Pokud na výsledky projektu hledíme prizmatem cílových skupin, které jsme oslovili, pak v oblasti vzdělávání se podařilo pokrýt vlastně všechny významné skupiny ve společnosti, oslovit veřejnost laickou i odbornou, děti, mladé lidi i dospělé. Přednášky pro nejširší veřejnost byly realizovány pro děti z 1. – 9. tříd základních škol, středních odborných škol, gymnázií, vyšších odborných škol (zdravotnických i škol vzdělávajících novináře) až po školy vysoké, v Praze i mimo ni. Dále byly semináře připraveny pro sociální pracovníky, zdravotníky a členy pacientských organizací. Vysoce odborné byly pak přednášky realizované ve spolupráci s ČSPM pro lékaře. Pestrá škála oslovených skupin byla tak završena těmi, kteří musejí pracovat na rozvoji paliativní péče na nejvyšší úrovni, vzniklo i zajímavé instruktivní DVD, první v této oblasti v naší zemi. Největší potenciál pro další rozvoj kvalitní péče o lidi na konci života vidíme právě zde a pak v oslovení mladých lidí – studentů všech věkových skupin a zaměření. Na zkušenostech ze všech přednášek v rámci projektu můžeme stavět, jsou nám velkou inspirací, posluchačům děkujeme za spolupráci.

Vzdělávání je dlouhodobý proces a i velmi propracovaný roční cyklus přednášek by nemohl nic zásadního přinést, kdyby neměl pokračování. S radostí proto můžeme konstatovat, že jeden z přínosů projektu je to, že dostáváme další žádosti o pokračování v dalším roce, nabídky ke spolupráci i zprávy o tom, jak na přijaté informace, například ve školách, je dále navazováno.

Velká část projektu byla věnována zpřístupnění a zkvalitnění webových stránek o umírání a realizaci nových modulů na nich. Na webových stránkách bylo provedeno mnoho mravenčí a často neviditelné práce a technických zlepšení, především těch, které směřovaly k dobrému vyhledávání potřebných částí webových stránek a k snadné dostupnosti informací na nich. Jedním z pozitivních ukazatelů je stálý růst návštěvnosti webu www.umirani.cz, který opravdu nedisponuje přitažlivým názvem. Významný ohlas přinesl nový Zpravodaj webu, zajímavé jsou výsledky webových anket, populární je test paliativních znalostí. Zaměřili jsme se opět na rozličné cílové skupiny: pacientům a pečujícím bylo adresováno jednak zlepšení dostupnosti stávajících informací, jednak mnoho stránek nových (informace o nemocech, průvodce po tom, jak se orientovat ve zdravotnickém systému, když těžce onemocním, nejčastější dotazy atd). Odborníkům jsme se snažili nabídnout zahraniční odborné články v českém překladu, kterých u nás věru není dostatek, rozšířili jsme nabídku na webu o 20 nových obsáhlých příspěvků. A širokou veřejnost jsme zřetelně oslovili jak testy a soutěžemi, tak především asi nejvýznamnějším počinem této části projektu, a to webovou aplikací Vzpomínky. Tato část webu vychází z toho, že v naší zemi značná část lidí své příbuzné nepohřbívá, neloučí se s nimi, neumí truchlit a pak strádá. Nebyli jsme si jisti přijetím této aplikace, obávali jsme se, jestli to nebude jen další internetový požírač ztraceného času. Již první měsíc existence tohoto portálu však ukázal, že je vděčně přijímán: nejen těmi, kteří jsou třeba dlouhodobě v zahraničí, ale například lidmi, kterým někdo zemře a oni se velmi rychle zde mohou „sejít“ a společně vzpomínat. Během tří týdnů bylo vytvořeno 40 „pomníků“, na ně položeno asi 600 svíček a květin, na web přišlo celkem 25 000 návštěv. Zpětná vazba od veřejnosti byla jasná a pozitivní.

Projekt v sobě spojoval vzdělávací akcent a růst informovanosti, snažil se propojit laiky i odbornou veřejnost. Vedle všech pozitivních přínosů projektu získali i realizátoři mnoho nových a cenných zkušeností, které, doufáme, budou v dalších letech pomáhat moudrému a účinnému rozvoji kvalitní péče o umírající lidi a ty, kteří o ně pečují, v naší zemi.

