Chcete po mně, abych Vám v pár větách napsala, co pro mě znamená práce - prostě celá Cesta domů, proč zde pracuji jako dobrovolník. Když  by jste se zeptali mých dětí, obě vám téměř jednohlasně odpoví, že jsem blázen. V době jejich dospívání, dospělosti se je již nesnažím vychovávat, spíše kultivovat některá jejich konání, chování a tak...
Nicméně "blázen" je námi obyčejnými lidmi nazýván většinou nemocný člověk - odborníci přidají konkrétní diagnózu, čímž ho zařadí buď do škodných, či neškodných...
A moje diagnóza? Ohromná chuť do života, radost a zároveň veliké štěstí být tam, kde mohu dotykem, pohlazením či jen jako pozorný a vnímavý posluchač být nablízku, když srdce bolí, tělo churaví, ale duše stále touží být milována... člověk touží být milován, uctíván a být člověkem i v té nejsmutnější chvíli, kdy pohledem prosí třeba jen o Vaši přítomnost. Toto vše jsem poznala díky Vám a své praxi v hospici v Litoměřicích. Tady u těchto lidí na konci jejich cesty jsem pochopila spoustu věcí a dlouho o tom přemýšlela. Nedokáži vzít do ruky pocity a začít je rozebírat...neumím to. Je mi líto, že jsem Cestu domů nenašla dříve, je mi líto promarněného času, kdy jsem mohla být užitečná nejen sobě, své rodině...
Cest domů je tolik, kolik je nás lidí, ať už ji nosíme v sobě, či čítanková "Cestička k domovu...,"  či se po ní vracíme denně domů. Nepřipadá nám na ní nic zvláštního, potkáváme stejné lidi, stejná místa, ale pokaždé se na ni i na její konec těšíme. Protože na konci na nás čekají Ti, kteří nám jsou nejmilejší. A oni zase čekají na nás, čekají na radu, pohlazení, svěří se se svým trápením, problémy - snažíme se najít výsledek, řešení a hlavně nasloucháme a našim největším, nebo aspoň mým pohlazením jsou jejich šťastné úsměvy. I já se snažím chápat smysl toho, proč dělám to, co dělám. Já našla tu svoji cestu domů a nacházím ji denně, je stejná, je známá - má cíl. A zároveň je pro mě Cesta domů cílem – smyslem - radostí a přáním, aby každý, kdo ji vyhledá, našel pochopení, pomoc, protože v sobě svádíme boj: jak a kdy vzít za kliku jakékoliv podobné Cesty a zeptat  se, zda mě potřebují jako člověka, či zda mi pomohou jako člověku. Děkuji Vám všem, velmi si vážím toho, že zde mohu pracovat, setkávat se a být puzzlíkem tak nádherného obrazu...
Bohumila