K dobrovolné práci pro Domácí hospic jsem se nabídla tehdy, když moji dlouholetí přátelé hospic založili. Nevedly mne žádné hluboké zážitky doprovázení umírajícího blízkého člověka, ale všední skutečnost, že kamarádi potřebovali vozit ke klientům velké neskladné polohovací postele a invalidní vozíky. Protože mám velké auto a bylo to potřeba, udělala jsem si čas a občas sloužila pro hospic jako povoz. Chci tím říci, že trochu sloužit hospici může skoro každý. Není potřeba zvláštní moudrosti, vzdělání, odvahy, citových zážitků, zkušenosti z nemoci nebo umírání blízkého člověka. Stačí se rozhlédnout, kývnout a udělat si čas.

Štěpánka