Časté otázky

Zde jsou uvedeny otázky, na které lidé nejčastěji hledají odpověď. Můžete si buď prolistovat celý seznam i s odpověďmi nebo jen kliknout na vybranou otázku v seznamu otázek zde:

• Čím se domácí hospic odlišuje od lůžkového?

• Proč je u nás tak málo domácích hospiců?

• Jaký je rozdíl mezi domácím hospicem a agenturou domácí péče?

• Nabízí Cesta domů služby každému?

• Proč lidé pracují v hospici, jakou mají motivaci?

• Jak se lidé o vás dozvědí, když potřebují vaši pomoc?

• Co dělá lékař v domácím hospici?

• Jak často přicházíte k pacientovi domů?

• Kdo všechno za pacientem chodí?

• Co když vás pacient žádá o eutanazii?

• Jak je pacient přijat do vaší péče?

• Jste u pacienta, když umírá?

• Je péče domácího hospice drahá?

• Jak přicházejí nemocní do péče Domácího hospice Cesta domů?

• Co může přijetí do péče komplikovat?

• Příbuzní většinou ale chtějí svého blízkého chránit, nebrat mu naději…

• A co když si nepřeje nic vědět sám nemocný?

• Mají lidé dobrou představu o tom, co paliativní péče obnáší, znamená?

• Nejsme na svůj konec připraveni…

• Stane se, že vás kontaktuje lékař a ne sama rodina nemocného?

• Musí mít pacient vždy pečující rodinu? Co osaměle žijící lidé?

• Dotazy ohledně dobrovolníků

Čím se domácí hospic odlišuje od lůžkového?

Domácí hospic nemá lůžka, vychází z přesvědčení, že pro člověka je nejlepší být na konci života doma. Členové týmu chodí domů k pacientům. Lůžkový hospic nabízí péči v prostředí domovu co nejbližším pro ty, kteří z nějakého důvodu doma být nemohou.

Proč je u nás tak málo domácích hospiců?

Domácí hospice nejsou dostatečně zakotveny v legislativě a zdravotní pojišťovny nejsou ochotné platit jejich služby ze zdravotního pojištění. Bez dostatečných prostředků na platy sester a lékařů nemohou domácí hospice začít plnohodnotně fungovat.

Jaký je rozdíl mezi domácím hospicem a agenturou domácí péče?

Domácí hospic poskytuje specializovanou paliativní péči výhradně pacientům, kteří jsou na konci života a umírají. Většinou jsou to pacienti, kteří mají komplikované symptomy a bez této péče by museli být na akutních lůžkách nemocnic. Domácí hospic nabízí služby multidisciplinárního týmu vždy včetně lékaře-specialisty, který je k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Agentura homecare poskytuje většinou služby sester a spolupracuje s praktickým lékařem. V péči má různé pacienty, tedy i pacienty umírající, kteří nepotřebují specializovanou, ale pouze obecnou paliativní péči.

Co nabízí náš paliativní tým Domácího hospice Cesta domů?  Vše o něm si můžete přečíst na našich stránkách.

Nabízí Cesta domů služby každému?

Služby v rodinách umírajících lidí nabízíme pouze na území hl. města Prahy. Poradenské služby, knihovna a webový servis jsou k dispozici lidem z celé republiky. Více najdete zde: Naše služby

Proč lidé pracují v hospici, jakou mají motivaci?

Práce v hospici je radostná práce na smutném poli. Jsme rádi, že umíme pomoci tomu, kdo to potřebuje v čase, který je tak důležitý. Při své práci býváme často svědky velmi intenzivního života, nikoli pouze umírání.

Jak se lidé o vás dozvědí, když potřebují vaši pomoc?

Ve většině případů nás kontaktuje rodina nebo blízký nemocného prostřednictvím poradny Cesty domů. Informaci o možnosti hospicové péče si na internetu najdou sami, Třeba i při hledání půjčovny takových pomůcek, které by jim péči usnadnily, nebo hledají radu, jak pečovat o těžce nemocného v domácím prostředí. Následuje buď telefonický dotaz nebo pečující či nemocný přijdou přímo do poradny a na základě informací, které jim pracovníci poradny poskytnou, se rozhodnou zažádat o péči.

Někdy si informace o možnosti paliativní (hospicové) péče najde sám nemocný, někdy i na doporučení ošetřujícího lékaře třeba na webových stránkách www.cestadomu.cz a www.umirani.cz, v telefonním seznamu, na facebooku www.facebook.com/cestadomu, od praktického lékaře, od přátel, z médií.

Co dělá lékař v domácím hospici?

