Od kdy jsi v CD a co tě sem přivedlo?
První setkání bylo na přelomu února a března 2003, kdy nám CD pomáhala pečovat o naši maminku. Nedlouho na to jsem prošla prvním dobrovolnickým cyklem a pak jsem dostala nabídku převzít po Štěpánce Ryšavé knihovnu. Odešla jsem po sedmnácti letech z velké pražské knihovny a od léta 2008 jsem tady.

V čem spočívá tvoje práce?
Jsem částí svého úvazku knihovnice, z části spravuji cestodomovní archiv a třeba nedávno jsem se podílela na výstavě k výročí CD.

Jak si nejlépe odpočineš?
Kdysi dávno mi manžel, všestranný a nadšený sportovec, koupil kolo a já byla nešťastná. Víc jsem ho tlačila, než na něm jezdila. Postupně jsem mu ale přicházela na chuť a už pěkně dlouho se těším na každou příležitost, kdy si vyjedeme. Někdy je to dřina, ale nemusím na nic myslet, jen si šlapu a šlapu… Ze stejného důvodu ráda sekám trávu.

Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, kuchyně nebo restaurace?
Užívám si každé jídlo, které nemusím uvařit sama. Ráda mám kavárny s atmosférou první republiky, co voní kávou, sachrem, kapánek tabákem a solidností.

Co děláš nerada?
Já vlastně ani nějakou vyloženě neoblíbenou činnost nemám. Po letitém smlouvání a bojích sama se sebou mi konečně došlo, že povinnosti mohu sice odkládat, ale ne se jich tím zbavit. A je úplně jedno, jestli to je hora nevyžehleného prádla nebo něco zásadnějšího. Tak zkrátka dělám, co je třeba.

Kam odjíždíš z Prahy a proč?
Já strašně ráda cestuji a hezký kousek světa jsem viděla. Líbí se mi ale i za humny, každý výlet má své kouzlo. A úžasné je, když se sejdeme v Senohrabech s mou sestrou Monikou. To si večer uděláme „svíčkovou“ (zapálíme spoustu svíček) a je nám spolu dobře.

Co bys ráda dělala za 5 let?
Tak to vím naprosto přesně: budu už v předčasném důchodu a budu si v CD ku vlastní radosti knihovničit. Ale vážně, bude-li mi dopřáno zdraví, ráda bych byla tam, kde to bude mít smysl. Bude-li to CD, tím líp.

Na co myslíš, že je důležité, aby lidé nezapomínali?
Na vlastní kořeny, respekt k nim nám dává šanci do budoucna.

Co ti vždycky udělá radost?
Knížka, vlastní i vybraná do knihovny.

Co tě vždycky naštve?
Samozřejmost, s jakou se parkuje kdekoliv a s jakou se nechávají psí hovínka a žvýkačky na chodníku.

Jak se na tvou práci dívá tvoje rodina a přátelé?
Na práci knihovnickou jistě úplně normálně. Na práci v CD se zájmem, i když zpočátku byli někteří tak trochu rezervovaní.

Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Baví mě, že mohu pracovat samostatně.

Co tě tady nebaví nebo štve?
Obecně mě velice mrzí, jak komplikovaně musíme získávat peníze. A aktuálně, že letos zatím nejsou žádné na nákup knih.