Od kdy jsi v Cestě domů a co tě sem přivedlo?
V CD budu myslím šest let a přivedla mě náhoda, hledali zdravotní sestru a já hledala změnu z institucionalizovaného zdravotnictví.

V čem spočívá tvoje práce?
Navštěvuji pacienty v naší péči či na konziliární, nebo poradenské návštěvě. Sleduji nežádoucí příznaky jejich onemocnění a doprovázím je v těžkých chvílích jejich nevyléčitelné nemoci a na konci života. Podporuji a dávám rady pečujícím, jak ošetřovat.

Jak vypadá pohotovost?
Jeden den v týdnu od 17 do 9 ráno a jeden víkend v měsíci od pátku 17 do pondělí 9 ráno je na mne přesměrován pohotovostní telefon, který je napsaný na deskách s dokumenty v rodinách. Pokud se děje s pacientem něco neočekávaného, nového, rodina se potřebuje o něčem poradit, zavolají a já podle závažnosti poradím po telefonu, nebo vyjíždím k pacientovi, podle situace také přivolávám službu majícího lékaře, nebo s ním situaci jen konzultuji. Mám k dispozici služební auto.
O víkendu také dělám pravidelné, předdomluvené návštěvy (kontrola pacienta, podpora pečujících, výměna léků v dávkovači).

Jak si nejlépe odpočineš?
Když po příchodu domů uvařím a s přítelem v klidu společně povečeříme. Nebo odjedu mimo ruch velkoměsta někam do klidu do přírody, třeba jenom do Šárky.

Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, kuchyně nebo restaurace?
Jídlo mám ráda dobré a to všemožné, od českých hotovek, minutek a rychlovek po exotiku. A restaurace, kde mi chutná, napadá mě Ultramarin, KON NICHI WA, Gusto, Lavička, Kri-kri, Arabové a mnoho dalších, nejen v Praze.

Co děláš nerada?
Vynáším odpadky.

Kam odjíždíš z Prahy a proč?
Do ciziny cestuju podle toho, kam se zrovna namane. Na hory jezdím na chalupu své dobré kamarádky, relaxovat, jezdit na prkně, chodit na výlety. Nebo navštěvuji svou rodinu na venkovských sídlech ve středních a jižních Čechách.

Co bys ráda dělala za 5 let?
Žila v teplých krajích.

Na co myslíš, že je důležité, aby lidé nezapomínali?  
Že jsme tu dostali právo žít všichni, je dobré si pomáhat, být k sobě tolerantní, neomezovat svobodu někoho jiného. A že v pravdě a lásce se žije dobře.

Co ti vždycky udělá radost?
Něčí dobrota.

Co tě vždycky naštve?
Hulvátství.

Jak se na tvou práci dívá tvoje rodina a přátelé?
Vnímají její smysluplnost.

Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Lidi, jejich podobnost a zároveň rozdílnost. Odvaha, kterou mají, a láska, kterou si dávají v těch těžkých chvílích.

Co tě tady nebaví, štve?
To, že po tolika letech existence a velmi dobrých zkušenostech mnoha klientů stále bojujeme s byrokracií. A dobře umřít v Čechách není vůbec jednoduché.