Lékař pacienta přijímá do péče, vede jeho léčbu a je k dispozici pacientovi vždy, kdy je třeba zhodnotit, změnit či nově nastavit léčbu. Pacient tak nemusí ani při větším zhoršení stavu být převážen do nemocnice.

Jak často přicházíte k pacientovi domů?

Podle toho, jak pacient potřebuje. Někdy jsme tam každý den, někdy jednou týdně, někdy i víckrát denně.

Kdo všechno za pacientem chodí?

Nejčastěji lékaři a zdravotní sestřičky, pak sociální pracovnice, podle potřeby psychoterapeut, dobrovolníci (mezi nimi jsou například i lékaři specialisti: chirurg, oční lékařka a zubařka), na přání můžeme doporučit duchovního.

Co když vás pacient žádá o eutanazii?

Stojíme na straně důstojného života až do konce, žádným způsobem neposkytujeme eutanazii. Jestliže má pacient dobrou péči a cítí, že je obklopen těmi, kteří jej mají rádi a s nimiž se loučí, většinou nechce utéci, potřebuje si svůj život dožít a dopovídat. Pokud pacient o eutanazii přesto žádá, bereme to jako signál k hledání a domlouvání, jak ulevit a zlepšit léčbu symptomů, péči a podporu.

Jak je pacient přijat do vaší péče?

Po první návštěvě lékaře a zdravotní sestry u pacienta. Musí být jasné, že pacient je pro naši péči indikován, že si ji přeje a že má blízké, kteří o něj chtějí a mohou pečovat. Více na Přijímání klientů.

Jste u pacienta, když umírá?

Někdy ano, často pomáháme rodině také těsně po smrti jejich blízkého, kdy naše zkušenosti mohou napomoci k tomu, aby vše proběhlo v klidu a všichni se mohli rozloučit tak, jak potřebují.

Je péče domácího hospice drahá?

Není levná, protože je individuální. Pacient má k dispozici nepřetržitou pohotovost sestry a lékaře. Přesto je rozhodně levnější než péče v nemocnici. Den pacienta nás stojí 1400 Kč, pacienti si na den přispívají asi sedminu této částky, tj. 200 Kč.

Jak přicházejí nemocní do péče Domácího hospice Cesta domů?

Možností je určitě více a sám způsob, jakým se nemocný člověk dostane do naší péče, často o mnohém vypovídá. Svou roli hrají míra informovanosti nemocného a jeho blízkých, fáze smíření se s nevyléčitelnou nemocí, schopnost a ochota nejbližších se o nemocného starat. Toto vše pak samozřejmě významně ovlivňuje míru důvěry a spolupráce mezi nemocným, rodinou a pracovníky paliativního týmu.

Co může přijetí do péče komplikovat?

Někdy paliativní péči pro nemocného chce zajistit jeho pečující rodina, která od ošetřujícího lékaře dostala informaci o tom, že se pacient blíží ke konci života. Problém může nastat tehdy, když sám nemocný takovou informaci od lékaře nedostal. Důležitou podmínkou přijetí do péče domácího hospice je informovaný souhlas pacienta, tedy to, že pacient chápe, co je to paliativní péče, že rozumí tomu, jakou péči poskytujeme. To má velký praktický význam, protože nelze dobře spolupracovat s nemocným, který nezná svou nemoc a její možný průběh do budoucna včetně průvodních příznaků, které se mohou postupně vyskytovat. Je to právě nemocný, kdo má právo být informován o své nemoci a kdo rozhoduje, komu dalšímu lze poskytovat informace o jeho zdravotním stavu a léčbě. Pokud nemocný svou nemoc dobře zná, a ví, že se jeho život blíží ke konci, rozumí krokům, které členové paliativního týmu podnikají. Více informací naleznete zde: Přijímání klientů

Příbuzní většinou ale chtějí svého blízkého chránit, nebrat mu naději…

Ano, myslí to většinou dobře, ale většinou se tento postup zcela míjí účinkem. Dávat naději a budovat důvěru tam, kde jsou zamlčovány zcela zásadní informace, je nemožné. Nemůžeme vyhovět přání rodiny, abychom nemocnému „nic neříkali“. Rodina se velmi často mýlí: téměř každý člověk, který se blíží konci života, to ví či nějak tuší, a pokud mu neříkáme pravdu, podporujeme jeho smutek a osamělost. Samozřejmě, že sdělování musí být vždy citlivé a postupné, aby mu nemocný porozuměl a pochopil je.

A co když si nepřeje nic vědět sám nemocný?

