Ukrajinská strana připravila dva dvoudenní semináře, kterých se zúčastnilo velké množství lidí, především ředitelů zdravotnických zařízení, lékařů – hlavně onkologů, zdravotních sester a zdravotnických pracovníků ze vzdělávacích center.

Připravené prezentace byly výborné, s překvapením jsme sledovaly, kolik a jak podrobných informací byli schopni vstřebat a svým kolegům představit po návštěvě Cesty domů a litoměřického hospice sv. Štěpána. Pro mnoho zúčastněných vypadaly zkušenosti z ČR jako vzdálená pohádka, protože jejich největším problémem jsou zatím stále nedostatečné možnosti v léčbě bolesti. Přesto se živě zajímali o podrobnosti v poskytování především mobilní hospicové péče. Představení našich zkušeností, ale i problémů bylo velkým obohacením i pro tři lékařky z Kyrgyzstánu, kde je paliativní péče zcela v plenkách a seminář v Luhansku byl jejich první možností kontaktu s oborem paliativní péče a také prostorem pro navázání spolupráce.

Kromě prezentací účastníků z Ukrajiny, Kyrgyzie a ČR proběhlo množství moderovaných i neformálních diskusí, jejichž tématem byly způsoby hledání konsensu v porozumění mezi obecnou a specializovanou paliativní péčí, financování paliativní péče, sdělování špatných zpráv. Prvním hmatatelným výsledkem je zavedení učebního programu paliativní péče pro lékaře v rozsahu 45 hodin. Exkurze do oblastního zařízení pro pacienty s AIDS, kde se nachází 6 paliativních lůžek, a do hospice s 25 lůžky při onkologickém oddělení místní nemocnice ukázaly obrovskou snahu a energii, kterou rozvoji této péče věnuje fond Jurie Jenenka a také kolik úsilí a podpory, jak finanční, tak i odborné a lidské, je pro udržení a rozvinutí kvalitní péče v Luhansku ještě potřeba. Paliativní péče stojí na práci, odvaze, invenci a srdcích lidí, kteří ji poskytují. Viděly jsme, že jak Ukrajina tak Kyrgyzie tento potenciál mají.