“

Skálová Adriana

(*1956) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

Smažil Antonín

(1923–2011) Malíř, kreslíř, grafik a pedagog. Studoval UMPRUM u K. Svolinského a pedagogickou aprobaci získal na Univerzitě Karlově u C. Boudy, M. Salcmana a K. Lidického. Ve své tvorbě se věnoval zejména krajinomalbě, pracoval akvarelovou a kombinovanou technikou. Často tvořil v cyklech (Návsi, Polní cesty, Pálavské motivy, Jihočeské krajiny a mnoho dalších). Inspirací mu byla rodná Vysočina, chata u rybníka Hejtman v Plané nad Lužnicí v jižních Čechách, Slovensko a také mnoho cizích zemí, které navštívil.

Smejkalová Ludmila

(*1979) Vystudovala AVU, ateliér malířství II V. Skrepla a ateliér nových médií II V. Bromové. Absolvovala stáž na Faculdade de Belas Artes da Universidade do Porto. Pohybuje se mezi malbou, kresbou a textilem, spojuje volnou tvorbu s užitým uměním. V její práci je všudypřítomná fascinace módou – sedm let měla vlastní módní značku Gaivota, pro kterou navrhovala sítotiskové potisky látek. Ve svých obrazech se snaží zachytit emoce, pracuje s geometrií a rytmem, používá kresby ze svých deníků, často propojuje konkrétní motivy s abstraktním dekorem a různými texty.

Smetana Tomáš

(*1960) Vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka, absolvoval stipendijní pobyt v Paříži. V 90. letech 20. století přešel od spontánní malby ke kresbě a grafice (litografii), je členem grafického sdružení Hollar. Neuvěřitelně pracnou metodou (krátké čárky mikrotužkou, méně používá barevné pastelky a tuše) vytváří detailní velkoformátové kresby na papíře – nejčastěji portréty přátel s jejich atributy nebo zátiší z pečlivě naaranžovaných předmětů. Jeho obrazy mají zvláštní nostalgickou, až snovou atmosféru – i proto, že na nich často zachycuje zrcadlové odrazy: „Při kreslení se dostávám do jiné reality, jiného časoprostoru, kde čas běží jiným tempem. Kresba mě vtáhne, naslouchám jí – práce na ní mi dodává pocit klidu.“

Soukupová Markéta

(*1992) Studentka posledního ročníku AVU, ateliéru malířství III J. Bolfa. Ve svých obrazech řeší primárně vizuální jazyk ilustrace – čerpá z vizuality socialistických dětských knížek. Často se jedná o jejich omezenou, ale přesto velmi výraznou barevnost a zároveň nerealističnost. Pomocí dýh z různých dřev vytváří také intarzované iluzivní 3D obrazy. Zabývá se i tvorbou videoher, animací a grafikou. V poslední době tvoří a vystavuje v rámci autorské dvojice Pink Flamingos, věnuje se sociálním tématům a aktivně začleňuje autorské videohry do výstavních instalací.

Spěváček Jan

(*1973) Absolvoval FaVU VUT v Brně, ateliér malířství J. Načeradského. Je zakládajícím členem české větve hnutí Stuckists. Ve své tvorbě vychází z tradice české krajinářské školy konce 19. a počátku 20. století. Častým námětem jeho obrazů bývá vodní hladina: „Prošel jsem si v životě různými zkušenostmi vnímání vody. Jak je voda neuchopitelná, tak je také bohatá na sdělení. Vodu v různých cyklech a pojetích maluji od roku 1997 a pochytil jsem od ní i nějaké životní postoje. Dalo by se říci, že můj pohled na svět se děje skrze vodu.“

Stodolová Klára

(*1977) Vystudovala AVU, ateliér grafiky II V. Kokolii, ateliér konceptuální tvorby M. Šejna a ateliér grafiky I J. Lindovského. Z technik se věnuje převážně akvarelu, pastelu a dřevořezu. Maluje i dekorační látky a autorské šaty z hedvábí a merina, řadu maleb a kreseb vytvořila pro oděvní značku Chercher: „Malování je pro mě o vztazích. O vztazích mezi malovanými předměty, mezi předměty a prostorem, mezi barvami na obraze, mezi malovaným a mnou a koneckonců i o vztahu k sobě samé v tu konkrétní chvíli. Malování a kreslení je pro mě procesem pozorování, vciťování a zaznamenávání těchto vztahů.“ V roce 2016 získala Cenu za tisk z výšky v rámci soutěže Grafika roku.

