Klub přátel Cesty domů

 

Staňte se členem!
Pomůžete.

Pro platbu převodem použijte prosíme toto číslo účtu. Děkujeme!

 

Rozhovor s Tomášem Matochou

Rozhovor s Tomášem Matochou

Datum zveřejnění: 26. 2. 2011, 14:46 | Autor: Marie Špinková
Tomáš Matocha, finanční manažer Cesty domů, má na starosti finanční strategii Cesty domů, stabilitu a efektivnost hospodaření. Odpovídá za řízení finančních a účetních operací a plnění závazků vyplývajících z grantových smluv.
 

Od kdy jsi v CD a co tě sem přivedlo?
Na začátku existence sdružení, tj. před cca 10 lety, mě ještě jako živnostníka oslovila jedna ze zakladatelek s objednávkou vedení účetnictví. Přijetí této zakázky jsem nikdy nelitoval, ač rozsahem prací postupně způsobila ukončení jiných rozdělaných zakázek. S rozvojem sdružení a realizací dalších a dalších projektů práce přibývalo. Až jsem se v lednu 2007 stal zaměstnancem na plný úvazek.

V čem spočívá tvoje práce?
Ve zkratce je mojí prací péče o rozpočet sdružení a finance jako celek. Společně se spolupracovníky a spolupracovnicemi se staráme o všechny peníze, které sdružením tečou. Speciální péči mají svěřené dary a dotace, které při použití musíme řádně vyúčtovat. Tento hrubý popis pod sebou skrývá širokou škálu prací od odborných až po manuální kopírování a stání na poště v uzávěrkový den.

Vzhledem k absenci vhodných témat evropských projektů bude pro nás letošní rok prověrkou připravenosti.

Jak si nejlépe odpočineš?
Nejlépe si odpočinu, když spím. Je mi zatím celkem jedno kde, jestli v posteli, nebo u televize v křesle, či s hlavou na klávesnici u počítače. Ale otázka asi míří na aktivní odpočinek. Odpočinu si, když mohu manuálně dělat něco, k čemu mě úplně nežene nutnost. Musí to být klidná práce, která nevyžaduje nadlidské výkony. Ideálně s nějakým parťákem. Např. si dobře odpočinu při plánovaném vysázení několika tújí nebo při jiné práci kolem domu, kde s rodinou bydlíme. Posledních pár dní jsem s radostí o „poledních pauzách“ odpočíval při rovnání palivového dříví pod střechu, aby do příští zimy proschlo.

Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, kuchyně nebo restaurace?
Jak v životě, tak v jídle nemám rád experimenty. V jádru si pochutnám na každém tradičním jídle – třeba na poctivé čočkovce. V hospodě si s největší pravděpodobností objednám smažák. Poslední dobou si pochutnávám na jehněčím z domácího chovu.

Co děláš nerad?
Nerad plním úkoly, když nejsem přesvědčen o jejich potřebnosti. Ale jelikož se nerad hádám, tak někdy radši i takové úkoly plním.

Kam odjíždíš z domova a proč?
Žít za městem nás s manželkou vždy lákalo. Než jsme se přestěhovali, tak jsme skoro každý víkend trávili mimo Prahu. Jezdili jsme pod týpko nebo po chalupách. Nyní s rodinou bydlíme v malé vesničce v pronajatém domě. Tím jsme si splnili svůj sen. Dnes jsme doma spokojení. Jedná-li se o výlet za historií, rádi se necháme zlákat.

Co bys rád dělal za 5 let?
Pracovně bych se rád, kromě stávajících projektů, navíc staral ještě o kamenný hospic, který by provozovala Cesta domů. Rád bych viděl, že finanční situace sdružení je stabilizovaná. A vůbec celý neziskový dvoreček nastavený na víceleté financování. Dosavadní jednoletý cyklus bohužel limituje plánování a zbytečně odčerpává prostředky a síly, které by mohly sloužit ke stabilizaci a rozvoji.

Na co myslíš, že je důležité, aby lidé nezapomínali?
Nevím jak ostatní, ale já asi nemám zapomínat na pozitivní přístup k druhým. A to právě když nejednají dle mých představ. Jsem si vědom, že každý jsme určovaný jak tím, co máme za sebou, tak tím, co máme právě teď.

Co ti vždycky udělá radost?
Radost mi vždy dělá rodina. Měl jsem štěstí, že jsem se dobře oženil a že máme nejhodnější dcery. Moc mě baví večerní čtení na dobrou noc. A potom si chvíli sednout a nic nedělat, třeba jen koukat do ohně.

Co tě vždycky naštve?
Naštvaný jsem, když něco nestíhám nebo někam pospíchám. Takové krizové okamžiky jsou často navíc okořeněné hledáním klíčů od auta, vybitou baterii, uvíznutím v zácpě apod.

Jak se na tvou práci dívá tvoje rodina a přátelé?
Rozhodně mi fandí.

Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Když jsme na konci roku v plusu, když je vše vyúčtováno a uzavřeno. Odměnou za množství vyplněných rozpočtů je těch pár podpořených. Obohacujícím je pro mě podpora dárců, na které v dnešní době stojí organizace z jedné čtvrtiny. 

Co tě tady nebaví nebo štve?
Je toho víc a vše je to o penězích. Jak jinak. Nebaví mě finanční limit, resp. že nemůžeme neziskové projekty realizovat dle našich nejlepších představ, nutně jsme závislí na státních dotacích a úřednických postupech. Dále mě štve, že jsme zatím nepostavili pořádný ziskový projekt, který by mohl neziskovou činnost financovat.

Děkuji za rozhovor.