Rád bych vám za celou rodinu poděkoval za citlivou a profesionální péči, kterou jste věnovali mojí sestře v posledních týdnech jejího života. Zvláštní dík patří ošetřovatelce Ivance. Bez Vás bychom neměli možnost důstojně doprovodit naší blízkou osobu na její cestě domů. Děkuji. Ondřej G.

Mnohokrát děkuji za lidský,citlivý a zcela vyjímečný přístup a komunikaci. Děkuji Jana Lališová

Vážení přátelé, život je dar člověku, jedinečný, protože živý člověk je svobodný a za svou svobodu odpovědný. Není omezen hranicemi od-do, život směřuje k intenzitě a k úplnosti bez ohledu na čas. Myslím, že nejblíž k cíli, k jednotě s naším údělem a s naší šancí, se můžeme octnout v několika minutách a ty dny a ta léta okolo jsou jejich kontextem a jejich konsekvencí. Je jedno, udeří-li tyto minuty (a třeba hodiny, dny, nebo i léta) v dětství nebo i blízko umírání-kdykoli. Život vyžaduje bez ohledu na hranice našeho času zájem a úctu. A chcete-li, i starostlivou péči. Dovolte mi, abych vám poděkoval a přiznal hluboký respekt za přístup a způsob, s jakým v tomto smyslu jednáte. S jemností a taktem, ale bez falešného sentimentu. Věcně, protože s věcmi reálného světa jsme svázaní a na nich závislí. Kvalifikovaně, protože odborná dovednost a znalost dělá z dobrého úmyslu práci, která má cíl a metodu. Přátelsky a s porozuměním, protože to jsou ty hodnoty, které z nás činí bytosti si rovné, které suplují mnohdy nedosažitelnou spravedlnost a činí svět ve kterém žijeme, žádoucím a chvílemi až krásným. Pomáháte nám v mnoha ohledech, v těch zcela konkrétních, praktických, i v těch méně zařaditelných do statistických tabulek. To nejcennější je, že jste nás až překvapili jistotou, že máme to štěstí žít na tomto světě s lidmi, kteří nečiní rozdíl mezi povinností a samozřejmostí. A že si jich proto můžeme vážit a mít je rádi.

Vážená paní Prokopová, chtěl bych Vaším prostřednictvím vřele poděkovat celému týmu Cesty domů, který se staral o moji manželku. Dostávalo se nám oběma péče v takové míře a projevované tak krásným lidským způsobem, jak jsme to ani nečekali. Díky iniciativě a péči, se kterou jste neustále sledovali její stav a upravovali dávkování tišících prostředků a rovněž díky poskytování všemožných pomůcek ulehčujících její situaci byly její poslední chvíle klidné a bez utrpení. Vaše jednání hladilo duši a za to vše jsem vám velmi vděčný. S přátelským pozdravem a přáním toho nejlepšího Petr Červinka

Dobrý den, chtěla bych jenom říct, že CESTA DOMŮ je to nejlepší co nás a našeho tatínka mohlo potkat v posledních měsících a chvílích jeho života. Jsme moc vděčni, že jsme mohli využít vašich služeb a budeme na vás vždy vzpomínat s úctou jakou jste vy projevovali k tatínkovi. Mnohokrát za vše děkujeme Káča Janoušková

Když jsme se se sestrou dozvěděly maminčinu diagnózu, která nedávala žádnou naději na vyléčení nebo zpomalení nemoci, první naše myšlenka byla udělat maximum pro to, aby maminka nemusela být v nemocnici. Po deseti dnech v nemocnici jsme maminku přivezly domů, kde měla již připravenou polohovací postel a otočné sedátko na vanu. Po dvou dnech jsme ale vezly maminku zpátky do nemocnice s velkými bolestmi. Po úpravě léků jsme si ji mohly vzít opět domů, byla ale velmi omámená a dezorientovaná zvýšenými dávkami léků, neschopná samostatného pohybu, zjistily jsme u ní proleženiny. Propadaly jsme beznaději, že péči o maminku nezvládneme, přestože k nám docházela 3x v týdnu sestřička z ProCare Medical - sesterská zdravotní péče, a pomáhala nám maminku vykoupat a ošetřit proleženiny. Maminčina obvodní lékařka nám doporučila využití služeb Cesty domů, pokud nechceme maminku vracet do nemocnice zejména z důvodu úpravy dávkování léků a opiátů s měnícím se maminčiným zdravotním stavem. Z Cesty domů pak téměř 2 měsíce maminku navštěvovaly doma paní doktorka Šafářová a setřičky Ivana, Štěpánka, Anna a Bohdana, a díky nim maminka strávila toto období doma téměř bez bolestí, schopná pohybu s naší pomocí (až na poslední týden), bez potíží vnímala okolí. Mohly jsme spolu rozmlouvat, vzpomínat na rodinné události, četly jsme mamince knížky a mohly si s ní o nich povídat. Společně jsme se smály i plakaly. Když se mamince přitížilo, nebo jsme si některá nevěděla rady s novou situací, sestřička byla u maminky většinou do 20ti min., někdy i několikrát za den nebo i v noci, konzultovala maminčin stav v případě nutnosti telefonicky s paní doktorkou, která přicházela k mamince jak bylo potřeba. Ze začátku, než se vysledovaly nejoptimálnější dávky léků, přicházela paní doktorka téměř denně, poslední maminčiny dny života i 2x za den. Maminka už v nemocnici mezi cizími lidmi nestrávila ani jeden den. Jsme velmi vděčné za to, že jsme mohly být s maminkou po celou dobu nemoci, ona sama byla spokojená že je doma, jen se svými blízkými a že návštěvy, které k ní přicházely, si může užívat v klidu svého soukromí. Samozřejmě byly chvíle, které byly náročné psychicky pro nás, které jsme o maminku pečovaly 24 hod. denně střídavě podle našich možností, a těžké pro maminku, kdy si uvědomovala svou nemoc a vše co s ní souviselo. I tyto situace jsme však dokázaly překonat díky porozumnění a citlivému přístupu paní doktorky nebo sestřiček, které nám pomohly utišit naše rozbolavělé dušičky vždy v pravou chvíli. Díky nim jsme prožívaly i poslední dny a hodiny maminčina života relativně v klidu, sestřičky i paní doktorka nám vysvětlily vše co se momentálně děje a jak to může vypadat v dalších dnech či hodinách. Myslím že i maminka vnímala klid kolem sebe, i když v něm byl smutek. Sestřička Ivanka byla pro mne neocenitelnou podporou v posledních hodinách maminčina života a při přípravě maminky na její poslední cestu. Moc za vše děkujeme, jsme přesvědčené, že bez pomoci Cesty domů bychom tohle všechno neměly vůbec šanci zvládnout. Nikdy na neuvěřitelně obětavou pomoc Cesty domů nezapomeneme.

dekujeme

Děkujeme!