Profesionálně připravená konference v půvabné sadové kavárně v centru lázní hostila přes 200 účastníků, před nimiž se vystřídalo na 25 přednášejících odborníků z celé republiky. Někteří přednášející prezentovali své zařízení a jeho vztah k paliativní péči, dost přednášek bylo ale i koncepčních, v nichž se autoři zamýšleli nad tím, jaký je stav paliativní péče u nás, co pro jeho zlepšení lze udělat, co se udělalo, co se daří a co ne. Nabízelo se tedy ne vždy radostné porovnání nadšení lidí, kteří začínají, chtějí založit hospic či změnit podmínky ve svém zařízení, se zkušenostmi a otázkami těch, kteří na tomto poli pracují dlouho a snaží se přispět (někdy velmi klopotně) k systémovým změnám, ať už na poli medicínském, nebo organizačním.

Auditorium tvořily z velké většiny sestry a sociální pracovnice, málo byli zastoupeni lékaři, ještě méně politici; zástupci pojišťoven chyběli zcela – z mé zkušenosti klasický obrázek těchto konferencí. Posluchačstvo bylo velmi pozorné a vděčné, především asi proto, že to jsou lidé, kteří o nezbytnosti kvalitní péče o lidi na konci života přemýšlejí, neboť se denně věnují pacientům, kteří tak či onak paliativní péči potřebují. Nezřídka jsou to osamělí bojovníci, pro které takováto regionální konference znamená mocné ujištění, že jsou na správné cestě a nejsou na ní sami.

Díky společenskému večeru bylo dostatek prostoru i na povídání, sdílení, ba i na tanec a veselou zábavu. Věřím, že většina účastníků odjížděla posilněna do další své práce, organizátoři mohou být spokojeni.

Pro mne osobně je vždy nesmírně zajímavý pohled do života krajů, setkání se s tím, jak obrovský obdivuhodný potenciál všude v lidech je ke zlepšení péče, ale také s tím, jak si i na nejnižších politických rovinách, kde jsme doslova spolu „přes ulici“, dokážeme nerozumět a situaci si komplikovat. Tolik smrtelníků věnuje krátký čas svého života práci na tom, aby bylo líp, a tolik jiných, jejichž čas také není věčný, neslyší, nechce se poučit a dokáže mnoho zhatit. Kromě obdivu k těm, kteří vydrží a dokážou druhé podpořit, si odvážím ještě kouzelný obrázek půvabného města, z čerstvě zasněžených parků se tu a tam nořily krásné lázeňské vily a malé tiché uličky, vše povětšinou opravené, ve žluté barvě s bílým zdobením. Bíložluté upravené pohádkové město, které si umí opatrovat vzpomínky na uplynulá staletí.