V roce, který právě končí, jsme oslavili deset let existence Cesty domů. Byla to nejen příležitost k zajímavému i veselému vzpomínání a slavení, ale i k přemýšlení o tom, co se podařilo a co ne, kam jdeme a kudy, jak bude Cesta domů vypadat v příštím roce, v příštích deseti letech. 

V listopadu jsme pilně pracovali na mnoha frontách: pacientů bylo hodně, konalo se také velké setkání pozůstalých, vybírali jsme nové zaměstnance, dokončoval se a zveřejnil spot o naší konečnosti, úspěšně jsme uzavírali naši velkou sbírkovou akci na auto pro hospic, připravoval se adventní prodej v krámku a na stáncích, chystala se předvánoční nabídka pro dárce na webech, vkládací leták do Respektu a naše první aukce. Máme vlastně ze všeho radost, ale práce to bylo hodně.

Říjen je každoročně měsícem, v němž slavíme Den hospiců – letos jsme byli docela důslední a uspořádali koncert „Kde tak rychle jdeme“, který nás odvedl trošku za našimi předky a ukázal, jak oni se na naši konečnost dívali – s humorem, s pochopením pro tíhu života, se znalostí umírání všeho druhu, ale i s nadějí na život věčný a s písničkou. My už smrt tak na očích nemáme, svoji hříšnost s ní nijak moc nesvazujeme, ale také si možná méně zpíváme a máme méně naděje.

Léto se chýlí, jsme snad trochu odpočinutí a potěšení cestami a setkáními, na něž není v běžném roce čas, a vracíme se domů. Do školy, do práce. Přeji vám pěkný podzim, ať vám letní radosti vydrží jako posila do všedních dní, které již podupávají nedočkavě za dveřmi.

Skončil školní rok, s prázdninami i my na chvilku opustíme některé pravidelné aktivity a pokusíme se vyrazit na všelijaké cesty z domu. Domů však nadále chodit budeme, pacienti si čas na uzavření života nevybírají, tak i my jsme tu, abychom jim byli nablízku.

Květen nám nasliboval léto: máme za sebou krásné dny, teplo, slunce, ale také plno zajímavé a nelehké práce. Jsme za ni vděčni, věříme, že nese své ovoce.

Duben je měsíc, v němž vznikla Cesta domů – u této příležitosti jsme vydali sborník vzpomínek, uspořádali výstavy v Dobrých trafikách a jednodenní výstavu v La Fabrice, tamtéž se konala veliká oslava, na níž nebyla jen pětice zakladatelů, ale přes čtyři sta těch, kteří se cestou připojili. Bylo to milé povzbuzení na cestu další.

Končí třetí měsíc, za nímž se mi trochu hůř ohlíží: stojíme totiž na prahu dubna, měsíce, v němž nám bude deset let. Bilancujeme, hodnotíme – ale spíše v řádu let než měsíců. A chystáme oslavu, slavnostní večer – těšíme se na setkání s Vámi.

Únor byl jako vždy krátký měsíc, podívejme se, co se v jeho dnech dělo v Cestě domů.