Sukdolák Pavel

(*1925) Studoval ČVUT u C. Boudy a AVU u V. Silovského. Zabývá se zejména grafickou tvorbou v technice barevného leptu a akvatinty. Používá jednoduché přírodní prvky a symboly, často se v nich objevuje motiv spirály, lastury či ulity. Všechny volné grafické listy zhotovuje na unikátním tiskařském lisu, který pochází z dílny slavného tiskaře M. Pegrassiho, každému grafickému listu předchází pastelová studie. Ilustruje knihy, navrhuje poštovní známky a vytváří exlibris. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Moravské galerie v Brně, Památníku národního písemnictví a mnoha dalších. Uspořádal více než 30 samostatných výstav a účastnil se přes 60 výstav mezinárodních. Je držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění.

Suška Čestmír

(*1952) Vystudoval AVU, ateliér sochařství J. Bradáčka. Používá různé materiály (dřevo, sklo, kámen, bronz, hlína), nikdy je ale nekombinuje – od roku 2005 pracuje zejména s kovem. Jeho sochy nabývají stále větších rozměrů, postupně začíná vytvářet objekty na hranici mezi sochou a architekturou (slouží jako rozhledna nebo kavárna). Přetváří například staré cisterny: „Na práci s kovem mě baví ta proměna. Nádoby určené k likvidaci proměňuju v umělecké objekty, které se lidem líbí. Snažím se nechtěné předměty vrátit do života.“ Jako ateliér si pořídil obrovskou halu, kterou poskytuje k tvorbě i dalším umělcům, je pořadatelem výstav a sympozií – v roce 2017 založil festival m3/Umění v prostoru.

Sypěnová Anna

(*1988) Vystudovala malířství na SUPŠ v Uherském Hradišti a FaVU VUT v Brně. Její tvorba se vyznačuje jemností, pečlivostí a intimitou. Inspirací je pro ni krajina, atmosférické jevy, mraky, slunce, déšť, světlo či mlha a jejich rozmanité proměny, ale i duševno a vše, co se kolem ní odehrává či nalézá: „Ve svých obrazech ilustruji myšlenku, že chrámem je naše tělo, potažmo mysl, a že zásadní není být zrovna v kostele či prožívat supr duchovní zážitek, ale jaksi běžně se nořit do vědomí. Myšlenku, že ve mně může být to světlo a ve mně může žít onen chrám, který mi dává zažít smysl, přítomnost Boží a naplnění, kterého se mi zvenčí nikdy nemůže trvale dostat.“

Ševčík Igor

(1951–2003) Vystudoval SPŠ filmovou Čimelice, studium na VŠ mu bylo odepřeno. Působil ve studiu Jiřího Trnky, v Krátkém filmu Praha či ve studiu animovaných filmů ve Zlíně, spoluzakládal také Filmovou školu ve Zlíně. Vytvořil dvanáct autorských animovaných filmů, na dalších šesti spolupracoval. Jako první v Československu pracoval s tzv. totální či plnou animací. Věnoval se také kresbě, malbě, nejrůznějším grafickým technikám, plakátové tvorbě, fotografii, keramice, kreslenému humoru nebo scénografii. Realizoval přes 30 samostatných výstav a účastnil se kolektivních výstav v Čechách i v zahraničí. Za svou tvorbu obdržel řadu ocenění.

Šorm Zdeněk

(*1959) Studoval SUPŠ v Praze, obor tvorba hraček a loutek. Působí jako evangelický farář, ale věnuje se i tvorbě výtvarných materiálů pro děti a ilustraci (např. E. Kohák: Hesla mladých svišťů, samizdatové vydání I. M. Jirous: Magor dětem). V roce 2019 vydal knihu Nakresli mi bibli, která v obrazových zkratkách znázorňuje významy biblických příběhů. V rámci své výtvarné tvorby navrhl a následně realizoval několik dětských hřišť a 15 let působil jako výtvarný redaktor evangelického časopisu pro mládež Bratrstvo.

Špinková Martina

(*1959) Vystudovala UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Je oceňovanou ilustrátorkou (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a nominace na Zlatou stuhu) – ilustrovala zatím na sedmdesát knih, zejména pro německá nakladatelství. Maluje, kreslí, píše kratší texty a básně, věnuje se také volné grafice a výrobě hraček a malovaného textilu. Je spoluzakladatelkou Cesty domů (navrhla její logo). Je autorkou, výtvarnou redaktorkou a zároveň ilustrátorkou řady knih vydaných nakladatelstvím Cesta domů, několik let byla jeho šéfredaktorkou.

