Pacienty jsme měli často jen na pár dní, o to byla péče všech členů týmu náročnější. A samozřejmě, že i pro pečující rodiny a přátele je takový krátký čas příliš krátký a také náročný. Přemýšlíme stále, co je toho příčinou a co s tím dělat. Nezbývá než stále opakovat, nám všem, vám, zdravotníkům: mysleme včas na svoji konečnost a potřebu se rozloučit a důstojně poslední část života dožít. Poraďme se, zda již péče není třeba, včas si získávejme informace, nemysleme si, že nás smrt mine – to se ještě nikdy nikomu nestalo. Lékaři by měli k tomu přispět tím, že se nebudou bát s pacienty včas mluvit otevřeně a být jim partnery a oporou. Naše zkušenost je poměrně jednoznačná – je nepochybně vždy nějak těžké se s blížícím se obzorem vyrovnat, ale když je na to čas a prostor, je možné poslední část života žít dobře a spolu.

Půjčovna pomůcek i odlehčovací služby nabízely pomoc pro rodiny, které ještě nepotřebují paliativní péči, máme radost, že tyto služby lidé využívají. Dostali jsme do půjčovny darem od skupiny přátel, kteří udělali mezi sebou sbírku, koncentrátor kyslíku, který se hned užil. Tato pomůcka mnohdy péči doma výrazně ulehčí, někdy ji de facto vůbec umožní. Za rozličné způsoby, kterými nás jednotliví lidé, malé firmy nebo různá společenství podporují, jsem velmi vděčná: nejen že nám přinesou potřebné prostředky, ale je vidět, jak je darování proměňuje, pomáhá o naší konečnosti trochu přemýšlet a také svým příkladem ukazují cestu dalším.

V Cestě domů jsme pracovali nejen s pacienty a klienty a jejich rodinami, ale chystalo se několik publikací, pilně se pracovalo na projektech a jejich vyúčtování, připravujeme vzpomínací sborník k 10. výročí založení Cesty domů (zakládací Valná hromada byla 7. dubna 2001, letos 8. dubna chystáme slavnostní večer), přednášeli jsme, snažili se přesvědčovat sponzory, že je moudré nás podpořit, spolupracujeme s odbornou společností paliativní medicíny, dobrovolníci pokračovali ve své letošní přípravě…

A na konci února jsme se radovali z dalšího miminka, tentokrát je to Jakub a narodil se Bětce Markové (Mišoňové), jedné ze zakladatelů Cesty domů. Potěšilo nás, že je možné nejen život doma končit, ale i začínat: Jakub se narodil po poledni v porodnici a kvečeru byla již celá rodina i se svým novým členem pohromadě doma.

Martina Špinková