Máme výborné sestry, dospělé, veselé, každá je jiná, ale všechny těší spolupracovat s ostatními a umějí to. Váží si sebe navzájem a umějí si pomoci a být si oporou. Jednou z nich je Viktor, který teď odchází bydlet do hor, a my doufáme, že na jeho místo nastoupí někdo, kdo mezi naše sestřičky přijde opravdu rád. Najde nás? Přijde? Těšíme se.

Jak taková smysluplná práce, kterou nabízíme, vypadá? Znamená to chodit po Praze s batohem na zádech, tlačit se denně v metru, řídit auto v hustém provozu z jednoho konce města na druhý. Vždy si pár dní či týdnů zvykat na pacienta a rodinu a pak se hned zase loučit a začínat nanovo. Každý týden někoho pochovávat, utěšovat, doprovázet. Vídat nemocné bez naděje na uzdravení… Vidíte to takhle? Pak raději zůstaňte na sesterně, na jedné chodbě a u pacientů, kteří se vyléčí a odcházejí zase na chvíli do života, do práce.

Ale lze to vidět i jinak. Přicházíte do rodin, které se krásně starají o své nemocné, ale už si dál nevědí rady. V takové rodině chce pacient zůstat doma, mezi svými, má ale třeba bolesti či jiné nepříjemné příznaky nevyléčitelné nemoci, neví, co ho čeká, má strach. Rodina si neví dál rady, chce pro nemocného to nejlepší, ale má obavy, aby mu neublížila svou neodbornou péčí. Nemocný má před sebou pár dní a vy do nich přinášíte vše, co umíte, oporu a klid. Dle ordinací tišíte nepříjemné projevy nemoci, vysvětlujete, zklidňujete, pomůžete, nabídnete nepřetržitou pohotovost. Stáváte se světýlkem ve tmě: rodina s nemocným teď může jít bez obav dál. Vždyť vy jdete s nimi, a tak jim můžete pomoct uzavřít příběh jednoho života, který končí, umožnit ohlédnutí, rozloučení. Těší vás, jak to umějí, jak jsou stateční i normální zároveň, jak jsou vděční.  Jste rádi, že díky vám mohli splnit přání umírajícího zůstat až do konce doma, být spolu. Umíte pomoci a pomůžete. To je velká radost, kterou nosíte do nejrůznějších rodin v našem městě, a myslím, že i sami sobě.

Sestřičky, lékaři a další pracovníci Cesty domů už pomohli více než sedmi stům rodin v Praze postarat se o jejich blízkého, který si přál být až do konce života ve svém pokoji, ve svých peřinách, u svých obrazů a hlavně se svými milými. Práce je těší, byťsi není snadná, pohodlná a je někdy dobrodružná. Jsme totiž pozváni prožít to, že život i v těžké nemoci a s nelehkými příznaky je možno uzavřít dobře: v tichu, s něhou, pokojně… a doma.