Tomanová Emilie

(1933-1994) Vystudovala Státní odbornou školu grafickou v Praze a AVU, ateliér grafiky V. Pukla. Zabývala se převážně volnou grafickou tvorbou – preferovala lept a suchou jehlu nebo jejich kombinaci, zkusila také litografii. Ilustrovala též několik knih (např. A. Rimbaud: Opilý koráb, F. Villon: Balady). Charakteristickým prvkem její tvorby je romantismus a poetičnost. Vystavovala jak v Čechách, tak v zahraničí a za svou tvorbu získala řadu ocenění.

Tomáš Jakub

(*1982) Vystudoval AVU, ateliér malířství I J. Sopka a ateliér grafiky II V. Kokolii. Absolvoval dvouměsíční stáž v ateliérech ve francouzském Centre d’art Marnay Art Centre. Jeho dílo má na první pohled rozeznatelný rukopis – precizní malbou vytváří iluzi prostoru na ploše a kompozice postav i rekvizit obsahují nejednoznačná poselství a příběhy. Náměty pro svou tvorbu čerpá z běžných situací všedních dní, ale i z internetu: „Dívám se kolem sebe a čerpám z banálních životních situací i z mých výrazných životních milníků.“ Mimo ČR byla jeho díla k vidění např. i ve Velké Británii, Kanadě a Francii.

Valecká Barbora

(*1986) Vystudovala UMPRUM, ateliér filmové a televizní grafiky. Po absolvování začala pracovat jako animátorka ve studiu Hafan Film na projektu celovečerního loutkového snímku J. Baleje Malá z rybárny. Ve stejném studiu vznikl také její první autorský film – krátkometrážní loutkový snímek pro děti Až po uši v mechu, na němž se podílela s bývalým spolužákem F. Pošivačem. V posledních letech se věnuje také ilustrování dětských knih. Pro Cestu domů vytvořila origami papíry, řadu pohledů a ilustrovala několik knih pro děti.

Vávra David

(*1957) Český architekt, spisovatel, básník a herec, spoluzakladatel divadla Sklep. Studoval na stavební fakultě ČVUT a na AVU. Podílel se např. na realizaci interiéru žižkovského Paláce Akropolis, za kterou získal spolu s F. Skálou cenu Grand Prix Obce architektů, na rekonstrukci Švandova divadla, spolupracuje na podobě vznikajících stanic pražského metra. Ve své tvorbě experimentuje s různými typy materiálů, inspirace pro jeho práci přichází často náhodně: „Je to především v pohybu. Třeba povedená klička na fotbale se promítne v nějaké klikatici na domě. A dobře fungují i sny…“

Vojnárová Jana

(*1982) Vystudovala AVU, ateliéry malířství S. Diviše, M. Rittsteina a V. Skrepla. Absolvovala stáž na School of Visual Arts v New Yorku. Samostatně vystavuje od roku 2007, získala první cenu německé nadace Leinemann – Stiftungs für Bildung und Kunst 2014. Věnuje se malbě a kolážím, soustředí se na téma lidské figury. Vychází z fotografií, do obrazů vkládá příběhy (často z okruhu vlastní rodiny), které kvůli vymývání a vrstvení nejsou na první pohled patrné: „Koláže vytrhávám, přemývám, snažím se najít hranici mezi konkrétním a abstraktním, chci, aby to působilo tak, jako když člověk hledá vzpomínky v paměti. Proto také používám staré fotografie.“

Wagenknecht Petr

(*1970) Pracoval devět let jako fotoreportér v Orlickém deníku. V roce 2007 se stal nezávislým fotografem – věnuje se dokumentární, portrétní, reklamní a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez Éček a sladidel“, díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny na Czech Press Photo, v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.

Žáková Monika

(*1987) Vystudovala AVU, ateliér malířství I J. Sopka, absolvovala stáž na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech v ateliéru zaměřeném na malbu a grafiku. V roce 2014 získala třetí místo v Ceně kritiky za mladou malbu. Používá originální techniku – malbu na reliéfní papírový podklad. Vytváření abstraktně geometrických obrazů se věnuje se soustředěně metodickým přístupem: „V mojí tvorbě je nejdůležitější práce s materiálem, respekt k materiálu a zkoumání možností papíru pro další eventuality vytváření obrazu. Neustále mě překvapuje, že se mi otevírají nové a nové způsoby zpracování, proto nechci tento směr tvorby záměrně ukončovat.“