Již sto dobrovolníků v Praze si opatruje tuto vpravdě symbolickou cenu: myslím, že se nemýlím, když řeknu, že ji chápou všichni nejen jako ocenění své vlastní osoby, ale i jako ocenění dobrovolnické práce vůbec, jako ocenění organizací, které nabízejí dobrovolníkům prostor a vděčně využívají jejich služeb pro své klienty.

Letos byly opět nominující organizace velmi rozličné: Domov světla, Roska Praha, Domov svatého Karla Boromejského, společnost E pro epileptiky, Bílý kruh bezpečí, Centrum pro integraci cizinců, Pět P, Nadace partnerství a Cesta domů. Dobrovolníci byli mladí i starší, dámy i pánové, na pohled docela obyčejní lidé. Ale – jak je na těchto slavnostech vždy opakováno – jsou to obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci.

Mezi deseti oceněnými dobrovolníky byla také Bohumila Fleyberková, dlouholetá dobrovolnice Cesty domů. Je v pořadí již čtvrtým dobrovolníkem Cesty domů, který byl oceněn touto cenou. Prvním byl Šimon Goldmann, druzí byli manželé Adamcovi. Bohumila je nadšenou, věrnou, trpělivou a laskavou dobrovolnicí. Jsme moc rádi, že cenu dostala zrovna ona, která dokáže konat všechny dobrovolnické činnosti, každé se věnuje s ochotou, radostí a velkým nasazením. Tento večer byl pro všechny přítomné takovou malou a trochu skrytou slavností: několik desítek lidí se sešlo, aby se radovalo z těch deseti, aby se radovalo z toho, že takoví lidé jsou, že jich je mnoho dalších a že bez nich by naše společnost byla určitě o mnoho chudší a smutnější.

Možná je to ještě jinak: slavili jsme dnes s obyčejnými lidmi, kteří dělají vlastně obyčejné, samozřejmé věci: pomáhají lidem, kteří pomoc potřebují, a odměnou jim je společná radost. Kéž bychom těch zdánlivě samozřejmých věcí uměli všichni dělat víc…bylo by nám nepochybně veseleji.