Pokud se chcete s hlavními novinkami na webech seznámit přímo, nabízíme zde následující odkazy:

1. Překlady významných zahraničních článků. V rámci projektu bylo přeloženo celkem 20 významných zahraničních článků. Všechny články jsou součástí projektu Innovations. Články jsou uveřejněny na stránce www.umirani.cz/innovations.
2. V rámci projektu vznikly dvě nové rubriky webu: rubrika Ptejte se (www.umirani.cz/ptejte-se) a rubrika Průvodní jevy onemocnění (www.umirani.cz/pruvodni-jevy-lecby-onkologickeho-onemocneni-a-co-s-nimi). První rubrika podává srozumitelnou formou přehled otázek, které by mohly pacienta trpícího nevyléčitelnou nemocí zajímat a které by měl položit svému lékaři. Tato rubrika reaguje na potřebu povzbuzení nevyléčitelně nemocných a jejich blízkých v komunikaci s lékaři, která je často zatížena nejistotou, o čem a jak je možno s lékařem hovořit. Druhá rubrika Průvodní jevy onemocnění přibližuje laikovi srozumitelnou formou obtíže, které provázejí nevyléčitelná onemocnění. Tato rubrika usnadňuje nemocným a jejich blízkým zorientovat se v těžké situaci a vysvětluje přístupnou formou řadu průvodních jevů onemocnění.
3. Na adrese http://www.cestadomu.cz/nase-prezentace.html jsou přístupné prezentace z přednášek našich odborníků, které umožňují seznámit se s problematikou paliativní péče i těm, kteří se v rámci projektu nemohli zúčastnit samotných přednášek.
4. Interaktivní testy pro širokou veřejnost. www.umirani.cz/otestujte-sve-znalosti-paliativni-a-hospicove-pece.
5. Jedním z cílů projektu bylo zavést na stránky zabývající se smrtí a umíráním nové interaktivní prvky, které zpřístupní toto téma dalším skupinám veřejnosti. V rámci tohoto cíle byl spuštěn interaktivní test znalostí z oblasti paliativní péče, který prostřednictvím otázek typu ano/ne novou formou informuje o důležitých charakteristikách hospicové péče. Interaktivní test je stále navštěvován, testováním prošlo 589 uživatelů.
6. Kazuistiky, aneb malé dobré zprávy. www.cestadomu.cz/male-dobre-zpravy. Lidé se k naší práci často vztahují tak, že ji považují sice za velmi prospěšnou a potřebnou, ale smutnou a depresivní. Stejně tak i umírání samo je považováno za neštěstí, na němž není nic cenného. Rubrika Malé dobré zprávy se snaží ukázat, že přes všechen smutek a všechnu bolest, které umírání a smrt provázejí, může být tato fáze života i velmi cenná, přínosná a obohacující.
7. Byla založena nová rubrika, která odkazuje na filmy o smrti a umírání www.umirani.cz/filmy.
8. Virtuální pietní místo http://vzpominky.nezavirejteoci.cz je webový prostor, který umožňuje vzpomínat na zemřelé, sdílet své vzpomínky, vyjadřovat soustrast, zapalovat na hrobě svíčky, pokládat věnce atd. Virtuální pietní místo je pro všechny, kteří se nemohou dostavit ke skutečnému hřbitovu zemřelého, ať již je důvodem neexistence hrobu, vzdálenost od něj, nebo jen to, že jsme si na zemřelého vzpomněli o půlnoci a chtěli ho i tehdy „navštívit“.
9. Aplikace Váš příběh www.umirani.cz/pohled-klientu. Uživatelé stránek www.umirani.cz mají možnost vložit svůj příběh a podělit se o své zážitky se smrtí svého blízkého, se strastmi i radostmi, které umírání provázejí atd.
10. Cesta domů zavedla webový modul foto soutěží www.nezavirejteoci.cz/souteze-seznam. Soutěžit je možno s tematickými fotografiemi, které jsou vyhodnocovány prostřednictvím internetového hlasování a skrze posuzování odbornou porotou. Cílem aplikace je oslovit nové uživatele, kteří jsou ochotni se na stránkách aktivně podílet a zobrazit problematiku umírání specifickým médiem fotografie.
11. Rubrika nejčastější dotazy (FAQ) www.cestadomu.cz/cz/nejcastejsi-dotazy. Prostřednictvím uveřejnění nejčastějších dotazů, které lidé ve vztahu k umírání, hospicům a našemu sdružení mají, se snažíme zvýšit uživatelskou přístupnost stránek.
12. Archiv webových anket http://www.umirani.cz/archiv-anket.html.
13. Nová rubrika Děti http://www.umirani.cz/deti.html informující o umírání z perspektivy dítěte a rodiče dítěte.

V rámci projektu byly vydány dvě tiskoviny.

1. Leták o truchlení dětí Děti truchlí jinak, informující veřejnost o způsobech, jimiž děti prožívají ztrátu svých blízkých, o možnostech, jak dítěti v této těžké době pomoci, o důležitosti otevřené a citlivé komunikace s dítětem o smrti atd.
2. Leták propagující informační a poradenský web www.umirani.cz. Leták vyšel v celostátních časopisech Týden a Reflex v nákladu 165 tisíc v průběhu června 2010.

Martina Špinková, 30.12. 2010