Na přání nemocného lze samozřejmě o nemoci a blížící se smrti nemluvit vůbec. Pokud je zcela zřejmé (a to je třeba velmi pečlivě s nemocným projít), že si nemocný závažnost situace uvědomuje, i když o své nemoci a o smrti mluvit nechce, pak to samozřejmě musíme respektovat.

Mají lidé dobrou představu o tom, co paliativní péče obnáší, znamená?

Někdy se stává, že ošetřující lékař nemocnému sdělí, že pro něj již nemůže nic udělat, a doporučí mu, aby se obrátil na hospicové zařízení, a nic víc mu nesdělí. V takovém případě zavolají do poradny příbuzní nemocného, kteří často ani nevědí, kam vlastně volají a co by měli chtít. Po vysvětlení toho, co hospic je a co poskytuje, jsou někdy všichni udiveni a zmateni, proč vlastně lékař nemocného posílá do hospice. Jsou to pak členové paliativního týmu Domácího hospice Cesta domů, kteří místo ošetřujícího lékaře vysvětlují nemocnému a jeho rodině, že nemoc je tak pokročilá, že pro její vyléčení či zastavení nelze již nic udělat. Pro nemocného může být takové sdělení šokující a paliativní péči, která by mu mohla pomoci vyřešit některé jeho zdravotní problémy, ve zmatku odmítne.

Nejsme na svůj konec připraveni…

Proces přijetí smrtelné nemoci a vlastního konce vyžaduje svůj čas, s nemocným je potřeba opakovaně a citlivě mluvit. Někdy je potřeba znovu a znovu vysvětlovat, co se děje a proč. V některých fázích přijetí nemoci je vstup do hospicové péče snazší, jindy zase obtížnější. Pokud se nemocný a jeho rodina pro hospicovou péči rozhodují ve chvíli, kdy ještě nejsou smíření s nemocí, bývá možnost paliativní pomoci a podpory složitější. Problémem může být například vysazení léků, jejichž podávání nemá pro nemocného v danou chvíli již žádný význam, naopak léky jeho tělo zbytečně zatěžují, aniž by přinášely jakýkoliv prospěch (to se týká například léků, které ovlivňují vysoký krevní tlak, hladinu cholesterolu v krvi nebo krevní srážlivost). Bývá složitější nemocnému a jeho blízkým vysvětlit, proč některá vyšetření je lepší již neprovádět, proč může být lepší nemocného uměle nezavodňovat a podobně.

Stane se, že vás kontaktuje lékař a ne sama rodina nemocného?

Výjimečně nás kontaktuje i ošetřující lékař a žádá o převzetí nemocného do péče. V těchto případech lékařům sdělujeme, že je potřeba, aby Domácí hospic Cesta domů kontaktoval pacient nebo jeho rodina či blízká osoba. Právě tito nejbližší totiž přebírají na sebe hlavní pečovatelskou zátěž o nemocného a právě oni jsou v péči důležitým partnerem pro paliativní tým.

Musí mít pacient vždy pečující rodinu? Co osaměle žijící lidé?

Stává se, že o naši péči žádají nemocní žijící o samotě bez rodiny nebo kohokoliv blízkého.. V těchto případech nejsme v současné době schopni pečovat, jelikož nemůžeme nemocnému nahradit rodinu, nastěhovat se k němu do bytu a poskytovat mu nepřetržitou péči. V takových případech doporučujeme využít možnosti lůžkových hospiců.

 
Dotazy ohledně dobrovolníků

Jak připravujete dobrovolníky pro jejich práci?

Dobrovolníci, kteří chtějí pracovat s pacienty, procházejí ročním kurzem, absolvují řadu přednášek, stáž v lůžkovém hospici a dva společné víkendy.

Kolik času vám věnují?

Dobrovolníci ročně společně vykonají práce více než je jeden celý úvazek.

Jak rodina přijme dobrovolníka?

Někdy se zpočátku zdráhá pomoc z nejrůznějších důvodů přijmout, jakmile tam ale vkročí konkrétní člověk, je většinou přijat vděčně, vstřícně a s obdivem.

Jak jsou dobrovolníci koordinovaní?

Dobrovolníky vedou dvě koordinátorky, distribuují práci, reflektují s dobrovolníky jejich práci, připravují jim supervize, jsou tak trochu s každým tam, kde právě slouží.

Jaká je nejčastější motivace dobrovolníka pro práci v hospici?

Často je to asi touha darovat čas a síly někde zcela svobodně, jinak než v práci, touha najít nějakou smysluplnou činnost, která pomůže druhým a zároveň přinese obohacení i dobrovolníku samotnému.