Od kdy jsi v CD a co tě sem přivedlo?
Tato otázka mě vrací ke vzpomínkám na dobu před více než osmi lety a na jednu ze zakladatelek Cesty domů MUDr. Marii Goldmannovou, se kterou jsme několikrát o Cestě domů mluvily, která mě sem „lanařila“ a které patří můj největší dík za to, že mě sem přivedla. Já v té době byla jako dobrovolnice v jiné organizaci a vzhledem k tomu, že nemám zdravotní vzdělání, zdálo se mi naprosto nereálné začít zde pracovat. Situace se velice změnila ve chvíli, kdy Cesta domů získala prostory v Bubenské a já vstoupila do organizace s nadšením pomáhat všude, kde mé síly stačily.

V čem spočívá tvoje práce?
V současné době jsou mojí doménou dobrovolníci a všechno kolem dobrovolnické práce. Jsem prostředníkem mezi dobrovolníky, zaměstnanci a klienty. Kromě toho mám pravidelné služby v poradně.

Jak vypadá zajištění služeb dobrovolníků?
Nejdříve musím s pomocí dalších dobrovolníky proškolit, aby do rodin mohli vstoupit, a pak zajistit služby dobrovolníků. Někdy jsou domluvy složité. Pro Tvoji představu: někdy domlouváme službu dobrovolníků do rodiny i několik hodin. A není výjimkou, že pak vše domluvené rušíme. Přesto je potřeba nepropadat pocitu marnosti a příště se vrhnout do práce se stejným nasazením.

Jak si nejlépe odpočineš?
Záleží na mnoha okolnostech. Někdy potřebuji společnost blízkých lidí, jindy vyrazím na  výstavu nebo do divadla, někdy zase naopak vyhledávám procházky přírodou a jsem ráda sama se svými myšlenkami.

Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, kuchyně nebo restaurace?
K jídlu potřebuji mít společnost a útulné prostředí. Asi nikdy neodmítnu zmrzlinu.

Kam odjíždíš z Prahy a proč?
Z Prahy odjíždím růžnými směry, ale nejraději odjíždím se svým manželem, protože si užíváme společného času.

Co bys ráda dělala za 5 let?
Mohu jenom doufat, že přede mnou je těch pět let. Doufám, že budou spokojené a můj život se bude odvíjet podobně jako doposud. A jestli tomu tak bude, pak se těším na to jaké budou naše děti za tu dobu.

Na co myslíš, že je důležité, aby lidé nezapomínali?
Aby věděli, že úsměv, radost a milé slovo nic nestojí.

Co ti vždycky udělá radost?
Květina

Co tě vždycky naštve?
Hrubost

Jak se na tvou práci dívá tvoje rodina a přátelé?
Doufám, že dobře a že i je obohacuje o další rozměr.

Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Baví mě, že každý den je jiný a setkám se s mnoha zajímavými lidmi. V letošním roce připravujeme již osmý cyklus dobrovolníků a nikdy žádný z cyklů nebyl stejný. Zde rutina neplatí a každý začátek dobrovolnického roku je jako otevřít knihu a s napětím sledovat, jaký bude mít konec.

Co tě tady nebaví nebo štve?
Je pravda, že umíráme jenom jednou, ale mrzí mě, že se stále nedaří prosadit domácí hospicovou péči jako jednu z možností péče a stále je Cesta domů a s ní ostatní domácí hospice jako okrajová služba ve společnosti.