Pan profesor se věnoval nejprve krátce předislámským tradicím pouštních nomádů a poté islámu, kde vysvětlil i rozdíly v přístupu ke smrti a umírání mezi sunnity a šíity a také súfijci. Všechny islámské směry se však shodují v naprostém zavrhování kremace. Důraz pan profesor kladl zejména na ozřejmění toho, že smrt není v islámské tradici důvod k velkému smutku, neboť se jedná pouze o přechod mezi životem na zemi a životem posmrtným. Z tohoto důvodu se také v islámské tradici ženy obvykle neúčastní pohřbů. Prorok Muhammad totiž nedoporučil expresivní vyjadřování smutku nad smrtí, který ženy tradičně ukazují hlasitým pláčem, trháním oděvu a podobně. Smutek za zemřelého se v islámské tradici drží čtyřicet dní nebo čtyři měsíce a deset dní. Smuteční barvou je pro muslimy bílá.

Pohřeb se obvykle koná do dvaceti čtyř hodin od úmrtí a účastní se ho ti, kteří byli u mrtvého, když zemřel. Větší pohřební slavnost se koná po čtyřiceti dnech a účastní se jí i vzdálenější příbuzní a přátelé.

V islámu není obvyklé navštěvovat hroby, radikálnější směry dokonce hroby vyhlazují, aby je nebylo možné uctívat (např. hrob pramáti Evy v přístavním městě Džidda). Úcta vyjadřovaná zemřelým totiž patří jen Alláhovi. U některých významných zemřelých se však slaví tzv. „Narozeniny pro nebe“- tedy den jejich úmrtí.

V průběhu přednášky pan profesor zmínil svou knihu Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 2003) a také arabský soubor textů bez autora Islámská kniha mrtvých (Pragma, 2003), který však pro nespolehlivost jeho zdrojů nedoporučil.

Text příspěvku profesora Kropáčka vyjde do konce roku 2010 ve sborníku spolu s ostatními příspěvky tohoto cyklu přednášek.

 

Reportáž z přednášky o buddhismu.