Přednášky se týkaly léčby bolesti a dalších symptomů provázejících nevyléčitelně nemocné, zármutku, truchlení, podpory nemocných i jejich rodin, komunikačních schopností a v neposlední řadě také nutnosti péče o sebe sama.

Velkým tématem byla samozřejmě bolest. A to nejen bolest fyzická, ale také bolest "duše". Ve Spojených státech je léčba bolesti jedním ze základních lidských práv a jeho porušení může být vnímáno téměř jako mučení. Dobré komunikační schopnosti jsou někdy zcela zásadní pro dobré zhodnocení příčiny bolestí, neboť právě bolest "duše" a problémy v komunikaci, jak se zdravotníky, tak i v rodinách, se mohou stát příčinou obtížně ovlivnitelných bolestí. Judit Paice zdůrazňovala potřebu čestně, otevřeně a citlivě s nemocnými hovořit.

Dobré zhodnocení příznaků, jakými jsou dušnost, nevolnost, nespavost, zácpa apod., které provázejí nevyléčitelně nemocné, a schopnost komplexního pohledu na nemocného bylo dalším velkým tématem.

Hodně se také mluvilo o zármutku a truchlení jak nemocného, tak i pečující rodiny. O potřebě přehodnocovat v průběhu choroby cíle, tak aby byly smysluplné a dosažitelné. Několikrát jsme společně mluvili také o cílech léčby, o tom, jak správně vyvážit přínos jednotlivých léčebných i vyšetřovacích postupů a jejich případné nežádoucí účinky. Jak se pokusit zajistit nemocnému dobrou a přijatelnou kvalitu života přes všechna omezení, která obvykle nevyléčitelná onemocnění přinášejí.

Jedna z přednášek se týkala kulturních rozdílů, které se mohou stát překážkami dobré péče. Jsou kultury, kde nemocný potřebuje veškeré informace a o svém zdraví rozhoduje sám, jinde je samozřejmostí, že za nemocného rozhoduje v plné šíři jeho rodina. Někde je zcela nepřípustné ukončit podporu životních funkcí, byla-li již jednou zahájena, jinde je to zase nezadatelné právo nemocného. Bez porozumění širším rodinným a kulturním souvislostem může docházet k nedorozumění, které může hrubě narušit potřebnou péči o nemocného.

Celý cyklus přednášek prolínala zřetelně potřeba umět dobře komunikovat. A to nejen s nemocným a rodinou. Je důležité, aby tým, který poskytuje péči nevyléčitelně nemocným, byl opravdu týmem schopným spolupráce, sdílení a vzájemné podpory.
Ke konci kurzu jsme měli přednášku o důležitosti péče o sebe sama. Naučili jsme se krásný rituál plnění prázdného poháru a ocenění sebe sama.

Na závěr každá zdravotní sestra vytvořila plán na rozšíření povědomosti o důležitosti paliativní medicíny ve své vlastní zemi. Na podporu těchto akcí dostane každý zůčastněný stát 17 500 USD, které je možno využít například na tvorbu internetových stránek, informačních materiálů pro laickou veřejnost i pro zdravotníky nebo třeba na pronájem přednáškových prostor.

MUDr. Irena Závadová