Na úvod vysvětlila ředitelka Cesty domů Martina Špinková, že knížka je mimo jiné pokusem, jak měnit společnost a její přístup k problematice umírání „odspoda“. Děti tak budou těmi, kteří se o téma budou zajímat a vést dospělé k přemýšlení a hovoru o něm. Děti totiž ještě netrpí tolika předsudky a strachem jako dospělí. Po třetině všech úmrtí v České republice a polovině úmrtí v hlavním městě neproběhne pohřeb, je tedy jasné, že smrt, ale také loučení se zemřelými, truchlení a vzpomínání na ně je tématem, o kterém by se mělo mluvit, a to nejen na úrovni dospělých a legislativy, ale také s dětmi.
Knížku novinářům představila ředitelka sekce speciálního vzdělávání MŠMT paní Klára Laurenčíková, která k ní také napsala doporučení. Vyjádřila svou radost nad tím, že knížka je zdařilá a že téma smrti bude možné více a citlivěji uchopit a že třeba povede i k diskusím mezi dospělými. Uvedla, že téma je představeno nenásilně a dodává podporu, návod i odvahu rodičům i učitelům, aby s dětmi o umírání a truchlení hovořili a podporovali je. Dítě tak nemusí být na problémy samo a může své pocity sdílet s dětmi i pedagogy v MŠ nebo ZŠ. Paní Laurenčíková upozornila, že knížka je v souladu s rámcovými vzdělávacími programy MŠMT a že děti ani učitele nikam násilně netlačí. Knížka podle jejích slov vytrhuje děti ze samoty, protože pedagogové dříve často nevěděli, že v rodině dítěte došlo k úmrtí, nebo, pokud to věděli, neuměli o tom s dětmi mluvit. Výhodou knížky je, že je čtivá, i když nemá příběh, a že si z ní různé věkové skupiny odnesou různé věci – malé děti se dozví, že mrtvý křeček už nejí salátek, starší zajímá truchlení u mormonů, židů…
Nápad vydat překlad Dinosaurů vznikl už v roce 2005, ale trvalo tři roky, než se podařilo sehnat grant, který by překlad a vydání knihy zaplatil. Grant nakonec poskytla společnost Johnson & Johnson na konci roku 2008.
Zde je komentář dvanáctiletého chlapce, který knížku přečetl: „O drogách a sexu se dočteš všude, ale o tomhle jsem ještě nečetl.“