Povím vám k tomu pohádku. Mladý krasojezdec Jáchym z cirkusu jednou v podvečer na návsi nejmenované větší vesnice seděl před maringotkou a kolem šlo několik pěkných místních děvčat. Líbila se mu a pozval je na večerní představení. Jedna byla obzvlášť hezká a milá. Nelíbila se jen ona jemu, ale i on jí a dlouhý večer těch dvou skončil až brzy ráno. Slečna Anička se probudila ráno v maringotce a pomyslela si, že je asi těhotná. Řekla to krásnému polospícímu krasojezdci a pak tiše prchla domů a už se neukázala. Zato se po pár týdnech ukázalo, že opravdu čeká miminko, cirkus už byl ale dávno pryč. Krasojezdec Jáchym ale nezapomněl ani na tu noc, ani na to, co Anička řekla. Sepsal co nejšikovněji dopis pro Aničku, kterou znal pár hodin a moc toho o ní nevěděl, adresa byla jen částečná, nestačila mu říct, kde bydlí. Napsal, v jakém městě jsou a že by mohla za ním do konce týdne přijet a mohli by se vzít. Aničce dopis dorazil. Přišel zrovna tehdy, kdy si celá nešťastná nedokázala představit, jak to doma řekne a co bude dělat. Sbalila se tedy a odjela za krasojezdcem Jáchymem, kterého znala jen pár hodin, a vzali se. A jak pohádka končí? Dětí pak měli spolu víc, společný život začal překotně, ale byl krásný, pestrý a trval víc než čtyřicet let. Na samém jeho konci se paní Anna o svého Jáchyma krásně starala, zemřel v jejím náručí. Není to pohádka. Nebo snad přece?